Temná tvář Facebooku

 Na základce, někdy kolem osmé deváté třídy, vypukl mezi mými spolužáky boom Facebooku. Všichni si tam zakládali účty, přidávali se navzájem do přátel, a hodně populární byly i různé minihry. Já sama jsem dlouho nechápala, co je na tom Facebooku vlastně tak úžasného, a založila jsem si jej nakonec až jako skoro poslední ze třídy.

A tehdy mě to samozřejmě také pohltilo. Bavilo mě psát různé statusy, sdílet barevné obrázky zvířat a také sledovat, co je kde u koho nového. Tehdy, kolem roku 2010, ještě neměl Facebook tolik vychytávek a vymožeností jako dnes, ale pro mě osobně zůstává jeho starší verze mnohem přijatelnější než ta dnes. 

Když jsem si zakládala profil na Facebooku, mohlo mi být tak čtrnáct let. Ještě mnou zmítaly poslední záchvěvy puberty a vzdoru, v čemž se odráželo i mé chování na sociální síti. Psala jsem hloupé a dětinské statusy, kde jsem psala různé soukromé věci, označovala jsem kamarády na motivačních obrázcích a přišlo mi to všechno hrozně cool.

Ovšem nejhorší věc byla ta, že jsem si začala přidávat cizí lidi, které jsem nikdy v životě neviděla. A to i z cizích zemí, například z Indie nebo Polska. Chtěla jsem mít co nejvíce virtuálních přátel, protože tehdy jsem těch skutečných moc neměla. Svým způsobem jsem byla tehdy na virtuálním životě na Facebooku závislá, a to tehdy ještě nebyl dostupný na mobil, ale jen na počítači.

Takže jsem přišla domů, zapnula rychle počítač a na Facebooku jsem trávila celé odpoledne často až do večera. No a to šlo samozřejmě ruku v ruce s mou přípravou do školy, kterou jsem tehdy opravdu začala flákat, což nebylo vzhledem k výběru a nástupu na střední školu nebylo úplně optimální. 

Nakonec po nástupu na učiliště a pobytu na internáte jsem si Facebook zrušila. Už mě to všechno začalo štvát, sociální síť pro mě byla strašným žroutem času, který se dal strávit lépe a smysluplněji než sezením u počítače a koukáním na fotky a osudy cizích lidí.

No a taková očista od Facebooku byla opravdu fajn. Jedna kamarádka mi to tehdy strašně vyčítala, prý, že když se vidíme jen o víkendu, protože studujeme každá v jiném městě, tak si nemůžeme psát a sdělovat novinky, a to je podle ní strašné. Na to jsem odpověděla to, že máme obě mobily, můžeme si poslat esemesky, a když to bude akutní, tak si zavoláme.

Profil na Facebooku jsem měla deaktivovaný asi rok a půl (zrušit tehdy ještě úplně nešel, jen deaktivovat, dnes už lze profil smazat načisto), a jak jsem psala předtím, nebylo to špatné. Nakonec jsem si účet obnovila jen proto, že jsem začala chodit s přítelem, esemesky jsou opravdu drahé, tak jsme si psali skoro pořád na Facebooku, to už jsem si stáhla aplikaci i do mobilu.

Facebook tam mám dodnes, ale třeba takovou aplikaci Messenger vůbec nevyužívám, tedy v mobilu, to mi přijde jako obrovská zbytečnost.

Profil na Facebooku mám aktivní, přihlašuji se na něj každý den, ale řekla bych, že už to tolik "nežeru." Hlavně si už nepřidávám lidi co neznám, nepíšu nesmyslné statusy, jen si rychle projedu novinky na hlavní stránce, občas tam přidám nějakou svou fotku a ani už si tak často s nikým nepíšu jako dříve.

Tak nějak mi přijde, že i moje kamarády Facebook tak trochu omrzel. Jednu dobu tam bylo i velké množství různých dezinformací, u kterých bylo na první pohled evidentní, že jde o jasný nesmysl, ale spousta i mých přátel je sdílela.

Fascinují mě tam i podvodné soutěže, které se tam čas od času objeví. Většinou jde o falešnou stránku nějakého známého obchodního řetězce, přičemž normálního člověka praští do očí, že jde o podvod. Hrubky v názvu, věty přeložené snad z Google překladače, které jsou gramaticky úplně špatně, a stejně se lidi nechají nachytat, kliknou na odkaz, který je často připraví o pár stovek, v tom horším rovnou i o peníze na bankovním účtu.

Dávám si velký pozor na to, kdo si mě chce přidat do přátel, a už si nepotvrzuji žádosti od lidí, které jsem nikdy neviděla.

Poslední cca dva roky to začali podvodníci zkoušet i jinak. Na Facebooku se rozmohl fenomén "amerických, jemenských nebo španělských doktorů pracujících pro mírové mise OSN." Tito doktoři jsou většinou vdovci, kteří pečují o několik malých dětí, na svém profilu mají srdcervoucí fotografie a statusy o těžkém životním údělu. 

Jediný problém je v tom, že tyto profily jsou falešné, za počítačem nesedí žádný nebohý ovdovělý doktor nebo voják, ale dle mého velká vychytralá skupina podvodníků.

Tyto profily cílí především na starší, opuštěné ženy, které žijí samy nebo to jsou také vdovy, zkrátka nemají nikoho blízkého kolem sebe a také tráví spoustu času na Facebooku. Ač se to nemusí zdát, takových seniorek je opravdu hodně. Sama jsem si všimla u stránek českých celebrit či seriálů, vždy pod komentářem nějaké na první pohled už starší paní, třeba kolem padesátky, líbivého komentáře tohoto typu:

"Ahoj, líbily se mi věci, které sdílíš na svém profilu. Rád bych tě přidal do přátel, ale nepodařilo se žádost odeslat, někde chyba. Zkus poslat žádost z tvé strany. Děkuji a přeji ať se moc daří." 

Na první pohled nedůvěryhodný člověk. Kdysi si mě chtěl také "jemenský lékař" přidat do přátel. Jen jsem  proletěla jeho profil, a bylo mi jasné, že na druhé straně nesedí ten, jehož fotky jsou na profilu. Žádost o přátelství jsem nepotvrdila a toho člověka zablokovala, později jsem však zjistila, že už mi stačil napsat do soukromých zpráv. 

Napsal něco ve smyslu, že mi přeje hezký den, že se mu líbí mé fotografie a rád by se stal mým přítelem. To vše lámanou angličtinou bez správného skloňování. 

Bohužel jsou však ženy, právě postaršího věku, které často takovému neznámému člověku uvěří, přidají si jej do přátel, chvíli si píší, americký voják slibuje lásku a peníze a také to, že přijede do Čech, a důvěřivá žena udělá co?

Pošle své životní úspory, případně si vezme klidně půjčku, na účet svého nového partnera z ciziny. A to nejsou žádné malé částky, ale klidně i miliony nebo statisíce! Před třemi lety se například na webu aktualne.cz objevila zpráva s tímto titulkem:

"Češka poslala "lékaři" ze seznamky tři čtvrtě milionu, vyklubal se z něj podvodník." V článku je dále psáno, že dvaačtyřicetiletá žena oznámila na policii, že se pravděpodobně stala obětí podvodníka. Několik měsíců komunikovala přes sociální síť s údajným americkým generálem OSN, který od ní vylákal peníze pod záminkou, že za ní chce přijet.

Prý má zablokované účty a v současné době nedisponuje penězi, ale když mu žena pomůže, velmi mu pomůže. Ta následně poslala celkem 28 100 (!) eur v pěti splátkách. Když byly všechny peníze doručeny, muž přestal komunikovat, do České republiky za svou milou nikdy nepřijel a samozřejmě peníze už žena nikdy neuvidí.

Jako první je zarážející fakt, že je někdo opravdu takový hlupák a pošle peníze do ciziny někomu, koho nikdy v životě neviděl a zná ho jen z fotografií, případně z krátkého videa. To už ty peníze můžu rovnou vyházet z okna ven na ulici, protože ono to fakt vyjde nastejno. Je až zarážející, jak jsou někteří lidé naivní.

Ale na druhou stranu je to i hodně smutné. Smutné, že některé ženy jsou tak moc samy, nemají asi vůbec nikoho kolem sebe, takže vezmou zavděk lékařem z Ameriky, který jim naslibuje hory doly, lásku, svatbu, štěstí, a nakonec žena skončí okradená. To musí být hrozné i psychicky, protože zamilovaná žena spadne z růžového obláčku tvrdě na zem, pořádně si natluče nos, a skončí bez peněz, bez lásky, a ještě bohužel často i s ostudou. 

Někdy stačí použít zdravý selský rozum a s nikým cizím si nepsat.

Podle mě někdy lidé odhalují ze svého soukromí na Facebooku věci, které mohou ublížit buď jim, nebo jejich rodině či přátelům. Sama jsem měla před pár lety málem infarkt, když sestřenice napsala ne svou facebookovou zeď, že zemřela babička, že už je v nebi, a už ji nic nebolí.

K smrti jsem se vyděsila, protože jsem logicky myslela na svou babičku. Ten den jsem měla navíc svátek, babička mi vždy píše hned ráno přání, a ten den se mi vůbec neozvala. K smrti jsem se vyděsila, protože jsem logicky myslela, že zemřela naše společná babička, a že mi nikdo nezavolal co se stalo, což jsem nechápala.

Naštěstí se později ukázalo, že zemřela jiná babička, která s mou rodinou neměla nic společného, a mojí babičce se jen vybil na zahrádce telefon tak mi napsala až večer, ale ty okamžiky děsu a strachu bych opravdu nepřála nikomu. Myslím, že některé věci opravdu na sociální sítě nepatří...

To bude pro dnešní článek vše. Budu moc ráda, když mi napíšete Vaše zkušenosti ať už s Facebookem do komentářů! Používáte některé sociální sítě, nebo jste od nich úplně odstřiženi? Máte z jejich používání nějaké negativní zkušenosti? Myslíte, že lidé sdílejí více věcí ze svého soukromí než je zdrávo? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥