Světový den zraku

 Desátého října si můžeme připomenout Světový den zraku. Zdravé oči, potažmo zrak je totiž něco, co každý z nás nemá. Já sama nosím brýle už více než dvacet let, za tu dobu jsem si na ně zvykla, jsou mojí neoddělitelnou součástí a sundávám je jen na spaní a při koupeli. Oční vada se mi projevila ve třetí třídě. Začala jsem špatně vidět na tabuli. Jenže jsem z nějakého důvodu měla strach říct, že špatně vidím, a místo toho jsem do sešitu psala nesmysly, jelikož jsem všechno nemohla pořádně přečíst.

Učitelce to bylo hned jasné, a tak mi pod pětku do žákovské knížky napsala poznámku: Špatně vidí na tabuli. Doma rodiče dost dobře nechápali, proč jsem měla strach se jím s tímto svěřit. Tak mi začali hledat očního lékaře. U nás ve městě byla tenkrát jediná očařka, ale na tu byly velice špatné reference, chovala se arogantně a pacienti od ní začali utíkat, takže jsme nakonec jezdívali až do Šumperka. 

Diagnóza zněla krátkozrakost - špatné vidění do dálky. Moje první brýle byly s kulatými obroučkami - "lennonky," rychle jsem si na tu změnu zvykla a opravdu jsem o moc lépe viděla. Ve třídě jsme tehdy byli asi čtyři, co nosili brýle, tak jsme seděli vždycky v těch předních lavicích. Zpočátku jsme jezdívali do Šumperku častěji, jak jsem rostla měnily se častěji i brýle, někdy se vyměnily jen skla, ale vada se tenkrát dost zhoršovala. 

Někdy kolem té dvacítky se to ustálilo, u nás ve městě si otevřela oční ordinaci nová mladá doktorka, tak to bylo fajn, hned jsem se zaregistrovala a byla jsem ráda, že nemusím už tak daleko dojíždět. Objednávala jsem se vždycky spíše jen z toho důvodu, že jsem chtěla nové brýle, ale protože v ordinaci je velký nával, čekací doba byla minimálně tři měsíce. No super. 

Naposledy jsem tam byla přede dvěma lety, a to mi doktorka špatně změřila zrak. Nové brýle byly úplně na nic, viděla jsem hrozně ostře, a navíc mi levé oko pořád sjíždělo na bok, takže jsem měla strach, že začnu šilhat. Vydržela jsem je mít na očích dvě hodiny a začala mě bolet hlava. Takže hned druhý den zpátky do optiky. Chyba vznikla o doktorky, která mi zrak špatně přeměřila, protože u optiky byly ty hodnoty úplně jiné. 

A když jsem to pak volala doktorce, tak ta mi řekla toto: "Ale v těch nových papírech máte rozdíl čtvrt dioptrie na levé oko, vždyť to nemůžete ani poznat!" Později jsem toto řekla v optice, a ta mi nechtěla věřit, že mi tohle fakt řekla doktorka. "Vždyť čtvrt dioptrie je strašně moc!" No, to tedy je, zvlášť když na levém oku mám 6.5 dioptrie a na tom pravém 5. 

Takže jsem se zařekla, že k očnímu už prostě nejdu, nové brýle si vždy nechávám dělat výhradně v optice. Stejně už pojišťovna nic nepřispívá na obruby, jak tomu bylo v minulosti, celé si to musím zaplatit sama, a navíc je to časová úspora, než zase čekat, až mi doktorka najde nový termín. A ona i ta paní v optice je strašně fajn, poradí mi s výběrem obrus, a fakt jsem tam spokojená. 

Když si kupuju nové brýle, vždycky je to tak v rozmezí pěti tisíc. Nejdražší jsou skla - hlavně to levé, které se musí vždycky ještě zbrousit, aby sedělo do obrouček, a i tak je ve srovnání s tím pravým hodně tlusté. Naposledy jsem si nové brýle kupovala letos na jaře. Chtěla jsem změnu, a taky se mi líbí ty moderní skla, někdy trochu šišatá, jindy zase úplně kulatá.

Tak jsem šla zase do optiky s papíry. Původně jsem měla v plánu, že budu chtít úplně stejné dioptrie, jaké jsem měla z minula. Jenže když optička viděla, že jsem tu s kočárkem, rozhodla se mi zrak zase přeměřit - po porodu se prý zrak často horší. A také že ano, tentokrát paradoxně seděl úplně přesně ten poukaz od doktorky, který mi napsala přede dvěma lety. 

Sice trvalo dva dny, než jsem si na nové dioptrie zvykla, ale oči mi nejezdily šejdrem a teď můžu říct, že je to v pohodě. Nové brýle jsou fajn. 

Poslední dobou jsem si všimla, že hodně lidí v mém okolí, nejen z rodiny, ale i známých nosí nově brýle, spolužačky ze základky, které teď už na prahu třicítky také špatně vidí, ale právě třeba i novopečené maminky, které po porodu začaly špatně vidět. Máma už teď po šedesátce nosí brýle, špatně viděla na písmenka v novinách, brácha má čtyřicet a ten brýle zatím nepotřebuje. 

Zajímavé jsou ale statistiky - více než 2 miliardy jedinců na světě sužuje krátkozrakost - do roku 2050 jich může být až 5 miliard. Hrozí tak svého druhu epidemie. Hlavní příčinu vidí odborníci v tom, že lidské oči nejsou nastaveny na "současný životní styl." Zářící obrazovky ať z mobilů, počítačů nebo televize. Hlavně tedy ty mobily jsou problém - někteří mladí to mají fakt jako drogu, shrbená záda, nesnímají okolí, a koukají do té krabičky. 

Problémem je i to, že trávíme spoustu času uvnitř v budovách než venku, na přímém světle, což pro oči taky není kdovíco skvělého. Podle odborníků bychom si měli dělat pauzy od počítače, když už na něm musíme pracovat, alespoň dvouminutových pauzách každou půlhodinu. Nepřetržitý pohled, například při hraní počítačových her, zvyšuje riziko vzniku krátkozrakosti až osmkrát! 

Podle australských vědců se rozvoj krátkozrakosti v letních měsících zpomaluje až o čtyřicet procent - děti tráví více času venku než u telefonů či tabletů. Ono to bohužel dává smysl - děti se stávají závislé na technologiích již v úzkém věku, a na to doplácí jejich oči. Mě rodiče vždycky kárali třeba i za to, že jsem sedávala zbytečně blízko u televize, Julince zatím moc televizi moc nepouštím, lepší eventualita je pustit jí písničky z telefonu a ten dát tak, že na něj nevidí, jen poslouchá dětské písničky a nekouká na žádné obrazovky. 

Když vidím ty větší děti v kočárku, které koukají do telefonů nebo tabletů, vůbec tomu nerozumím, proč bych měla Julince něco takového dávat do ruky. Minule se mě ptala sousedka, jestli Julinka používá aplikaci na mluvení. Vůbec jsem nevěděla, že něco takové existuje a ani by mě nenapadlo se po tom pídit. Já vím, že se moderním technologiím nelze vyhnout, ale dokud to jde a zatím to opravdu v roce nepotřebuje, tak se to snažím omezovat. 

Ale jsou mnohem horší oční problémy. Babička před lety na levém oku měla šedý zákal, a bohužel na to oko zcela oslepla. Toto onemocnění postihuje právě starší lidi - zhruba každého druhého člověka staršího 75 let. 

Jedná se o stav, kdy se za normálních okolností čirá čočka zakalí a je nutné ji operativně vyměnit za umělou nitrooční čočku.  Bez operace hrozí postupné oslepnutí. Babička si už zvykla, že vidí jen na jedno oko, ale o to častěji musí chodit k očnímu, aby hlídal, zda je v pořádku druhé oko. 

Tak se dá asi očekávat, že čím dál více lidí bude nosit brýle, případně kontaktní čočky jako alternativu, je to zčásti i daň za moderní technologie, které k očím nejsou zrovna přátelské. 

K příležitosti Světového dne zraku se v mnoha nemocnicích konají různé zdravotnické akce, jako je měření nitroočního tlaku nebo základní prohlídka, aby se přišlo na eventuální problém. I k nám do místní školky chodí odborník a měří zrak - netuším, zda jde o optika nebo lékaře - vyšetření je vedeno zábavnou formou, ale je na rodičích, zda toto vyšetření chtějí, vím, že bratr, když měl ještě kluky ve školce, musel vždycky k tomu podepisovat nějaký souhlas. 

Starat se o svůj zrak je důležité, ony i slabší dioptrie nadělají neplechu, protože oči se musí namáhat, takže zajít si do optiky jednou za čas zkontrolovat oči, to není rozhodně od věci a neuškodí to. 

A co Vy? Nosíte také brýle? Trpíte krátkozrakostí? Měli jste někdy problém se špatně zvolenými dioptriemi? Také Vám připadá, že čím dál více lidí nosí brýle? Napište mi do komentářů!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný začátek víkendu, Vaše Eliss ♥