Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 252 Hned vedle

 Autor: Leah Montgomeryová

Žánr: Thriller, Mysteriózní, Pro ženy

Mé hodnocení: 50%

Obsah: Nikdy nevíte, co se děje za zavřenými dveřmi...

Mladý pár John a Marcy Stanleyovi se v touze po klidu a soukromí přestěhují z hlučného velkoměsta na venkov do Jižní Karolíny. John pracuje jako technik, takže je hodně na cestách, a Marcy je tak většinou sama na výchovu čtyřleté dcerky Caroline, která má bohužel podle názorů lékařů nějakou poruchu autistického spektra, a s okolím a ani s rodiči téměř nekomunikuje.

Když se manželé setkají s novými sousedy, Markem a Jill, je si Marcy jistá, že našla novou nejlepší kamarádku. Jill je sice trochu "ušlápnutá," nosí nevýrazné oblečení a účes, navíc vykonává nudnou práci v účetní firmě, ale Marcy si je jistá, že dokáže kamarádku přetvořit k obrazu svému.

Jenže když Marcy omylem obdrží anonymní dopis, který byl adresován Markovi, pochopí, že noví sousedé skrývají nějaké temné tajemství. A navíc je evidentní, že Mark má násilnické sklony a Jill působí čím dál utrápeněji. 

Marcy miluje záhady a detektivky, a proto začne nenápadně pátrat a snaží se zjistit, co jsou Halpernovi vlastně zač. Co se skrývá za jejich navenek dokonalou fasádou?

Shannon se stala obětí šílence a zvrhlíka, který ji unesl, mučil, držel v temné kobce, a také ji neskutečným způsobem ponížil. Teď se snaží dostat neznámému násilníkovi na stopu, ale zdá se, že ten byl velmi vychytralý a myslel naprosto na všechno.

Marcy i Shannon obě hledají odpovědi na své palčivé otázky. Ani jedna však není naprosto připravena na to, co najde. Některé otázky by totiž měly zůstat raději nezodpovězeny...



Hodnocení: Knížku jsem si půjčila v knihovně, při své předposlední návštěvě. Nestihla jsem ji přečíst, dlouho jsem ji odkládala na později, takže jsem si ještě jednou prodloužila výpůjční dobu, a minulý týden jsem se s chutí pustila do čtení.

Navnadila mě pěkná obálka, anotace vypadala na pěkný, psychologický thriller, a i ohlasy na databázi knih nevypadaly úplně nejhůř. 

Začátek mě hodně bavil. Kniha je rozdělena na dvě dějové linky - jedna z pohledu Marcy, druhá z pohledu Shannon. Vyprávění obou žen se střídalo po kapitolách. Popravdě, hodně dlouho jsem tak nějak nevěděla, co si o tom celém mám myslet. Působilo to na mě dost chaoticky a neuspořádaně. 

On totiž autorčin styl psaní je čtivý. Opravdu se to celé dobře četlo, ale nebylo to celé úplně dobře napsané. Já vím, že taková formulace je hodně zvláštní. Do poloviny to ještě docela šlo. Bavila mě psychologická linka s autistickou dcerou a lehce vyšinutými sousedy, ale postupem knihy mi to přišlo už dost únavné, a hlavně se to autorka snažila celé, dle mého zbytečně natáhnout.

Některé scény mi přišly nedotažené, až odfláknuté. Při některých situacích jsem si říkala, jestli to autorka opravdu myslí vážně. Napadá mě k tomuto jediné vhodné slovo, a sice blábol. Nejvíce se to týká posledních cca třiceti stran. Najednou se do děje přimotala CIA, padělání identit, tajemný nákup pozemku, přátelé u policie, kteří prověřují chabé důkazy, které se ale ukáží jako trefa do černého...

Já vím, že to je fikce, ale čekala jsem nějaké trochu rozumnější vysvětlení celé zápletky, nějaké pozadí toho všeho, a tak.

Je to opravdu velká škoda, protože příběh měl velký potenciál, a jak jsem již zmínila, je to velmi čtivé. Bohužel tu chybí smysl pro budování děje a stupňování zápletky a ucelenost, která by příběh udržela pohromadě.

No a závěr mi připadal už po tom všem hodně přitažený za vlasy, a vůbec nenavazoval logicky na předešlá fakta, která z toho vyplývala. Takhle byl veškerý potenciál úplně pohřben.

Hodnotím padesáti procenty, nemastná, neslaná kniha, hlubší podprůměr. Knížku bych doporučila jen nenáročným čtenářům, nebo těm, kteří ještě nemají v tomto žánru mnoho načteno. Náročnějšímu čtenáři se asi moc líbit nebude.

Asi si spravím chuť nějakým dobrým románem, třebas i z historie.

A co Vy? Znáte tuto knížku? Čtete rádi thrillery pro ženy, nebo si přečtete spíše nějaký odlehčenější žánr? Zaujala Vás moje recenze? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥




Komentáře

  1. kniha by mě svojí obálkou zaujala... na thriller taková neobvyklá barva :D ale jinak mě kniha neláká :)

    OdpovědětVymazat
  2. Ráda čtu podobné knihy.Děj mě musí strhnout.Nečtu vůbec romantiku,z toho jsem už vyrostla a pokud chci něco veselejšího najdu si nějaký film třeba na Netflixu.
    Do knihovny se teď zrovna nechystám,mám co číst,ale přesto si knihu píšu.
    Eli,měj se hezky

    OdpovědětVymazat
  3. No asi kazdemu co jeho jest...S konce dost nezvladaji anibrenomovani autoři..

    OdpovědětVymazat
  4. Anotace zněla zajímavě, ale tvá recenze mne úplně nepřesvědčila, že bych po knížce měla sáhnout. A to já thillery ráda...

    OdpovědětVymazat
  5. Tak to úplně ráda nečtu, knihu jsem si minulý týden koupila. Jsem teda zvědavá, jak mi sedne.

    OdpovědětVymazat
  6. Já o téhle knize uvažovala, ale nakonec jsem si to rozmyslela a nekupovala ji. Dle tvé recenze je to asi dobře.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tl...

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu....