Přeskočit na hlavní obsah

Harry Potter - 20 let filmové magie: Návrat do Bradavic

 Není snad na světě nikdo, kdo by neslyšel jméno kouzelníka Harryho Pottera. Narodila jsem se v polovině devadesátých let, takže i mě tento kouzelnický svět zasáhl. Zejména tedy knihy. Moje nejlepší kamarádka měla postupně doma sbírku všech dílů, v takovém speciálním knižním boxu, a já si je od ní popůjčovala a rychlostí blesku přečetla.

Ač mě knížky bavily, moc jsem nerozuměla té mánii kolem. Dnes se na to s odstupem času už dívám jinak a plně rozumím, proč se Harry a jeho kouzelnický svět stal tak oblíbeným.

Proto když mi přítel oznámil, že stáhnul na anglických stránkách dokument o Potterovi a Bradavicích, kde se tvůrci a herci sešli po dvaceti letech od natáčení prvního dílu, byla jsem lehce v rozpacích. Sice mě to zajímalo, ale na druhou stranu podobné retrospektivní věci, často plné patosu a vzpomínek, moc nemusím. Říkala jsem si, že se mi to asi líbit nebude.

Potěšila mě ale stopáž dokumentu, přes hodinu a půl, tak jsem se rozhodla dát návratu do Bradavic šanci. 

A nakonec jsem vážně ráda, že jsem se rozhodla jej skouknout. Hned úvod se mi moc líbil, kvalitně graficky udělané titulky, záběry na herce a režiséry, kteří právě dostali pozvánku k výročnímu setkání v Bradavicích. Následují záběry z chodeb slavné bradavické školy čar a kouzel, tanec ve Velké síni a pěkná přivítání herců a tvůrců, někteří se dle svých slov neviděli i několik let.


Konverzace působí nenuceně a přátelsky. Líbilo se mi povídání Daniela Radcliffa s režisérem prvního dílu, Chrisem Columbusem. Už začátek natáčení byl dost složitý, protože tvůrci měli velký problém sehnat vhodného představitele Harryho, a šťastnou náhodou natrefili právě na Daniela. Takže nakonec se podařilo vhodně obsadit hlavní trojku - Harry, Ron a Hermiona. A pak propuklo šílenství, protože malí herci nemohli jít domů, kvůli zájmu lidí jim museli sehnat nové ubytování.

Dosud jsem nikdy neviděla záběry malých dětí, které stály ve frontách v knihkupectví na nové díly Harryho. To bylo opravdu dětské masové šílenství.


Hodně oceňuji i to, že tvůrci dokumentu zavzpomínali i na ty, kteří se už na setkání po dvaceti letech bohužel nedostali. No a pak tu byly vzpomínky z natáčení, hlavně to, jak zcela nečekaná sláva ovlivnila mladé herce. Například Emma Watson chtěla před natáčením pátého dílu úplně skončit, protože se necítila kvůli slávě dobře, a paradoxně si na to všechno přišla hrozně sama.

Ale tyto pocity zažívali samozřejmě i představitelé Rona a Harryho, jen se o tom bavili mezi sebou, jako dva kamarádi, jen Emma se prý neměla komu se svými pocity svěřit. 

Fanoušky celé kouzelnické série v dokumentu jistě potěší i dosud nezveřejněné záběry z natáčení u zeleného plátna. Musím uznat, že je opravdu obdivuhodné to, jak dokázali zahrát něco, co vlastně reálně vůbec neviděli, před plátnem, a museli si představit, že jsou někde jinde.







Dokument je hlavně pro velké fanoušky a milovníky Harryho Pottera. Já mezi velké fanoušky nikdy nepatřila, líbily se mi až poslední tři díly celé série, a i když teď TV Nova vysílá všech osm dílů, tak se podívám až na ty dva poslední.

I tak se mi dokument líbil, myslím, že je to pěkný návrat. Samozřejmě zde nebyli všichni herci, ale nejvíce mi byla sympatická Helena Bonham Carter, která ve filmech hrála zápornou postavu, Bellatrix Lestrange. Helena na mě zapůsobila jako hrozně fajn bezprostřední člověk, pořád se něčemu smála, a bylo tak nějak vidět, že se všichni mají navzájem rádi.

Vadou na kráse pro mě byl amerikanismus - všechno až moc růžové, dost mě iritovaly takové ty řeči o tom, že Harry Potter někomu změnil život a vyléčil jej z deprese, jako jo, já to beru, ale v tomto ohledu mi to přišlo až moc zidealizované. Ale Amerika to tak asi ve svém myšlení má. Sama se s podobnými názory neztotožňuji, ale nikomu je neberu. 

Co se mi ale naopak líbilo, byl hodně zmiňovaný motiv přátelství. Myslím, že tvůrci a herci kamarádské vztahy nepředstírali.

Ještě jedna taková menší připomínka - někde jsem četla, že na natáčení speciálu nepozvali autorku knižní předlohy Rowlingovou. V dokumentu mají být jen její starší výroky, z jiných rozhovorů, a na natáčení se vůbec nepodílela. A má to být proto, že před nějakou dobou se nelichotivě vyjádřila na adresu trans lidí. Nezlobte se na mě, ale každý má právo na svůj, byť kontroverzní názor, a nepozvat kvůli tomu na natáčení člověka, bez něhož by ani žádný Harry nebyl... Pokud je to pravda, je to hodně smutné.

Dokument tedy hodnotím kladně, nejvíce se mi líbily záběry z natáčení, byť to celé na mě bylo místy trochu moc přeslazené. beru to. Pokud jste fanoušci Harryho a Bradavic, rozhodně si přijdete na své. Já bych mu dala tři hvězdičky z pěti, protože nejsem ultra fanoušek, a bohužel to celé kazí neúčast autorky knižních předloh, to je velká vada na kráse.

Pokud máte rádi Harryho, jak knižní či filmové předlohy, rozhodně budete dokumentem okouzleni.

A co Vy? Máte rádi svět Harryho Pottera? Počítáte se mezi fanoušky knižní a filmové série, nebo Vás tento fenomén minul a máte rádi jiný typ knih? Je od tvůrců v pořádku, že nepozvali autorku knižní předlohy kvůli jejímu výroku? Máte rádi podobné retrospektivní dokumenty? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Byla jsem na Harrym jako osmiletá v kině se školou. V ten rok, jsme se sestrou našly film na kazetě pod stromečkem. Vždy se ráda podívám, nebo si přečtu knížku. Je to jeden z mých nejoblíbenějších fantasy filmů a oblíbená knižní série.

    OdpovědětVymazat
  2. No tak to musím vidět :)) Taky mám doma všechny knížky a zrovna někdy v říjnu jsem si tak nějak řekla, že si je všechny přečtu. Zatím jsem se nedostala ke 4. dílu, mám tolik knížek, že si ani nemůžu vybrat, co číst dřív... a navíc mám období, kdy čtu hodně a někdy skoro vůbec... No a s tím (ne)pozváním autorky se mi to nelíbí :-/

    OdpovědětVymazat
  3. Spíš mne děsí, jak teď zametají s Rowlingovou - např. https://www.novinky.cz/zahranicni/clanek/skola-odstranila-z-nazvu-jmeno-rowlingove-kvuli-jejimu-nazoru-ze-existuji-pohlavi-40382952

    OdpovědětVymazat
  4. Tak mne Harry Potter minul, za mehobdetsvi byly jine hitovky...Pamatuji se na knizky od Bohumila Rihy a Eduarda Petišky..

    OdpovědětVymazat
  5. Jak píše Ian přede mnou. Knížky našeho dětství byly docela jiné a řekla bych že laskavější, bez hrubostí a tolika zla. Byla jiná doba knížky Bohumila Říhy, Eduarda Petišky a Františka Hrubína plnily naše knihovny. Na filmové pohádky jsem chodila za 1 Kčs do kina a to běželi medvídci v pohádkách Potkali se u Kolína, animovaná a nádherná Sněhová královna, Sněhurka, a z hraných Princezna se zlatou hvězdou, Pyšně princezna, obušku z pytle ven a další. Nebyla televize a tak jsme chodili do kina. Syn byl s vnučkou v Londýně a navštívili muzeum H. pozdrav. Prý je to tam moc hezky udělané. Já jsem filmy viděla jednou a víc nemusím.

    OdpovědětVymazat
  6. Zrovna marodím, tak jsem si dala maraton Harry Potter, už jsem u posledního dílu. Koukám na Harryho každý rok v zimě :-) knihy jsem četla jen 1-4 díl, další jsem nečetla a na dokument se teprve chystám :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Eliss, zdravím. Já to mám úplně přesně jako Jaruška v příspěvku přede mnou. Filmy Harry Potter jsem viděla, ale nejvíc se mi líbil první film, ostatní už méně. Můj muž a nejmladší syn mají tyhle filmy a knihy moc rádi a taky naše Jani. Řeknu jim o tom dokumentu, to by je zajímalo. Měj se hezky v novém roce, hodně zdraví ! Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
  8. Já se s Harry Potterem nikdy nepotkal ani ve filmové ani v knižní podobě, můj zájem přece jen směřuje k jiným žánrům.

    OdpovědětVymazat
  9. Harry Pottera mám ráda :) přiznám se, že knihy jsem nečetla, ale chtěla bych to časem napravit a poznat tento svět i v knižní podobě :) jinak na dokument jsem slyšela samou chválu, takže to vypadá tak, že budu muset taky kouknout :D

    OdpovědětVymazat
  10. Viděla jsem jen dva díly HP. Jsem asi divná :D Jo jo, také jsem četla, že ji nepozvali. Přijde mi to hodně divné...

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula