Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 260 Člověk za oponou

 Autor: Martin Goffa

Žánr: Detektivní

Mé hodnocení: 70%

Obsah:                                  Démon podsvětí, kterému zemřel bratr.

                                              Sebevražda, co smrdí levotou.

                                              Miliony, o kterých neměl nikdo absolutně tušení.

                                              A jeden všetečný novinář, který dráždí hada bosou nohou...

Pražský novinář Marek "Terence" Vráz zrovna prožívá klidnější životní období. Jako novinář na volné noze si může dovolit občas zvolnit a dát si víceméně čas jen pro sebe.

To vše ale změní návštěva u šéfredaktora Péti. Tam mu totiž přijde zdánlivě obyčejná obálka a v ní snad ještě obyčejnější linkovaný list papíru vytržený z kancelářského bloku. Jenže pár slov na něm napsaných podnítí Markovu pravou novinářskou vášeň.

Nepíše mu totiž nikdo jiný než na doživotí odsouzený Pavel Ryska, v galerce známý pod přezdívkou Rys. Rys si odpykává svůj trest ve věznici s nejpřísnější ostrahou. Sotva čtyřřádkový dopis, napsaný jen tak rádoby ledabyle, Markovi oznamuje, že Rys má pro něj cenné informace, které by jej jako novináře mohly zajímat.

A že pokud přijde k němu do vězení na návštěvu, rozhodně nebude litovat.

Marek se jako správný novinář rozhodne využít příležitost a domluví si u vězeňské služby návštěvu. Snad i díky tomu, že Rys je vzorným vězněm, se vše obejde bez komplikací.

V místnosti přepažené mříží se Marek poprvé podívá do očí člověku, který před lety ubil k smrti svého bývalého obchodního partnera. Od rozhovoru čekal všecko možné, jen ne to, že Rys jej velmi elegantním způsobem požádá o pomoc výměnou za informace z podsvětí, za které by byl každý pořádný novinář ochoten doslova vraždit.

Po Markovi žádá výměnou zdánlivě jednoduchou věc - objasnit vraždu jeho bratra Bedřicha, řečeného Fritze. Fritz byl před dvěma měsíci nalezen mrtev v odlehlém lese s pistolí v ruce a prostřelenou hlavou. Podle závěru policie šlo o jasnou sebevraždu.

Fritz byl totiž podobně jako jeho bratr pěkně vypečený ptáček, který se rozhodně neživil poctivou prací, takže logicky problémy se zákonem a oplétačky s dalšími kriminálníky mohly vést až k ukončení života vlastní rukou.

Jenže Rys tomuto vysvětlení odmítá uvěřit a po Markovi chce to, aby objasnil, kdo je odpovědný za bratrovu smrt. Marek se rozhodne na Rysovu nabídku přistoupit, ale nemá absolutní tušení, do jak nebezpečných a hlubokých vod se vydává.

Platí totiž to známé pořekadlo - kdo se moc ptá, moc se dozví...



Hodnocení: Knihy Martina Goffy jsou pro mě posledních pár let detektivní klasikou a takřka zárukou spokojenosti. Goffa se totiž v devadesátých letech vydal na profesní dráhu policisty, začínal jako pochůzkář, a vypracoval se až na detektiva kriminální služby.

A nutno říci, že v jeho knihách jde poznat, že má leccos za sebou, a tudíž používá zavedené detektivní postupy, které působí realisticky a neotřele. Tuto nejnovější autorovu knihu jsem si půjčila v obecní knihovně, paní knihovnice ví, že tyto detektivky hltám jednu za druhou, a proto mi každou novou knihu odloží stranou, za což jsem moc ráda.

Ovšem, tentokrát musím po přečtení zkonstatovat, že Goffa je lehce z formy, tato kniha pro mě bohužel není taková literární bomba jako ty předchozí. 

Jde vyloženě o konverzační detektivku, první a jediná větší akce se odehraje až v samotném závěru. Jinak je to škála rozhovorů, pátrání, které zdánlivě vede do slepé uličky a hlavně Markovy monology, které nepostrádají notnou dávku sarkasmu a cynismu. 

Problém není v tom, že by kniha nebyla čtivá. Ona se čte opravdu sama. Jenže ona lehkost děje, kterou jsem vnímala u minulých románů, byla fuč. Celé mi to přišlo tak nějak na sebe až moc našroubované na sílu.

Závěr pro mě byl úplným zklamáním. Vůbec jsem nepostřehla, jak dokázal Marek rozluštit celý případ, najednou se v ději objevilo strašně moc jmen a podivných machinací a já to prostě vůbec nepochopila. Sice se to celé snaží zachránit dialog z nemocničního lůžka, ale nějak mi to celé nesedlo a popravdě ani teď pořádně nevím, jak to celé bylo a kdo to celé zavinil a proč...

Tentokrát jsou mé dojmy z nového Goffy lehce rozpolcené. snad je chyba v tom, že vydává knihy příliš často a tempo psaní má až moc produktivní, přičemž jde více o kvantitu než o kvalitu. Je to velká škoda. Kniha není úplně špatná ale čekala jsem mnohem větší detektivní jízdu...

Pokud Vám můžu nějakou knihu od Goffy doporučit, rozhodně je to Sekta, kde je v hlavní roli také Marek Vráz. Tato kniha se mi líbila z celé série s umanutým novinářem nejvíce.



A co vy? Máte oblíbeného nějakého současného českého autora detektivek? Četli jste nějaký krimi román od Martina Goffy? Platí podle Vás rovnice úspěšný autor rovná se co nejvíce vydaných knih ročně? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥


Komentáře

  1. Od Martina Goffy jsem nic dosud nečetla, ale podle tvé recenze si něco "staršího" od něj přečtu. Díky za tip a přeji krásné dny.

    OdpovědětVymazat
  2. Nedávno jsem od autora dočetla knihu povídek Živý mrtvý. Líbla se mi moc 😊

    OdpovědětVymazat
  3. Od autora jsem ještě nic nečetla, ale tvá recenze mě zaujala, tak bych něco ráda zkusila. 🙂
    Přeji hezký večer.

    OdpovědětVymazat
  4. Sektu jsem četl a líbila se mi.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Host (2020)

 Pro horory jsem měla odjakživa slabost. Nejraději mám ty vyloženě duchařské, plné lekaček a hutné tajuplné atmosféry. Předevčírem jsem si hledala na ulozto horory z loňského roku. Napsala jsem do vyhledávače žánr horor, rok 2020, a listovala jsem si seznamem výsledků. Když mě některý film zaujal, vyhledala jsem si o něm na československé filmové databázi o čem vůbec je, a také hodnocení ostatních diváků. A moje volba padla nakonec na britský horor Host. Na první pohled mě překvapilo to, že film nemá ani hodinku, jen šestapadesát minut. Jsem příznivcem kratších filmů, pokud má film více než dvě hodiny, těžko se na něj pak už soustředím, ideální je ta hodinka a čtvrt. Podle popisu film nevypadal špatně. Doba koronavirová ovlivnila snad úplně všechny součásti běžného života. Jsme více na sociálních sítích, případně v kontaktu přes webové kamery či mobily. Na jednu stranu nás to sbližuje, ale jistým způsobem i vzdaluje od toho pravého sociálního kontaktu. Pětici mladých kamarádek napadne

Příjmení a my

 Nedávno jsem u jedné celkem populární blogerky, která se zabývá tematicky vším možným, narazila na zajímavý článek na téma přechylování ženských příjmení. Článek mě zaujal, a já s překvapením zjistila, že sněmovna schválila návrh, že ženy se budou moci svobodně rozhodnout, zda chtějí mít v občance koncovku -ová. Dnešní doba je hodně tolerantní k různým gender skupinám, k tomu, aby se nikdo nestyděl za svou sexuální orientaci a za to, zda se cítí či necítí ve svém těle pohodlně. Nedovedu si představit, jaké to je, být v mužském těle, a přitom se cítit jako žena.  Nikoho neodsuzuji, moje kamarádka z intru mi před nějakou dobou psala, že ve svých pětadvaceti letech zjistila, že ji přitahují muži i ženy, a ona sama se stylizuje spíše do "mužské podoby." Trochu zvláštní. Ale dokud mi tím nikdo neubližuje, nikdo mi nevnucuje to, že se mám nějak přeorientovat, jsem ochotna to respektovat. Sice tomu úplně nerozumím, protože mě vždycky přitahovali a snad i přitahovat nadále budou muž

Knižní recenze 225 Jack a fazole

  Autor: Ed McBain Žánr: Detektivní Mé hodnocení: 75% Obsah: Advokát Matthew Hope, žijící ve floridském městečku Calusa, to nemá rozhodně vůbec jednoduché. Nejprve dostane v baru nakládačku od dvou rozparáděných kovbojů, když se zastal své přítelkyně Dale, a nakonec, ještě ten večer, mu Dale řekne, že se s ním rozchází.  A k dovršení toho všeho Matthewovi zavolá jeho přítel, detektiv od policie Morris Bloom a oznámí mu, že jeden z jeho klientů, dvaadvacetiletý mladík Jack McKinney byl zavražděn. Byl nalezen ve svém domě s devatenácti bodnými ranami v zádech. Nepořádek v domě naznačuje, že vrah něco hledal. Podařilo se mu to však najít? Matthew pro Jacka zařizoval prodej zemědělské usedlosti pro pěstování fazolí. Majitel a prodávající, Avery Burrill tvrdí, že má v ruce platnou kupní smlouvu, a požaduje své peníze zpět. Záhadou je i to, že mladík chtěl koupit pozemek právě pro pěstování fazolí. Avery totiž vypověděl, že půda je pro pěstování fazolí naprosto nevhodná, jeho pěstitelské pok