Přeskočit na hlavní obsah

Velké varování

 Už více než dva roky pracuji v oboru, ve kterém sice nejsem vyučená, přesto mám svou práci moc ráda. Balím a zpracovávám sýry, často jezdíme i na různé regionální akce s našimi výrobky. Chytla jsem i moc fajn a přátelské kolegyně, a šéf je ochotný, vstřícný, když vidí, že se nikdo neulejvá, dá se s ním domluvit na čemkoliv.

A co se týče práce, jsem docela puntičkář a perfekcionista. To se promítá i v tom, že se snažím chybět co nejméně, ani jednou se mi nestalo, že bych do práce zaspala, a všechny návštěvy u lékaře se snažím poskládat tak, abych neměla moc absence. Nemocná jsem byla naposledy vloni, to jsem brala antibiotika na zánět močových cest, a pak také před dvěma týdny, kdy jsem měla střevní potíže. Před těmi dvěma týdny jsem nebyla ani u doktora, nakonec jsem to nedobrovolné volno polepila dovolenou, které mi naštěstí zbylo ještě dost.

A tento týden byl pracovně dost nabitý. Představovaly se dva nové výrobky z kozích sýrů, začali jsme znovu na léto mixovat mléčné ovocné nápoje, a pak tu je ta standartní stálá výroba - kozí, kravské, ale i ovčí sýry.

A pak také uhodila vlna veder, dokonce i u nás na horách je fakt nevídané teplo. Teplo mám ráda, léto také, ale všeho dost škodí.

Já sama jsem tak trochu lajdák na vnímání varovných signálů, které ke mě moje tělo vysílá, a chce mi tak dát najevo, že je něco hodně špatně. A roky už mám velké problémy s pitným režimem. Musím se přiznat, a teď se za to stydím - do práce nosím velké pití o objemu litr a půl, a domů z práce ho nosím skoro netknuté. Já se prostě nenapiju. Nemám pocit žízně, takže na to kašlu, pití je pro mě zbytečná věc, navíc by se mi pak chtělo třeba často na záchod, že, a to také zdržuje od práce.

Teď si říkáte - a oprávněně - že nejsem normální člověk, ale debil, který si ničí ledviny, močový měchýř, a spěje k dehydrataci.



No, a už k tomu došlo. Včera mě při práci najednou prudce zabolelo na levé straně bederní páteře. Bolest byla taková tupá, nic mě nepíchalo, přesto jsem však věděla, že je zle. Okamžitě mě trklo, že mě bolí ledvina, které se nedostává důležitého přísunu vody, a ona začíná stávkovat.

Přepadl mě intenzivní pocit žízně, vypila jsem asi pět hrníčků vody plus svoje dosud skoro netknuté velké pití, a bylo to trochu lepší. Ale pořád jsem cítila bolest. Rozhodla jsem se tedy, že pojedu domů autobusem, místo na kole, na kterém jsem přijela brzy ráno. Naštěstí už se blížil konec směny a já se s úlevou vydala na autobusovou zastávku.

V autobuse mi bylo všelijak, měla jsem pocit, že mám zvýšenou teplotu, ale ledvina už tak nebolela. Doma jsem vypila asi litr a půl vody, pořád jsem chodila na záchod, dokonce už jsem si říkala, jestli nebude lepší tam rovnou zůstat, protože to bylo opravdu intenzivní. Ale později večer už to bylo lepší, takže jsem se normálně nachystala do práce, a šla spát.

Naštěstí jsem dnes měla pozdější směnu, takže jsem vstávala až o půl šesté. No, jenže probuzení už bylo ouvej. Nalevo v zádech to bolelo už prudčeji, když jsem se převalila na bok, sykala jsem bolestí. Jen za to ráno, než jsem vyšla z domu, jsem byla asi desetkrát na záchodě. 

A v práci to nebylo o dost lepší. Když mě viděla kolegyně, zhrozila se, že prý vypadám hrozně, a co tu prý dělám, když je jasné, že mi je zle. Mávla jsem rukou s tím, že to dneska nějak zvládnu. Ale upřímně, byla jsem ráda, že vůbec stojím na nohách. Takže jsem se převlékla do pracovního, a čekala jsem, až přijde šéf, a donese rozpis výrobků na dnešek.

Samozřejmě že i on poznal na první pohled, že mi není dobře. Použil slovní spojení, že se "kroutím jako had." Řekl, že takto mě do práce rozhodně nepustí, ať si sbalím věci, že pojedeme okamžitě k doktorovi. Nechtělo se mi. Navíc jsem nevěděla, zda to není pořád ještě na objednávku? Ale co, nakonec jsem se rozhodla, že to fakt bude nejrozumnější. Sedla jsem do auta, a jeli jsme na polikliniku. 

Vyjdu schody, mrknu na dveře svojí obvoďačky, a zjistím, že dnes má dovolenou, zastupuje ji jiná doktorka, která sice nesídlí tak daleko, ale přeci jen, s bolavou ledvinou... Takže mi nezbylo nic jiného než vyrazit tam. V čekárně seděli asi tři lidi, nachystala jsem si průkaz pojištěnce, pro jistotu i občanku, a zaklepala jsem na sestru. Vyšla ven, a tak jsem jí skoro už s brekem sdělila, že mě hrozně bolí v zádech, že se bojím, že to jde od ledviny, že vím, že nejsem objednaná, ale fakt nevím, co mám dělat...

Asi poznala, že si fakt nevymýšlím, protože se šla domluvit s doktorkou a ta mě vzala hned do ordinace, zrovna tam žádný pacient nebyl. Dostala jsem plastovou nádobku na vzorek, naštěstí se mi chtělo ještě pořád dost, no a vrátila jsem se do ordinace. Doktorka se mě ptala na všechno možné, kde pracuji (a to jsem se přiznala ještě k tomu, že jsem v pondělí tak trochu zmokla a měla mokrá záda!), a nakonec mě prohmatala.

Když mi mačkala záda právě tam, kde to tak bolí, měla jsem pocit, že vyletím z kůže, škubala jsem sebou na tom lehátku jak epileptik. Zamračeně mi sdělila, že to opravdu vypadá na zánět ledviny, k tomu jsem měla i lehce zvýšenou teplotu, takže se rozhodla poslat mě do nemocnice na interní ambulanci, k podrobnějšímu vyšetření.

Takže už třetí přesun za dnešní ráno. Šla jsem pomalým krokem, protože rychleji bych to nezvládla, ale i tak mi cesta do nemocnice zabrala půl hodiny. Teď si říkám, proč jsem tam nejela autobusem... Interní ambulance sídlí v přízemí nemocnice, už jsem tam ale dlouho nebyla, a jelikož nemocnice prošla rekonstrukcí, raději jsem se zeptala na recepci, jestli je pořád na stejném místě.

Byla. A také tam byla velká fronta pacientů, přesně taková, jak vždycky, co si pamatuji. Všechny židle byly plné, takže jsem chvíli v podřepu seděla na zemi, fakt paráda. Vylezla sestra, dala jsem jí žádanku, ampulku s močí k dalšímu, podrobnějšímu rozboru. Poslala mě na odběr krve do vedlejší laboratoře s tím, že výsledky budou nejdříve za hodinu, tak si mám prý počkat, zajít si na snídani, nebo tak. Na jídlo jsem upřímně neměla ani pomyšlení, ale super byl ten plastový automat na vodu, která byla bezvadně studená.

Odběr krve nebyl tak hrozný, akorát jsem dostala na tak malý vpich náplast skoro přes celou ruku. Do bufetu se mi nechtělo, tak jsem se vrátila do čekárny, kde se k mé radosti uvolnilo jedno místo na židli. S úlevou jsem si sedla, a tak trochu se zaposlouchala do monologu jedné postarší paní, jejíž manžel, sedící schlíple na židli, měl dle jejího mínění prodělat slabý infarkt a nikdo z lékařů dlouhodobě neřeší jeho problém.

Monolog byl čím dál hlasitější, vykřikovala tam, že zažaluje celou nemocnici, že současný ředitel skončí, že je české zdravotnictví k ničemu a že to celé požene výš. Jako nepochopila jsem předně vůbec to, proč nebyla s manželem na kardiologii, kde by mu natočili aspoň EKG a poskytli nějakou rychlou pomoc? Ale pán jako zase tak moc nevypadal, že by byl na umření. Nakonec ta ženská dostala šílený záchvat, byla sprostá na sestru, která vyšla zavolat dalšího pacienta, sbalila manželovu kartičku pojišťovny a odešli pryč.

Je fakt, že to čekání bylo dlouhé, ale to bylo i tím, že jsem tak dlouho čekala ne ty výsledky. Nakonec už zavolala sestra i mě. Měla jsem docela strach z toho, co se dozvím. Za stolem seděl postarší doktor s brýlemi na nose. Předně mi oznámil, že výsledky z krve a moči nejsou tak strašné, ale nejsou ani úplně v pořádku. Zánět ledvin ani močových cest to není, ale je to na hraně. 

Divila jsem se, že mě neposlali ani na ultrazvuk či sono. Ale asi je to tak v pořádku. Antibiotika jsem tedy nedostala, prý se ty ledviny spraví samy, ale musím je pořád hodně prolévat tekutinami, hlavně urologickým čajem a neslazenou vodou. V lékařské zprávě mám napsáno - klidový režim, a 2.5 litru tekutiny za den. No, teď se opravdu snažím. Vypila jsem celou lahev vody, tři urologické čaje, a zhřešila jsem i multivitaminovým džusem. Celý příští týden mám zůstat doma, a ve středu se musím objednat na kontrolu.

Cítím se teď jako na houpačce, chvíli je to lepší, pak se bolest zase vtíravě ozve. Naštěstí mám tak hodného šéfa, že pro mě přijel do nemocnice, odvezl mě až před bytovku, a ještě mi tak hezky popřál, ať se brzy uzdravím. Toho si opravdu moc vážím!


Nakoupila jsem si brusinky, čaje, džus, a hlavně ovoce.


Můj noční stolek, na kterém nesmí chybět milovaní plyšáci - ručně šitý bouček je od blogerky Lenky z blogu www.babilenka.cz, pak tu mám plyšáka z Polska od přítele, no a nesmí chybět knížka. A teď nově přibyl i urologický čaj.



V posteli mi dělá společnost moje milovaná fenka Žofinka, poznala, že mi není dobře, a nehne se ode mě na krok. Je to zlatíčko, a její přítomnost mi vždycky v nemoci a bolístkách hrozně pomůže, hlavně psychicky! Na večer mám naplánovanou pořádně horkou vanu, pro ledviny to bude hotový balzám. teď si jen přeji, ať už je mi brzo dobře!

To bude pro dnešní článek vše. Děkuji, že jste dočetli až sem, přeji krásný páteční den, hlavně hodně zdraví, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Eliss, tu horkou koupel na zánět ledvin bych raději vynechala. Horká voda většinou záněty zhoršuje. Teplo určitě ano, ale na tu koupel se raději zeptej. Ať se ti brzo uleví, sama jsem měla dvakrát ledvinovou koliku, tak vím, co je to za bolest .

    OdpovědětVymazat
  2. Milá Eliss, přeji Ti brzké uzdravení. A pak stálé pevné zdraví :) A díky za Tvůj příspěvek, takové vyprávění je moc užitečné..
    Zdraví Marie

    OdpovědětVymazat
  3. Moc mě mrzí, Eliss, že jsi znovu nemocná :(. Přeji brzké uzdravení! Dávej na sebe pozor a odpočívej! Když jsem byla menší, také jsem moc nepila. Teď už si to docela hlídám.

    OdpovědětVymazat
  4. Eliss, pij nejen kvůli ledvinám, ale i kvůli srdíčku, je to nutné - mluvím z nedávné své osobní zkušenosti. Přeji brzké uzdravení.

    OdpovědětVymazat
  5. Panejo, to tedy zní pořádně děsivě! Tak ať je ti co nejdřív líp! Jo a takového šéfa by chtěl mít asi každý, to jsi měla veliké štěstí :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Pitný režim je důležitý, pro lidi, kteří zapomínají pít, existují i aplikace, které je upozorní na chytrých hodinkách nebo mobilu, že je čas se napít. Zánět ledvin jako takový není přímým důsledkem toho, že málo piješ, při dlouhodobém nedostatku tekutin vzniká zánět močových cest a pokud se včas neléčí, doputuje až do ledvin. Prošla jsem si něčím podobným, zánět močových cest jsem vůbec nezaregistrovala, šest hodin si mě přehazovali v nemocnici po různých odděleních, až se zjistil zánět ledvin. Naštěstí to vyřešila antibiotika, ale tři týdny jsem si poležela, od té doby si pitný režim fakt hlídám. Přeji brzké uzdravení!

    OdpovědětVymazat
  7. S bolavými ledvinami si člověk moc zábavy neužije, což vím obecně odedávna a na vlastním příkladu od té doby, co jsem si vyzkoušel ledvinovou koliku a lezl z toho doma po zdi. Držím moc palce, ať se vše dá co nejdřív do pořádku, a myslím, že teď už - aspoň pokud jde o přísun tekutin - budeš obezřetnější. A k šéfovi každopádně blahopřeju :-).

    OdpovědětVymazat
  8. Zaplať pánbú za takového šéfa.
    Brzy vyzdrav.

    OdpovědětVymazat
  9. Já to mám s pitím podobně. Jak udeřila vedra, nutím se vypít aspoň litr čisté vody denně, já tu žízeň prostě necítím.

    OdpovědětVymazat
  10. také moc nepiji, ale mě pak bolí hlava než ledviny :) doufám, že už je ti lépe a klidný režim zabral :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Host (2020)

 Pro horory jsem měla odjakživa slabost. Nejraději mám ty vyloženě duchařské, plné lekaček a hutné tajuplné atmosféry. Předevčírem jsem si hledala na ulozto horory z loňského roku. Napsala jsem do vyhledávače žánr horor, rok 2020, a listovala jsem si seznamem výsledků. Když mě některý film zaujal, vyhledala jsem si o něm na československé filmové databázi o čem vůbec je, a také hodnocení ostatních diváků. A moje volba padla nakonec na britský horor Host. Na první pohled mě překvapilo to, že film nemá ani hodinku, jen šestapadesát minut. Jsem příznivcem kratších filmů, pokud má film více než dvě hodiny, těžko se na něj pak už soustředím, ideální je ta hodinka a čtvrt. Podle popisu film nevypadal špatně. Doba koronavirová ovlivnila snad úplně všechny součásti běžného života. Jsme více na sociálních sítích, případně v kontaktu přes webové kamery či mobily. Na jednu stranu nás to sbližuje, ale jistým způsobem i vzdaluje od toho pravého sociálního kontaktu. Pětici mladých kamarádek napadne

Podzimní procházka

 I přesto, že je již začátek listopadu, je letošní podzim zatím nebývale teplý a veselý, co si pamatuji, jindy tuto dobu už jsou plískanice a nečas, zato dnes při psaní článku doma větráme a venku suším prádlo, což je fajn. Pěkné počasí mě svádí na delší procházky se psem. Neznám lepší relax po práci než vyrazit ven, k lesu, pokochat se pěknou přírodou a nafotit pár pěkných fotek. Mám to štěstí, že bydlím na vesnici, a hned za místem mého bydliště je velké pole a les, takže nemusím ani nikam moc daleko. Miluju ten chladivý vzduch, který mě štípe ve tvářích a tu zvláštní vůni chladné hlíny a pomalu se zbarvujícího listí. Tuto první fotku jsem vyfotila vedle polní cesty. Ten shluk schnoucí trávy mi přišel na první pohled zajímavý, a nevím proč, ta fotka mi evokuje nějakou plážovou oblast u moře s bujně rostoucí divokou trávou.  Fantazii a představivosti se meze nekladou, že? Tady jsem zachytila šípkový keř, jehož plody už bohužel pomalu hnijí a scvrkávají se, a za chvíli z nich budou jen

Ani nevím, jak to nazvat

 Dnes mám trochu potíže s vymýšlením názvu článku, protože mě nenapadají žádné slušné výrazy pro to, o čem chci dnes psát. Lidé jsou povahy různé. Setkala jsem se už s hodně zlými lidmi. Na intru mě třeba spolubydlící okradla o peníze na autobus a ještě měla tu drzost mi do očí tvrdit, že ona o ničem neví, a že se jí ztratily peníze z brigády, které měla v peněžence.  A pak jsou tu i zdánlivé maličkosti, které když se nahromadí, tak dokážou člověka pěkně vytočit. Například to, když někdo cizí pravidelně háže své pytle s odpadky do vaší popelnice. Neznáte viníka, nemůžete nikomu nic dokázat, jen nevěřícně koukáte na pytel s odpadky, který prostě nepatří vám (nepoužíváme sáčky do koše, koš vynáším každý den, prostě odpadky nahážeme do toho kýblu a já jej každý den vynáším, pak ho pořádně vymyju, sáčky do koše jsou z mého pohledu tak trochu zbytečnost). Kdyby tam někdo občas hodil odpadky, OK, neřeším to. Jenže se to děje poslední dobou pravidelně, a ona ta popelnice také není nafukovací,