Přeskočit na hlavní obsah

Nový životní styl?

 Poslední dobou na mě ze sociálních sítí, z internetových článků a televizních pořadů skáče slovo polyamorie. O tomto pojmu jsem poprvé četla v souvislosti s jednou českou herečkou, která se přiznala k tomuto druhu vztahu.

Oč tedy jde?

Doslovný překlad slova polyamorie je "mnoholáska." Jedná se o životní styl, kdy určitá osoba žije s více partnery najednou. V praxi to vypadá tak, že muž má manželku, a ta má přítele. Má tedy dva muže, se kterými žije třeba i v jedné domácnosti, má s nimi sexuální styk, fungují "normálně." Jen ve třech. Samozřejmě za souhlasu všech zúčastněných, kteří o sobě navzájem ví a tolerují se. Zajímavé je, že účastníci těchto svazků vždy zdůrazňují, že nejde jen o sex. 

A zrovna dnes se toto téma probíralo i na CNN Prima News v pořadu Partie Terezie Tománkové. Jeden z politiků toto označil za deviaci - což je v původním slova smyslu odchylka, a ne úchylka, jak by se mohlo zdát. Přiznám se, že jsem z tohoto životního stylu poněkud na rozpacích. Doba se zrychluje, tak nějak se učíme být tolerantní k lidem s odlišnou sexuální orientací, k transsexuálům či bisexuálům. 

Poslední dobou se hodně diskutuje i o adopcích dětí homosexuálními páry - třeba v Chorvatsku je to už povoleno. Nemám na toto téma úplně vyhrazený názor. Chápu, že tyto páry by dítěti poskytly materiální zázemí a lásku, ale těžko říci, zda by to dítě neovlivnilo nějak do budoucna, a třeba i ve škole by se na něj mohly dívat skrz prsty a mohlo by se stát obětí šikany, když se spolužáci dozví, že má doma dva tatínky a žádnou maminku... Opravdu nevím, zda bych chtěla vyrůstat u takového páru. Snad mám jen předsudky, těžko říct.

Hledala jsem k polyamorii nějaké články, a teď ocituji jednu českou zpěvačku, která žije s manželem právě v tomto svazku: "Nevěřím, že někdo dokáže být věrný. Oba jsme se s manželem shodli na polyamorii a dost se nám ulevilo." A třeba i zpěvák Voxel se po deseti letech manželství rozhodl žít v několika vztazích najednou. Prý tu chtějí být i pro ostatní, kteří je chtějí milovat, a sami chtějí milovat i jiné...

Tak nějak mi to úplně nesedí. Přece když někoho miluju, tak nemůžu milovat nikoho dalšího, ne? Nebo já alespoň nikdy nebyla zamilovaná do dvou mužů zároveň. Takže mám doma manžela, dítě, ale budu udržovat vztah s někým dalším, plnohodnotný vztah, který nebude založen jen na sexu? Tak trochu se v tom ztrácím.

Láska a vztah by přece v tomto ohledu měly být sobecké. Mám s někým vztah, chci toho člověka ve vztahové i sexuální rovině jen pro sebe, a přeci bych nedovolila, aby měl pravidelně sex s jinou ženou a bydlel s ní někde jinde - že by si nás jako střídal. Nebo by dokonce bydlela v našem bytě - jednou by vařila večeři ona a já oběd, a takto by to mělo fungovat? Pravá láska je přeci jen jedna.

Já bych takový svazek nesnesla. Ale pro mladou nastupující generaci, která je otevřena snad všemu, to může být něčím skvělé a úžasné.

Zajímavý trend je i to, že jakmile se k takovému podobnému zvláštnímu stylu přizná jedna "celebrita", vzápětí následují další a další a pochvalují si, jak je to úžasné, a strhávají k tomuto další a další. Promiňte, ale tímto se jen ukazuje tupost některých jedinců, kteří se nechávají ovlivnit něčím třeba i absolutně hloupým a nesmyslným, ale chtějí jít s davem.



Nemám nic proti lidem, kteří jsou jiní. I mezi homosexuály mám několik kamarádů, a jsou to fajn lidi. Většinou to tak měli už od puberty, kdy zjistili, že se jim líbí osoba stejného pohlaví. Nikdo nemůže za to, jaký je. Ale polyamorie mi už přijde jako hotová rozežranost, nezlobte se na mě. A přijde mi od těchto "VIP" dost hloupé i to, že se tím takto veřejně chlubí v médiích.

Nic proti ničemu, ale tohle mi přijde prostě totálně ujeté. To bych se raději s partnerem rozešla, než abych svolila k životu ve třech. A to ještě některé ženy udržují vztah se ženou i mužem zároveň. Zajímavé je, že to neberou jako nevěru. Už i z hlediska sexu by mi to přišlo divné. Abych měla sex s dvěma muži, chodila "domů" ke třetímu a nebrala to jako nevěru, a ještě by ten třetí se mnou měl taky sex a nevadilo by mu, že jsem měla třeba hned včera jiné partnery a on by o tom věděl?! Uf. Když si to takhle po sobě přečtu zní to příšerně. 

Pochopila bych to snad v případě, kdy jeden z páru není sexuálně aktivní kvůli stáří nebo nemoci. A partneři by na tom byli domluvení. Prostě máš svoje potřeby, já ti je nemůžu naplnit, okej, běž si užít jinam. Ale i v tomto případě je to dost složité a myslím, že bych nikdy do něčeho podobného nešla. Ale to říkám dnes, že, nevím, co na mě život chystá.

Ale že by zdravý sexuální jedinec měl udržovat více vztahů najednou? Je pravdou, že z každého vztahu ta láska pomalu asi vyprchá, může se z partnerského soužití stát stereotyp, ale nevím, jestli je zrovna polyamorie vhodným řešením. A pak je tu otázka, zda je takový druh vztahu otevřen i budoucnosti. Už i z hlediska založení rodiny, či jiných činností. 

Ale když to některým jedincům vyhovuje a jsou tak šťastní, proč ne. Jen pro mě toto rozhodně není, a takový druh svazku upřímně moc nechápu. Opravdová láska je přeci v danou chvíli jen jedna, a pokud někdo dovede milovat dva lidi zároveň a mít s nimi milostný vztah, přijde mi to opravdu zvláštní. A nepřistoupila bych ani na volný vztah - jedině snad z důvodu nemoci a neschopnosti sexuálně uspokojit toho druhého, protože si myslím, že když už spolu lidé jsou, když už spolu žijí a sdílejí nějaké společné věci, mají si být i věrní.

Možná budu pro dnešní mladší ročníky staromódní a neotevřená novým možnostem, ale proč vymýšlet novoty tam, kde to může fungovat normálně... Sdílení partnera mi přijde jako nesmysl. Ať si každý dělá co chce, ale některé věci by celebrity do médií vytrubovat veřejně nemusely, protože jsou pak často ostatním pro smích a lidi si klepou na čelo. Ve vztahu funguje určitý druh svobody a důvěry, ale takto benevolentní by to být asi nemělo.

Co si o tomto myslíte Vy? Znáte někoho, kdo žije v polyamorním svazku? Slyšeli jste už o tomto životním stylu? Bylo by pro Vás přípustné se za nějakých okolností dělit s jinou ženou či mužem o partnera? Myslíte, že může takový svazek fungovat i do budoucna? Mohou být tito lidé opravdu šťastní? Napište mi Vaše názory do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥



Komentáře

  1. Jsem už odrostenka, ale svůj názor mám. Žít ve třech si představit neumím a je mi líto dětí z těchto rodin, ve škole to nebudou mít jednoduché.
    Dcera mojí kamarádky žije v lesbickém vztahu a dokonce jim porodila dítě. Jak došlo k oplodnění a kdo je dárcem spermatu nevím, ale vím, že lesbickému páru se umělé oplodnění neumožňuje. Jsou to na tom světě věci, že?

    OdpovědětVymazat
  2. Eliss, opět jsi vytáhla zajímavé téma. Tu reportáž s herečkou jsem viděla a naprosto takový styl života nechápu. Jsme spolu s manželem přes 50 let a zmiňovaný styl života některých současných mladších lidí, mi přijde zhýralý, znuděný, nenormální...Eliss měj se hezky.

    OdpovědětVymazat
  3. Rozežranost - to jsi vystihla moc dobře. Také mi to tak připadá.
    K adopci si myslím, že hodně záleží, jaká ta rodina je - taková pohodová, veselá, aktivní rodina je - myslím - pro dítě lepší než vyrůstat v dětském domově.
    Zdraví Marie

    OdpovědětVymazat
  4. O polyamorním svazku jsem četla a nechápu to.Pochybuji,že by někdo v mém okolí po takovém toužil.Někdo už fakt neví,co vymyslet.Ach,jo.
    Proti adopcím u homosexuálů nic nemám.
    Eli,měj hezký večer

    OdpovědětVymazat
  5. Pro mne to není, ale tak nějak zastávám názor, ať si každý žije tak, jak mu to vyhovuje, pokud tím neubližuje někomu jinému nebo ho neomezuje. Navíc bych řekla, že polyamorie není nic nového (akorát to má možná te´d spešl název) . Třeba mezi panovníky by se v historii našla řada těch, co měli konkubínu ... (a nemuselo vždycky jít jen výhradně o sexuální vztah)

    OdpovědětVymazat
  6. Eliss, zdravím. Dost dobře ty polyamorní vztahy nechápu. Nejsem žádný puritán, ale tohle by nebylo nic pro mě, nezvládla bych to hlavně psychicky. Připadá mě, že někteří jedinci už nevědí, co se sebou...Eliss, koukni na můj blog - losování, máš tam překvapení a pošli mě prosím adresu, ať Ti ho můžu poslat. Psala jsem Ti e-mail, aby jses ozvala. Ahoj Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
  7. V téhle oblasti opravdu nerada soudím, protože různí lidé mohou být nastavení téměř neuvěřitelně odlišné. Ale obecně mám z naší civilizace pocit, že neumíme jít do hloubky (prakticky ve všem), a tak si to kompenzujeme obrovskou šíří. Ať už jde o konzum, spiritualitu nebo vztahy. A tohle na mě na jednu stranu působí jako přesně takové rozšiřování donekonečna, které má vynahradit hloubku, kterou neumíme. Na druhou stranu je ovšem třeba poznamenat, že nevěrná je valná většina populace a sériová monogamie, která je u nás standardem, má k otevřené polyamorii někdy zatraceně blízko - jen je méně pokrytecká. Takže opravdu těžko říct.

    OdpovědětVymazat
  8. Myslím, že člověk má často problém přijít na to, co sám považuje za štěstí, natožpak aby se vyznal v tom, co cítí nebo může cítit jako štěstí někdo jiný. A protože jde o naprosto nepřenosnou emoci, vím, že do toho nebudu nejen nikomu kecat, ale ani ho kvůli tomu jakkoli hodnotit, protože pro něco takového nemám žádné měřítko :-).

    OdpovědětVymazat
  9. Polyamoridy jsou chemicky nestálé.

    OdpovědětVymazat
  10. Myslím, že "měl by", "mělo by", "by se mělo" by se vůbec nemělo řešit, protože nikomu není vůbec nic do toho, co někdo jiný dobrovolně dělá se svými genitáliemi s někým jiným ochotným a nebo dokonce co cítí za emoce a kolik lidí do nich zahrnuje. Jediné, co "by se mělo", tak by se mělo přestat plést do soukromí ostatních. Je naprosto irelevantní, co si o tom myslí kdokoli jiný, protože to není věc kohokoli jiného. Nikoho nijak neovlivňuje milostné nebo sexuální uspořádání ostatních lidí, takže to jakkoli posuzovat a natož soudit vůbec není na místě. Je to úplně stejný, jako se smát něčímu vkusu, co mi přijde strašnej - já v jeho bytě nežiju, jeho výzdoba nemá vliv na můj život, takže ať si tam má co chce.
    A co se týče adopce, dokud se to nebude dělat, tak se ani nemůže změnit nic na případném odsuzování blbci. Děti budou mít vždycky kecy, můžeš býjt z naprosto ukázkový "tradiční" rodiny a stejně ti budou říkat tlusťochu, brejloune, pihovatá, hnusná, chlupatá, smradlavá, kozatá, prcku, obryně, otrhaná, chudá, nafoukaná, blbá nebo jakkoli jinak kvůli čemukoli jinému. Ale jako se vším, dokud to nebude běžné, nezmění se nic.

    OdpovědětVymazat
  11. Vzhledem k tomu, že člověk je od přírody polygamní a polygamii máme v genech, se takovému trendu nedivím. Ze čtyř tisíc živočišných druhů je monogamních asi 3 procenta a i o nich se dost polemizuje. Monogamie nám je vštěpována už po staletí, možná tisíciletí a záleží na každém z nás, jestli to přijme, nebo ne. Sama bych v polygamním vztahu žít nemohla, ale pokud to někomu vyhovuje...

    OdpovědětVymazat
  12. Lidem vyhovují různé věci, ale třetí osobu bych ve vztahu nechtěla a nesnesla. Přijde mi to divné.

    OdpovědětVymazat
  13. Ahoj,
    co se týče adopce dětí homosexuálními páry, jsem rozhodně pro, aby měly všechny páry stejné možnosti. Možná šikana tu sice je, ale na druhou stranu stejně tak mohou šikanovat kvůli tomu, že je někdo v dětském domově.
    Všechny tyto nové trendy, jako je polyamorie už vůbec nějak nepobírám. To samé platí o tom, že se někdo rozhodne, že nebude mít pohlaví, že není ani žena nebo muž... Sice nijak ty lidi neodsuzuji, ale mám podezření, že některé celebrity tak činí hlavně kvůli tomu, aby byly v médiích zajímavé.
    Měj se krásně,
    Hanka z ciculka.cz

    OdpovědětVymazat
  14. Jedno polyamorické "uskupení" (pár jim říkat nemůžu :D) jsem znala a fungovalo to jen dokud nepřišlo na plánování dětí. Pak se uskupení smrštilo na klasický pár, paradoxně v jiném obsazení, než ve kterém do původního vztahu vstupovali, a dnes vystupují jako příkladná ukázková rodina.

    Já si to v praxi představit nedokážu, ale každý nechť si dělá, co chce, pokud to neubližuje ostatním.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula