zomablog

 V minulém článku, který pojednával o mých zdravotních potížích spojených s bušením srdce, tlakem v hlavě a pískání v uších, jsem zmiňovala, že dnes mám jít na kontrolu - doktor na pohotovosti to zdůrazňoval. Moje obvodní má opět dovolenou, takže jsem musela za zastupující lékařkou do nemocnice. Potíže nijak extra neustoupily. Včera v noci jsem nemohla vůbec usnout. Pořád se mi do hlavy vkrádaly špatné myšlenky - určitě umřu, srdce mi najednou přestane pracovat... Nemohla jsem tyto strašné věci dostat ven pryč z hlavy. K tomu se samozřejmě přidalo i bušení srdce. Tlaky v hlavě ale trochu povolily, i to pískání už je o něco snesitelnější. Ráno jsem tedy šla na autobus do města, a z autobusáku mi navazoval rychlý spoj do nemocnice. V čekárně nikdo nebyl, takže jsem jako při své minulé návštěvě vložila kartičku pojišťovny do přístroje, zmáčkla na displeji účel návštěvy, a sedla si do čekárny. Za chvíli už pro mě přišla sestra. Předala jsem jí svou lékařskou zprávu a vysvětlila, proč t...

 Včera jsem byla ráno na kontrole u svojí obvodní doktorky. Vyjela jsem brzy ráno, už v sedm hodin - sice tam moc lidí nebývá, ale chtěla jsem to už mít z krku. Opar se mi už celý zahojil, ale pořád mě jakoby trochu bolela hlava. Nedá se říct, že bolela, on to byl spíše takový nepříjemný tlak. Doktorka mě prohlédla, (tedy, prohlédla, zběžně koukla jen na ten opar, do krku se mi ani nepodívala, jak se zahojily ty afty. Zmínila jsem se o tom, že mě trochu pobolívá ta hlava, ale že to není nic tak hrozného. Nic na to neřekla, zeptala se, jestli chci teda ukončit tu neschopenku k dnešnímu dni. Tak jsem řekla, že teda jo, že v pondělí půjdu už do práce. Ještě jsem poprosila o recept, a už se za mnou zavíraly dveře. Přes den se to moc nelepšilo. Pořád jsem polehávala, v hlavě mě pořád něco nepříjemně jakoby svíralo. Večer se k tomu ještě přidalo bušení srdce. To jsem seděla v klidu, a najednou buch buch jako o závod. Podotýkám, že jsem se u té televize opravdu nijak nestresovala.  R...

 Zdravotně jsem na tom přeci jen o něco lépe. Není to ještě úplně ono, zítra jdu na kontrolu ke svojí praktické doktorce, tak jsem zvědavá, co mi řekne. Doufám, že už to bude v pořádku, a budu moct jít konečně do práce.  Doma si krátím čas čtením, pomalu už něco málo i uklidím, dnes jsme se s přítelem pustili do přípravy rizota. Vrací se mi i pořádná chuť k jídlu, což je bezva! Krom jiného mě taky baví různé dokumenty na YouTube - teď má opravdu fůru času. A právě tady jsem narazila na dokumentární sérii z roku 2009, z dílny České televize s názvem Přísně tajné vraždy.  V televizi jsem tuto sérii nezaregistrovala. Ale je super, že je tu možnost si ji pustit zpětně, a v celkem obstojné kvalitě!  Epizod je tu nahráno hned několik. Ale mě zaujala ta s názvem Tři mrtví ve skalách. Něco mi totiž připomínal. Kde jsem to jenom o tomto případu četla? Bylo to snad na internetu, nebo v nějakém časopise týkající se krimi případů či záhad? A tak jsem si tento konkrétní díl pusti...

  Autor: Jo Nesbo Žánr: Krimi, Thriller  Mé hodnocení: 50% Obsah: Oslo, rok 1977. Blíží se Vánoce, a celé Norsko sužují kruté mrazy. Pokud tyto mrazy vytrvají, bude to nejchladnější rok od války. Mrazy ale nijak moc nevadí Olavu Johansenovi. Ten je měkký jako máslo, příliš snadno se zamilovává, jestliže se rozčílí, ztrácí hlavu a je mizerný v matematice. Rád čte, ale jeho znalosti jsou omezené - rozhodně tedy nejsou k ničemu užitečné. A píše pomaleji, než roste stalaktit, a ještě s pravopisnými chybami. K čemu se tedy může hodit člověk jako on? Bez pořádného vzdělání, s nízkým intelektem? Je skvělý nájemný zabiják.  Nemusí přitom moc přemýšlet, nemusí jezdit autem (řidičák má, ale kdysi, před lety, jej po vyloupení banky zastavila policejní hlídka čistě proto, že jel zvláštně), a zabíjí většinou lidi, kteří si to zasluhují. Nejsou to tedy žádné moc složité počty! Zadavatelem Olavových úkolů je Daniel Hoffmann. Milionář, který jede v kšeftech s drogami, a pozoruhodně zdatn...

 V minulém článku jsem se svěřovala se svými nepříjemnými zdravotními neduhy, které mě aktuálně trápí. Snažím se tedy doma nějak lehce zaměstnat, abych nemusela pořád myslet na to, jak mě to bolí. Protože přemýšlet furt o tom, jak je člověku nanic, to je fakt pořádně na hlavu. Společníkem mi je teď i televize. Mám svoje milované televizní křesílko, kam si můžu pohodlně natáhnout nohy. A tak jsem včera odpoledne polehávala, přepínala televizní stanice, kde nic moc pořádného nebylo. Když chodím do práce, tak na telku fakt moc nekoukám, ale jak jsem stihla vypozorovat, o nic moc nepřicházím!  Kolem sedmé hodiny mě zaujal film na Prima Max. Máme televizi propojenou s internetovou aplikací sledovani.tv, kde je možnost vracet filmy zpětně. Bohužel na stanicích Prima nejdou přeskočit reklamy, což je vážně k vzteku. Film se jmenoval Promlčeno, byl natočen vloni, a v závorce bylo napsáno, že se jedná o český thriller. To mě zaujalo, protože kvalitních českých thrillerů je jako šafránu....