Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 188 Božský milenec

 Autor: Christina Laurenová 

Žánr: Erotický, Romatický

Mé hodnocení: 55%

Obsah: Třiadvacetiletá Ruby Millerová pracuje jako stážistka v jedné z největších a nejúspěšnějších strojírenských firem v Londýně. Své místo si musela tvrdě vydřít, ale v současnosti patří k jedné nejperspektivnějších zástupkyň mladé generace ve firmě, ostatní převyšuje svým nadáním a inteligencí. 

Když ji jednoho podzimního dne pošle šéf Anthony na služební cestu do New Yorku, je Ruby zděšena. Ne z profesního hlediska, ale z osobního.

Na cestu se totiž vydá s Niallem Stellou, firemním expertem na městské plánování, a také, alespoň pro Ruby, nejvíce sexy chlapem na světě. Ruby je do něj totiž už více než půl roku zamilovaná, ale Niall ani pořádně neví, že Ruby existuje, ale už při nočním letu plném flirtování a narážek mezi oběma zaplane jiskra.

Čerstvě rozvedený Niall je co se týče vztahů nezkušený, ale mladá a energická Ruby jej přiměje se podívat na vztahy jinak. Niall měl totiž v životě vztah jen s jedinou ženou, a to se svou bývalou manželkou Portiou, první dětskou, a taky jedinou láskou. 

V deseti se potkali, ve čtrnácti si dali první pusu, a v osmnácti se vzali. Jenže už tehdy Niall cítil, že je něco špatně.

A teď bude Niall trávit volný i pracovní čas s nespoutanou, energickou Ruby, která má za sebou již bezpočet nezávazných vztahů, a na rozdíl od uzavřeného Nialla se nebojí mluvit o svých pocitech... Může jejich pracovní nasazení skončit jinak, než v posteli?

Hodnocení: Zajímavostí je, že kniha je projektem dvou autorek, které jsou od sebe vzdáleny několik stovek kilometrů, přesto jsou spolu denně v kontaktu, a společně debatují o psaní a knihách.

Knížku od dvou autorek jsem snad četla poprvé v životě, ale neměla jsem s tím problém. Erotické romány moc nečtu, nemám je v oblibě, ani bestseller Padesát odstínů šedi mě moc nezaujal, ale ono je občas fajn si přečíst něco odpočinkového, u čeho nemusí člověk moc přemýšlet. 

Na začátek musím říci, že Božský milenec je rozhodně čtivější než Padesát odstínů. Toho sexu tu zase tolik není, Ruby a Niall se ze začátku spíše "oťukávají,"  k ničemu mezi nimi dlouho nedojde. 

Postavy mi připadaly bohužel dost nereálné. Niall, který i přes svůj pokročilý věk pořádně neví, jak má mluvit a zacházet se ženami, a na druhé straně chvílemi ztřeštěná, chvílemi zase až moc dospělá Ruby... 

První kapitola začíná pohledem Ruby, a hned první věta začíná takto: Nevsadila bych se, že má obří péro, ale ani netvrdím, že to tak není.

Možná je to i moje chyba, že nemám ráda erotické knihy, tudíž možná nehodnotím objektivně, ale dialogy mi někdy připadaly až moc násilím našroubované na sebe. Například toto:

Když mě orgasmus zaplavil, udělal se i on. Jako nezlobte se na mě, ale to je zvláštně zvolená skladba věty. Těžko posoudit, jestli je chyba na překladateli, nebo na autorkách. Čtení mě moc nebavilo, u erotického románu bych čekala větší náboj, jiskření, což tady moc nefungovalo. Možná je to i tím, že knihu psaly dvě autorky, trochu jiný styl psaní je opravdu poznat.

Krom pěkného přebalu knížky moc dalších pozitivních věcí na Božském milenci neshledávám, ale nejspíše to bude moje chyba. Asi jsem na erotické romány už prostě stará...

Knížku doporučuji jako odpočinkové čtení někam k vodě, ale rozhodně to není žádný zázrak, a upřímně nechápu, jak se mohla octnout na seznamu bestsellerů. Hodnotím pětapadesáti procenty, a od těchto dvou autorek si dlouho nic nepřečtu. Docela zklamání.

A co Vy? Četli jste tuto knížku? A líbila se Vám? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Božský milenec bazar | Databáze knih

Komentáře

  1. Hmmm, první věta první kapitoly... Myslím, že je to jen důsledek rozšířeného, různými samozvanými "influencery" a na různých kurzech "tvůrčího psaní" do omrzení tradovaného (a podle mě velmi hloupého) mýtu, že právě první věta je zásadní pro úspěch knihy :-). Popravdě, pro mě by byla spíš rychlou známkou, že něčím takovým nemám trávit čas, ale já zjevně nejsem v tomto případě cílovou skupinou :-).

    OdpovědětVymazat
  2. Ja četla Padesát odstínů... Celou trilogii, nelíbila se mi. Erotické romány od té doby nečtu. O této knize vím, ale neláká mě. Je zajímavé, že knihu napsaly dvě autorky, které nebyly u sebe.

    OdpovědětVymazat
  3. Eliss, ta tvoje věta asi jsem na čtení erotických románů moc stará - mě pobavila :-) Tak to pro mě už vůbec není :-) :-) Ale je pravdou, že to také nemusím .-) Děkuji za tvou recenzi.

    OdpovědětVymazat
  4. Knížek s erotickým dějem jsem možná pár kdysi přečetla,naposledy Padesát odstínů šedi,ta se mi líbila,ale bylo to asi poslední čtení toho žánru.Jsem ráda za tvé recenze.Knížky v knihovně si vybírám podle toho,co je napsané na záložce.Ne vždy se mi kniha líbí.

    OdpovědětVymazat
  5. Nečítala som túto knižku aj keď som o nej počula, pretože už na tento typ nemám tú správnu náladu. :) Radšej ostávame verná detektívkam. Moja posledná knižka s touto tematikou bola 50 odtieňov a od vtedy už nič. :) Ale ďakujem za recenziu, pravdepodobne kúpim knižku ako darček pre niekoho, kto sa pre tieto knihy dokáže nadchnúť. :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula