Přeskočit na hlavní obsah

Jaro je ve vzduchu!

 Myslím, že o sobě můžu prohlásit, že mi v podstatě nevadí žádné roční období. Nikdy jsem nepatřila k takovým těm notorickým stěžovatelům, kterým je v létě moc horko, a v zimě naopak strašný mráz. Snažím se brát z každého ročního období něco, co mi dělá radost, a myslím že přírodu a její krásy můžeme obdivovat jak v sychravém pošmournu, tak i za rozpáleného odpoledne.

Nejraději mám ale podzim, a jaro. Letos jsme měli podzim dost pěkný i u nás na horách, svítilo sluníčko a venku byla úžasná plejáda barev, a já s takovou lehkou nostalgií vždycky nasávám tu správnou podzimní atmosféru. Je to pro mě kouzelné a neopakovatelné období.

Jaro je přesný opak podzimu - příroda se pomalu probouzí po dlouhém spánku, všechno kolem ožívá, začíná se zelenat, můžeme se těšit na Velikonoce a konečně trochu teplejší počasí. Od včerejška je u nás moc hezky, svítí sluníčko, pofukuje mírný větřík, a je to už opravdu veselejší.

Velikonoce jsem ještě před pár lety moc nemusela, patřil mezi mé neoblíbené svátky a já žádné velikonoční zvyky a tradice nedodržovala, postupem času už si ale ráda svátky jara užiji, i když po svém. Koledníci už po vsi nechodí, takže si alespoň vyzdobím byt a vchodové dveře, do vázy si naaranžuji nějakou pěknou květinu.

Brzy ráno, když jedu z práce, tak je ještě mrazík, rána jsou chladná, ale přes den se udělá opravdu krásně. Ale nedělám si moc iluze, že by ještě nenapadl sníh. Dnes mi kolegyně v práci říkala, že už příští týden má být počasí zase škaredé, takže jsem zvědavá, jak se to vyvine.

První jarní den připadá na dvacátého března, už dva dny je tedy oficiálně mezi námi. Venku je to opravdu znát, kvetou jehnědy, tráva se začíná zelenat, a dokonce jsem měla štěstí už i na sněženky, na jejichž lov jsem se vydala v minulém fotografickém článku.



Dnes jsem se tedy po obědě vydala na kratší procházku po vsi, kterou jsem spojila i s nákupem. Jak je venku líp, tak mě to už doma tolik nedrží, táhne mě to ven, za sluníčkem a vstřebáváním vitaminu D. Sněženky jsem tentokrát našla, nicméně až na zahrádce u mamky, kam jsem se cestou stavila na kávu.

V přírodě, třeba na okrajích cest, jsem je zatím neviděla. Tak třeba příště!




Ale na kvetoucí kočičky jsem štěstí měla, tyto krásně zelené spolu s jehnědami kvetou u velkého pole, které máme kousek za naší bytovkou, a chodíme sem s přítelem často na procházky i s pejskem.



Procházela jsem starou asfaltkou kolem zoraného pole. V dálce zrovna jel i traktor, ale byl moc daleko ode mě na to, abych ho dokázala hezky vyfotit. 


Všude kolem se válelo plno šišek, dokonce jsem u jednoho ztrouchnivělého stroma zahlédla hromadu bílého peří. Žádná mrtvolka ptáka se kolem neválela, přesto jsem tohle úplně fotit nechtěla.


U tohoto stromku mě zaujal zvláštní, pokroucený tvar.


Cestou z obchodu jsem procházela i kolem venkovních posilovacích strojů. Toto místo nezřizovala obec, ale jeden místní pán, který to tu zvelebil na vlastní náklady. Často tu sedávají v létě cyklisté, turisté, a nebo si tu na strojích hrají děti cestou ze školy. Pěkné a útulné místo, a hlavně mám radost z toho, že tu zatím žádný vandal nic neponičil, což je malý zázrak.


Tyto kusy dřeva ležely nad břehem potoka. Zaujalo mě, jak byly zvláštně nakupené u sebe a pak také neobvykle velké kusy. Tak nevím, asi to tam má odložené někdo k dalšímu zpracování pilou, nebo jde jen o nějaké zbytky a prostě se to tam jen tak nevšímavě válí? Ale každopádně to tam nebude takto ležet dlouho, protože kolem je ještě hromádka pilin.

I taková menší procházka mě nabila energií a lepší náladou. Už jen z práce nebo i z obchodu se jde hrozně fajn, a navíc už nemusím na sobě mít vrstvy oblečení, což opravdu oceňuji. Po obědě jsem byla venku už jen v lehké mikině a nebyla mi vůbec zima.

Byla bych ráda, kdyby teplé počasí vydrželo, ale nedělám si moc iluze.

A co Vy? Užíváte si už první jarní dny? Je u Vás také hezké jarní počasí, nebo jsou dny ještě studené? Těšíte se na Velikonoce? Absolvovali jste také už první jarní procházku? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥


Komentáře

  1. Eliáš, stejně jako Ty mám ráda všechna roční období, ale jaru dávám přednost. Stejně tak jako jsou krásná rána s mlhou na podzim, bývají krásná o ta mrazivá se sněhem v zimě, s rosou a poletující mi motýlky v létě a s rozkvétající přírodou na jaře. Vždy si vyberu to hezké. Přeji ti krásné jarní slunečné dny

    OdpovědětVymazat
  2. Eliss, dnešní den se opravdu vydařil. doufám, že nám počasí chvíli vydrží. Z celého roku moc nemusím listopad, přestože je to měsíc, kdy jsem se narodila. Jinak se na každém období dá najít něco hezkého, ale jaro je jaro, to určitě vede 🌞

    OdpovědětVymazat
  3. Nestydím se přiznat, že já jsem ten brblavý tvor na počasí. Já opravdu žiji jen v zimě nebo za chladných či deštivých dnů, ostré slunce mne děsí - asi je to letitá zkušenost z "mých" Krušných hor, kde jsem v podstatě sledovala mizející pramínky a potůčky a vzrůstající sucho, neskutečné sucho. Tak asi proto mám ráda sníh a bubnování dešťových kapek.
    Tak hodně pohody, pro mne začíná těžší období tepla. :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Ahoj Eliss, já přijímám všechna roční období, tak jak přicházejí. Nestěžuju si, že je v létě vedro a v zimě sníh... Ale nejraději mám podzim, to je moje milované období. Měj se hezky. Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
  5. Moc pěkné fotky. Jaro se probouzí pomalu a opravdu i u nás má příští týden padat sníh. Ale doufám, že nebude mít dlouhého trvání. Ale chtělo by to vláhu, aby se tráva zazelenala a jaro vypučelo v plné síle. Pěkně jsi článek sestavila. Přeji hezké dny.

    OdpovědětVymazat
  6. V Praze už na jarní vlně frčíme plnou parou :-) Sněženky tu už odkvetly a na Petříně začínají rozkvétat sady. Nádhera :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Já mám asi nejraději podzim. Jaro je pro mne rozporuplné období - trochu se na něj těším, ale na druhou stranu je to pro mne období pylové alergie, která je otravná. Takže momentálně vyhlížím déšť, který pyl trochá spláchne...

    OdpovědětVymazat
  8. po pravdě jsem ani nepostřehla, že už začalo jaro :D ano, svítí u nás sluníčko, ale ještě jsem se pořádně ven na procházku nedostala, což snad zítra vyjde a načerpám energii na pracovní víkend :D :)

    OdpovědětVymazat
  9. Krasné fotografie.Mam rada všechna ročni obdobi a nepatřim k těm co už od ledna kruči,aby už přišlo jaro.Teď už ho mame a tak si ho uživám.
    Eli měj se hezky

    OdpovědětVymazat
  10. Hezká procházka,Eliss. Také mě to láká ven. A příroda se opravdu snaží, snad bude i ten déšť, aby se vše svěže zazelenalo a potěšily nás i hmyz nová kvítka.

    OdpovědětVymazat
  11. Beru počasí, jak přichází. Jak říkal Ludvík Vaculík: Na počasí nenadávej, protože dobré je každé :-).

    OdpovědětVymazat
  12. Také mám ráda všechny čtyři období. Dříve jsem si stěžovala, když bylo moc deštivo, dnes jsem i za déšť ráda, protože jej příroda nutně potřebuje... Jaro mě ale těší, hlavně že je déle světlo. Často končím pozdě v práci a popracovní procházky ztemnělou Prahou mě moc nebavily. Teď je to úplně o něčem jiném. :)

    OdpovědětVymazat
  13. Také si na roční období nestěžuji. Každé má něco do sebe, ale jaro vyhrává na plné čáře :) příroda se probouzí a je to kouzelné. V týdnu chodím na dlouhé procházky a nebo jezdím na kole. Moc mě to baví a naplní energií. Teď právě sněží. No jo, apríl :D snad se jaro zase brzy ukáže. Je hezké, že pán sestavil vlastní posilovnu pro veřejnost :)

    OdpovědětVymazat
  14. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tl...

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu....