Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 279 Příliš tenkej led

 Autor: Zdenka Hamerová

Žánr: Krimi, Thriller 

Mé hodnocení: 60%

Obsah: Proč se Dita zabila?

A šlo vůbec o sebevraždu?

Sedmadvacetiletá Lucie se snaží vyrovnat se smrtí své milované sestry Dity. Ta za zvláštních okolností spáchala sebevraždu - utopila se v rybníce. A to více jak sto kilometrů od domova, na místě, se kterým neměla nic společného. Policie případ ale uzavřela jako sebevraždu, čemuž nasvědčoval i počmáraný list papíru napsaný Ditiným písmem se vzkazem JÁ UŽ NEMŮŽU DÁL!!!!

Ale proč by se matka tří malých dětí, žijící ve spokojeném manželství, uchýlila k tak zoufalému činu?

Všechno se začne rozplétat, když Ditin manžel Petr předá Lucii deník, který si psala před svou smrtí. Dokonce měl k sobě přicvaknutý lístek, že jeho řádky jsou určeny právě Lucii. Ta překvapeně odhaluje, že toho o životě své sestry věděla velice málo, a za fasádou spokojené a šťastné matky se skrývala duše trýzněná depresí a pocitem méněcennosti. 

Lucie ale přesto pochybuje, že se setra zabila sama. Její nedůvěra získá hmatatelný rozměr, když jí kdosi neznámý začne nosit před domovní dveře sestřiny věci, které u sebe měla v den smrti, ale policie je nikdy nenašla. Rukavice, mobilní telefon, a tarotové karty se symboly, jejichž výklad vzbuzuje v Lucii hrůzu. Snaží se ji někdo varovat před nebezpečím, nebo naopak chce, aby se vydala na správnou stopu?

Je možné, že Ditu někdo zavraždil, a její smrt šikovně zakamufloval jako sebevraždu? Lucie se snaží jít v životě dál. Pomáhá švagrovi se třemi malými dětmi, s nimiž postupně naváže pěkný vztah. Do toho musí být oporou své matce a mladšímu bratrovi. 

Jenže i přesto se nakonec dívka pouští do pátrání na vlastní pěst. Ale to ještě netuší, že i jí samotné půjde o život. Pustila se totiž na opravdu příliš tenkej led...


Hodnocení: Hned jak jsem v knihovně uviděla tuto knížku, hned jsem si ji dala na hromádku knih v vypůjčení. Od autorky jsem totiž před pár měsíci četla Nářek ze tmy, který se mi moc líbil, a čekala jsem tedy něco podobného.

Navíc i anotace slibovala napětím nabitý thriller a příjemnou krimi zápletku.

Jenže, bohužel, po přečtení nejsem tak úplně spokojená jako u předchozího autorčina počinu. První stránky mě příjemně navnadily na další děj, žádné složité vysvětlování, ale rychlé uvedení do děje. Jenže problém byl v tom, že to celé bylo moc "ukecané." 

Hlavní hrdinka Lucie si se všemi povídá o absolutně nepodstatných věcech, dále má autorka v oblibě složitě popisovat, co právě dělá každé ze tří malých dětí, a tohle mi postupem času přišlo opravdu hrozně rušivé. Takže jsem měla dojem, že místo detektivky čtu rodinné drama. Což bohužel ve výsledku shazuje celou atmosféru knihy.

Kdežto u Nářku ze tmy mi při čtení opravdu naskakovala husí kůže, tady bylo těchto situací pomálu. Vadilo mi i větší množství postav, chvílemi jsem měla problém se zorientovat v tom, kdo ke komu vlastně patří. Příběh je vyprávěn z pohledu Lucie, což mi vždycky sedí více, než když čtu příběh od nezúčastněného vypravěče. 

Styl vyprávění byl psaný příjemně civilně, ale bohužel jsem se často nudila díky zdlouhavým popisům běžných činností, v tomto ohledu se tedy kniha řadí spíše do průměru. Detektivní zápletka byla poměrně zamotaná, Lucie v roli amatérského detektiva nebyla špatná, ale někdy mi její chování přišlo úplně mimo.

Takže místo napínavé detektivky jsem dostala zamotané rodinné drama, které bylo okořeněné prvky detektivky bez potoků krve a zbytečného násilí, což je super. Moderní detektivky mají totiž problém s přemírou násilí a brutálních scén, což mi už opravdu leze krkem. Posledních dvacet stránek jako by se snažilo honem honem dohnat napínavou zápletku. Konečné rozuzlení bylo zajímavé, dokonce bylo i pěkně logicky vysvětleno, což velice oceňuji. Ale té omáčky kolem bylo spousta, a úplně zbytečně.

Jedná se o takový lehký podprůměr, přesto však kniha nebyla zdaleka špatná, takže dávám nakonec celkem slušných šedesát procent. A ráda bych si od autorky něco ještě přečetla.

Tuto detektivku bych doporučila převážně asi ženám, muž by se při čtení asi celkem nudil.

A co Vy? Čtete rádi české detektivky? Nebo dáváte přednost zahraničním autorům? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥






Komentáře

  1. Díky za tip na autorku, asi dám přednost titulu Nářek ze tmy. Měj se hezky, ahojky 😊

    OdpovědětVymazat
  2. Já bych knihu ráda zkusila - pamatuji si ji z předprodeje a zaujala mě. 🙂

    OdpovědětVymazat
  3. Já mám rád historické detektivky od Vondrušky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A ze zahraničních sérii o sestře Fidelmě od Petera Tremayneho.

      Vymazat
  4. dle anotace kniha zní zajímavě :) snad se ti další kniha od autorky bude více líbit :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

Další špatná zkušenost

 Už více než devět let uplynulo od chvíle, kdy jsem poprvé navštívila psychiatra. Tehdy moje problémy s jídlem nakonec vyústily v poruchu příjmu potravy, konkrétně v anorexii. Dlouho jsem si nebyla schopná připustit, že mám nějaký problém, bylo opravdu těžké se "dokopat" k návštěvě odborníka.  Paní doktorka byla na můj vkus poněkud zvláštní, byla málomluvná, a působila na mě až strnulým dojmem. O problémech se mnou nemluvila, jen kývala, občas něco prohodila, a jediné, s čím jsem odcházela z ordinace obohacená, byly recepty na antidepresiva. Dostala jsem hned dvoje léky, jedny na spaní, a přes den jsem měla brát půlku Citalopramu.  Léky na spaní jsem hned za dva dny vysadila, jelikož mi po nich bylo příšerně. Ale Citalopram mi přišel v pohodě. Neřešil tedy problém toho nechutenství, ale měla jsem dojem, že se cítím líp. Ovšem bylo to jen zdání. Prvním problémem bylo to, že léky způsobovaly nechutenství. Bylo to paradoxně ještě horší, žaludek jsem měla jako na vodě, a za c...

Pár nákupů a radostí

 Tento týden jsem byla několikrát ve městě, když je hezky, jezdíme hodně s Julčou ven. Nejenom na nákupy, ale třeba i u nás na vsi na procházky, chodíme se koukat na zvířátka a tak. Včera jsem měla domluvený sraz s bývalou spolužačkou Andrejkou. Respektive měla tedy přijet ona, kupovala jsem si od ní oblečky pro malou. Domluvené jsme byly už několikrát, ale vždycky do toho něco přišlo, tak mi nakonec napsala, že mi ty věci doveze.  Už jsem si od ní koupila i jídelní židličku, pěnový kobereček a věci do postýlky, takže mám jistotu, že to bude vždycky v pořádku. Měla pro mě velkou tašku oblečení, většina věcí je nenošených, některé úplně nové, šlo vidět, že je to vyprané a v pořádku, a za všechno chtěla sedm stovek. Dobrá cena, mám toho opravdu hodně, a hlavně to jsou letní oblečky, co mi teď Julinka vynosí.  Tak jsme si včera udělaly s Julinkou módní přehlídku. Teď má období, kdy se začíná lehce vztekat, naštěstí to nejsou žádné dlouhé epizody. Ale je fakt, že jsem ji včer...