Dnešní kontrola u doktora

 V minulém článku, který pojednával o mých zdravotních potížích spojených s bušením srdce, tlakem v hlavě a pískání v uších, jsem zmiňovala, že dnes mám jít na kontrolu - doktor na pohotovosti to zdůrazňoval. Moje obvodní má opět dovolenou, takže jsem musela za zastupující lékařkou do nemocnice.

Potíže nijak extra neustoupily. Včera v noci jsem nemohla vůbec usnout. Pořád se mi do hlavy vkrádaly špatné myšlenky - určitě umřu, srdce mi najednou přestane pracovat... Nemohla jsem tyto strašné věci dostat ven pryč z hlavy. K tomu se samozřejmě přidalo i bušení srdce. Tlaky v hlavě ale trochu povolily, i to pískání už je o něco snesitelnější.

Ráno jsem tedy šla na autobus do města, a z autobusáku mi navazoval rychlý spoj do nemocnice. V čekárně nikdo nebyl, takže jsem jako při své minulé návštěvě vložila kartičku pojišťovny do přístroje, zmáčkla na displeji účel návštěvy, a sedla si do čekárny.

Za chvíli už pro mě přišla sestra. Předala jsem jí svou lékařskou zprávu a vysvětlila, proč tu jsem. Posadila jsem se do sesterny, sestřička si vše naťukala do počítače, a už mě posílala za doktorkou. Byla to ta stejná, u které jsem byla minule. Nejprve mi změřili tlak. Ten jsem měla o něco málo nižší.

Pak mě doktorka požádala, ať se položím na lehátko, že mi natočí EKG. A opět jsem měla zvýšenou činnost srdce - tep 115/130 za minutu. 

V lékařské zprávě jsem měla napsáno, že mě mají objednat na kardiologii - na echo, a na odborné vyšetření. Ale pro nic z toho se doktorka nakonec nerozhodla.

Prý jsou moje potíže v hlavě. Zeptala se, zda jsem neměla v poslední době nějaký stres. Tak samozřejmě - takové ty běžné záležitosti - s přítelem, v práci. Dále mi řekla, že tyto potíže ukazují na stavy panické ataky. Ta bolest v hlavě, bušení srdce, příliš nízký tlak a zároveň zvýšená tepová frekvence. 

Je pravdou, že kdysi jsem už stavy podobné panické atace mívala. Ale že by to bylo takto nepřetržitě? Já vím, psychika je svinstvo. Už dříve jsem měla období, kdy jsem byla ve velké psychické nepohodě, a díky nesprávné léčbě antidepresivy jsem poznala, co to je být psychicky a fyzicky na dně. 

Takže jsem dostala žádanku k psychologovi. Zprvu jsem nebyla moc nadšená, protože moje zkušenost ať už s návštěvou psychologa, či psychiatra, jsou vyloženě negativní - už jsem na toto téma ostatně napsala i tady na blogu několik článků. 

Poslední dobou jsem byla pod velkým tlakem - šílené pracovní tempo, hodně stresu, díky tomu jsem onemocněla s tím oparem, a také jsem dost zhubla - kalhoty, které jsem ještě na jaře nemohla dopnout, na mně teď visí. 

Díky tomu, že jsem byla víc než týden doma, jsem měla dost času si nad vším důkladně popřemýšlet. Do práce se těším. Ale myslím, že můj problém je, že jsem se začala moc pozorovat. Nechci tím říct, že si zdravotní potíže vymýšlím. Ale je pravděpodobné, že jsem si vsugerovala věci, co nejsou. Není přece normální, že ležím v posteli a přemýšlím nad tím, že do rána umřu. A taky mám šílené sklony k sebelítosti, sice ji nedávám před ostatními najevo, ale vnitřně se tím užírám.

Takže jsem se rozhodla to všechno vyhodit z hlavy. Ale ještě po příjezdu domů na mě přišel záchvat pláče. Děsila jsem se toho, že jsem blázen, který je ostatním pro smích. Zavolala jsem svému bratrovi. Jeho žena je zdravotní sestra, už předtím jsem mu posílala zprávy od lékaře, a vždycky mě uklidnil. Vysvětlila jsem mu, že mi doktorka řekla, že mám panické ataky, a z toho odvozené tělesné potíže, a jestli bych se mohla zastavit na čaj.

Řekl, že ano. Byla jsem ráda, že si můžu konečně s někým popovídat. A taky jsme si skvěle popovídali. Byla tam i švagrová, která pracuje v nemocnici. Dost se divila, že mi neudělali kompletnější vyšetření - odběr krve, rozbor moči, a že mě jen tak poslali domů.

Ale připustila, že ty potíže mohou souviset s psychikou. A sama se mi svěřila s tím, že má také podobné panické záchvaty. Jednou jí při jízdě autem zmrtvěla ruka, a celé to byl následek psychického vypětí. Někdy ji i v noci probudí silné bušení srdce. To pak pomůže jít na čerstvý vzduch. Hlavně nad tím nepřemýšlet, uvolnit se.

Je pravdou, že já to mám s relaxováním složité. Mám problém s tím se uvolnit, cítím v sobě často napětí - jsem typ člověka, co o všem dokola do zblbnutí přemýšlí. A je hrozně těžké s tím žít. 

Když jsme se loučili, dostala jsem s sebou velké balení hořčíku, na uklidnění nervů. A také, co mi udělalo velkou radost - omalovánky. Možná si řeknete, proč bych měla vybarvovat obrázky pro děti? Ale mě to opravdu pomohlo na odvedení myšlenek, a zase jsem se vrátila do dětství...

Už jsem stihla vybarvit prvního dinosaura, k televizi fajn zábava. :-)

Tak doufám, že už bude všechno jen lepší. Opravdu se snažím naladit se pozitivněji, zaměstnávám se vším možným. A už se moc těším do práce, protože tam fakt nebudu mít na nějaké negativní myšlenky čas!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥