Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 220 - Dívka ve vlaku

 Autor: Paula Hawkins

Žánr: Thriller, Krimi, Pro ženy

Mé hodnocení: 60%

Obsah: Rachel Watsonová dojíždí pravidelně každý den ráno vlakem v 8:04 do Londýna, a večer zpět do místa svého rodného bydliště. Rachel má hodně bujnou fantazii, a cesta vlakem je pro ni ideálním místem ke snění.

Když pravidelně vlak zastavuje den co den u návěstidla, pozoruje svůj oblíbený domek u kolejí s číslem patnáct. Domek se do značné míry podobá těm ostatním, které jsou ve skupince postaveny vedle sebe, ve viktoriánském stylu, s menší zahrádkou. Jenže tento domek je pro Rachel něčím speciálním. Oblíbila si jeho obyvatele, ženu a muže přibližně ve svém věku. Ráda pozoruje jejich ideální život, který je protikladem k tomu, který vede Rachel.

Za teplých letních večerů se dvojice usazuje na terase, kde popíjejí víno a jedí něco dobrého. Je to pár snů. Rachel jim dokonce dala jména. Ona je Jess, on se jmenuje Jason. Ona patří k těm drobným ženuškám s křehkou postavou, zato on je dobře stavěný brunet.

Postupně se dozvídáme zajímavé věci o samotné Rachel. Mírně řečeno - je to tak trochu životní ztroskotanec. Je rozvedená, bydlí u své kamarádky v malém pokojíku, a její největší radostí je flaška alkoholu. Někdy pije i ve vlaku - v plechovce od limonády si namíchá gin s tonikem.

Jenže kdysi žila Rachel úplně jinak. Bydlela také v podobném, hezkém domku, měla dobrou práci, milujícího manžela a spoustu plánu do budoucna. 

Jenže bohužel, její štěstí se začalo pomaloučku bortit, když kvůli velkým psychickým problémům začala nezdravě holdovat alkoholu, postupně přibrala na váze a stala se pro svého muže Toma nevzhlednou a nespolehlivou, manželství skončilo rozvodem.

Tom má teď novou rodinu, mladší a hezčí manželku Annu, malou dcerušku, a Rachel se snaží vymazat ze života. Jenže ta Toma neustále obtěžuje telefonáty a zprávami, a celkově si pořádně neví, co počít se životem, jak žít dál.

Proto se tak upnula k mladé a spokojené dvojici, kterou vídává z okna vlaku.

Jednoho horkého červencového dne však Rachel uvidí místo obvyklého výjevu mladého páru něco, co ji šokuje. Stačí jedna jediná minuta, a všechno je jinak.

A vzápětí se Rachel dozví, že se "její Jess" pohřešuje. Rozhodne se zajít na policii, i když neví, zda tím nenadělá více škody než užitku. Ženu přece zná pouze od vidění, celá věc by se jí neměla vůbec týkat. Jenže Rachel je pevně rozhodnutá pomoci, ale ani zdaleka netuší, jakou lavinu událostí tím spustí do pohybu...

Někdy totiž člověk nemůže věřit nikomu, ani sám sobě...



Hodnocení: Před pár měsíci jsem viděla filmové zpracování této knížky. Roli Rachel zde výborně ztvárnila Emily Blunt, jejíž výkon byl skvělý, ale musím říci, že i tak mě film nijak zvlášť nenadchnul. Jako v knize je totiž vyprávěn z pohledu tří žen, což na mě ze začátku působilo zmateně.

Byl dost divný pocit číst knížku s tím, že jsem věděla, jak to celé dopadne. Upřímně, i kniha i film jsou dost průhledné v tom, kdo je hlavní padouch. Moc postav se totiž v díle nevyskytuje, a celé to jde podle přesného návodu, kterak napsat průměrnou detektivku a postrčit čtenáře či diváka k tomu, kdo to má vlastně celé na svědomí.

Což je škoda.

Všechny postavy v knize jsou svým způsobem nějak labilní, snad žádná mi nebyla pořádně sympatická, ale nejvíce jsem soucítila s Rachel, která se ne svou vinou dostala na scestí. Anna byla zase taková typická městská panička, která je doma s malým dítětem, nudí se a často přemýšlí nad tím, zda vede takový život, jaký vždycky chtěla, nebo zda potřebuje něco víc.

První stránky knížky se mi četly moc dobře, hlavně mě bavily popisy cestujících ve vlaku, a atmosféra s nádechem tajemna. Jenže bohužel to hodně rychle celé vyšumělo někam... Pryč.

Knížka má přes tři sta stránek, já bych ale neváhala ji o takových padesát zkrátit, protože některé pasáže byly celkem nudné a nakonec ani nesouvisely s tím, co se dělo dál.

Musím ale uznat, že kniha je poměrně čtivá, i když jsou některé pasáže nudné, tak se to prostě dobře čte. Nevyskytovalo se tu ani moc násilí a krve, takže i v tomto ohledu jsem spokojená. 

Nicméně, pořád hodnotím knížku jako průměr, a tak nějak nerozumím pořádně tomu, co je na tak moc úžasného, že se z ní stal světový bestseller a kniha trhající rekordy v rychlosti prodeje. Nevím, snad mě ovlivnilo to, že jsem viděla jako první film, který se také řadí mezi průměr. Za mě - nenadchne, neurazí. 

Na přebalu jsou ještě názory slavných osobností, které knihu doporučují, mezi nimi i například Stephen King, který uvedl, že ho román nenechal valnou část noci usnout. No, od mistrného spisovatele hororových románů bych očekávala střízlivější hodnocení, ale budiž. 

Pokud jste se s Dívkou ve vlaku ještě nesetkali, nejprve doporučuji přečíst si knihu a až potom se podívat na film, já to udělala bohužel naopak a snad to ovlivňuje mé hodnocení. Nevím. Moje pocity z celého dílka jsou rozpačité.

A co Vy? Četli jste knížku, nebo jste viděli film? Jak se Vám líbil/a? Máte rádi romány od Pauly Hawkins? Myslíte, že si kniha zasloužila takovou popularitu, nebo ne? Napište mi do komentářů Vaše názory!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji hezký zbytek víkendu, Vaše Eliss ♥



Komentáře

  1. Poslední dobou mi všechny knihy tohoto žánru přijdou na jedno brdo.

    OdpovědětVymazat
  2. Zatím jsem se k této knížce nedostala. Až na ní někdy padnu v knihovně... (kupovat si ji nebudu)

    OdpovědětVymazat
  3. film jsem ještě neviděla, ale jelikož jsem z knihy nebyla moc nadšená, tak film odkládám :D

    OdpovědětVymazat
  4. Knížku jsem nečetla a film mě moc nezaujal.Pustila jsem si ho na Netflixu a nedokoukala.
    Měj hezký nový týden

    OdpovědětVymazat
  5. Já tuto knížku četla, ale už celkem dávno a ani si ji teda moc nepamatuji :D.

    OdpovědětVymazat
  6. Myslím, že jsem na knihu i film pár recenzí už četla, zhruba se shodovaly s tou tvou. Film mě docela láká.

    OdpovědětVymazat
  7. Eliss, zdravím. Viděla jsem film i četla knížku. U mě většinou vždycky vítězí knížka nad filmem. I když tento žánr nevyhledávám, přečetla jsem ji ze zvědavosti, když se na ni pěly takové ódy. A mám stejné pocity jako Ty. Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
  8. No tak ten námět nabízí mnoho..Jak to autor zpracuje, je holt už jiná věc..m

    OdpovědětVymazat
  9. Knihu jsem nečetla a většina zklamaných recenzi mě k tomu ani neláká. Ale už dvakrát jsem viděla film, který se mi moc líbí. 🙂

    OdpovědětVymazat
  10. Knihu jsem ještě nečetla, ale film se mi líbil. Přišel mi zajímavý a ačkoliv děj si už úplně nevybavuji (je to pár let, co jsem jej viděla), tak zvláštní pocit z něj mám doteď.

    OdpovědětVymazat
  11. Ahojky,
    já jsem nejdříve četla knihu a pak jsem se dívala na film. Kniha mi přišla hodně průměrná, film ještě průměrnější. Dívala jsem se na něj vlastně jen kvůli Emily Blunt, což je moje oblíbená herečka. Zkoušela jsem číst další knihu této autorky a ani jsem ji nedočetla, vůbec mě nebavila. Dál to s ní zkoušet nebudu...
    Měj se krásně,
    Hanka z ciculka.cz

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Host (2020)

 Pro horory jsem měla odjakživa slabost. Nejraději mám ty vyloženě duchařské, plné lekaček a hutné tajuplné atmosféry. Předevčírem jsem si hledala na ulozto horory z loňského roku. Napsala jsem do vyhledávače žánr horor, rok 2020, a listovala jsem si seznamem výsledků. Když mě některý film zaujal, vyhledala jsem si o něm na československé filmové databázi o čem vůbec je, a také hodnocení ostatních diváků. A moje volba padla nakonec na britský horor Host. Na první pohled mě překvapilo to, že film nemá ani hodinku, jen šestapadesát minut. Jsem příznivcem kratších filmů, pokud má film více než dvě hodiny, těžko se na něj pak už soustředím, ideální je ta hodinka a čtvrt. Podle popisu film nevypadal špatně. Doba koronavirová ovlivnila snad úplně všechny součásti běžného života. Jsme více na sociálních sítích, případně v kontaktu přes webové kamery či mobily. Na jednu stranu nás to sbližuje, ale jistým způsobem i vzdaluje od toho pravého sociálního kontaktu. Pětici mladých kamarádek napadne

I takové věci se stávají...

 Odjakživa jsem byla velice silný introvert. Ani ve školce, později na základce, jsem neměla moc kamarádů. Dáno to bylo i tím, že ve třídě na základce nás bylo jen pět dívek proti velké početní převaze chlapců. Já tam byla tak trochu do počtu - spolužačky si utvořily dvojice, a já byla většinou sama. Od druhého stupně jsem sedávala i sama v lavici, což mi maximálně vyhovovalo - sice jsem nemohla od nikoho opisovat při písemkách, ale zato jsem měla klid na poslech látky od učitele, protože mě nikdo nevyrušoval.  Ale i když ve třídě jsem neměla kamarádky, zato jsem měla jednu o třídu výš. O přestávkách jsme se tedy mohly sejít na chodbě, povídat si, najít si nějaký klidný koutek a tam si povídat. Danča je o dva měsíce starší než já, ale protože já se narodila v září, nechodily jsme spolu do třídy. Což mi bylo opravdu líto. Byly jsme totiž nejlepší a nerozlučné kamarádky od mateřské školy. Tam jsme totiž byly všechny děti v jednom oddělení, takže jsme si často s Dančou hrály, dokonce jsme

Omluva - nemoc

 Milí blogoví přátelé, kamarádi, čtenáři bohužel se budu muset na pár dní vzdát všech blogových aktivit. Dnes po příchodu z práce domů mě přepadla ošklivá střevní chřipka, mám křeče v břiše, horečku, a je mi strašně, cestuju teď mezi toaletou a postelí.  Horečku střídá zimnice, a to mám doma teď kolem dvaceti stupňů. Asi teď létají nějaké bacily ve vzduchu, protože počasí se pořád mění, dneska ráno bylo dusno a pak se prudce ochladilo a teď večer prší... Doufám, že za pár dní mi bude líp, zatím jsem si vzala dovolenou v práci na zítra, a chystám se dnes v brzy do postele. Fakt si nepamatuju, kdymi bylo naposledy tak zle od žaludku... Tak se na mě prosím nezlobte, ozvu se hned, jak mi bude trochu lépe. Ale teď fakt nemám na počítač vůbec náladu a ani moc energii... Děkuji za pochopení, hlavně Vám všem přeji hodně zdraví, Vaše nemocná Eliss ♥