Přeskočit na hlavní obsah

Virový podzim?

 Už od čtvrtka od rána jsem se necítila kdovíjak dobře. Po probuzení se mi motala hlava, a taky mi začalo divně šumět v uších - znělo to jako mořské vlny. Ale jinak mi nic nebylo. To motání hlavy teda bylo nepříjemné, ale říkala jsem si, že jsem asi málo pila. Jenže po zbytek dne se to nelepšilo. Večer měl přijet přítel, tak jsem mu volala s tím, že si ráno asi zajedu k doktorce.

Co bylo divné, chuť k jídlu jsem měla, i žízeň normální, prolévala jsem se čajem. Ale zvládla jsem jít nakoupit, postarat se o Julinku, tak říkám fajn, třeba to nebude tak strašné. Navečer jsem dostala trochu průjem a šla jsem si dřív lehnout. Nejhorší bylo to hučení v uších, hlavně když večer člověk leží v posteli, chce spát, a pořád mu tam šumí, paráda, opravdu. 

V pátek jsem teda jela v sedm hodin do města, navazoval mi hned spoj do lázní, kde mám doktorku, tak to bylo fajn. Naposledy jsem byla v lázních letos před Velikonocemi, tak jsem se aspoň podívala, jak jsou krásné podzimní lázně, opravdu ta příroda, výhledy, to je něco kouzelného i z okna autobusů. Také už je hotový kus chodníku, což kvituji, protože ten tu dlouhé roky chyběl. 


Zima byla pořádná, už se objevují i přízemní mrazíky, a ty dovedou vykouzlit na listech takovou nádheru. Teď už jen čekat na to babí léto...




V čekárně u doktorky nikdo nebyl, tak jsem vložila kartičku pojišťovny do přístroje - mají tam moderní objednávkový systém, klikla na položku Akutní potíže - vzala jsem si časopis a posadila se. Za chvíli vyšla sestra - ta je tam také nová, jak zjistila, a o mnoho příjemnější jak ta předchozí. Ptala se mě, co mi je, tak jsem všechno vysvětlila.

Sestra mě vzala k sobě do ordinace, nachystala kartu, změřila mi tlak, ten jsem měla v pořádku. A už jsem šla k doktorce. Tak jsem to zase všechno odříkala, ptala se, zda nemám horečku nebo kašel, to jsem neměla. Poslechla si srdce, udělala krátký test na neurologické funkce - sáhnout si na nos, pochodovat na místě, pak zase sáhnout si poslepu na nos. 

Tak prý po téhle stránce všechno v pořádku. Ale prý je jí to divné, už jsem několikátý pacient v posledních dnech, který přišel se stejnými podivnými obtížemi. Dostala jsem ještě injekci hořčíku na povzbuzení a žádanku na krevní testy. 

Je fakt že rozbor mi nedělala dlouho, a tak musí vyloučit problémy se štítnou žlázou nebo cukrovku, v té žádance co mi dala je toho zaškrtaného poměrně hodně. Tak uvidím, na odběr jdu zítra, volala jsem tam dnes, šlo mi o to, jestli se dovnitř dostanu s kočárkem a prý ano. Tak pojedeme s Julinkou v sedm hodin, další den mám zavolat pro výsledky.

Doufám, že to nic nebude, že je to fakt jen nějaký podzimní vir. Protože jak přijel ve čtvrtek ten přítel, tak toho zase v pátek večer chytly velké křeče do břicha a měl taky průjem. Ale bolelo ho břicho tak strašně, že asi patnáct minut ležel v koupelně na zemi a kapal z něj pot. Myslel že umírá, v životě ho prý břicho tak strašně nebolelo. 

Tak nevím, možná je to jen jiná forma jednoho viru? Jinak se cítím dobře, chuť k jídlu mám, a žádné jiné potíže nemám, až na to občasné zatočení hlavy, nic mě nebolí, i na toaletě už je vše v pořádku. Ale co já vím, třeba fakt můžu mít cukrovku, přiznám se, že sama pro sebe nemám v jídle nastavený moc dobrý režim, miluju sladké, Julince dávám zdravé věci a na sebe v tomto ohledu dost kašlu. 


Je ale dost divné, že spousta jiných lidí přišla k doktorce se stejným problémem v krátkém časovém úseku. Jiné potíže nemám, hlava mě nebolí, občas mám trochu mžitky a zamotá se mi hlava, ale nezvracím, ani mi není nijak špatně, a taky jsem nezažívala tu noční hrůzu jako přítel. 


Velká sbírka lahví u rozestavěného domu.



Z lázní jsem šla na autobus pěšky, ale začala mě bolet noha po té injekci, pálilo to jako čert, tak jsem si pak vzala domů výjimečně taxi. Nebylo mi dobře, a chtěla jsem domů za Julinkou. Ale po té injekci to bylo lepší, tak určitě to nic nebude. Zítra mě čeká ten odběr.





Využíváme každé chvilky, když neprší, a jsme venku. Julinka si teď hrozně oblíbila vozíčkové chodítko, a doma na něj má už málo prostoru, naráží do hraček. Tak už jsme alespoň obuly pořádně pevné boty - Adidasy - a drandíme po venku i s vozíčkem. Julinku to hrozně baví, i když padá, hned se snaží vstát a zase jede dál. 

Akorát co je teda neštěstí - tak ty psí ho*na všude kolem. Já mám sáček, po Žofce to vždy sbírám, aby kolem bylo čisto, když tu jsou malé děti! Ale někteří to prostě nesbírají. A pak je tu samozřejmě Deny, pes, o kterém jsem psala v minulém článku a pořád k nám chodí od sousedů. Včera tu byl od rána až do čtyř! 


To takhle ráno vyjdete z bytu, a naskytne se takový pohled. On tam prostě seděl a čekal, až za ním přijde hárající fenka od sousedů. Je to fakt na hlavu, už nenechávám venku ani kočárek, minule jsem tam chvilku nechala Julinku a on běhal kolem, já fakt nevidím tomu zvířeti do hlavy a nevím, co ho popadne. 

Nechává tu po sobě hromádky a psi kolem jsou taky vzteklí, Žofka se může zbláznit když ho vidí, no, je to sranda fakt. 

Pevně věřím že mi ty testy u doktora zítra dopadnou dobře, děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný začátek týdne, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. A nemohlo by to být od krční páteře ? Ale zase mi tam nepasuje ten průjem . Každopádně držím palce , ať to není nic vážného .

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tl...

Tak chřipka...

 ...už bohužel zavítala i do naší domácnosti. Zatím jsem nemocná jenom já, mám teplotu, bolí mě hrozně svaly a nejhorší jsou ty zažívací potíže, dost mě bolí břicho a žaludek. Paráda, tak ležím, už jsem měla Brufen a piju horké čaje. Jenom doufám, že to nechytne Julinka, že moje miminko malé nebude nemocné... Ozvu se až bude líp, Vaše Eliss ♥