Přísně tajné vraždy: Tři mrtví ve skalách

 Zdravotně jsem na tom přeci jen o něco lépe. Není to ještě úplně ono, zítra jdu na kontrolu ke svojí praktické doktorce, tak jsem zvědavá, co mi řekne. Doufám, že už to bude v pořádku, a budu moct jít konečně do práce. 

Doma si krátím čas čtením, pomalu už něco málo i uklidím, dnes jsme se s přítelem pustili do přípravy rizota. Vrací se mi i pořádná chuť k jídlu, což je bezva! Krom jiného mě taky baví různé dokumenty na YouTube - teď má opravdu fůru času. A právě tady jsem narazila na dokumentární sérii z roku 2009, z dílny České televize s názvem Přísně tajné vraždy. 

V televizi jsem tuto sérii nezaregistrovala. Ale je super, že je tu možnost si ji pustit zpětně, a v celkem obstojné kvalitě! 

Epizod je tu nahráno hned několik. Ale mě zaujala ta s názvem Tři mrtví ve skalách. Něco mi totiž připomínal. Kde jsem to jenom o tomto případu četla? Bylo to snad na internetu, nebo v nějakém časopise týkající se krimi případů či záhad?

A tak jsem si tento konkrétní díl pustila. Stopáž je poměrně krátká - čtrnáct minut, ale musím říct, že po závěrečných titulcích mi běhal mráz po zádech. Tento případ nenapsal žádný béčkový scénárista, ale on se doopravdy stal, což je tedy pěkně děsivé.

28. června roku 1987 se na výlet do hřenských skal (zde se nachází Pravčická brána), vydali tři vysokoškoláci. Šestadvacetiletý Petr, dvaadvacetiletá Lenka a o rok starší Pavel. O den později je zde vidí výběrčí Josef Dvořák, (kterému mimochodem nezaplatili vstupné.) Takže do míst, kde se nachází Pravčická brána, prokazatelně došli.

Jenže z výletu se ten den domů nikdo z trojice nevrátil. Vyděšení rodiče vše oznámili na Veřejnou bezpečnost, začali vylepovat plakáty s fotkami studentů a prosbou o pomoc, dokonce zajeli i do Hřenska. Pátého srpna byla výzva i v televizi. Takže až po více než měsíci začalo vyšetřování intenzivněji? Trochu pozdě, ne, a nemůžu se zbavit dojmu, že někdo měl velký zájem na tom, aby se po trojici pátralo jen tak na oko...

Ale po studentech jakoby se slehla zem. Nikdo nepřišel s žádnou důležitou informací, případ uvázl na mrtvém bodě. Policisté pátrali mezi ostatními trampy, vyslechli všechny zaměstnance Pravčické brány, a pátrali také mezi spolužáky studentů a jejich známými. Jenže vše bylo prostě marné.

V září roku 1987 došlo k přelomové události. Houbař (podle jiné výpovědi to měli být tři horolezci) v lese u Mezní Louky našel dvě lidské lebky. Mezní Louka je část trasy, která vede od Pravčické brány. 

Teď se na chvilku zamyslete nad tím, co se vlastně stalo. Po téměř třech měsících se na místě objevily lebky. Přitom zde intenzivně pátrala Veřejná bezpečnost, a dokonce místo navštívila i jedno z rodin pohřešovaných. Netahá tu náhodou někdo někoho za nos?

Předtím nebyly nalezeny žádné stopy. A teď najednou lebky. Příslušníci VB začali pátrat kolem místa nálezu, a přišel další šokující nález. Byly objeveny dva neúplné lidské skelety, a navíc ještě jeden, kompletní. 

Ony dvě neúplné kostry patřily chlapcům. Leželi vedle sebe. Petr byl navíc svázaný provazem do kozelce. Lenka byla pohřbena o několik desítek metrů výše, ve skalní průrvě. Tělo bylo očividně zahrabáno dost ledabyle a přikryto větvemi a listím. Opodál byly nalezeny troje osobní věci, s jedním občanským průkazem. 

Batoh jedné z obětí byl zakryt natrhanými kapradinami. Naházené kapradí bylo podle údajů ve spise mladší než tři měsíce! Je tedy jasné, že se sem někdo vrátil, aby zamaskoval zcela idiotsky stopy, a tím přivedl policisty až sem. Nebo ne? A další bomba je, že po dvou (!) letech se našly na místě dioptrické brýle Pavla Plška. 

To celé je fakt vystřižené jako z nějakého laciného béčkového krimifilmu. Tehdejší vyšetřovatelé pracovali s několika verzemi, co se vlastně stalo. Otravu houbami vyloučila pitva. (Jasně, to je přeci běžné, že se člověk otráví v lese houbami, sváže se do kozelce a navrch se ještě přikryje větvemi, že?). Další verze byla, že se kamarádi zabili navzájem. A jeden z nich se před smrtí svázal, nebo se přikryl větvemi? 

Ovšem nejzajímavější je verze, se kterou byl případ nakonec na konci roku 1988 uzavřen. Nebyly shledány žádné známky cizího zavinění. (!) Dámy a pánové, tři výletníky totiž zabil... Kulový blesk. Ano, čtete správně. Kulový blesk oběti svázal do kozelce, přikryl je listím, a snad nakonec i na místo přinesl po dvou letech dioptrické brýle. 

V té době navíc v oblasti nebyla nahlášena vůbec žádná bouřková aktivita. Dokonce i soudní znalec potvrdil, že není možné, aby se objevil blesk z čistého nebe, a to i ten kulový!

Výše si můžete pustit moc pěkně zpracovaná videa o případu. To první je z kanálu badatele.net, to druhé právě z cyklu Přísně tajné vraždy. 

Co se tedy vlastně mohlo v okolí Pravčické brány stát, že za to tři mladí lidé zaplatili životem? Po roce 1989 byl případ znovu otevřen. Dle mého je jasné, že se stali obětí vraždy, a nemyslím si, že by pachatel byl mezi oběťmi. 

Případem se zabýval Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu. Okolí Pravčické brány se nachází u státních hranic s Německem. Hemžilo se to tu tedy pohraniční stráží, dokonce zde tudy měla procházet pašerácká stezka. Pohraničníci ozbrojení střežili klid na státních hranicích. Tedy tak, aby obyvatelé Československa neutíkali "za kopečky." 

A právě vyšetřovatelé v roce 1989 došli k závěru, že je potřeba hledat mezi pohraničníky. Trojice mladých lidí se mohla připlést k něčemu, co prostě neměli vidět. Údajně tudy měla vést i pašerácká stezka. A podivné je i to, že podle dokumentů měl těsně po zmizení studentů jeden z pohraničníků změnit hlídkový plán, a to tak, aby nechodili kolem místa, které bylo později označeno jako místem činu. 

Trojice mohla vidět, nebo dokonce vyfotografovat něco, co zkrátka neměla, a pohraničníkům nezbývalo nic jiného, než je brutálně zavraždit, a s pomocí tehdejšího režimu zločin zamaskovat jako zabití kulovým bleskem, a takto elegantně zamést pod koberec.

Tak to už je asi jasné, odkud vítr fouká, ne? Nikdy se ale nepodařilo ukázat na jasného pachatele. A pozor, případ pořád není promlčen - díky tomu, že došlo k vraždě před převratem, jedná se tedy o zločin spáchaný komunisty, promlčení se na toto nevztahuje! 

Stále je tedy, byť poměrně mizivá šance, najít pachatele... Nejhorší to musí být pro rodiny pozůstalých studentů, nedovedu si představit, s jak velkou bolestí a pocitem křivdy musí žít. Je důležité si tyto případy připomínat, a za mě je dokumentární série České televize skvělý počin.

Určitě mi napište do komentářů, co si o případu myslíte Vy!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný srpnový den, Vaše Eliss ♥