Jaro je ve vzduchu!

 Myslím, že o sobě můžu prohlásit, že mi v podstatě nevadí žádné roční období. Nikdy jsem nepatřila k takovým těm notorickým stěžovatelům, kterým je v létě moc horko, a v zimě naopak strašný mráz. Snažím se brát z každého ročního období něco, co mi dělá radost, a myslím že přírodu a její krásy můžeme obdivovat jak v sychravém pošmournu, tak i za rozpáleného odpoledne.

Nejraději mám ale podzim, a jaro. Letos jsme měli podzim dost pěkný i u nás na horách, svítilo sluníčko a venku byla úžasná plejáda barev, a já s takovou lehkou nostalgií vždycky nasávám tu správnou podzimní atmosféru. Je to pro mě kouzelné a neopakovatelné období.

Jaro je přesný opak podzimu - příroda se pomalu probouzí po dlouhém spánku, všechno kolem ožívá, začíná se zelenat, můžeme se těšit na Velikonoce a konečně trochu teplejší počasí. Od včerejška je u nás moc hezky, svítí sluníčko, pofukuje mírný větřík, a je to už opravdu veselejší.

Velikonoce jsem ještě před pár lety moc nemusela, patřil mezi mé neoblíbené svátky a já žádné velikonoční zvyky a tradice nedodržovala, postupem času už si ale ráda svátky jara užiji, i když po svém. Koledníci už po vsi nechodí, takže si alespoň vyzdobím byt a vchodové dveře, do vázy si naaranžuji nějakou pěknou květinu.

Brzy ráno, když jedu z práce, tak je ještě mrazík, rána jsou chladná, ale přes den se udělá opravdu krásně. Ale nedělám si moc iluze, že by ještě nenapadl sníh. Dnes mi kolegyně v práci říkala, že už příští týden má být počasí zase škaredé, takže jsem zvědavá, jak se to vyvine.

První jarní den připadá na dvacátého března, už dva dny je tedy oficiálně mezi námi. Venku je to opravdu znát, kvetou jehnědy, tráva se začíná zelenat, a dokonce jsem měla štěstí už i na sněženky, na jejichž lov jsem se vydala v minulém fotografickém článku.

Dnes jsem se tedy po obědě vydala na kratší procházku po vsi, kterou jsem spojila i s nákupem. Jak je venku líp, tak mě to už doma tolik nedrží, táhne mě to ven, za sluníčkem a vstřebáváním vitaminu D. Sněženky jsem tentokrát našla, nicméně až na zahrádce u mamky, kam jsem se cestou stavila na kávu.

V přírodě, třeba na okrajích cest, jsem je zatím neviděla. Tak třeba příště!

Ale na kvetoucí kočičky jsem štěstí měla, tyto krásně zelené spolu s jehnědami kvetou u velkého pole, které máme kousek za naší bytovkou, a chodíme sem s přítelem často na procházky i s pejskem.

Procházela jsem starou asfaltkou kolem zoraného pole. V dálce zrovna jel i traktor, ale byl moc daleko ode mě na to, abych ho dokázala hezky vyfotit. 

Všude kolem se válelo plno šišek, dokonce jsem u jednoho ztrouchnivělého stroma zahlédla hromadu bílého peří. Žádná mrtvolka ptáka se kolem neválela, přesto jsem tohle úplně fotit nechtěla.

U tohoto stromku mě zaujal zvláštní, pokroucený tvar.

Cestou z obchodu jsem procházela i kolem venkovních posilovacích strojů. Toto místo nezřizovala obec, ale jeden místní pán, který to tu zvelebil na vlastní náklady. Často tu sedávají v létě cyklisté, turisté, a nebo si tu na strojích hrají děti cestou ze školy. Pěkné a útulné místo, a hlavně mám radost z toho, že tu zatím žádný vandal nic neponičil, což je malý zázrak.

Tyto kusy dřeva ležely nad břehem potoka. Zaujalo mě, jak byly zvláštně nakupené u sebe a pak také neobvykle velké kusy. Tak nevím, asi to tam má odložené někdo k dalšímu zpracování pilou, nebo jde jen o nějaké zbytky a prostě se to tam jen tak nevšímavě válí? Ale každopádně to tam nebude takto ležet dlouho, protože kolem je ještě hromádka pilin.

I taková menší procházka mě nabila energií a lepší náladou. Už jen z práce nebo i z obchodu se jde hrozně fajn, a navíc už nemusím na sobě mít vrstvy oblečení, což opravdu oceňuji. Po obědě jsem byla venku už jen v lehké mikině a nebyla mi vůbec zima.

Byla bych ráda, kdyby teplé počasí vydrželo, ale nedělám si moc iluze.

A co Vy? Užíváte si už první jarní dny? Je u Vás také hezké jarní počasí, nebo jsou dny ještě studené? Těšíte se na Velikonoce? Absolvovali jste také už první jarní procházku? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥