Přeskočit na hlavní obsah

Svátky jara se blíží!



 Velikonoce spolu s Vánocemi mají v naší kultuře své přední a nezaměnitelné místo. Neznám ve svém okolí moc lidí, kteří by na tyto křesťanské svátky měli špatný názor či na ně dokonce zanevřeli. Já sama jsem měla jako dítě vždycky raději Vánoce, Velikonoce mě moc nebavily, hlavně kvůli zástupu koledníků, kteří u nás po vesnici chodili, a samozřejmě jsem nenáviděla ten "výprask" pomlázkou.

Když jsem chodila na základku, ještě nebyl jako státní svátek Velký pátek, volno jsme tedy měli jen v pondělí, a to mě docela štvalo, protože to strašně rychle uteklo. Ale Velikonoce u nás doma byly moc hezké. Máma upekla několik malých beránků, pamatuji si, že ty formy na vylévání těsta byly docela těžké. Samozřejmostí byl svátečně ozdobený stůl nějakým pěkným ubrusem s jarními motivy, košík plný sladkostí pro děti, pro dospělé koledníky něco dobrého k pití, no a pak taky uvařená obarvená vajíčka.

Barvení vajíček mě vždycky strašně bavilo. Líbily se mi ty křiklavé barvy, rozpuštěné ve velkých sklenicích spolu s trochou octa, to,  jak tam máma opatrně vajíčka ponořila a pak jsme musely spolu čekat, až to bylo hotové. Některá vajíčka zůstávala ponořená déle, a pak byl odstín sytější, ale mě se více líbily ty vybledlé.

Když barva zaschla, většinou jsme tam ještě nalepily nějaké samolepky s jarními motivy. Obyčejné barvení, ale přesto to bylo hezké.

Od dětství žiju na malé vesnici, všichni se tady tak trochu známe, a proto k nám opravdu chodilo dost lidí. Ať už z těsného sousedství, protože s lidmi z naší ulice jsme měli moc dobré vztahy, zvali jsme se navzájem na různé oslavy a letní grilovačky. Nejraději jsem byla, když přišel nějaký spolužák nebo kamarád ze školy, to jsme si pak chvíli stihli třeba i zahrát v pokojíčku. 

Trochu mě štvalo to, že jsem nestíhala vidět celé pohádky v televizi, když jsem musela věčně odbíhat s mámou ke dveřím a vítat se s koledníky. Ale i přesto pro mě Velikonoce mého dětství znamenají hodně, ráda na ně vzpomínám, byly to pěkné časy, a vnímám to i z té stránky, že jsme si byli tenkrát na vesnici všichni nějak blíž a chovali se k sobě přátelsky, což se dnes bohužel už vytrácí.


 S postupujícím odpolednem, kdy příliv koledníků ustal, což bylo někdy po obědě, ale našli se i opozdilci, kteří si přišli na pomlázku i později, jsme tradičně grilovali venku na zahrádce něco dobrého. Tedy samozřejmě pokud bylo počasí, ale pamatuji si, že většinou bylo už i u nás na horách pěkné počasí. 

To bývaly vážně fajn Velikonoce, zakončené posezením u dobrého grilovaného masa a špekáčků. Ve vzduchu vůně kouře, jara, rašící přírody...

Jak jsem přicházela do puberty, začaly mě Velikonoce opravdu štvát, vyloženě jsem je nenáviděla. Už mě nebavilo čekat na koledníky, sedávat u stolu se sousedy a poslouchat jejich řeči. Nakonec, pak na učňáku, jsem vždy na Velikonoce vyrazila s kamarádkou někam na túru po horách (pomlázce jsme se stejně většinou nevyhnuly, ač od cizích lidí), zkrátka mě už nebavilo sedět doma.

Dnes mi to zpětně přijde trochu líto, když vidím, jak Velikonoce jako tradice pomalu upadají v zapomnění, hlavně tedy z toho hlediska, že již téměř nechodí žádní koledníci. Ale ono to tak nějak začalo i kvůli pandemii, a bohužel tento trend neustupuje. Velikonoce mi tedy již dávno nevadí, naučila jsem se je postupem let mít ráda. 

Na pečení buchet moc nejsem, takže ani mazanec, ani beránka nepeču. Co ale dělám moc ráda, buď na Zelený čtvrtek čí přímo na Velikonoční pondělí, to je sekaná s petrželovou nádivkou. Kdysi jsme totiž něco podobného kupovali už hotové v Lidlu, jen to šupnout do trouby, tak jsem zkusila podobný recept doma a postupem času si jej vyladila.

Velikonoční výzdoby, ubrusy, umělá vajíčka a jiné serepetičky mám moc ráda. V pátek dám na stůl velikonoční ubrus, košík s umělými a čokoládovými vajíčky, a dveře mám ozdobené už od konce března, protože se mi to líbí a vůbec mi nevadí, že je to tak brzy. 

Vloni jsem psala článek o tom, jak dopadl můj krásný velikonoční věnec, bohužel mi jej někdo ze sousedů shodil ze dveří a rozšlápl - páska, na které byl věnec přilepený, zůstala na dveřích, ale věnec dole, rozšlápnutý na tři kusy, a kdyby spadl jen tak, asi by se nerozpadl, podklad byl z polystyrenu, takže byl lehoučký...

Po této zkušenosti jsem neměla chuť si dveře čímkoliv ozdobit, protože jsem byla fakt zničená z toho, že mi někdo zničil něco, co mi dělalo radost, ale nakonec mě přemluvil přítel, že to přeci kvůli nějakým blbcům nevzdáme, a tak jsem ještě vloni nalepila na dveře dřevěného zajíce. Ten tam naštěstí už vydržel.

Letos jsem tedy ozdobila dveře také, mám tam malého dřevěného zajíčka, motýlka a ptáčka, a pak i toho zajíce z loňska. Přibyla k nim ale i moc hezká ovečka, kterou jsem koupila už někdy minulý měsíc v Penny. Přikládám kus svých ozdobených dveří, je to takové obyčejné, snažila jsem se, aby to nepůsobilo moc přeplácaně, posuďte sami:


Každý rok ale před Velikonocemi udělám i takový větší úklid, probrala jsem skříň a vytřídila nepotřebné oblečení, včera jsem umyla po práci první část oken, protože bylo hezky, na tu druhou se chystám zítra.

Vajíčka barvit nebudu, protože s náporem koledníků nepočítám, kdyby náhodou přišlo nějaké malé dítě, mám ve špajzce pár oplatků a perníků, většinou se stavují ale dva malí synovci, jen ještě nevím, jestli jim to letos vyjde.

Nejvíce se těším na to páteční a pondělní volno z práce, tedy pěkný prodloužený víkend, no a pak na pohádky v televizi a takovou tu lenošící pohodu.

Dnes je poslední předvelikonoční středa, zvaná Škaredá, která připomíná zradu Jidáše Iškariotského, který se měl na Ježíše "škaredit." A pozor, podle pověry, kdo se bude dnes celý den mračit na celý svět, tak mu to už zůstane po všechny středy celý rok!

Na Škaredou středu by se také hospodyňky měly pilně věnovat svým domácnostem, mimo jiné by mělo i dojít  k vymetení komínu a zvýšená péče se má věnovat hospodářským prostorám. Ještě před padesáti lety se v obecních staveních jídávalo "škaredé jídlo," což mohl být i bramborák natrhaný na různé kusy, aby jídlo vypadalo škaredě. To je zajímavá tradice, že? Já o ní nic netušila, dokud jsem si to nedohledala na internetu!

Na Velikonoční pondělí se moc těším, a doufám, že letos pár koledníků přijde!

Napište mi do komentářů, jak si užíváte svátky jara Vy! Jestli zdobíte dům či dveře, pečete nějaké dobroty, nebo se jen věnujete velkému úklidu? Budu se moc těšit na Vaše komentáře!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji předvelikonoční pohodu a hezkou Škaredou středu s úsměvem, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Manželka včera dnes drhla troubu. Kamarádka jí poradila, že má dát rošty do myčku. Byl to super nápad, jsou jako nové! Horší je to stěnami. Další finta je rozpustit tabletky do myčky ve vodě, nalít do rozprašovače, vystříkat stěny a nechat působit. Pak to ale stejně chce drátěnku a dodělat to růčo...

    OdpovědětVymazat
  2. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  3. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  4. Oba svátky mám moc ráda.Ráda si zdobím byt a jaro je k tomu přímo stvořené.Dokud byla doma dcera jsem se na Velikonoce netěšila také z důvodu koledníků.Někdy to bylo hrozné a pomlázkou jsem dostávala i já.A náš pes se mohl zbláznit.Teď je to v klidu,přijde pár dětí z domu.
    Eli,měj se hezky

    OdpovědětVymazat
  5. Já objevil v antiku obtisky na vajíčka z dob reálného socialismu.
    Možná zaexperimentuji.

    OdpovědětVymazat
  6. Magicmax (Vít)13. dubna 2022 v 12:14

    Ahoj Eliss,

    ty hezky píšeš. Je fajn, že znám blogerku jako ty. Máš jistě načtenou o hromady více knížek než já. Já přečetl zruba 25 knih, takže rozhodně jo. Každý jsme jiný.

    Já žiji ve městě, tak jsem se rád dozvěděl, jak to bylo na vesnici a rád jsem se dozvěděl jak to bylo i z jiných úhlů pohledů. Je super to vidět, jak z pohledu mladšího člověka, dospívajícího a tvého současného já. Já je slavím jenom tím, že si sním beránka.

    Myslím, že přítel udělal moc dobře, že tě přemluvil! Osobně jsem do dneška o velikonočních věncích nevěděl.

    Doufám, že si nakonec ty pohádky dokoukala třeba někdy jindy.

    Přeji ti příjemné velikonoce, Eliss! :)

    OdpovědětVymazat
  7. My většinou jezdíme na Velikonoce na chalupu. A vždycky pečeme velikonoční nádivku. Jarní úklid jsem letos moc nestíhala, i když něco ze šatníku jsem vytřídila.

    OdpovědětVymazat
  8. Momentálně mě Velikonoce moc neberou. Třeba časem, až budeme s malým vyrábět nějaké dekorace. Beru to jako svátky jara. Maximálně se někdy upeče nějaký mazanec nebo nádivka. Když jsem chodila do školy, tak jsme měli velikonoční prázdniny od čtvrtka. Tak jsem si myslela, že to bylo a je vždycky. Státní svátek v pátek je opravdu jen pár let.

    OdpovědětVymazat
  9. Eliss, já mám Velikonoce spojené s dětstvím v horách, kdy si lidé také byli blíž než dnes. Ve městě pak ještě před deseti - patnácti lety chodívali koledovat malí klučíci (později už jen Cikánci) a zkraje odříkávali koledy a brali s díky i čokoládová a barvená vajíčka, ale paksi už říkali o penízky (nedivím se, asi té čokolády i vajíček měli fakt už dost). Teď už několik let nechodí nikdo, domy se zamykají a nikdo se dovnitř bez klíče nedostane. Je mi to líto, že vše upadá (a to Velikonocům nehrozí taková obchodní konkurence, jako škodí Vánocům Santa...). Život se nějak rychle mění a nezdá se mi, že by k lepšímu. Tak přeji požehnané svátky.

    OdpovědětVymazat
  10. Mám ráda život, možná proto, ač křesťanka, vrcholem roku jsou pro mě Vánoce. A možná i proto,že je sezóna a já jsem víceménė na zahradě.

    OdpovědětVymazat
  11. Ahoj Eliss, já na Velikonoce zdobím, peču,barvím vajíčka , uklízím... Baví mě to, mám ráda tradice a těším se, že se sejde rodina. Letos budeme Velikonoce trávit na chalupě, je na samotě v krásné přírodě. Eliss, přeju Ti hezké Velikonoce, užij si je ! Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
  12. Moc hezký článek. Jako malá jsem taky neměla Velikonoce ráda - kvůli koledníkům, a tak jsme s rodiči plánovali různé výlety, pokud to počasí dovolilo.
    Dnes už k nám nikdo nechodí, takže máme svátky klidné. Doma si to zdobíme - jaro k tomu přímo vybízí, máme zajíčky, vajíčka i věnce. Pečeme taky - mazanec a beránek nesmí chybět. 🙂 Letos pečeme i sekanou, tak snad se povede.
    Hezké velikonoční svátky přeji. 🙂

    OdpovědětVymazat
  13. Velikonoce mám ráda. Vždy přijdou příbuzní a známí. Posedíme, popovídáme. Je to pohoda :) Chodí ale spíše za taťkou :D ten neobchází, ale zůstává doma. Letos přišlo koledníků méně, ale to nevadí, aspoň nebyl takový šrumec. Pekla jsem buchty, dělala jednohubky a chlebíčky a barvila vajíčka. Taky mě to moc baví :) Doufám, že k vám pár koledníků zavítalo :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula