Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 255 Sněžný měsíc

 Autor: Michaela Klevisová

Žánr: Detektivní, Mysteriózní

Mé hodnocení: 90%

Obsah:                          Stopa vede do Beskyd...

Beskydy jsou krásné, ale také pěkně drsné hory, a jen málokdo z mladší generace je ochoten si zvyknout na zdejší prostý život v těsným propojením s přírodou. I sem ale bohužel vstoupil byznys a chtíč po penězích, takže místní "velké zvíře," podnikatel Ivan Hanák, postupně skupuje stará stavení a chce je proměnit ve výnosné restaurace a penziony.

A právě před jednou takovou starou roubenkou je nalezena mrtvá realitní agentka Olga, která ji nabízela k prodeji. Místní policie při ohledání zjistí, že Olga byla zastřelena z krátké vzdálenosti, jedinou ranou přímo do srdce.

 A protože se jedná už o druhou vraždu realitní agentky během několika měsíců - oběti sice dělilo více než sto kilometrů, a ke vraždám došlo jiným způsobem, ale kriminalista Josef Bergman je přesto rozhodnut do Beskyd odjet a vše prověřit.

Doprovází jej i jeho věrná kolegyně Sylvie Sedláková, která sice působí nenápadně, ale má vynikající sledovací talent a bystré oko.

Josefa ani jeho kolegyni však místní nevítají s otevřenou náručí, a oběma se jen těžko daří pátrat a orientovat se v spletitých vztazích mezi místními. Zdá se totiž, že Olgu tu neměl rád snad skoro nikdo, složitý vztah měla i s vlastním synem Oliverem.

Olga pocházela ze tří sourozenců, starší sestra Valerie pracuje také jako realitní agentka, a Olga byla její podřízenou. Zařídily si malou ošuntělou kancelář v centru obce, ale povětšinou stejně obě pracovaly v terénu.

Vyšetřovatele zarazí i fakt, že na prohlídku roubenky s potencionálním zájemcem měla původně dorazit právě Valerie, sestra ji vystřídala až na poslední chvíli. Mohl mít snad někdo spadeno na Valerii, a omylem zastřelil Olgu? A kdo měl být vlastně onen zájemce o koupi roubenky, na kterého Olga čekala?

Policisté totiž zjistí, že komunikoval s Valerií o koupi domu pouze přes textovky, nikdy si spolu nevolali, a jeho číslo je nedostupné, a navíc se jednalo o jednorázovou SIM kartu. Mohl být právě on vrahem, nebo dorazil na místo až po vraždě, uviděl mrtvolu, zpanikařil, a zmizel? Proč tedy ten předplacený telefon?

Případ se zamotá ještě více, protože před půl rokem byla nalezena mrtvá právě Olžina nevlastní matka před svou roubenkou. Vypadá to, že Marie uklouzla před svou chalupou, ve které bydlela celý život, a při nárazu se uhodila do hlavy, a ve hlubokém sněhu umrzla. Je to jen další podivná shoda okolností, a opravdu byla smrt staré paní jen nehoda, nebo nádherně zakamuflovaná vražda?

To vše musí Bergman s kolegyní prověřit, ale i díky nedůvěřivosti místních je to opravdu oříšek. Zdá se totiž, že skrývají mnohem více, než se může na první pohled zdát!



Hodnocení: Na své druhé knižní setkání s Michaelou Klevisovou jsem se opravdu těšila, a konečně taky měli u nás v obecní knihovně její další detektivku! Před pár týdny jsem totiž četla od autorky krimi Drak spí, taktéž v hlavní roli s vyšetřovatelem Josefem Bergmanem, a byla jsem přímo nadšená.

A protože jsem si potřebovala spravit chuť po ne úplně povedeném románu od Radky Třeštíkové, sáhla jsem po Sněžném měsíci. A na velikonoční volno to byla opravdu skvělá volba, protože jsem tuto knížku přečetla za tři dny, což je u mě rekord, tak moc mě bavila! Přečetla bych ji za dva, ale večer mě už ze čtení tak bolely oči, že jsem šla raději spát a závěr jsem si tedy nechala na ranní kávu.

Vůbec mi nevadilo, že úvod byl lehce zdlouhavý, protože tu bylo hodně prostoru pro seznámení se s postavami, pochopení pro spletité vztahy na odlehlé samotě, takže i když k vraždě dojde až po sté straně, vůbec to ničemu nevadí. 

Kriminalista Bergman mi tady přišel místy trochu upozaděn, hlavně tedy na začátku, pak už to bylo lepší, a bavilo mě sledovat jeho myšlenkové pochody a úpornou snahu vyřešit záhadu zdánlivě nepochopitelné vraždy.

Zápletka se totiž různě klikatí, já jako čtenář jsem každou chvíli tipovala na někoho jiného. Zaujalo mě i do knihy vsunuté téma pytlačení, zejména rysů, protože jsem se dozvěděla spoustu nových informací, což kvituji s povděkem. Dva trochu odbornější termíny z této oblasti jsem si musela i "vygůglit," ale to vůbec nevadí.

Atmosféra opuštěné horské samoty je vystižena skvěle. Sama také bydlím na horách, sice tu nemáme zase až tak velké samoty a opuštěné domy, přesto jsem se do horského prostředí dokázala velmi vcítit, no a musím přiznat, že jsem dokonce měla před spaním lehce mrazivě nepříjemný strach, tak mě zápletka vtáhla.

No a závěr byl opravdu grandiózní, pěkně akční, plný zvratů, a závěrečné odhalení pachatele jsem opravdu nečekala, a ve výsledku mi vlastně zločin přišel smutný a nepochopitelný. No, ale více už prozrazovat nebudu!

S potěšením musím konstatovat, že Klevisová je opravdu vynikající novodobá autorka poctivé detektivky. Tyto atmosferické, pátrací detektivky si užiju více než ty, kde je hromada krve, násilí a novodobých pomocníků, jako jsou testy DNA a jiné.

Takže, za mě Sněžný měsíc můžu jen a jen doporučit. Hlavně milovníkům opravdu poctivých detektivek!

A co Vy? Četli jste nějakou detektivku od Michaely Klevisové? Slyšeli jste o jejích knihách? Vyhovuje Vám její styl psaní? A také preferujete spíše ty více pátrací detektivky? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥


Komentáře

  1. Eliss, díky za tip na autorku. Hned jsem si objednala v knihovně společně s další její detektivkou Zmizela v mlze. Díky 😊

    OdpovědětVymazat
  2. Mám Klevisovou ráda, Sněžný měsíc byla moje první detektivka od ní, kterou jsem přečetla. Zmizela v mlze, o které píše Evka se mi líbila taky. Četla jsem pak ještě Osamělý dům (ten poměrně nedávno, určitě mám recenzi na blogu).

    OdpovědětVymazat
  3. Po knížce se určitě podívám.Beskydy jsem si zamilovala a umím si docela představit,že se tam takový příběh může odehrávat.Od autorky jsem asi nic nečetla.Včera jsme byla za vnučkama a jedné jsem právě kdysi půjčila můj knižní deník a nemůže ho najít.Asi ji ho máma vyhodila.Tak si musím začít psát jiný,abych měla přehled.Vnučka je velká čtenářka.
    Eli,měj se hezky

    OdpovědětVymazat
  4. autorka je hodně oblíbená a prodávaná :) já osobně jsem od ní nic nečetla, ale ráda ji doporučuji dle hodnocení a kladných recenzí :)

    OdpovědětVymazat
  5. Jsem barbar, neznám ani knihu, ani autorku! :D

    OdpovědětVymazat
  6. Ha... to je pro mne velmi žádoucí informace, protože jsem už hodně dlouho nečetla dobrou českou detektivku. Díky a určitě obě si přečtu.

    OdpovědětVymazat
  7. Detektivky o této autorky mám rád.
    Přečetl jsem, myslím, všechny.

    OdpovědětVymazat
  8. Pěkná recenze. Autorku znám, hodně se na internetu objevuje, ale ještě jsem žádnou její knihu nečetla. Tento typ detektivek mi taky vyhovuje. Věřím, že časem nějakou zkusím, zatím jsem viděla jen filmové zpracování jedné z nich. 🙂
    Hezký den.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Tak už...

  ...jsme doma i s Julinkou, obě jsme v pořádku, až se dám trochu víc dohromady napíšu víc... Je to náročné, ale hrozně krásné... ♥♥

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa