Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 262 Údolí

 Autor: Bernard Minier

Žánr: Thriller, Krimi, Mysteriózní 

Mé hodnocení: 80%

Obsah:                      Izolovaná vesnice na pokraji šílenství...

15. červen roku 2018 nebyl pro suspendovaného kriminalistu Martina Servaze ze začátku ničím zase tak moc neobvyklým. V Toulouse to, jako snad v každém francouzském městě, vibrovalo horkem, které sálalo ze všech koutů, a nikdo se před ním neukryl ani ve stínu.

Martina ale čekala schůze se zástupcem odborů, který měl na starosti jeho případ, kvůli kterému byl před pěti měsíci dočasně zbaven práce u policie a také pozbyl svou hodnost majora. Dozví se tedy datum, kdy bude muset předstoupit před disciplinární komisi a snažit se ospravedlnit incident, který skončil smrtí jednoho člověka, ale Martin při něm riskoval vlastní život, aby zachránil svého malého synka Gustava.

Toho vychovává od malička sám, neboť Gustavova matka Marianne se stala obětí únosu a již osm let o ní nemá Martin žádné zprávy. Takže v podstatě mu nucená dovolená zase tolik nevadí, protože má čas věnovat se synovi.

Poklidný den, pro Martina končící v náručí přítelkyně Léy, přetrhne šokující noční telefonát. V pondělí šestnáctého června, v jednu hodinu a třicet minut v noci, zavolá Martinovi Marianne. Z telefonu s předplacenou kartou na jedno použití. Stihne Martinovi říci, že je na útěku před útočníkem, v lese, a že potřebuje pomoci. Nachází se v pyrenejských horách, a než se spojení přeruší, stihne ještě říci, že právě proběhla kolem kláštera se zvonicí, a kolem jsou vysoké hory.

A Martin zjistí, že to místo zná! Musí se jednat o opatství Aiguesvives, protože v Pyrenejích neexistuje žádné jiné místo, které by odpovídalo popisu...

I když je suspendovaný, nemá žádné policejní pravomoce, vyjíždí okamžitě do Pyrenejí, do opatství Aiguesvives, údolí, které obývá 4384 obyvatel, z něhož převážná většina jsou mniši. A zde také Martin vyhledá opata, a požádá mnichy o pomoc s prohledáním lesa a přilehlého okolí. Marianne přece musí být tak blízko!

Jenže krom rozbitého mobilního telefonu, který vypadá, jako by jej někdo rozšlapal, nenajdou vůbec nic.

Další komplikace nastanou, když díky sesuvu půdy zůstane údolí zcela odříznuté od okolního světa, tam a zpátky se dá cestovat pouze složitě helikoptérou. 

A jako by toho nebylo málo, v údolí začne řádit šílený vrah, který zabijí oběti brutálním způsobem, a na místě činu nechá vždy podivný symbol. I když je Martin suspendovaný, přesto se pokouší pomoci, jak je to jen v jeho silách. S místní náčelnicí Irene se rychle spřátelí, 

Dokáže vyšetřovatel najít pachatele včas, a nalézt svou ztracenou lásku? Nebo jej údolí polapí do chapadel temnoty a zloby?




Hodnocení: Údolí jsem si půjčila v knihovně už minulý měsíc, ale poslední dobou mám toho v práci moc a tak mám s knihami docela skluz. Knihu jsem si užila až po prodělané střevní chřipce, ještě pár dní zůstávám doma, abych se dala pořádně do pořádku. Tímto chci moc a moc poděkovat za Vaše povzbudivé a krásné komentáře!

Ze začátku jsem měla trochu problém se do knihy začíst, ale to spíše souviselo s mojí psychickou nepohodou. Ale po pár dnech už jsem se dokázala pořádně soustředit na děj, na jednotlivé postavy, a už to bylo lepší.

Francouzskou literaturu, a i tu současnou, mám ve velké oblibě, bohužel u nás v knihovně ji zase tolik nemají. Takže když jsem si přečetla anotaci, a také to, že autor vyrůstal na jihozápadě Francie, byla pro mě kniha jasná volba. Ptala jsem se i paní knihovnice, jestli nevadí, že tato kniha je v sérii Martin Servaz až šestá, ale prý se dají číst i na přeskáčku.

Nakonec pro mě kniha byla opravdu velice příjemným překvapením! Atmosféra odlehlých hor, nedůvěřiví obyvatelé, paranoia, další vraždy, strach, to vše se stále stupňovalo, četba byla čím dál více napínavější. Akorát bohužel, na konci mi přišel počet stran již trochu přehnaný, začala jsem mít dojem, že autor to začíná zbytečně natahovat, a některé vsuvky byly pro další děj tak trochu zbytečné.

Ale líbila se mi zase ta propracovanost jednotlivých postav, hlavně z psychologického hlediska. Martin a jeho postupně odhalovaní démoni minulosti, Ireninino pečlivě střežené bolestné tajemství, to všechno dodávalo ději autentičnost.

A konečné odhalení pachatele, kterého jsem tedy opravdu nečekala, a byla jsem v pěkném šoku. Prozradím jen to, že autor se nebojí opravdu píchnout do vosího hnízda a poukázat na současné problémy ve společnosti.

Takže až na ten trochu zbytečně natahovaný závěr se mi kniha líbila moc. Rozhodně si plánuji od autora přečíst další romány s vyšetřovatelem Martinem, tentokrát začnu ale od toho prvního dílu. Zajímavostí je i to, že Minierův první román Mráz získal několik literárních ocenění a dokonce podle něj vznikl úspěšný miniseriál na platformě Netflix. Netflix sice nevyužívám, ale po přečtení knihy bych se ráda na seriál podívala. 

Na československé filmové databázi je pod názvem "Zmrzlí mrtví" a hodnocení je aktuálně na padesáti procentech, což je takový lehký podprůměr. Ale uvidíme, třeba se mi seriál bude líbit.

Takže, dnes mohu knížku rozhodně doporučit, ač mi trochu vadil natahovaný konec, jinak jsem spokojená. Těším se už na další autorovy počiny!

A co Vy? Četli jste něco od Miniera? Máte rádi francouzskou literaturu? Nebo dáváte raději přednost té české? Máte rádi thrillery? Zaujala Vás recenze? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥



Komentáře

  1. Jsem ráda, že už je ti líp a máš náladu na knížky.
    Já mám thrillery ráda (ty a detektivky čtu v podstatě nejvíc) a tvoje recenze mne zaujala, mrknu příležitostně v knihovně.

    OdpovědětVymazat
  2. Toz pyrenejská údolí...Tam je možné leccos...Az se clovek divi, ze Verne svůj tajemny hrad situoval do Karpat

    OdpovědětVymazat
  3. To vypadá zajímavě, možná si ÚDOLÍ při své skoro pravidelné weekendové návštěvě knihkupectví zakoupím. Díky za recenzi.

    OdpovědětVymazat
  4. Jsem moc ráda, že už je ti líp. 🙂
    O téhle sérii jsem už slyšela - byla mi i doporučena, ale ještě jsem se k ní nedostala. Detektivky a thrillery čtu ráda, navíc mě děj knihy podle tvého popisu zaujal, takže se podívám, jestli by se první díl nedal stáhnout do čtečky.
    Děkuji za pěknou recenzi a přeji ti hezký den.

    OdpovědětVymazat
  5. MOc děkuji za další tip na pěknou knížku. Příští týden jdu do knihovny, tak se poptám 😉

    OdpovědětVymazat
  6. od autora jsem nic nečetla, ale kamarádka začala číst jeho sérii a je z něj nadšená :) mě po pravdě odrazuje tloušťka jeho knih :D

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

I takové věci se stávají...

 Odjakživa jsem byla velice silný introvert. Ani ve školce, později na základce, jsem neměla moc kamarádů. Dáno to bylo i tím, že ve třídě na základce nás bylo jen pět dívek proti velké početní převaze chlapců. Já tam byla tak trochu do počtu - spolužačky si utvořily dvojice, a já byla většinou sama. Od druhého stupně jsem sedávala i sama v lavici, což mi maximálně vyhovovalo - sice jsem nemohla od nikoho opisovat při písemkách, ale zato jsem měla klid na poslech látky od učitele, protože mě nikdo nevyrušoval.  Ale i když ve třídě jsem neměla kamarádky, zato jsem měla jednu o třídu výš. O přestávkách jsme se tedy mohly sejít na chodbě, povídat si, najít si nějaký klidný koutek a tam si povídat. Danča je o dva měsíce starší než já, ale protože já se narodila v září, nechodily jsme spolu do třídy. Což mi bylo opravdu líto. Byly jsme totiž nejlepší a nerozlučné kamarádky od mateřské školy. Tam jsme totiž byly všechny děti v jednom oddělení, takže jsme si často s Dančou hrály, dokonce jsme

Omluva - nemoc

 Milí blogoví přátelé, kamarádi, čtenáři bohužel se budu muset na pár dní vzdát všech blogových aktivit. Dnes po příchodu z práce domů mě přepadla ošklivá střevní chřipka, mám křeče v břiše, horečku, a je mi strašně, cestuju teď mezi toaletou a postelí.  Horečku střídá zimnice, a to mám doma teď kolem dvaceti stupňů. Asi teď létají nějaké bacily ve vzduchu, protože počasí se pořád mění, dneska ráno bylo dusno a pak se prudce ochladilo a teď večer prší... Doufám, že za pár dní mi bude líp, zatím jsem si vzala dovolenou v práci na zítra, a chystám se dnes v brzy do postele. Fakt si nepamatuju, kdymi bylo naposledy tak zle od žaludku... Tak se na mě prosím nezlobte, ozvu se hned, jak mi bude trochu lépe. Ale teď fakt nemám na počítač vůbec náladu a ani moc energii... Děkuji za pochopení, hlavně Vám všem přeji hodně zdraví, Vaše nemocná Eliss ♥

Host (2020)

 Pro horory jsem měla odjakživa slabost. Nejraději mám ty vyloženě duchařské, plné lekaček a hutné tajuplné atmosféry. Předevčírem jsem si hledala na ulozto horory z loňského roku. Napsala jsem do vyhledávače žánr horor, rok 2020, a listovala jsem si seznamem výsledků. Když mě některý film zaujal, vyhledala jsem si o něm na československé filmové databázi o čem vůbec je, a také hodnocení ostatních diváků. A moje volba padla nakonec na britský horor Host. Na první pohled mě překvapilo to, že film nemá ani hodinku, jen šestapadesát minut. Jsem příznivcem kratších filmů, pokud má film více než dvě hodiny, těžko se na něj pak už soustředím, ideální je ta hodinka a čtvrt. Podle popisu film nevypadal špatně. Doba koronavirová ovlivnila snad úplně všechny součásti běžného života. Jsme více na sociálních sítích, případně v kontaktu přes webové kamery či mobily. Na jednu stranu nás to sbližuje, ale jistým způsobem i vzdaluje od toho pravého sociálního kontaktu. Pětici mladých kamarádek napadne