Když je Tajemství plné tajemství...

 Protože už jsem fakt dost přesycená všemi těmi detektivkami a thrillery, a navíc jsem nedávno četla dost složitě napsaný román od Ernsta Hemingwaye, potřebovala jsem něco zoufale oddechového ke čtení, u čeho se nebudu muset tak moc soustředit, nebude to žádný krvák, a hezky se u čtení zrelaxuju.

Jenže když jdu do knihovny, tak většinou automaticky sahám právě po thrillerech a detektivkách, protože právě tohle mě nejvíc baví. Nakonec jsem tedy našla jeden titul, který se už delší dobu válel na poličce mezi vypůjčenými knihami z knihovny, a já pořád jeho čtení odkládala. Volba padla na Tajemství od Radky Třeštíkové. Knížku jsem si půjčila v knihovně ze zvědavosti, a také proto, že se jedná o nový autorčin román z loňského roku.

Už jsem několik knih od Třeštíkové četla, nicméně mě neoslovily ani tolik zprofanované Bábovky, ani románový pokus o detektivku Osm a dokonce ani Veselí, román z malé moravské vesničky, který místy sklouzával až do kýčovitosti.

Ale musím uznat, že třeba Bábovkám více sluší velké plátno než stránky knihy, protože film mi přišel docela ucházející.

Anotace k Tajemství totiž nezněla vůbec špatně. Slibovala napínavé vyprávění o partě starých přátel, kteří se každý rok tradičně o prázdninách scházejí na horách na staré chatě, kterou pronajímá svérázná paní Krupičková.

Letos jich je o jednoho méně, přátel se sešlo jen devět, protože Lukáš se před pár měsíci ztratil, nikdo neví kam, protože o sobě nedal nikomu vůbec vědět, ale důvodů k potencionálnímu útěku by měl více než dost. Na chatu se ale vypraví jeho "ovdovělá" manželka Eva se synem Jonatanem. Eva je úspěšná a věčně zaneprázdněná herečka, proto si ani pořádně nevšimla, že jí ze syna roste tlustý asociál závislý na jídle a počítačových hrách.

Se značným zpožděním dorazí i oční lékař Milek, který si za poslední rok také prošel svým špatným obdobím. O devatenáct let mladší Dita jej opustila, odstěhovala se k lesníkovi Daliborovi, a Milek teď bydlí u kolegyně z práce. 

Tím nejvíce trpí Milkova a Ditina společná dcera Viktorie, která je zrovna v pubertě, dosud se nemůže vzpamatovat z rozchodu rodičů, a nového otčíma nemůže vystát a doma se cítí jako ve vězení. Navíc trpí i krizí identity, nemůže si v hlavě uspořádat, kdo je, a kam vlastně patří.

Zato Jirka s Anežkou působí jako dokonalý pár, ale jen na první pohled. Za tím druhým se skrývá Jirkova ušlápnutost a vzdušné zámky, které si pořád skládá v hlavě. Anežka je chorobně spořivá, počítá každou korunu, ale to i proto, že jejich dcera čtrnáctiletá Jola je věčně nemocná, rané dětství strávila po nemocnicích, nemá jednu ledvinu, a navíc ji loni na chatě potkala vážná nehoda, z které se celá rodina dosud nevzpamatovala. A proto to teď možná Anežka s péčí o dceru tak trochu přehání, což může přerůst až v chorobnou a dusivou lásku...

Napínavé vyprávění o partě kamarádů na horách, ale i na horách, které vyrostly mezi nimi. Některé se dají zdolat, některé už ale nejde obejít. Dá se z nich ale spadnout a ztratit.

Román o šílené spoustě tajemství, které si v sobě střeží nejen dospělí, ale i děti. A díky dusivému tajemství není lehké říci si o pomoc jinak, než úplným tichem...

Předně se chci omluvit za možná trochu nesouvislou a divně napsanou anotaci, ale Tajemství je tak moc nacpané jednotlivými postavami a jejich propojením a osudy, že jsem nevěděla, jak pořádně na to.

Hned za začátku jsem měla dost problém se v postavách zorientovat. Bylo jich moc, každé bylo věnováno pár stránek, a pak se rychle přeskočilo na seznámení s další. Moc se to nezlepšilo, ani když spolu byli všichni na chatě, snad nejvíc se mi pamatovaly ty mladé holky a kdo ke komu vlastně patří.

Místy mi to trochu připomínalo právě Bábovky, tam bylo také hodně postav. Už jsem i přemýšlela, že bych si psala na papírek, kdo ke komu patří, nakonec jsem se na to vykašlala.

Radka Třeštíková rozhodně není kdovíjaká královna beletrie, ale zároveň nepíše ani úplné paskvily. Rozhodně ale nerozumím tomu, jak se její knihy mohly dostat mezi bestsellery. Mě totiž tak nějak přijde, že od Bábovek tak nějak zamrzla, a každá její další kniha je v podstatě stejná.

Tytéž ploché, málo propracované postavy, kterým se snaží vdechnout jakousi auru jedinečnosti, ale moc se jí to nedaří. A hlavně to, že se mi postavy pletly dohromady, to mě dokonale otrávilo. Přitom to není špatně napsaná kniha, dobře se to čte, některé dialogy, zvláště mezi těmi mladými dívkami, mi přišly až moc vyumělkované, ale budiž.

A pak ještě zápletka s hledáním, nalezením, spoiler: (nevíme koho, proč, ani koho nakonec nalezli, WTF?!) přičemž se ještě setkáváme se dvěma svéráznými členy horské služby, kteří mají také zamotané osudy a spojuje je tajemství...

Téma tajemství se vine celou knihou jako had, ale v podstatě se kolem něj jen našlapuje, naznačí, a není v podstatě odhaleno vůbec nic. Leccos si může čtenář domyslet, ale u knihy tohoto typu mi to nepřijde moc moudré.

No a pak ten závěr? Kniha má přes 450 stránek, hodně se tam mluví, řeší se vztahy mezi sebou, pořád se to točí kolem tajemství, ale závěr jako by snad ani nebyl! Celé to bylo jakoby useknuté někde uprostřed, čtenář se nedozví vůbec nic, vyšumělo to do ztracena. Jistě, asi si to můžu domyslet, jenže k čemu to je? Já fakt nemám ráda otevřené konce, a strašně mě naštvalo, že nevím, jak to s jednou vedlejší postavou dopadlo!

Takže asi tak: Není to špatně napsané, dá se to dobře a rychle číst, když si zvyknete na velké množství postav, ale je to o ničem. Já nevím, proč nemůže Třeštíková psát třeba o čtyřech postavách, trochu je nějak psychologicky rozebrat, než jich tam nacpat více než devět postav, (jsou tam i vedlejší, sice jich tolik není, ale i tak...)

Škoda, ale nakonec z toho vznikl tak trochu překombinovaný paskvil, který neměl ale vůbec špatně nakročeno, kdyby...

Musím si po přečtení klást otázky: Jaký byl vůbec smysl této knihy? Proč měla Třeštíková potřebu napsat něco tak divného? Chtěla být tak moc originální a vymykat se standardům? 

A vůbec si nedovedu představit, že by podle scénáře inspirovaného knihou měl být natočen film, to by bylo asi hodně zvláštní.

Knihu bych ohodnotila dvěma hvězdičkami z pěti, protože jsem fakt rozčarovaná. Nemůžu říci, že se mi kniha úplně nelíbila, jen na ní chtělo trochu zapracovat a spoustu věcí vypustit. A hlavně ten závěr, jako zkušený čtenář, co už má fakt něco načteno, to mi prostě hrozně vadilo. Ach jo.

A co Vy? Četli jste tuto knížku? Zaujala Vás moje recenze? Četli jste něco od Radky Třeštíkové? Sedí Vám její styl psaní? Znáte dílo Bábovky? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥