Přeskočit na hlavní obsah

Prvok, Šampón, Tečka a Karel (2021)

 Někdy vloni jsem četla knihu od Patrika Hartla Prvok, Šampón, Tečka a Karel. Bylo to mé první seznámení s autorem, a kniha se mi líbila tak napůl. Jedná se o hodně nenáročné čtení, které se dá zhltnout za dva deštivé nudné večery. Upřímně jsem moc nechápala, jak je možné, že se kniha stala bestsellerem, ale český čtenář má specifický vkus.

Když jsem se tedy dočetla, že se chystá natáčení celovečerního filmu právě podle této knižní předlohy, byla jsem v rozpacích. Upřímně, čekala jsem, že film bude propadák, a nebude se mi líbit ani trochu.

Dnes jsem měla možnost se na film podívat, a musím své mínění poopravit. Tentokrát se filmové zpracování povedlo lépe než to knižní, ač se to děje výjimečně. 

Děj je celkem jednoduchý. Čtyři kamarádi, kteří se věkem už přehoupli přes čtyřicítku a leccos už tedy v životě prožili, se tak trochu ztrácejí v krizi středního věku a balancují se svými dosavadními životy. Prvok má z celé čtveřice nejpočetnější rodinu. Tři dcery, čtvrté dítě na cestě, stálou partnerku. Problém je však v uživení rodiny, protože nemůže zavadit o pořádnou a stálou práci.

Šampon má zase tolik peněz, které si vydělává jako filmový režisér, že pořádně neví, co s nimi. Má pěkně nadupané auto, může si koupit co chce, ale to nejdůležitější, a sice rodina a pořádní přátelé, mu schází. Prachbídnou útěchu hledá v rychlých a přelétavých vztazích. Může si za to ale i tak trochu sám, a to hlavně díky stinným rysům své povahy.

Tečka pracuje na policejní akademii, kde cvičí mladé studenty a studentky. Je to tak trochu životní smolař, nedávno se vrátil z vojenské mise v Afghánistánu, i po čtyřicítce bydlí v malém bytě s matkou a nedaří se mu navázat normální vztah se ženami. 

Poslední z hrdinů, Karel, zase utíká před problémy a neumí udělat zásadní životní rozhodnutí. Proto, když se dozví o nevěře své manželky, jednoduše se vypaří. A to i přes manželčinu hysterii a provokace, ať se aspoň jednou zachová jako normální chlap, a třeba ji i praští, protože má pocit, že se o ni vůbec nezajímá...

Co se tedy stane, když se tato povedená čtveřice starých přátel, z nichž každý je úplně jiný, setká na srazu spolužáků? Staronová setkání, hořké pravdy a trpké poznání, ale také spousta legrace.

Pozdě v noci se kamarádi přesunou do nočního podniku a zde vymyslí Šampon kuriózní sázku. Aby každý z party dokázal, že nejsou srabi, a pořád na to mají. Každý z kamarádů se musí na veřejnosti svléknout, vydržet nahý alespoň minutu a ještě se u toho natočit.

Video pak následně přeposlat kamarádům, kteří ihned po jeho shlédnutí musí udělat to samé.

Kuriózní sázka vymyšlená v opilosti se na druhý den s nadcházejícím ránem a nástupem nepříjemné kocoviny už nezdá jako nejlepší nápad, ale chlapi nejsou přeci srabi, ne? Dojde tedy k šíleně komickým situacím, jako je náhlé odložení všech svršků v mateřské školce či před potenciálními kupci majetku, kteří přijeli až z ciziny...

A co teprve pokračování výzvy, které je těžší než svléknout se donaha. A to sice celodenní pravdomluvnost a upřímnost - což jen vypadá jako jednoduchý úkol...

Prvok, Šampón, Tečka i Karel stojí na nečekaných životních křižovatkách, a je jen na nich samotných, kterým směrem se vydají a jaké to bude mít následky. Komedie ze života nejen o mužích, a nejen pro muže!


Na tento film jsem se těšila, i když jsem k němu byla lehce skeptická. Český film posledních let pro mě představuje synonymum nudy a zklamání - nepamatuji si, kdy se mi nějaký český komerční film naposledy líbil. Navnadilo mě i pěkné hodnocení filmu na čsfd.cz, aktuálně má dvaasedmdesát procent.

Ale musím konstatovat, že  Prvok se mi líbil. Jedná se o komedii, která je určena spíše pro mužskou část populace, ale i ženy si z filmu něco odnesou a určitě se u něj zasmějí. Na film jsem se dívala sama, nakonec se ke mně po pár minutách připojil i přítel, který letos oslaví pětačtyřicáté narozeniny, a film se mu moc líbil. A to české filmy nemá vůbec rád, ale na konci mi řekl, že se ve spoustě věcích s hrdiny ztotožňuje a že je to opravdu jako ze života.

Knihu jsem četla už před nějakou dobou, ale spousta věcí mi v hlavě zůstala a řekla bych, že Hartl opravdu přenesl svoje knižní dílo na filmové plátno věrně.

Co mi v knize připadalo hloupé a přehnané, se mi ve filmu líbilo. Vtipy nebyly trapné, nebyla tu žádná křečovitost či unylost, to vůbec ne. Humor fungoval na jedničku s hvězdičkou. Bavilo mě i herecké obsazení, pravdou je, že české tváře jsou "okoukané", ale tady mě to moc neštvalo. Musím vyzdvihnout hlavně Hynka Čermáka, který mě herecky mile překvapil, a pak také Davida Švehlíka. Ze ženských rolí se mi vryla do paměti postava Daniely Kolářové, její postava nešťastné, a snaživé matky byla zahrána úžasně. 

U filmu je uveden žánr komedie, která opravdu víceméně převažuje. Ale jedná se i o lehké sociální drama a takovou sondu do života čtyřicátníků. Jasně, spousta situací ve filmu je přitažená za vlasy, jak psaly filmové kritiky. Ale já brala film jen jako příjemnou oddechovku, a toho se mi také dostalo. Co na tom, že příští týden už mi z celého filmu asi nic nezůstane. Teď jsou mé dojmy čerstvé, a vážně se mi to líbilo.

Mám konečně pocit, že český film zase trochu profoukl svěží vítr lehké modernosti a inovace. Nevím proč, na konci filmu jsem měla dojem, že jsem něco podobného v českém filmu ještě neviděla, takové nepopsatelné cosi, snad atmosféra, vážně nevím...

Prvokovi dávám nakonec čtyři hvězdičky z pěti. Nejedná se o žádné intelektuální dílo, ale i fajn nenáročný snímek občas potěší. Vážně mě mrzí, že jsem neviděla film v kině. 

Pokud se chcete podívat na nenáročnou komedii o zoufalých čtyřicátnících, tak je toto přesně to pravé ořechové pro Vás. Jak komedie nemusím, toto se mi líbilo moc...

A co Vy? Viděli jste tento film, nebo jste četli knižní předlohu? Četli jste něco od Patrika Hartla? Líbí se Vám české komedie, nebo máte raději zahraniční? Měli jste někdy lepší dojem z filmového zpracování než z knihy? Budu se moc těšit na Vaše komentáře!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥



Komentáře

  1. Mně to přijde o ničem...
    Poslední dobou si pouštím staré české komedie.
    Pomáhá mi to uniknout z dnešní reality...

    OdpovědětVymazat
  2. Já jsem viděla film,pustil si ho syn,ale nesledovala jsem ho dost pozorně,ale i tak jsem se bavila.Hodně českých komedií jsou blbosti,ale pokud se u toho můžu zasmát jsem ráda.Tak že,jak to půjde podívám se na něj znovu.Od Hartla jsem nic nečetla,ale viděla jsem ho v pár pořadech a baví mě,jak se směje.Jeho smích je nakažlivý.
    Eli,měj hezký víkend

    OdpovědětVymazat
  3. Knížku jsem nečetla, ale film mě docela láká. 🙂

    OdpovědětVymazat
  4. Knihu jsem nečetla, film neviděla, ale po přečtení tvé recenze se na něj asi podívám. Považovala jsem ho za blbost tak nějak automaticky, ale zřejmě pobaví a zvedne náladu, a to je teď docela vzácnost. Hynka Čermáka mám ráda, je skvělý herec, a to je další + 😊

    OdpovědětVymazat
  5. Eliss, zdravím. Knížku jsem nečetla ani film neviděla, ale chci se na něj podívat, mám to v plánu. Od Patrika Hartla jsem pár knížek četla, naposledy 15 roků lásky, ta se mi moc líbila. Díky za Tvoji recenzi. Ahoj Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
  6. úspěšně se tomuto autorovi vyhýbám :D ale na film se ráda podívám :)

    OdpovědětVymazat
  7. Tu knihu jdm se četli asi pr se dbdv se na roky a prisla nam celk Re mndobra, tedy v ramci orodukcevPatrika Hartla..Film jsem neviděl..

    OdpovědětVymazat
  8. Knihu jsem nečetla a když říkáš, že film je lepší než kniha, což většinou bývá naopak, tak se po něm kouknu. I když ta ukázka....nevím, nevím. Jdu se na to mrknout.

    OdpovědětVymazat
  9. Ukázku jsem viděla v kině, ale nějak mě nenadchla, proto jsem ráda když říkáš, že to propadák nebyl. Až bude v televizi, ráda kouknu.
    Když se řekne Patrik Hartl, ihned si vybavím jeho smích :D...
    PS: Koukala ses včera na Karla? Líbil se ti? Já bohužel nemohu soudit, protože jsem viděla jen malou část.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na Karla jsem nekoukala včera, viděla jsem ho už dříve. Líbil se mi, ale byl to hodně smutný dokument a chybělo mi tam povídání o více důležitých okamžících jeho kariéry, ale jinak to nebylo špatné :)

      Vymazat
  10. Patrika Hartla jako autora registruji, ale nic jsem od něho nečetla a film jsem neviděla, snad někdy...)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Host (2020)

 Pro horory jsem měla odjakživa slabost. Nejraději mám ty vyloženě duchařské, plné lekaček a hutné tajuplné atmosféry. Předevčírem jsem si hledala na ulozto horory z loňského roku. Napsala jsem do vyhledávače žánr horor, rok 2020, a listovala jsem si seznamem výsledků. Když mě některý film zaujal, vyhledala jsem si o něm na československé filmové databázi o čem vůbec je, a také hodnocení ostatních diváků. A moje volba padla nakonec na britský horor Host. Na první pohled mě překvapilo to, že film nemá ani hodinku, jen šestapadesát minut. Jsem příznivcem kratších filmů, pokud má film více než dvě hodiny, těžko se na něj pak už soustředím, ideální je ta hodinka a čtvrt. Podle popisu film nevypadal špatně. Doba koronavirová ovlivnila snad úplně všechny součásti běžného života. Jsme více na sociálních sítích, případně v kontaktu přes webové kamery či mobily. Na jednu stranu nás to sbližuje, ale jistým způsobem i vzdaluje od toho pravého sociálního kontaktu. Pětici mladých kamarádek napadne

Podzimní procházka

 I přesto, že je již začátek listopadu, je letošní podzim zatím nebývale teplý a veselý, co si pamatuji, jindy tuto dobu už jsou plískanice a nečas, zato dnes při psaní článku doma větráme a venku suším prádlo, což je fajn. Pěkné počasí mě svádí na delší procházky se psem. Neznám lepší relax po práci než vyrazit ven, k lesu, pokochat se pěknou přírodou a nafotit pár pěkných fotek. Mám to štěstí, že bydlím na vesnici, a hned za místem mého bydliště je velké pole a les, takže nemusím ani nikam moc daleko. Miluju ten chladivý vzduch, který mě štípe ve tvářích a tu zvláštní vůni chladné hlíny a pomalu se zbarvujícího listí. Tuto první fotku jsem vyfotila vedle polní cesty. Ten shluk schnoucí trávy mi přišel na první pohled zajímavý, a nevím proč, ta fotka mi evokuje nějakou plážovou oblast u moře s bujně rostoucí divokou trávou.  Fantazii a představivosti se meze nekladou, že? Tady jsem zachytila šípkový keř, jehož plody už bohužel pomalu hnijí a scvrkávají se, a za chvíli z nich budou jen

Ani nevím, jak to nazvat

 Dnes mám trochu potíže s vymýšlením názvu článku, protože mě nenapadají žádné slušné výrazy pro to, o čem chci dnes psát. Lidé jsou povahy různé. Setkala jsem se už s hodně zlými lidmi. Na intru mě třeba spolubydlící okradla o peníze na autobus a ještě měla tu drzost mi do očí tvrdit, že ona o ničem neví, a že se jí ztratily peníze z brigády, které měla v peněžence.  A pak jsou tu i zdánlivé maličkosti, které když se nahromadí, tak dokážou člověka pěkně vytočit. Například to, když někdo cizí pravidelně háže své pytle s odpadky do vaší popelnice. Neznáte viníka, nemůžete nikomu nic dokázat, jen nevěřícně koukáte na pytel s odpadky, který prostě nepatří vám (nepoužíváme sáčky do koše, koš vynáším každý den, prostě odpadky nahážeme do toho kýblu a já jej každý den vynáším, pak ho pořádně vymyju, sáčky do koše jsou z mého pohledu tak trochu zbytečnost). Kdyby tam někdo občas hodil odpadky, OK, neřeším to. Jenže se to děje poslední dobou pravidelně, a ona ta popelnice také není nafukovací,