Přeskočit na hlavní obsah

(Ne)obyčejné cesty do práce

 Tento týden to bylo v práci tak pohodové, jak už si to dlouho nepamatuji. Tak nějak jsem se cítila fajn, s kolegyní jsme se strašně moc nasmály a i když práce bylo hlavně na začátku týdne docela hodně, vůbec mi to nevadilo a pořád se cítím nabitá energií.

Snad je to tím jarem, hezkým počasím, sluníčkem? Včera sice hodně popršelo, ale náladu mi to nijak nezkazilo, on i ten déšť byl už opravdu potřeba, alespoň už není ve vzduchu tolik pylu a také se tolik nepráší kolem cest.

Ranní cesty na autobus do práce jsou pro mě pořád inspirativní, ráda koukám kolem sebe i na věci, které jsou zdánlivě obyčejné, ale ony jsou vlastně fascinující, jen jsme se naučili ve shonu dnešní doby často nevnímat.

Jsem ranní ptáče, s přítelem jsme se naučili vstávat kolem páté, i když teď jezdím do práce až po šesté. Je to dáno i tím, že naše fenka Žofinka má brzy po ránu hlad, a vyžaduje snídani už před pátou hodinou. Budí nás nenápadně, roztomile, je to prostě miláček.

Tyto krásné západy slunce jsem vyfotila před naší bytovkou právě při ranním venčení.





Na první pohled se mohou fotky zdát stejné, ale při bližším zkoumání si můžete všimnout nepatrného rozdílu právě v jasu slunce. Fotila jsem s bleskem, ale na první fotce vypadá to slunce dost zvláštně, jako zploštěle, že?


Tento polokeř vídám každé ráno, když otevřu okno z ložnice. Je přímo u našich sousedů, a i když kus přesahuje i na náš pozemek, ale vůbec ničemu to nevadí. Netuším, jak se rostlina jmenuje, ale moc se mi líbí ty bílé koule květů, to je opravdu nádhera.


Detail ochmýřené pampelišky, jako dítě jsem milovala rozfoukávat ta chmýříčka všude po okolí.



I u potoka rostou moc krásné a barevné květiny. Krom kopretin tam rostly doslova trsy těchto bílých kvíteček. Pro někoho možná plevel, mně se však moc líbí.


Tady se mi podařilo, byť trošku nešikovně, zvěčnit šnečího kamaráda při snídani. Stihla jsem to na poslední chvíli, neboť už přede mnou pomalu zastrkával růžky. Hodoval na kopce posekané trávy, kterých bylo na zadní cestě, kudy chodím na autobus, docela dost. Miluji vůni čerstvě posečené trávy, jen kdyby mi vše tak nekomplikovala otravná alergie.

Fotka je sice trochu vybledlá, možná jsem měla fotit bez blesku, přesto se mi však moc líbí.


Malý jehličnatý stromek mě zaujal hlavně svými mladými šiškami, které jsou právě v rozpuku. Roste kus od oplocené rodinné zahrady, netuším, zda patří k pozemku, nebo roste jen tak. Každopádně je na něj krásný pohled. Nějak ale nedokážu zařadit druh stromu? Borovice to nebude určitě, jehličí je takové jemné a ne moc pichlavé.

Možná bude vědět někdo z Vás, o jaký stromek jde?



Žlutá květina s dost zvláštními lístky.


Za plotem se nesměle choulila tato fialová krása s drobnými kvítky.


Pokus o vyfocení detailu listů polokeře, který roste u opuštěného zchátralého domku. O kus dál ještě divoce rostou šípky, teď jsou tam sice plody, ale jsou scvrklé a škaredé, takže mi přišlo zbytečné to fotit. Ale listy jsou zajímavé, hlavně ta hnědozelená barva mě upoutala.



Obloha ráno nabízela také úchvatnou podívanou. Nejen vzdušné čáry od letadel, ale také krásně nakupené mraky. Hlavně první fotka mi evokuje krásně načechrané peřiny...


Nakonec tu mám fotografii stromu, který je v plném květu a má zvláštní hnědo-žluté kvítky. Výše jsem si všimla ještě takových divných černých bobulí. Bohužel strom byl dost vysoký, takže nemám větší detaily. Ale už zdálky bylo vidět tu krásnou kvetoucí záplavu, strom je opravdu obsypaný.

Tohle je poslední fotografie, protože tady už jsem došla až na zastávku autobusu. Relativně krátká cesty na pět minut, a přesto jsem vyfotila dost pěkných rostlin a živočichů. Hned jsem měla lepší náladu, když vše kvete a žije, je to opravdu paráda.

Děkuji, že jste tuto ranní cestu absolvovali se mnou, děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Také miluji ranní cesty do práce, chodím tedy trochu dříve, už před půl pátou, ale teď, kdy už svítá, si to náramně užívám. V našem městě je spousta stromů a zeleně, navíc chodívám kolem přehrady a ty východy slunce vážně stojí za to. K tomu všude kachny, ježci, zajíci, veverky, sem tam i srnka nebo jezevec, kapři vyskakující nad hladinu... cesta do práce je prostě zábava :D.

    OdpovědětVymazat
  2. U nás v podstatě ještě pořádně nepršelo, až do dneška. A pravá bouřka s hromy a blesky vůbec. Dělali nám na domě nové balkóny a my jsme si ho nechali zasklít - takové třídílné šoupačky. Žena si to neskutečně pochvaluje, že může věšet prádlo nehledě na počasí. Tak dnes ho pokřtila. Odskočila si pro oběd do města, tak na tu chvíli nechala pootevřený "balkón". Co čert nechtěl, tak přišla luchačka a zmoklo jí už suché prádlo.

    OdpovědětVymazat
  3. Jaro vděčné období.
    Líbí se mi fotka mladých šišek,

    OdpovědětVymazat
  4. Hezké fotky :) Ráda jezdím autobusem a kochám se :) Ranní ptáče teda nejsem :D Já chodím brzy spát a pozdě vstávám, někdy spím i přes den, takže toho naspím celkově docela dost. Taky jsem ráda rozfoukávala chmýříčka pampelišek, ale bála jsem se, že když ho spolknu, tak mi v bříšku vyroste pampeliška :D

    OdpovědětVymazat
  5. Je důležité,aby byla v práci pohoda.Přeci jen tam trávíme podstatnou část života.Měla jsem to do práce asi tři km a celé roky jsem chodila pěšky.Pouze,když pršelo jsem jela autobusem.Sice jsem chodila přes celé město,ale když jsem šla na šestou byl docela klid.
    Pořídila jsi moc krásné fotografie.
    Měj se hezky

    OdpovědětVymazat
  6. Ahoj Eliss, já jsem taky ranní ptáče, spát chodím pozdé a vstávám hodně brzy, po čtvrté hodině. A ta rána jsou teď opravdu kouzelná, hlavně v lese. Měj se hezky. Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
  7. Ranní reportáž je fajn, také neznám spoustu názvů rostlin, ale přesto se mi líbí a obdivuji je.

    OdpovědětVymazat
  8. Také moc ráda obdivuji krásy přírody, co se ostatním zdají normální. Hezké fotky šišek. Myslím, že to je jedle :) Miluji focení oblohy, ať to jsou mraky, nebo západy slunce (východy nestíhám :D)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Host (2020)

 Pro horory jsem měla odjakživa slabost. Nejraději mám ty vyloženě duchařské, plné lekaček a hutné tajuplné atmosféry. Předevčírem jsem si hledala na ulozto horory z loňského roku. Napsala jsem do vyhledávače žánr horor, rok 2020, a listovala jsem si seznamem výsledků. Když mě některý film zaujal, vyhledala jsem si o něm na československé filmové databázi o čem vůbec je, a také hodnocení ostatních diváků. A moje volba padla nakonec na britský horor Host. Na první pohled mě překvapilo to, že film nemá ani hodinku, jen šestapadesát minut. Jsem příznivcem kratších filmů, pokud má film více než dvě hodiny, těžko se na něj pak už soustředím, ideální je ta hodinka a čtvrt. Podle popisu film nevypadal špatně. Doba koronavirová ovlivnila snad úplně všechny součásti běžného života. Jsme více na sociálních sítích, případně v kontaktu přes webové kamery či mobily. Na jednu stranu nás to sbližuje, ale jistým způsobem i vzdaluje od toho pravého sociálního kontaktu. Pětici mladých kamarádek napadne

Odvrácená strana sladkého ovoce

 Nepatřím mezi zrovna velké milovníky ovoce. Sem tam si dám jablečnou nebo jahodovou přesnídávku, v zimě, hlavně mezi svátky, si ráda oloupu mandarinku nebo pomeranč, ale jinak se musím přiznat, že konzumaci ovoce moc nedám. Jedinou výjimkou jsou ale banány. Ty můžu opravdu kdykoliv, v jakékoliv podobě. Ať už je to přesnídávka, třeba i ta domácí, ideálně s piškoty. Banánům jsem přišla na chuť v devatenácti, kdy jsem měla problémy s nedostatkem fosforu, a jelikož jsou banány jeho velkým zdrojem, tak jsem je jedla doslova po kilech, a od té doby jsem si je zamilovala. Alespoň dvakrát týdně si s sebou beru banán na svačinu. Nevadí mi ani ty přezrálé, jím i ty "tmavé boláky", které spousta lidí vykrajuje ven. Přezrálé banány totiž mají pro lidské tělo velké množství benefitů!  Díky přezrálosti obsahují velké množství antioxidantů, které pomáhají před poškozením buněk v lidském organismu. A hnědé skvrny na banánech pomáhají při pálení žáhy - působí proti kyselosti. Často si u nás

Konec letního času

 Dnes brzy ráno došlo ke každoroční změně času z letního na zimní. Správně se ale tento čas nejmenuje "zimní," nýbrž standardní, nebo středoevropský. Našla jsem na internetu obě varianty. Je fakt, že ani ve stolním kalendáři není nový čas popsán jako "zimní," nýbrž je tam jen napsáno: Konec letního času.  Čas se tedy dnes ve 3:00 ráno posunul na 2:00. Prakticky se tedy vyspíme o jednu hodinu déle, jenže o to dříve se začne večer stmívat. Jako dítě školou povinné jsem nějaké střídání letního a zimního času nepociťovala. Jen jsem si přetočila hodiny na budíku, a to bylo všechno. Necítila jsem, že bych měla nějak rozhozený biorytmus, že by se mi hůře vstávalo, vůbec nic. Ale jak roky plynou, věkem se pomalu, ale jistě blížím ke třicítce, tak už můj organismus snáší změny z letního na zimní čas a opačně podstatně hůře. Je fajn, že se vyspím o hodinu déle. Ale do práce budu chodit tak jako tak za tmy, protože většinou jezdím do práce ve čtyři nebo v pět hodin ráno.  Musí