zomablog

  Autor: Betty MacDonaldová  Žánr: Autobiografický, Román, Humoristický  Mé hodnocení: 60% Obsah: Betty se svými rodiči a čtyřmi sourozenci v dětství cestovala po celé Americe, za což mohla otcova profese - pracoval jako důlní inženýr. Rodina si zachovávala určitý společenský status a peněz také neměli zrovna málo, takže Betty hrála na klavír, učila se od raného věku francouzsky a měla soukromého učitele na hodiny baletu.  Doma bylo vždycky veselo a živo, buď přijela některá z babiček, a často také u nich doma přespávali rodinní přátelé. Když bylo Betty třináct, otec zemřel na infekční zápal plic, a od té doby se musela rodina uskromnit, konec byl s hodinami baletu a soukromými učiteli. Ale když dívka oslavila sedmnácté narozeniny a zrovna studovala na univerzitě, seznámila se hodně vysokým a "velmi hezkým starším pánem."  Betty se zamilovala, a když jí bylo osmnáct, o třináct let staršího Boba si vzala. Po týdenní svatební cestě se Bob rozhodl k nové životní et...

 Desátého října si můžeme připomenout Světový den zraku. Zdravé oči, potažmo zrak je totiž něco, co každý z nás nemá. Já sama nosím brýle už více než dvacet let, za tu dobu jsem si na ně zvykla, jsou mojí neoddělitelnou součástí a sundávám je jen na spaní a při koupeli. Oční vada se mi projevila ve třetí třídě. Začala jsem špatně vidět na tabuli. Jenže jsem z nějakého důvodu měla strach říct, že špatně vidím, a místo toho jsem do sešitu psala nesmysly, jelikož jsem všechno nemohla pořádně přečíst. Učitelce to bylo hned jasné, a tak mi pod pětku do žákovské knížky napsala poznámku: Špatně vidí na tabuli. Doma rodiče dost dobře nechápali, proč jsem měla strach se jím s tímto svěřit. Tak mi začali hledat očního lékaře. U nás ve městě byla tenkrát jediná očařka, ale na tu byly velice špatné reference, chovala se arogantně a pacienti od ní začali utíkat, takže jsme nakonec jezdívali až do Šumperka.  Diagnóza zněla krátkozrakost - špatné vidění do dálky. Moje první brýle byly s kula...

Autor: Markéta Harasimová  Žánr: Detektivní, Thriller, Erotický  Mé hodnocení: 50% Obsah: Sedmatřicetiletá Olivie se snaží po letech práce v porno průmyslu přehodit výhybku a točit serióznější filmy. Jenže cesta k tomu není vůbec jednoduchá. Olivie je tvrdá kariéristka, zajímá ji jen práce a peníze, díky kterým si mohla zařídit luxusní život.  A taky se neštítí "dělat kariéru přes postel," milence střídá jako ponožky, jakmile ji omrzí, nemilosrdně jej vymění.  Samozřejmě Olivii občas napadne, že by mohla mít děti, nebo se pokusila smířit se svou rodinou, jelikož rodiče i sestry ji jakožto praktikující katolíci kvůli volbě povolání odsoudili, ale co z toho? Olivie neřeší ani to, že nemá žádné pořádné přátele, stejně by na nic a na nikoho neměla pořádně čas. Jenže roky plynou, a v branži už pro ni pomalu není místo - přeci jen jsou žádoucí začínající herečky, mladičké dvacítky, takže Olivie se rozhodne prorazit ve světě klasického filmu.  A k tomu jí zase pomůžou ...

 Už od čtvrtka od rána jsem se necítila kdovíjak dobře. Po probuzení se mi motala hlava, a taky mi začalo divně šumět v uších - znělo to jako mořské vlny. Ale jinak mi nic nebylo. To motání hlavy teda bylo nepříjemné, ale říkala jsem si, že jsem asi málo pila. Jenže po zbytek dne se to nelepšilo. Večer měl přijet přítel, tak jsem mu volala s tím, že si ráno asi zajedu k doktorce. Co bylo divné, chuť k jídlu jsem měla, i žízeň normální, prolévala jsem se čajem. Ale zvládla jsem jít nakoupit, postarat se o Julinku, tak říkám fajn, třeba to nebude tak strašné. Navečer jsem dostala trochu průjem a šla jsem si dřív lehnout. Nejhorší bylo to hučení v uších, hlavně když večer člověk leží v posteli, chce spát, a pořád mu tam šumí, paráda, opravdu.  V pátek jsem teda jela v sedm hodin do města, navazoval mi hned spoj do lázní, kde mám doktorku, tak to bylo fajn. Naposledy jsem byla v lázních letos před Velikonocemi, tak jsem se aspoň podívala, jak jsou krásné podzimní lázně, opravdu ta...

 Každý rodič si z celého srdce přeje, aby měl zdravé a spokojené dítě. Bohužel ne vždy se to povede. V posledních letech se hodně mluví o onemocnění autismem, což je vrozená neurovývojová porucha, která ale zahrnuje širokou škálu chování a jiného stupně postižení, u některých jedinců je vidět na první pohled, že jsou "jiní," u některých to dlouho nepoznáte a když vám to dotyčný neřekne, tak by vás to třeba ani v životě nenapadlo. Mé první setkání s někým, kdo má diagnózu autista, bylo na prvním učňáku. Studovala jsem obor zahradnické práce, a naše třída byla vesměs složená z lidí, kteří měli nějaké zdravotní problémy. Já tam šla hlavně kvůli poruše učení - dyskalkulii - protože matematiku jsem tady zvládala na dvojky, trojky, a nebyla jsem tolik ve stresu. A právě spolužačka Míša trpěla určitou poruchou autistického spektra, ač jsme o tom dlouho nevěděli. Míša byla zvláštní. Zpočátku se s nikým vůbec nebavila - myslím tedy se spolužáky. Když jsme se jí na něco zeptali, odpoví...