(Ne)obyčejné cesty do práce

 Tento týden to bylo v práci tak pohodové, jak už si to dlouho nepamatuji. Tak nějak jsem se cítila fajn, s kolegyní jsme se strašně moc nasmály a i když práce bylo hlavně na začátku týdne docela hodně, vůbec mi to nevadilo a pořád se cítím nabitá energií.

Snad je to tím jarem, hezkým počasím, sluníčkem? Včera sice hodně popršelo, ale náladu mi to nijak nezkazilo, on i ten déšť byl už opravdu potřeba, alespoň už není ve vzduchu tolik pylu a také se tolik nepráší kolem cest.

Ranní cesty na autobus do práce jsou pro mě pořád inspirativní, ráda koukám kolem sebe i na věci, které jsou zdánlivě obyčejné, ale ony jsou vlastně fascinující, jen jsme se naučili ve shonu dnešní doby často nevnímat.

Jsem ranní ptáče, s přítelem jsme se naučili vstávat kolem páté, i když teď jezdím do práce až po šesté. Je to dáno i tím, že naše fenka Žofinka má brzy po ránu hlad, a vyžaduje snídani už před pátou hodinou. Budí nás nenápadně, roztomile, je to prostě miláček.

Tyto krásné západy slunce jsem vyfotila před naší bytovkou právě při ranním venčení.

Na první pohled se mohou fotky zdát stejné, ale při bližším zkoumání si můžete všimnout nepatrného rozdílu právě v jasu slunce. Fotila jsem s bleskem, ale na první fotce vypadá to slunce dost zvláštně, jako zploštěle, že?

Tento polokeř vídám každé ráno, když otevřu okno z ložnice. Je přímo u našich sousedů, a i když kus přesahuje i na náš pozemek, ale vůbec ničemu to nevadí. Netuším, jak se rostlina jmenuje, ale moc se mi líbí ty bílé koule květů, to je opravdu nádhera.

Detail ochmýřené pampelišky, jako dítě jsem milovala rozfoukávat ta chmýříčka všude po okolí.

I u potoka rostou moc krásné a barevné květiny. Krom kopretin tam rostly doslova trsy těchto bílých kvíteček. Pro někoho možná plevel, mně se však moc líbí.

Tady se mi podařilo, byť trošku nešikovně, zvěčnit šnečího kamaráda při snídani. Stihla jsem to na poslední chvíli, neboť už přede mnou pomalu zastrkával růžky. Hodoval na kopce posekané trávy, kterých bylo na zadní cestě, kudy chodím na autobus, docela dost. Miluji vůni čerstvě posečené trávy, jen kdyby mi vše tak nekomplikovala otravná alergie.

Fotka je sice trochu vybledlá, možná jsem měla fotit bez blesku, přesto se mi však moc líbí.

Malý jehličnatý stromek mě zaujal hlavně svými mladými šiškami, které jsou právě v rozpuku. Roste kus od oplocené rodinné zahrady, netuším, zda patří k pozemku, nebo roste jen tak. Každopádně je na něj krásný pohled. Nějak ale nedokážu zařadit druh stromu? Borovice to nebude určitě, jehličí je takové jemné a ne moc pichlavé.

Možná bude vědět někdo z Vás, o jaký stromek jde?

Žlutá květina s dost zvláštními lístky.

Za plotem se nesměle choulila tato fialová krása s drobnými kvítky.

Pokus o vyfocení detailu listů polokeře, který roste u opuštěného zchátralého domku. O kus dál ještě divoce rostou šípky, teď jsou tam sice plody, ale jsou scvrklé a škaredé, takže mi přišlo zbytečné to fotit. Ale listy jsou zajímavé, hlavně ta hnědozelená barva mě upoutala.

Obloha ráno nabízela také úchvatnou podívanou. Nejen vzdušné čáry od letadel, ale také krásně nakupené mraky. Hlavně první fotka mi evokuje krásně načechrané peřiny...

Nakonec tu mám fotografii stromu, který je v plném květu a má zvláštní hnědo-žluté kvítky. Výše jsem si všimla ještě takových divných černých bobulí. Bohužel strom byl dost vysoký, takže nemám větší detaily. Ale už zdálky bylo vidět tu krásnou kvetoucí záplavu, strom je opravdu obsypaný.

Tohle je poslední fotografie, protože tady už jsem došla až na zastávku autobusu. Relativně krátká cesty na pět minut, a přesto jsem vyfotila dost pěkných rostlin a živočichů. Hned jsem měla lepší náladu, když vše kvete a žije, je to opravdu paráda.

Děkuji, že jste tuto ranní cestu absolvovali se mnou, děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥