Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 252 Hned vedle

 Autor: Leah Montgomeryová

Žánr: Thriller, Mysteriózní, Pro ženy

Mé hodnocení: 50%

Obsah: Nikdy nevíte, co se děje za zavřenými dveřmi...

Mladý pár John a Marcy Stanleyovi se v touze po klidu a soukromí přestěhují z hlučného velkoměsta na venkov do Jižní Karolíny. John pracuje jako technik, takže je hodně na cestách, a Marcy je tak většinou sama na výchovu čtyřleté dcerky Caroline, která má bohužel podle názorů lékařů nějakou poruchu autistického spektra, a s okolím a ani s rodiči téměř nekomunikuje.

Když se manželé setkají s novými sousedy, Markem a Jill, je si Marcy jistá, že našla novou nejlepší kamarádku. Jill je sice trochu "ušlápnutá," nosí nevýrazné oblečení a účes, navíc vykonává nudnou práci v účetní firmě, ale Marcy si je jistá, že dokáže kamarádku přetvořit k obrazu svému.

Jenže když Marcy omylem obdrží anonymní dopis, který byl adresován Markovi, pochopí, že noví sousedé skrývají nějaké temné tajemství. A navíc je evidentní, že Mark má násilnické sklony a Jill působí čím dál utrápeněji. 

Marcy miluje záhady a detektivky, a proto začne nenápadně pátrat a snaží se zjistit, co jsou Halpernovi vlastně zač. Co se skrývá za jejich navenek dokonalou fasádou?

Shannon se stala obětí šílence a zvrhlíka, který ji unesl, mučil, držel v temné kobce, a také ji neskutečným způsobem ponížil. Teď se snaží dostat neznámému násilníkovi na stopu, ale zdá se, že ten byl velmi vychytralý a myslel naprosto na všechno.

Marcy i Shannon obě hledají odpovědi na své palčivé otázky. Ani jedna však není naprosto připravena na to, co najde. Některé otázky by totiž měly zůstat raději nezodpovězeny...



Hodnocení: Knížku jsem si půjčila v knihovně, při své předposlední návštěvě. Nestihla jsem ji přečíst, dlouho jsem ji odkládala na později, takže jsem si ještě jednou prodloužila výpůjční dobu, a minulý týden jsem se s chutí pustila do čtení.

Navnadila mě pěkná obálka, anotace vypadala na pěkný, psychologický thriller, a i ohlasy na databázi knih nevypadaly úplně nejhůř. 

Začátek mě hodně bavil. Kniha je rozdělena na dvě dějové linky - jedna z pohledu Marcy, druhá z pohledu Shannon. Vyprávění obou žen se střídalo po kapitolách. Popravdě, hodně dlouho jsem tak nějak nevěděla, co si o tom celém mám myslet. Působilo to na mě dost chaoticky a neuspořádaně. 

On totiž autorčin styl psaní je čtivý. Opravdu se to celé dobře četlo, ale nebylo to celé úplně dobře napsané. Já vím, že taková formulace je hodně zvláštní. Do poloviny to ještě docela šlo. Bavila mě psychologická linka s autistickou dcerou a lehce vyšinutými sousedy, ale postupem knihy mi to přišlo už dost únavné, a hlavně se to autorka snažila celé, dle mého zbytečně natáhnout.

Některé scény mi přišly nedotažené, až odfláknuté. Při některých situacích jsem si říkala, jestli to autorka opravdu myslí vážně. Napadá mě k tomuto jediné vhodné slovo, a sice blábol. Nejvíce se to týká posledních cca třiceti stran. Najednou se do děje přimotala CIA, padělání identit, tajemný nákup pozemku, přátelé u policie, kteří prověřují chabé důkazy, které se ale ukáží jako trefa do černého...

Já vím, že to je fikce, ale čekala jsem nějaké trochu rozumnější vysvětlení celé zápletky, nějaké pozadí toho všeho, a tak.

Je to opravdu velká škoda, protože příběh měl velký potenciál, a jak jsem již zmínila, je to velmi čtivé. Bohužel tu chybí smysl pro budování děje a stupňování zápletky a ucelenost, která by příběh udržela pohromadě.

No a závěr mi připadal už po tom všem hodně přitažený za vlasy, a vůbec nenavazoval logicky na předešlá fakta, která z toho vyplývala. Takhle byl veškerý potenciál úplně pohřben.

Hodnotím padesáti procenty, nemastná, neslaná kniha, hlubší podprůměr. Knížku bych doporučila jen nenáročným čtenářům, nebo těm, kteří ještě nemají v tomto žánru mnoho načteno. Náročnějšímu čtenáři se asi moc líbit nebude.

Asi si spravím chuť nějakým dobrým románem, třebas i z historie.

A co Vy? Znáte tuto knížku? Čtete rádi thrillery pro ženy, nebo si přečtete spíše nějaký odlehčenější žánr? Zaujala Vás moje recenze? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥




Komentáře

  1. kniha by mě svojí obálkou zaujala... na thriller taková neobvyklá barva :D ale jinak mě kniha neláká :)

    OdpovědětVymazat
  2. Ráda čtu podobné knihy.Děj mě musí strhnout.Nečtu vůbec romantiku,z toho jsem už vyrostla a pokud chci něco veselejšího najdu si nějaký film třeba na Netflixu.
    Do knihovny se teď zrovna nechystám,mám co číst,ale přesto si knihu píšu.
    Eli,měj se hezky

    OdpovědětVymazat
  3. No asi kazdemu co jeho jest...S konce dost nezvladaji anibrenomovani autoři..

    OdpovědětVymazat
  4. Anotace zněla zajímavě, ale tvá recenze mne úplně nepřesvědčila, že bych po knížce měla sáhnout. A to já thillery ráda...

    OdpovědětVymazat
  5. Tak to úplně ráda nečtu, knihu jsem si minulý týden koupila. Jsem teda zvědavá, jak mi sedne.

    OdpovědětVymazat
  6. Já o téhle knize uvažovala, ale nakonec jsem si to rozmyslela a nekupovala ji. Dle tvé recenze je to asi dobře.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Omluva - nemoc

 Ahoj kamarádi a čtenáři, moc se omlouvám, ale teď pár dní nebudu přidávat žádné články. Skolila mě škaredá zimní viróza, asi jsem se někde nachladila - nejspíše v práci, kdy jsem přebíhala ze studeného skladu na vyhřátou dílnu... Hrozně mě bolí v krku, hlava, klouby a mám i horečku. Už v neděli mi bylo všelijak, ale pondělí jsem celé proležela v posteli, a hlavně jsem strašně unavená, pořád bych jen spala... Zatím jsem si vzala pondělí a úterý dovolenou, zítra jdu ráno k doktorce, počítám že do pátku budu mít neschopenku, tak snad o víkendu bych mohla přidat nový článek, ale uvidím... Cítím se fakt mizerně, tak doufám, že to nebude na antibiotika a je to fakt jenom virového původu. Děkuji Vám za pochopení, přeji krásné zimní dny hlavně bez nemoci, Vaše Eliss ♥ Koupila jsem si v lékárně horký nápoj a beru Acylpyrin. Žofka se mnou leží celý den, docela určitě ví, že mi není dobře a je příjemné ji mít u sebe.

Dnešní kontrola

 Dneska ráno jsem musela vstávat už v šest, protože jsem byla objednaná na kontrolu po třech týdnech na gynekologii. Ale stejně jsem byla vzhůru už od čtyř, se spánkem to mám teď takové rozhozené - jednou spím do osmi, pak zase vstanu už ve čtyři. Ale často to pak dospím i přes den. V sedm hodin jsem se vypravila na zastávku, bez snídaně, v batůžku pečlivě zavázanou skleničku s močí. No nebylo mi ráno moc dobře, jelikož jsem nesnídala, ale čekaly mě ještě odběry, a na ty se musí nalačno. V čekárně už přede mnou čekaly tři pacientky. Potěšilo mě, že jsem potkala kamarádku ze střední, která byla o ročník níž, dřív jsme spolu párkrát zašly na kávu, ale dlouho jsme spolu nemluvily, ani jsme si nepsaly. Dost mě překvapila sdělením, že má před maturitou - vždyť už dávno musela skončit, to mi nesedělo do počtu. A tak se rozpovídala o svých zdravotních problémech, kdy musela akutně na operaci s naštěstí nezhoubným nádorem na žlučníku.  A kvůli rekonvalescenci po operaci tak samozřejmě nedoděla

Rok se čtyřkou na konci

 Loňský Silvestr a oslavy nového roku u nás doma proběhly tradičně. Udělala jsem hromadu chlebíčků a jednohubek. Původně jsem myslela, že budeme s přítelem sami, ale nakonec přišla neohlášeně na návštěvu moje máma - ještě že bylo těch chlebíčků tolik! Na stole nechyběly ani tyčinky a brambůrky, prostě klasika. Chvíli jsme poseděli a povídali si o všem možném. Ač neohlášená návštěva, byla jsem moc ráda, že máma přišla. Původně jsme měli v plánu ještě procházku, ale tak nějak se nám po těch chlebíčcích nikam nechtělo. Tak jsem ještě nachystala další občerstvení, dosypala do misek brambůrky, a koukali jsme na televizi.  Vloni jsem také po letech dodržela pověru o praní prádla a nevynášení věcí z bytu - což se tedy týkalo odpadků. Mylně jsem se domnívala, že to platí jak na Silvestra, tak na Nový rok, ale na internetu jsem našla různé výklady. Ale nevadí, tak jsem si vyprala až dneska, a ten koš také nebyl ještě úplně plný. Tradičně si každý první den nového roku vaříme čočku s vajíčkem. N