Knižní recenze 278 Vila na Sadové

 Autor: Richard Sklář

Žánr: Thriller, Špionážní, Historický

Mé hodnocení: 40%

Obsah: Každý starý dům má svá tajemství...

Píše se rok 1941. Zuří válka, protektorát Čechy a Morava je okupován německým vojskem. Deportace židovského obyvatelstva nabývají na síle, a nikdo si nemůže být jist tím, kdy a čím se znelíbí gestapu.

Osmadvacátého září téhož roku si začíná psát svůj osobní deník muž na prahu šedesátky, Johann Proske. Na první pohled stárnoucí muž, oddaně sloužící německému cíli a vizím. Přední úředník kanceláře starosty Moravské Ostravy však hraje dvojí hru.

Z pohodlí své ostravské vily na Sadové ulici totiž splétá složitý komplot proti praktikám nacistického režimu. Ve sklepení skrývá bývalého majitele vily i s jeho rodinou, a také cennou sbírku uměleckých předmětů. Kubiczkovi by totiž jinak zcela jistě byli deportováni do některého z koncentračních táborů, kde by je nečekal pěkný osud.

Johann má krom toho i velké starosti ve svém úřadě, situace se komplikuje i ve Vítkovických železárnách, která nyní oficiálně chrlí svou výrobu pro potřeby Říše. Dochází ale k hrdinnému odboji, sabotážím, které i přes hrozby okamžité popravy neváhali podnikat obyčejní dělníci. Johann uvnitř trne hrůzou, ale postupně se také pokouší bojovat se zlem. Jenže musí myslet nejen na sebe, ale i na bezpečí své jediné dcery Stelly...

Rok 2013, v smogem zamořené Ostravě právě začíná jaro vystrkovat své růžky.

Realitní agentka Bo, vlastním jménem Roberta, životem protřelá padesátnice, se svým bývalým manželem vlastní právě realitní firmu. Jejich společná minulost ale sahá mnohem dál. Do Bosny, kde před dvaceti lety pracovali jako elitní tajní agenti Ministerstva vnitra.

O vilu na Sadové ulici, která je v nabídce realit na prodej právě u firmy FlatHouse, projeví zájem jistý kupec, který se představí do telefonu jako Kamil Hagger. Bo vyrazí s potencionálním kupcem na prohlídku nemovitosti.

A tím spustí lavinu neočekávaných událostí. Při pátrání po identitě "Kamila" totiž Bo spolu se svým společníkem Říďou odhalí podezřele mnoho indicií souvisejících s jejich temnou bosenskou minulostí. Zdá se, že mafie se jim po letech snaží dostat znovu na kobylku. 

Když dojde k první vraždě, kdy se mrtvola objeví přímo na zahradě vily, započne opravdová válka. Tohle je přeci jasný signál, že Bo jde někdo po krku! Ale stojí za tím opravdu mafie, a jak to celé souvisí s vilou na Sadové? Jedno je jisté - někdo krutý a chladnokrevný si je vzal na mušku, a jak se zdá, nehodlá mířit na slepo.

Hra na kočku a myš začíná.

Jenže Bo není jen tak obyčejná, stárnoucí paní. I přes svůj věk se udržuje ve špičkové fyzické kondici, a díky svému ostřížímu zraku vidí perfektně i ve tmě. Má totiž dvakrát větší makulu, která zodpovídá za nejostřejší vidění. A tohle se stalo právě největší zbraní Bo tehdy v Bosně, kdy byla svědkem opravdových hrůz. Krom toho umí střílet ze zbraní všech typů, vrhá bojovými noži a ovládá bojová umění.

A teď se jí tohle všechno bude hodit, protože zavilého nepřítele je potřeba zbavit se co nejrychleji. Zabij v sobě strach, nebo někdo zabije tebe!

Dva příběhy, dva osudy, minulost a současnost. A k tomu vila, která skrývá tajemství, které všechno spojuje...

Hodnocení: Pamatuji si, že před pár lety byl s vydáním téhle knihy docela boom. Několikrát jsem narazila na reklamu na Facebooku, která ji propagovala, a také recenzí na knihu bylo hodně, nejen na knižních blozích. 

Já se ke knížce dostala až po sedmi letech od vydání. Před asi pěti lety jsem četla od Richarda Skláře Anděla smrti, což je volným pokračováním Vily na Sadové. Na první díl jsem nepsala na blog ani recenzi, protože tehdy jsem stíhala hodně číst, a tak se na knížku nedostalo. Ovšem, moje dojmy z ní byly rozporuplné. A to se bohužel opakuje i u této prvotiny. 

Jako první musím ocenit zajímavý způsob prolínání současnosti a minulosti. Každá kapitola začíná vyprávěním z roku 2013, a pod tím je kurzívou zápis z deníku Johanna Proskeho. Přiznám se, že tyto deníkové zápisky mě ze začátku nebavily, měla jsem chuť je přeskočit, protože místy to bylo opravdu nezáživné.

Mám ráda, když je v knihách akce. Pokud jsou akční scény napsány dobře, je lahoda to číst. Ale tady jich bylo až moc. Téměř v každé kapitole spadla Bo do dalšího průšvihu, ze kterého ale vyplula lépe než James Bond. Beru v potaz to, že jde o literární fikci. Ale tady mě až do očí bily nelogické situace. A místy to celé sklouzávalo až do trapnosti.

Protože se Vila na Sadové odehrává v Ostravě, nechybí typická ostravština. To by bylo super, jenže autor stále dokola opakuje stejné fráze a slova. Ani nevím, kolikrát jsem tu přečetla slovo "gaťky," "mi" místo mně, "zubaté slunko..." Tohle mi připadalo hodně překombinované.

Děj má celkem spád, ale je to strašně dlouhé, příliš rozvleklé, jsou tu popisy všech možných cest po Ostravě, každá hrdinčina zastávka na jídlo, na benzince, nebo v obchodě je popsána do nejmenších detailů, a to opravdu není nutné. Kdybych byla z Ostravy, možná bych více ocenila názvy jednotlivých ulic, popisy různých historických památek - ale proč to musí být takto podrobně napsáno ve špionážní detektivce? To je dost zbytečné.

Opravdu kuriózní mi přišly i popisy jednotlivých návštěv toalety - kdyby to bylo jednou, dvakrát, tak dobře. Ale číst skoro pořád, jak si Bo "stahuje gaťky a čůrá, to už bylo fakt dost nechutné. A pak mě ještě dostalo toto, cituji: "V míse krom Niagáry ještě něco šplouchlo..." Asi byl autorův záměr, aby to celé působilo více autenticky, ale za mě tedy ne.

Tuto knihu jsem louskala více než týden, protože mi prostě nesedl styl vyprávění, i úryvky z deníku mě postupně přestaly bavit, a bylo to hrozně utahané. 

No a konečně závěr - to bylo jak z nějakého brakového akčního filmu. Spoiler! Bo má vyloupnuté jedno oko, ale nijak moc ji to neomezuje. Jen se občas zmíní, že jí z oka teče tekutina různých barev, párkrát se čtenář dozví, že to bolí jako čert, ale to je tak všechno. I nadále, s jedním okem, je schopna výkonů, za které by se nemusel stydět ani Terminátor. Tohlebyla fakt tragédie.

A závěr? Jak se vlastně protnula minulost a budoucnost, to mi přišlo odbité a narychlo uplácané. Ale vůbec to nedrželo pohromadě...

Výsledkem je zklamání, rozporuplné pocity. Kniha by nebyla špatná, jen by ji autor mohl více osekat a krotit se v používání jednotlivých výrazů. Ach jo. Alespoň ty zápisky z deníku měly místy dobrou atmosféru. Jenže to je dost málo.

Vila na Sadové mi vůbec nesedla, proto je moje hodnocení nízké. Dívala jsem se na hodnocení čtenářů na databázi knih, a to je velmi rozporuplné. Každému z nás asi sedne něco jiného!

A co Vy? Zaznamenali jste v knihkupectvích nebo na internetu velkou propagaci Vily na Sadové? Četli jste nějakou knihu od Richarda Skláře? Také Vás štvou v knihách dlouhé, nicneříkající popisné pasáže? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥