Přeskočit na hlavní obsah

Mimozemšťan, robot, nebo tajný agent?

 I v našem malém českém rybníčku se najde pořád dost a dost záhad a nevysvětlitelných událostí, které v lecčem předčí i ty největší světové záhady. A v dnešním článku bych se chtěla jedné takové záhadě věnovat. Možná je pravda ale mnohem jednodušší, než se na první pohled zdá, a ani o žádnou záhadu najde. 

To ale musíte posoudit sami!

Dne 24. června 1955 došlo na tehdejších československých hranicích s Polskem, poblíž osady Oravská Polhora k podivné události. V hlubokém lese tady pohraniční hlídka zadržela muže, který se toulal poblíž hranic, a jelikož šlo o střežené pásmo, neměl tu co pohledávat.

Mladík působil na strážné zvláštním dojmem, někteří později vypověděli, že z jeho chování šel až mráz po zádech. Chodil totiž bez jakéhokoliv smyslu mezi stromy sem a tam, každou chvíli se vyděšeně ohlížel, a působil dojmem, že se něčeho, nebo někoho velmi bojí. Nereagoval ani na příkaz hlídky k zastavení, ta jej nakonec musela zadržet a odvézt na služebnu.



Tam začalo další, ještě podivnější pokračování celého příběhu. Přibližně dvacetiletý mladík u sebe neměl žádné doklady, osobní věci ani peníze. Nereagoval na otázky policistů, a měl vydávat jen nesouvislé zvuky a působilo to dojmem, že vůbec nerozumí česky. Velitele napadlo, že by mladík mohl být hluchoněmý, přisunul tedy k němu papír a tužku.

Zadržený začal konečně spolupracovat. Na papír napsal jméno Karel Novák, a že vůbec neví, kde je, a jak se octl v lese. Od malička je hluchoněmý, že za války jej gestapo odvezlo i s rodiči do koncentračního tábora, a poté byl vychováván v jakémsi dětském domově, název si už ale nepamatuje. Ani tedy neví, jak se dostal ke státní hranici.

Tato podivná a nesouvislá výpověď působila jako hodně špatně vymyšlená pohádka, a proto vyšetřovatele příliš neuspokojila. Pro Karla si proto přijela státní bezpečnost a vše se postoupilo dále.

STB ale nebyla příliš úspěšná. Karel pořád opakoval svoji historku o hluchoněmotě, a že neví, jak se ocitl v lese. Při všech výsleších prý mladík působil mírně mentálně retardovaně. Jaké bylo tedy překvapení policistů, když se rozhodli otestovat jeho inteligenci a zjistili, že jeho inteligenční kvocient přesahuje číslo 130! Další testy prokázaly nadprůměrnou fotografickou paměť a vysokou úroveň logického myšlení, za kterou by se nemusel stydět ani student na vysoké škole.

Vyšetřovatelé tedy pojali podezření, že na celém Karlovi Novákovi něco nesedí. Rozhodli se proto zajít  ve svých praktikách o kus dál a zjistit, co je vlastně zač. Samozřejmě nejvíce věřili tomu, že jde o agenta nějaké nepřátelské země, no budiž, ale ten by se asi nenechal takto hloupě chytit hned na hranicích, že.

Při výsleších za ním nečekaně stříleli a čekali na reakci. Žádný obranný reflex se ale nedostavil. I několikrát za noc jej budili a kladli mu dokola ty stejné otázky, Novák však zůstával nadále hluchoněmý. 

Agenti ze státní bezpečnosti se tedy uchýlili k poslední možnosti. Nováka přesunuli do cely ke svému konfidentovi (udavači.) I před spoluvězněm se však Novák choval stále stejně, tedy jako hluchoněmý. Ale nastrčený spoluvězeň vypověděl, že mladík vykazoval jisté znepokojivé rysy chování. Povětšinu času tedy jen proseděl na posteli a bez jakéhokoliv výrazu v obličeji koukal do zdi.

Někdy však dostával na cele zvláštní záchvaty. běhal po místnosti sem tam, otevíral ústa, jako by křičel, boxoval s neviditelným protivníkem a působil přitom jako nějaký maniak. Nikdo nikdy nedokázal rozumně vysvětlit, co mělo toto chování za smysl.

Nakonec STB po několika měsících marného vyšetřování Nováka propustila, ale dál jej nechávali sledovat. 

Karel Novák se ale zatím podezřele nechoval. V Kladně si našel práci na stavbě, kterou mohl vykonávat i přes svůj handicap. Jednou na to ale doplatil, když jej málem zavalila zeď, která se na něj řítila, a přežil jen díky včasnému zásahu kolegů. Pořád to tedy působilo dojmem, že neslyší.

Několik dní po oné neblahé události na stavbě se Novák vypravil do Prahy. A zde došlo k dalšímu incidentu, přecházel neopatrně ulici a vkročil přímo před projíždějící tramvaj. Řidič stačil včas zabrzdit a mladík tak skončil jen s lehkým šrámem na hlavě a velkým šokem. Odmítl ale sanitku a vrátil se na svou kladenskou ubytovnu.

Zde se o pár dní později svěřil svému spolubydlícímu s fascinující novinou, a sice že se mu díky úrazu vrátila řeč a sluch. Spolubydlící byl ale bohužel agent STB, a ta mladíka okamžitě zatkla. Při výslechu zůstali ale i zkušení agenti zvyklí na ledacos v upřímném šoku. Novák totiž mluvil plynně anglicky, francouzsky, italsky a maďarsky. Všechny jazyky ovládal perfektně, na úrovni rodilého mluvčího.

Ale i tak na něj vyšetřovatelé pořád nic skutečně závažného neměli, proto byl Novák opět propuštěn. krátce poté se rozhodl narukovat do armády, když se v Kladně prováděly nábory. Byl přijat, ale ukázala se další šokující zjištění.

Novák uměl skvěle střílet snad ze všech dostupných druhů zbraní, ovládal všechna bojová umění včetně boxu a uměl řídit tank i obrněný transportér. když do jeho jednotky přišli piloti, dokázal se s nimi bavit v jejich slangu a znal všechny nejmodernější přístroje.

Brzy si jeho schopností všimli jeho nadřízení, a tím pádem také STB. Ve vykonstruovaném procesu dostal Novák dvanáct let vězení za údajnou špionáž, i přesto, že proti němu neexistoval jediný důkaz. 



V roce 1969 byl Novákův případ přezkoumán, a ten byl okamžitě propuštěn pro nedostatek důkazů. Jenže už v roce 1971 jej STB zase nechala zavřít, a musel si tedy odsedět i zbytek trestu.

Zároveň k němu do cely nasadila znovu svého donašeče. Ten vypověděl ale velmi znepokojivé věci, ještě tajemnější než jeho předchozí kolega!

Novák prý měl mít schopnost čtení myšlenek. V cele totiž sdělil udavači spoustu podrobností z jeho života, věděl od počátku i to, že spoluvězeň je rozvědčík STB. Ale vězení Novákovi dle jeho slov nevadilo. Cítil se tu v bezpečí. Měl mít totiž panickou hrůzu z "muže bez tváře v černém oblečení," který jej chce zlikvidovat.

Po roce vězení se Novák konečně dostal na svobodu. Dál pracoval v Kladně jako dělník, dokonce si našel přítelkyni a přestěhoval se k ní. V listopadu 1981 zde Karel Novák náhle umírá, jeho družka vypověděla, že šel normálně z koupelny, a pak náhle padl mrtvý k zemi. Dle jejích dalších slov byl Novák jiný než ostatní muži - byl prý geniální a spoustu věcí věděl předem. Ale odlišný byl i po fyzické stránce. Téměř mu nerostly vousy a neustále se měnila barva jeho očí, podle toho, jak se mu zachtělo.

Patoložka, která měla Novákův případ na starost, byla nešťastná z toho, že nedokáže určit příčinu jeho smrti. STB si na základě tohoto závěrů vyžádala jeho tělo, které pohřbila na neznámém místě. Po těle se tedy slehla zem, ale příběh žije pořád dál.

Nabízí se spousta dost divokých teorií. Ale třeba i ta střízlivější, že to byl nějaký tajný agent z ciziny, to se mi také moc nezdá. Proč by se choval tak divně? Hrál by si na hluchoněmého, a pak ho to přestalo bavit, tak začal mluvit světovými jazyky? Je možné, že mu ten úraz mohl vrátit část paměti, ale to mi přijde velmi zvláštní. Pokud by si najednou vzpomněl, kdo doopravdy je, mohl prchnout, kontaktovat se s kolegy z ciziny, nic z toho se ale nestalo.

Ve hře jsou i takové možnosti, že šlo o muže cestujícího časem, robota, či dokonce jakého podivného mimozemšťana, čemuž má prý nahrávat i ta změna barvy očí na povel. Osobně nevím, co si o Karlu Novákovi myslet. Snad to byl opravdu tajný špionážní agent, ale pod tlakem policie se začal chovat zvláštně, protože panikařil? Nevím, nevím. Je to rozhodně jedna z velkých českých záhad, která pořád není nijak uspokojivě vysvětlena.

Co si o tomto případu z roku 1955 myslíte Vy? Četli jste už o Karlu Novákovi? Co si o jeho případu myslíte? Dá se nějak racionálně vysvětlit jeho navrácená paměť, nebo opravdu jen předstíral, že je hluchoněmý? Proč pak ale najednou s předstíráním přestal? Mohl to být opravdu jakýsi tvor z jiné planety, nebo zvláštní druh robota? Napište mi Vaše názory do komentářů, budu se moc těšit!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥


Komentáře

  1. Mimochodem, v roce 1974 byl na motivy tohoto příběhu natočený film Případ mrtvého muže, režii měl Dušan Klein, hlavní postavu hrál slovenský herec Július Vašek. film to byl mimochodem ne úplně povedený a hlavně hodně poplatný době vzniku, jakási východní špiónská kovbojka. Ale případ to byl opravdu zajímavý a pikantní na tom je, že v době, kdy se film točil, šlo fakticky o nadále živý případ, který byl pořád v hledáčku StB. Nad různými bláznivými teoriemi se usmívám, ale na druhou stranu tehdejší prostředí ve střední Evropě doby válečné a těsně poválečné možnosti takového případu dost nahrávaly, milióny lidí byly vytrženy ze svého prostředí a prošly často neuvěřitelnými peripetiemi. Zajímavě, podrobně a hlavně hodně věcně o tomto případu píše v tomto sborníku Archivu bezpečnostních složek z roku 2009 Rudolf Kučera: https://www.abscr.cz/data/pdf/sbornik/sbornik7-2009/kap11.pdf

    OdpovědětVymazat
  2. Myslím, že tenhle případ je natolik neuvěřitelný, že se zcela jistě dá logicky vysvětlit. Nebo spíše dal, teď už je na to asi pozdě.

    OdpovědětVymazat
  3. Tak tenhle tajemný případ neznám, nikdy jsem o něm nečetla. Shodou okolností jsem zrovna dočetla knížku o jiném tajemném události, pro kterou se taky ještě nenašlo vysvětlení. Ale článek na blog jsem o ní ještě nestihla napsat.

    OdpovědětVymazat
  4. To je zajímavý příběh.Ráda čtu podobné a vůbec si vyhledávám na Youtube i podobné dokumenty.V telce se moc nechytám a protože nejsem velký spáč,tak si buď v posteli čtu a nebo něco hledám na Youtube a nebo Netflixu.
    Tvůj příběh je mi dost povědomý,možná jsem se s ním někde setkala.
    Eli,měj hezké velikonoční svátky

    OdpovědětVymazat
  5. Proto EU chystá zákon o umělé inteligenci.

    OdpovědětVymazat
  6. O tomhle případu nevím, ale každopádně je to hodně zajímavý příběh. Nevím, co si o tom myslet, po prodělaném úrazu se může paměť vrátit a člověk se vrátí do svého původního života. Tady je těch záhad nějak moc, ale v hlavě případ vrtal určitě nejen příslušníkům StB. Přeji hezké Velikonoce 🌼

    OdpovědětVymazat
  7. o tomto případu slyším poprvé :) je to zajímavé a po pravdě nevím, co si o tom myslet... zvláštní a nenapadá mě žádné logické vysvětlení :D

    OdpovědětVymazat
  8. O tomto případu jsem už někdy slyšela. Nepsala jsi už o něm někdy? Je to velmi zajímavé. Přijde mi to hodně překombinované, že to snad ani nemůže být pravda. Ve speciální pedagogice se učíme, že nemocné děti mohou mít nadprůměrné IQ, takže je pravděpodobné, že byl mentálně nemocný, ale že by se mu po nehodě vše vrátilo, uměl tolika jazyky, uměl měnit barvu očí apod.? To je hodně zajímavé až neuvěřitelné. Nevím, co si o tom myslet.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula