Přeskočit na hlavní obsah

Promlčeno (2022)

 V minulém článku jsem se svěřovala se svými nepříjemnými zdravotními neduhy, které mě aktuálně trápí. Snažím se tedy doma nějak lehce zaměstnat, abych nemusela pořád myslet na to, jak mě to bolí. Protože přemýšlet furt o tom, jak je člověku nanic, to je fakt pořádně na hlavu. Společníkem mi je teď i televize. Mám svoje milované televizní křesílko, kam si můžu pohodlně natáhnout nohy.

A tak jsem včera odpoledne polehávala, přepínala televizní stanice, kde nic moc pořádného nebylo. Když chodím do práce, tak na telku fakt moc nekoukám, ale jak jsem stihla vypozorovat, o nic moc nepřicházím! 

Kolem sedmé hodiny mě zaujal film na Prima Max. Máme televizi propojenou s internetovou aplikací sledovani.tv, kde je možnost vracet filmy zpětně. Bohužel na stanicích Prima nejdou přeskočit reklamy, což je vážně k vzteku. Film se jmenoval Promlčeno, byl natočen vloni, a v závorce bylo napsáno, že se jedná o český thriller. To mě zaujalo, protože kvalitních českých thrillerů je jako šafránu. 

Na československé filmové databázi, na kterou jsem rychle mrkla, má film aktuálně třiasedmdesát procent, skví se tedy v červených číslech. Paráda, řekla jsem si, a vrátila film na začátek. Třeba mě to bude bavit. 


Eva (Barbora Bočková), si ke studiu psychologie přivydělává v rádiu, kde má vlastní pořad, ve kterém pomáhá posluchačům se vztahovými i rodinnými problémy. Jednoho dne jí zavolá zvláštní, záhadný muž z Floridy, který se představí jako Radek (Karel Roden.) Ten má pro Evu nesnadný úkol. Vrací se do Čech, a hledá mladou ženu jménem Eliška. Moc informací o sobě Evě nedá, ale důležité je to, že Eliška je součástí jeho minulosti.

Jenže Eliška podle jeho slov netuší, kdo on vlastně je, a jaký měl vliv na její život...

Proč hledá Elišku až po dlouhých dvaceti letech? A proč chce po Evě celé dvě hodiny vysílacího času? Další důležitou podmínkou pro něj, že Eliška bude pořad poslouchat. 

Eva je zvyklá na ledacos, ale tohle je přeci je celé postavené na vodě. Přesto ji na Radkově žádosti něco zaujme. Podaří se jí najít Elišku (Denisa Barešová.) Ta žije jako se svým malým dítětem pouze s mámou (Vilma Cibulková). Eliška tráví celé dny i noci v práci, pracuje v supermarketu, a díky své malé holčičce nemá na osobní život prakticky čas, do společnosti nechodí, kamarády nemá.

Proto je překvapená, že ji hledá nějaký Radek z Ameriky. Dokonce ani její matka netuší, o koho by mohlo jít. Ale snad i díky přislíbené finanční odměně slíbí, že se pořadu zúčastní, byť ne přímo ve studiu, ale doma na telefonu. A i Radek odmítne účast ve studiu, dokonce si vyžádá osobní číslo na Evin telefon.

Den pravidelného vysílání je tady. Radek je přepojen ve studiu, a začíná vyprávět svůj příběh. Příběh, který se začal psát na začátku devadesátých let. Tehdy si dva kamarádi - Radek a Martin - zřídili počítačovou firmu. Společně vyvinuli velice chytrý software, který laicky řečeno poznal, že se vám někdo hrabal v počítači. Jejich zákazníky se staly významné banky, a nadnárodní korporace. 

Podnikání oběma společníkům skvěle klapalo. Jenže jednoho dne se něco ošklivě zvrhlo, a Radek musel prchnout do Ameriky.

Příběh se začne k Evině šoku rozplétat naprosto nečekaně. Nitky totiž vedou i k ní samotné... A opravdu se ukáže, že Eliščina role v příběhu je naprosto zásadní. A co vlastně Martin (Igor Bareš), z kterého je prominentní advokát? Jak do případu zapadá on?

Jedno je jisté - do půlnoci vyprší lhůta, kdy dojde k promlčení jednoho závažného trestného činu. Hrozí, že pachatel zůstane nepotrestán. Pořad v rádiu ale poslouchají i dva policisté z místního obvodu. Nudná služba, samé papírování, tak proč si službu něčím nezpříjemnit? A právě nováčkovi na oddělení, Jirákovi, připadá pořad více než zajímavý. Dokonce i jeho kolega Majer (Vladimír Kratina), v jednu chvíli zbystří. Příběh, který Radek vypráví, mu cosi nápadně připomíná.

Že by tu byla možnost vyřešit jeden zapeklitý případ, a to v přímém přenosu? Ale všichni si musí pospíšit, než bude vše definitivně promlčeno!







Promlčeno není rozhodně tím, čím se na první pohled zdá. Thriller to totiž není ani zdaleka - spíše se jedná o konverzační detektivku. Od začátku jsem byla v napětí, co se vlastně bude dít? Tajemný Radek, který si prosadí pořad v rádiu, Eliška, která nemá vůbec tušení, jak do celého vysílání zapadá.

Hodně mě bavila postava studentky Evy. Barbora Bočková se role zhostila skvěle, jako moderátorka rádiové show byla opravdu uvěřitelná. Karel Roden není sice můj oblíbenec, ale tady se mi ze začátku v roli záhadného cizince, který si přijede do Česka po dvaceti letech vyřídit účty, opravdu sednul.

Jak jsem zmínila výše, jedná se hlavně o konverzační detektivku. Děj se primárně odehrává v rádiu, v jednom bytě, na policejní stanici a obřím luxusním apartmá. Zpočátku jsem se opravdu bavila. Na české poměry mi to celé přišlo opravdu originální. 

Vzhledem k tomu, že události, co se odehrály v minulosti, byly vyprávěny prostřednictvím postavy Radka, dost jsem se v tom ztrácela. Přibývalo postav, zvratů, a už jsem se ztratila. Přitom zápletka, že se Radek vrací po dvaceti letech domů, aby srovnal účty s minulostí, není vůbec špatná. Ale chtělo to trošku dopilovat k dokonalosti. 

Herecky mě nejvíce oslovila právě Barbora Bočková spolu s Karlem Rodenem - ten má opravdu charisma, a dokáže zahrát asi cokoliv. Igora Bareše moc nemusím, a tady mi jako zhýralý milionář moc nesedl. Ve vedlejší roli se objeví i Vilma Cibulková a Denisa Barešová jako Eliška (nejspíše není příbuzná s hercem Barešem, nikde jsem to nedohledala.) 

Promlčeno má předem už tak trochu jasný děj, pozorný divák snadno odhadne, kam to bude směřovat. Ale i přesto se tu nakonec objeví pár celkem šokujících zvratů. Ale úplně nadšená z filmu nejsem. Přišlo mi takové nemastné, neslané, chybělo tomu větší napětí, akce, spád, trochu ubrat dialogů, a uchopit to jinak, aby to bylo divácky přehlednější. 

Úplný závěr mě taky tak trochu zklamal, čekala jsem více akce, a hlavně, že to dopadne úplně jinak, protože k tomu celému to přece směřovalo... Na české poměry neobvyklý film, ale naši filmaři se mají ještě co učit... 

Ohodnotila bych dvěma a půl až třemi hvězdičkami, je to opravdu na hraně. Promlčeno má tendence působit jako snímek světového formátu, ale do toho mu opravdu kus chybí. A spíše než o thriller se jedná o drama s krimi zápletkou. Ale na zabití času a na chvilkové soustředění se na něco jiného než na nemoc dobrý...

Mimochodem, šokovala mě velmi krátká lhůta, která je u nás pro promlčení vraždy, to je opravdu síla! Patnáct let, to je vážně málo! 

A co Vy? Také jste viděli tento film při premiéře v televizi? Jak se líbil Vám? Zaujala Vás recenze? Máte chuť se na Promlčeno podívat? Koukáte rádi na nové české filmy? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Neviděla jsem. Na cokoliv, co je naše mám poměrně dost přísný měřítko a je fakt, že máloco se mi líbí a to zejména když se jedná o něco napínavýho . Většinou mě to zklame - buď to nemá šťávu a nebo je to vykrádačka jinýho cizího filmu . Tohle pořád nějak neumíme .

    OdpovědětVymazat
  2. Film jsem neviděla, ale sestra mi ho nadšeně převyprávěla. Po tvém hodnocení, si myslím, že je to dostatečné a fim vidět nemusím😉

    OdpovědětVymazat
  3. Kdysi jsem to chtěla vidět, pak mě přepadly pochyby o kvalitě, teď si říkám, že bych to mohla zkusit. I kdyby byl konec špatný, jak říkáš, mohl by stát za to aspoň zbytek - ostatně Rodena mám ráda hodně, viděla jsem ho i naživo jako Sherlocka Holmese a je super, a i Bareše mám ráda, v rolích kladných i záporných.

    OdpovědětVymazat
  4. Vetsina vrazd je promlcena po dvaceti letech po patnacti jrn malokzere..u nekterych je lhuta delsi.
    .Vychazibto z toho, ze v minulosti to bylo temer beznadejne pi takove dobe..

    OdpovědětVymazat
  5. Já jsem si film nahrála - věděla jsem, že se nestihnu podívat, a tak se na něj mužů podívat kdykoli. Jsem na něj zvědavá. 🙂

    OdpovědětVymazat
  6. Asi 2x jsem si řekla, tohle asi vidět nechci. Ale ty jsi mě nalákala. A protože je doma stále pod bodem mrazu a já hodně háčkuju, tak si to k tomu háčkování pustím...

    OdpovědětVymazat
  7. Osobně mám moc ráda Rodena, ale tenhle film mi nějakým způsobem nesedl. Prostě mám pocit, že to toho herce vlastně ani zase tak moc nebavilo. Ale tak co, nemůže se mi líbit všechno. Možná že se mi to jenom nějakým způsobem nelíbilo proto, že to přišlo v horším období. Řešíme nové bydlení, hypotéku a možnosti investice do půjček s julu.cz/investment-offer/ a tak člověk u filmu stejně přemýšlíme nad něčím jiným.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula