Přeskočit na hlavní obsah

Přežít v divočině

 Obecně nejsem milovník televize. Pustím si ji večer na zprávy, občas na nějaký dobrý film či seriál. Ale těch je poskrovnu. Teď aktuálně mě zaujal seriál na ČT Devadesátky, tato detektivní série mě hodně baví. Na TV Nova jsem večer zaregistrovala upoutávky na novou reality show.

Musím přiznat, že právě upoutávka mě zaujala. Šlo vidět, že tvůrci si s ní docela pohráli, nepůsobila na mě nijak lacině. Jde o dobrodružnou reality show, kde se "obyčejní" lidé a celebrity na pustém ostrově mají přizpůsobit životu bez civilizace, obstarat si jídlo, přístřeší, zahrát si drsné a náročné hry a nakonec se snažit získat pro sebe pohádkovou výhru.

Show se jmenuje Survivor Česko a Slovensko. Už název dává tušit, že na natáčení se budou podílet dvě televize. Samozřejmě, proč ne, ono to vyjde i finančně výhodněji, když se o náklady podělí kanály ze dvou spřátelených zemí. Ale velkým problémem u těchto show je to, že Češi často úplně neznají slovenské celebrity, a Slováci neznají naše hvězdy a hvězdičky. Toto je úplně přirozené, ale dost to kazí tu myšlenku, uspořádat společně takový mezinárodní projekt.

Takže, upoutávky mě zaujaly, čili jsem se rozhodla dát této show šanci. Říkala jsem si, že to určitě bude kravina, ale byla jsem fakt zvědavá, jak české a slovenské televize zvládnou reality show takového typu natočit. Vím, že před pár lety běželo něco podobného, tuším že pod názvem Robinsonův ostrov, ale neviděla jsem ani jeden díl, takže nemůžu hodnotit.

V úterý odvysílala TV Nova první pilotní epizodu. Jako první mě zarazila stopáž trvající více než tři hodiny. To tam zase bude reklam, pomyslela jsem si už trochu otráveně. Jako druhý fakt mě zarazilo to, že televize vysílá tuto reality show v pracovní den, a nikoliv o víkendu, kdy by se dával očekávat větší podíl diváků. Ale což.



Usedla jsem do křesla před televizi s balíčkem sušenek a v očekávání jsem se zakoukala. V úvodu byly představeny dva týmy. Čekala jsem, že rozdělení bude podle národností, ale to jsem se spletla. Modrý tým je složený z "obyčejných" lidí, ten červený z celebrit. Tedy, konkrétněji, ten modrý představuje fanoušky Survivor, kteří tuto show milují a proto se do ní rozhodli přihlásit.

Představení účastníků se odbylo celkem rychle. Pak už přišel záběr na pohodičku soutěžících na lodi. Vínečko, sluníčko, lenošení. To bylo přerušeno ale řevem z megafonu s pokyny pro první úkol. A sice skok do vody, a doplavání ke břehům ostrova, kde již čekají oba moderátoři. Jen s takovým malým detailem, že motorový člun doveze soutěžící skoro až ke břehu, a vzdálenost k překonání plaváním není nijak velká. Ale to beru, protože nikdo tam asi není mistr světa v plavání.

Následuje úvodní pozdravení a už se jde na první úkol, kterým je lovení  síťových pytlů z moře. V pytlích jsou kostky, které mají jednotlivé týmy naskládat na jakousi kladinu. To jim otevře cestu ke klíči, s kterým se přesunou k dalšímu úkolu, což je házení kruhů na pádla. Cílem je pádlo shodit. Upřímně, zrovna tohle mi přišlo docela nudné a nicneříkající. Vítězný tým získá oheň. 

Proč oheň? Nebylo by zajímavější nechat v tom soutěžící vykoupat, správný ostrovan by si mohl založit oheň sám, když to má být drsná show o přežití. 

A pak konečně poznáme pár soutěžících ve formě rychlých medailonků, které přeruší nečekaný střih na soutěžící zápasící s kokosovou palmou. Je problém vyšplhat se na palmu, a jednu z dívek konečně po minutách boje napadne kokos shodit něčím, co se povaluje kolem. Výborné.

Milovníci reality show mají nejraději noční záběry. Zde jsou samozřejmě také. Průtrž mračen, bouře, soutěžící zmoklí na kost (spí na jakémsi improvizovaném podiu, s dekami, bez přístřešku, který si nebyli schopni nějak postavit, z palmových listů, nebo tak), a pak se ráno diví, že se vůbec nevyspali. Ach jo.

Po tomto nočním zážitku skončil jeden ze soutěžích, konkrétně zpěvák Vojtěch Drahokoupil. Sám to odůvodnil svými psychickými problémy. Nechci to nijak zlehčovat, jsou psychické nemoci, které se nemusí dlouho nijak projevit. Co jsem pochopila tak má trpět panickými záchvaty, které doprovázejí nepříjemné úzkostné stavy.

Ale proč se tedy do soutěže vůbec hlásil, když věděl, že má nějaké psychické problémy? To je přeci jedno, že se dlouho neozvaly, taková diagnóza asi není úplně pod kontrolou. Nejspíše pochybila i produkce, která vybírala účastníky, ne? Snad před odjezdem na ostrov museli projít nějakými testy, ať už fyzickými či psychickými.



Odstoupení Drahokoupila mi přišlo dost ironické i v tom, že na začátku měl silácké řeči o tom, že to celé vnímá jako velké dobrodružství a vojnu, a po prvním velkém lijáku odstoupí. Jak říkám, nechci to zlehčovat, ale přijde mi to dost divné a když se loučil s ostatními, nepůsobil na mě jako psychicky zlomený muž... 

Neodsuzuji ho, protože na odlehlém ostrově to jistě není legrace a člověk je tvor zhýčkaný civilizací, takže toto může postihnout každého, ale nevím nevím. Zase se mi nelíbí to, jak zpěváka odsuzují na sociálních sítích a v médiích, asi by bylo dobré sáhnout si do svého svědomí a představit si sebe samého ve stejné situaci.

Následovala jedna soutěž ve vytrvalosti (výhrou byla individuální imunita), jakási divná přetahovaná s lany a nakonec hrozně dlouhá kmenová rada, duel dvou soutěžících o vypadnutí (tento poslední duel konkrétně kazil moderátor svými kecy, protože to bylo hodně o soustředění), a pak konec.

Survivor Česko a Slovensko není v jádru špatná soutěž. Jen Nova se snaží působit hrozně americky a cool, ale výsledek je hodně rozpačitý. Vadily mi často nudné soutěže, málo seznámení se s jednotlivými účastníky a často i podivné přeskakování ve střizích.

Jako divák jsem neměla ponětí, jak dlouho jsou vlastně ti lidé už na ostrově. Kolik dní a nocí? Podivná, amaterismem zavánějící nevkusná grafika, a co mě štvalo nejvíc: Opakující se záběry, často na ženské zadky v plavkách, u toho dramatická hudba jak z Titanicu. Proč si tvůrci myslí, že koncept reality show na ostrově toto potřebuje?

Možná to bylo tím, že jsem viděla první díl, ale čekala jsem něco trochu zajímavějšího. Tvůrci se zoufale snaží, ale moc mě to neoslovilo. Nudní lidé, nudné soutěže, jen ti moderátoři nebyli vůbec špatní, hlavně mě bavil ten Slovák. Na další díl se asi už nepodívám, ale je to velká škoda, jen kdyby to Nova uchopila trochu lépe... Mé mínění o pokleslosti tohoto druhu zábavy se zase nepozvedlo.

A co Vy? Máte rádi reality show? Koukáte na nějaké, nebo jste se kdysi dívali? Viděli jste nějakou z exotického prostředí ostrova? Myslíte, že jsou tyto pořady pro diváky atraktivní? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥



Komentáře

  1. Na reality show nekoukám.
    Přijde mi to jako ztráta času.

    OdpovědětVymazat
  2. Taky se na podobné pořady nedívám.

    OdpovědětVymazat
  3. Na reality show také nekoukám. Mám to stejně jako komentující přede mnou. Mám pocit, že se takových show účastní lidi, kteří nevědí coby, aby se zviditelnili. Raději jdu ven do přírody nebo se zabavím nějakou smysluplnou činností.
    Měj se moc pěkně a pokud Tě to baví ,tak přeji příjemnou zábavu.

    OdpovědětVymazat
  4. Na reality show nekoukám,ale vím,co je to za soutěž.Kdysi dávali tyhle pořady z Ameriky.Jmenovalo se to stejně Jak přežít.V té době jsem hlídala celé prázdniny čtyři vnoučata a ta hra je velmi zaujala.A tak jsme ji hrály.V té době jsem měla ještě velkou zahradu s chatou a to byl náš ostrov.Byly po dvou ve družstvu a vymýšlela jsem různé soutěže a děti byly nadšený.Když pršelo,tak se doma jeden pokoj stal ostrovem.Na ty české jsem už nekoukala.Ale tenkrát bych neřekla,že by to byl až tak špatný pořad,pokud se v tom člověk nepitvá.Ono přežit v divočině není jen tak.
    Hezkou neděli

    OdpovědětVymazat
  5. Tak jako tebe upoutávka zaujala, mě odradila. Sem tam zahlédnu kousek soutěži, ale cíleně se na ně nedívám.
    Nemám ráda reality show.

    OdpovědětVymazat
  6. také jsem viděla upoutávku, ale nějak mě to neoslovilo :) ani jsem tedy nekoukala a jsem ráda z tvého článku :D

    OdpovědětVymazat
  7. Tohle je dost slušné zhodnocení. Soutěž jsem neviděla, tudíž ani pokračování, vlastně reality show jsem sledovala snad někdy před deseti lety, tenkrát šlo něco podobného pod názvem Přežít. Princip byl podobný, dovezli je na nějaký opuštěný ostrůvek, buď tam museli doplavat nebo je dovezli k pláži, už nevím - a stejně jako tihle museli soutěžit o nějaký bonus, což byl zmíněný oheň nebo stan nebo nějaká pořádná večeře. Pár dílů mě docela bavilo, úkoly byly - dle mého názoru - dost těžké, ale pak mi začalo vadit oblíbené spekulování. Asi to tak má být, že se dají dohromady dva nebo tři týmy, které soutěží mezi sebou, nakonec ten princip byl i v Hunger games, ale pak mi vadilo to večerní vylučování členů, na kterém se podíleli myslím že i samotní soutěžící.
    Třeba se tyhle Devadesátky ještě rozjedou. K tomu zpěvákovi - myslím že mu šlo o zviditelnění se. Ať vstupem do soutěž nebo výstupem - patřičně dramatickým, dal o sobě vědět.

    OdpovědětVymazat
  8. Reality show? Přiznam se že Občas v němčině a ruštině, mám totiž nepokrytou dětinskou radost, že těm stupidním rozhovorům a moudrám rozumím. 😂 , ale v češtině nebo v angličtině to pokládám za ztrátu času.

    OdpovědětVymazat
  9. Na reality show nekoukám. O Survivor jsem slyšela, ale nemám potřebu se na to dívat.

    OdpovědětVymazat
  10. Podobné pořady beru z diváckého pohledu na naprostou ztrátu času. Svoje diváky si to asi najde a já si považuju za čest k nim nepatřit :-).

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula