Přeskočit na hlavní obsah

Tak jsem dopadla...

 V minulém článku o vstávání a spánku u dětí jsem zmiňovala, že je můj spánkový režim dost nepravidelný. Do práce jdu někdy na pět, na čtyři, někdy i dříve. Trvalo mi dlouho, než jsem si na tento režim zvykla, ale svou práci mám ráda, baví mě, a chodím z ní i do ní většinou s dobrou náladou.

Pracuji ve výrobně sýrů. Na provozu máme několik dílen, já většinou krájím hotové "bochníky" velkých sýrů, vážím je a pak je vakuuji do malých sáčků. Není to nijak těžká práce, ale ten sýr se musí zabalit pořádně, aby tam nebyl vzduch, je potřeba často ten stroj kontrolovat a seřizovat, několikrát se musel už zavolat i technik, protože se to "šprajclo" natvrdo.

Nevadí mi žádná práce, ani když se dělá třeba celý den jedna věc dokola, snažím se vždy, abych to udělala pořádně. Samozřejmě, že když jsem do firmy nastupovala, nebylo to ze začátku jednoduché, ale kolektiv máme kamarádský, dobře si vždycky pokecáme.

Předminulý týden odcházela jedna kolegyně a moje dobrá kamarádka na mateřskou, a hned ten minulý jsme u nás ve firmě dostali nováčka na zaučení. Kluk, tak kolem třicítky, ještě nikde pořádně nepracoval, protože prý měl vleklé zdravotní problémy. Ze začátku vypadal dost vyjukaně, ale ve středu se už docela rozjel. Tedy, po pracovní stránce moc ne, spíše mu ta huba jela pantem pořád a pořád mi něco vykládal.

Po pracovní stránce se tedy moc nepředvedl, ale je to první týden, že ano, tak jsem si říkala, že to s ním vydržím. 

Tak jsem ho druhý den učila s vakuovacím strojem. Není to nic těžkého. Sýry v malých sáčcích se po dvou kusech přiloží do toho stroje, okrajem ke hraně, aby se pěkně udělal spoj, sýr byl bezpečně celý v sáčku a hlavně je potřeba trochu přitlačit, aby se tam neudělala vzduchová bublina, protože takový sýr je zabalený špatně a rychleji se kazí.

Já jsem zvyklá dělat samostatně, a i když někoho zaučuji a několikrát mu to ukážu, tak čekám, že to udělá podle mě. Nemůžu přeci pořád kontrolovat, jestli to dělá dobře. A jak říkám, není to nic těžkého, na balení sýrů přeci člověk nemusí být nijak moc manuálně zručný, ne? 

Jenže jsem bohužel udělala tu chybu, že mě nenapadlo pořádně zkontrolovat, jak to ten chlapec dělá. 

Skoro všechny sýry byly zabalené špatně, se vzduchovou kapsou, a některé byly dokonce polámané. Já nevím, jak se to tomu klučinovi mohlo povést. Opravdu, jak se mohl v tom stroji ten sýr polámat na dva kusy, když to má ten výrobek jen zatavit? Celá naštvaná jsem sýry vytáhla z balíčků, a udělala jsem to znovu a sama. Kolegu jsem poslala odházet sníh kolem sýrárny, protože zrovna hustě sněžilo a já mu už neměla dát co jiného na práci.


Když se vrátil, pracovní kalhoty měl jakési urousan


é a celé mokré, fakt nevím, jestli se v tom sněhu válel. S úsměvem mi říkal, že už to má hotové. Raději jsem nekomentovala jeho vizáž, a dala jsem mu na práci razítkování štítků na sýry, tam musí být datum expirace, které je u každého sýru jiné, záleží na druhu, době zrání, a tak. Hezky jsem mu vypsala papírek ty datumy, které má na razítku pro každý sýr přehodit. Ještě jsem ho upozornila, že to razítko dost barví, tak ať dává pozor a ty štítky nezamaže, protože zákazník musí vidět, do kdy je ten sýr jedlý.

Spravovala jsem ty sýry a zapředla jsem s klučinou opatrný, nezávazný hovor. Prý ještě nikde moc nepracoval, nějakou dobu byl v lese, tam se mu nelíbilo, pak chvíli pomáhal v partě klempířů, ale to pro něj byla těžká práce, takže pak skončil na úřadu práce. A tam se mu podle jeho slov líbilo, prý ho bavilo se tam flákat, ale jenom ho prý obtěžovaly ty pravidelné schůzky.

Co na to říci, že.

A pak začal už mluvit o covidu. Jak je to prý celé podvod, celá tahle pandemie, že se nikdy nenechá očkovat, že v nemocnicích jsou místo pacientů jen najatí herci a sestry si prý mezitím v klidu pijí kafíčka. Jenže to nebylo všechno, chlapec na mě vybalil další pecku. Prý s sebou nosí všude falešné potvrzení o očkování, už s ním byl jednou v kině a několikrát v místní hospodě, a nikdo mu na to zatím nepřišel. 

Přišlo mi teda dost divné, že mě skoro nezná a vykládá mi takové věci, ale celkově na mě nový kolega působil frajersky, že všechno umí a zná, o všem ví, ale přitom mu schází to nejdůležitější - pokora, kterou by měl každý v nové práci mít a alespoň snahu se něco nového naučit.

V pátek přišel bez omluvy o půl hodiny později, neřekl ani bú, proč přišel pozdě nebo tak, a místo toho si začal stěžovat, jak je z celé práce tady už po těch necelých pěti dnech unavený. Že doma nic nestíhá, že nemá čas na svoje koníčky, nestíhá čas oblíbených seriálů a tak. V duchu jsem si říkala, že je to neuvěřitelné.

V pátek toho máme méně a končíme tak o hodinu dříve. Kolegovi jsem dala za úkol odnosit bedny se sýry do expedice. Při jedné takové zastávce se u mě zastavil a najednou mi povídá: "Víte, já jsem ten covid asi chytil nebo co. Od včerejška mě dost bolí v krku a mám hrozný kašel, taky cítím takový tlak v hlavě, tady vzadu za čelem, víte?" A u toho se na mě smál, jako by to byla velká legrace.

S hrůzou jsem si ho prohlédla a opravdu vypadal docela nemocně, byl rudý, oči měl jakési skleněné a působil unaveně. Já si jako samozřejmě všimla, že vypadá jinak, ale přičítala jsem to tomu, že je nevyspalý a třeba si dal i nějaké to pivo před spaním, a ten kašel jsem přiřadila k těm cigaretám, které každou chvíli kouřil na rampě.

No co jsem mohla už dělat? Kluka jsem poslala domů, ať se vyleží, a důrazně jsem mu nakázala, že pokud mu bude zle i o víkendu, ať proboha hlavně nechodí do práce a zajde si na test nebo k lékaři, ať to neroznáší mezi nás.

A co myslíte, že dneska? Včera jsem byla plná energie, s dobrou náladou, pouklízela jsem celý byt, a dnes je mi taky už všelijak. Bolí mě v krku, taky mě bolí tak zvláštně hlava a cítím se hrozně unavená. Nevím, jestli je to opravdu covid, ale ty příznaky by tomu celkem odpovídaly, může to být i nějaká viróza, každopádně je to nepříjemné a cítím se jako zpráskaný pes. Ani nevím, jak to s kolegou dopadlo, jestli byl na nějakých testech či ne, ale já to vidím tak, že zítra asi do práce nebudu moct jít, protože za prvé nevím, jak v takové fyzické nepohodě pracovat, a za druhé nechci nikoho nakazit.

Covid jsem už jednou prodělala, a to mírný, letos na jaře, takže asi ty protilátky už nemám tak velké. Takže zůstávám doma, nebyla jsem ani nakoupit, objednám se na testy, a uvidíme, asi budu muset být zase v karanténě. Ach jo. Cítím se tak všelijak, hlavně v tom krku mě dost bolí, no uvidím večer a zítra. 

A to jsem onemocněla jen kvůli tomu, že nemocný člověk chodí do práce a neleží doma v posteli. 

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥



Komentáře

  1. Z toho lesa mohl být odolnější :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mám pocit, že ho první týden v práci zlomil a už se u nás neukáže, ale je to každopádně škoda, přitom by stačila trocha elánu a snahy :) Každý není tak bystrý aby všemu hned porozuměl, ale i snaha se cení, bohužel tu jsem u kolegy úplně postrádala

      Vymazat
    2. Jestli tím lesem nemínil městskou džungli.

      Vymazat
  2. ou, doufám ,že ti bude brzy lépe a bude to jen nějaká viróza :)

    jsem zvědavá, jak dlouho tam u vás vydrží :D když už je unavený teď :D

    OdpovědětVymazat
  3. Držím Ti palce, aby d to bylo jen nachlazení. Vidím, jak je na tom náš poměrně mladý soused, který má stále ještě po covidu zdravotní problémy. Přeji Ti brzké uzdravení.

    OdpovědětVymazat
  4. Jenom doufej, že nekontaminoval ty sýry...

    OdpovědětVymazat
  5. Co se týče té nešikovnosti, to ze sveho hlediska choaou .movsen to sebevědomí..Nu, zkratka, brouk Pytlík...

    OdpovědětVymazat
  6. Z tady tech popiracu se mi jezi vlasy hruzou. Achjo... drzim pesti, at jste zdrava.

    OdpovědětVymazat
  7. Eliss, zdravím. Ten kluk tam asi dlouho nevydrží... Tobě přeju brzké uzdravení. Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
  8. No, že je mírně pomalejší z toho jde nějak cítit, že může být nemehlo na začátku taky beru (když jsem mívala brigády v jedné fabrice, stávalo se, že mě občas šoupli k něčemu novému a já to prostě první dny každou chvíli vorala). Ale ten zbytek už za mě poukazuje na takovou míru nezodpovědnosti a až nebezpečné ignorace, že bych ho jako kolegu a někoho, kdo pracuje s jídlem, mít nechtěla, a prostě bych takové chování hlásila. Vždyť to může být nebezpečné nejen kolegům, ale i potom zákazníkům.

    OdpovědětVymazat
  9. To je vážně smutný příběh. Moc doufám, že ho v zájmu vás všech co nejdřív vyhodí - a tobě přeju, ať je ti co nejdřív líp!

    OdpovědětVymazat
  10. To je problém.když nemocní lidé chodí do práce.Dříve s chřipkou a teď je to horší,že je covid a mohou nakazit další.Přeji ti,aby to u tebe covid nebyl.
    Měj se hezky

    OdpovědětVymazat
  11. Ten to bude mít v životě těžké, ale tak snad to nebude dělat těžké vám. Já bych ho podle tohoto popisu vyhodil a ještě chtěl, aby on firmě dal odstupné. Nejlépe tobě za tu nemoc, přidanou práci s balením sýrů a nervy. Snad to nakonec dopadne dobře. :)

    OdpovědětVymazat
  12. Jsi dobrá, že jsi to s ním zvládla. Já bych na to neměla nervy 😅 a jeho chování je teda dost nezodpovědné 🙈 snad to bude jen obyčejná viroza a bude ti brzy lépe ❤️ jinak děláš zajímavou práci 😊

    WantBeFitM

    OdpovědětVymazat
  13. Nesnáším takové frajírky. Snad si konečně uvědomí, že covid není vymyšlený a je to pěkné svinstvo. Pak za jeho nezodpovědnost pykají nevinní. Doufám, že už je ti dobře! <3

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula