Když jsem byla předloni těhotná, tak ještě než jsme se pořádně dozvěděli pohlaví miminka, řešili jsme jméno. A aby to bylo fér, já vybrala pro kluka, a přítel pro holku. Kdyby to byl chlapec, jmenoval by se Štěpán. Jednak se to jméno hodí k příjmení, a jmenoval se tak můj dědeček. Přítel vybral jméno Julie. Jmenuje se tak jeho sestřenice, a vždycky se mu to líbilo. Jsem ráda, že jsme se takto domluvili, a pokud bychom někdy měli mít další dítě, zase bychom si to vyměnili. Já bych vybrala pro holku, a on pro kluka.
Mám svoje favority i v ženské podobě. Hodně se mi líbí Vanda nebo Linda. Těch v posledních letech moc není, a taky by nám to koncovkou pěkně pasovalo k příjmení. Zato přítel má pro kluka vybraného Lukáše. I to je pěkné. Ale některá česká jména, ty tedy opravdu "stojí za to." Já vím, že každé jméno je hezké, když se hezky řekne. Ale třeba taková Mečislava, nebo Zdislava, tak to je opravdu pro dítě spíše pomsta!
Nelíbí se mi moc ve jménech -slav nebo -slava. Třeba Rostislav, nebo Stanislav, tak to ještě jde. Rosťa, Standa, ano, pokud se to řekne takhle, je to hezké. Ale dceři bych nikdy nedala jméno Stanislava nebo Slavomíra.
A musím říct, že nejsem ani moc spokojená se svým jménem. Alice - jistě, těch moc není, ve svém okolí neznám žádnou, to už spíše Alena, těch je tu více. No a samozřejmě jsem si s tím užila ve škole své - těch přezdívek, co se dá vymyslet! Tohle jméno mi přijde prostě hrozně tvrdé. Ale třeba ta anglicky čtená varianta je hezká - proto mám taky tu přezdívku Eliss - zní to líp než Alice. Ale zvykla jsem si, co taky s tím?
Rodiče mi totiž chtěli dát jméno po babičce. Jenže babička je Němka - takže Ilse. A Alice pro ně je jakási varianta tohoto jména - i když správně by to měla být Alžběta, což je tedy snad ještě horší, to jsem dopadla ještě dobře.
A my Češi jsme obecně, co se týče jmen, dost konzervativní. Což je fajn, na jednu stranu. Sousedi mají holčičku Miu, dlouho jsme si na to nemohli zvyknout, ale ono je to teď hodně moderní. Na prvním místě je už roky Jakub a Eliška. Oboje se mi líbí moc. Dále Matyáš, Viktorie, Jan, Sofie. Tady se mi líbí snad jen ta Sofie, ale Honzík je taky pěkné - ve třídě jsme jich na základce měli hned sedm.
Čtvrtému místu vévodí Adam a Anna. Adama už bohužel máme v rodině, takže i kdybychom měli ještě kluka, tak by se to nehodilo, aby měli bratranci stejné jméno.
Zajímavé je i to, jaké jméno je nejvíce dávané v rámci celé planety Země. Máte svůj tip? Pro ženu je to Marie, a pro muže Mohamed. Prorokovo jméno dominuje nejen na severu Afriky, ale také v Indonésii či Velké Británii. A jméno Marie nosí jen v Brazílii každá patnáctá žena.
V Itálii dominuje již roky Sofie, Aurora nebo Beatrice. Chlapcům nejčastěji rodiče dávají jména Leonardo, Francesco nebo Tommasso. Ve Střední a Jižní Americe převládá Mateo, Liam či Noah. Zajímavost pak představuje Haiti - zde je hojně rozšířeno jméno Junior. Děvčata zase vedou se jmény Sofie, Olivie nebo Emma.
Olivie nebo Oliver pro kluka, to se mi taky líbí.
Je fajn, že Češi pořád dávají klasičtější jména, i když i k nám se dostávají jména z Ameriky a další verze našich jmen. Matěj, Matteo, Matt, Matyáš nebo Matouš. Zní to všechno dost podobně, ale přece je to úplně jiné.
Podle statistik patří mezi nejméně oblíbená jména, která však přesto mají místo v kalendáři tato: Augustýn, Uršula, Věnceslav, Kazimír, Blažej či Naděžda. Tak třeba u toho Augustýna se těžko hledá nějaká pěkná varianta. Týnek? August? To snad raději ne. Věnceslav je také hrozné, snad ta Naděžda by ještě ušla. Ale tvar Naďa je hezčí - Naděnka, Naďuška, to se mi třeba líbí.
Máme opravdu v kalendáři tolik pěkných jmen, někdy není třeba vymýšlet nějaké divné patvary. Je to každého věc, ale mě by třeba vadilo, kdyby se moje dítě muselo za své jméno stydět. Rodiče chtěli před lety holčičku pojmenovat Análie, ale matrika to zamítla. No, proč asi, to nemusíme rozebírat. Ale třeba Žitoslav, to tedy také není nic moc...
Fantaziím se meze nekladou, ale v některých případech je fajn, že existují nějaké hranice, jak už tedy pojmenovat dítě opravdu ne.
Co si o tomto myslíte Vy? Jste spokojeni se svým křestním jménem? Jak jste vybírali jména pro své děti? Máte jméno, které z nějakých důvodů nemáte rádi? Napište mi do komentářů!
Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásné lednové dny, Vaše Eliss ♥
Jsem Pavlína a jestli jsem spokojená ? Nevím . Přijde mi hodně dlouhý a spousta lidí si mě stejně plete s Pavlou nebo mě tak i říkají , což nesnáším . Dokonce několik lidí v mým okolí ani netušilo , že Pavla a Pavlína mají jindy svátek .Pavlína je vůči Pavle taková opomíjená mi přijde . Jinak nemám ráda právě jméno Mia , ale důvod si nechám pro sebe .
OdpovědětVymazatJá jsem se svou Barborou spokojená - myslím, že mi jméno sedí :). Dcerce jsme vybírali jméno tak, aby šlo k příjmení, bylo české, ale ne časté, a aby nemělo diakritiku, která dokáže v zahraničí pěkně zavařit (stačí, že máme pro cizince nečitelné příjmení). Podobně máme vybrané i pro další dceru nebo syna. Osobně jsem se hodně snažila vyvarovat momentálně trendujícím jménům. Nechtěla totiž, aby měly děti ve třídě dalších x dětí, co se jmenují (skoro) stejně, a stejně tak jsme ani nechtěli, aby byly časté otázky na přepis - "a jak se to jméno vlastně píše", což se ale nakonec úplně nepovedlo, protože spousta lidí používá u dcerčina jména jeho slovenskou verzi, která diakritiku má, a vesele nám ji tak stejně komolí. :D
OdpovědětVymazatby Boudicca
Otázkou je, jestli je člověk spokojen s libozvučností svého jména nebo s jeho významem.
OdpovědětVymazatJá jsem Pavel a jsem s tím spokojený, ačkoliv to jméno pochází z latinského "paulus", což značí "malý", "nepatrný". A navíc Paulus byl německý generál, padnuvši do sovětského zajetí...
Pavel je také hezké :-)
VymazatTohle jsem si ráda přečetla. Moje blízká kamarádka měla vysněné jméno pro holčičku. Nejdříve se narodil kluk a dostal jméno po dědovi, manželovu otci - Karel. Takže Kája. Pak se narodila holčička, dostala to vysněné jméno "Olinka", tedy Olga. Jak šla léta, z Olinky byla Olina, teď je Olga a ... nic moc. Každému se líbí něco jiného a já jsem se svým jménem spokojená. Nač si stěžovat, mamka chtěla Dagmaru a to jsem ráda, že nejsem. 😸
OdpovědětVymazatNo, naštěstí si člověk může jméno změnit, když mu z nějakého důvodu nesedí...
OdpovědětVymazatMám ráda klasická česká jména. Velmi se mi líbí Lucie. Je to i moje sestřenice :). Mamka říkala, že chtěla také Lucku, ale strejda ji měl dříve :D Tak jsem Lenka :). Se ségrou jsme dvojčata, rodiče museli mít vybraná jména i pro kluky, kdybychom přeci jen nebyly holky. Vybraly Lukáše a Tomáše. Tahle jména se mi také moc líbí :). Ale jelikož jsme holky, tak jsme Hanka a Lenka :) Samozřejmě slyším i na Hanku, protože si nás hodně lidí pletlo/plete :D. Své jméno mám ráda, má spoustu hezkých tvarů (Lenička, Lenča, Léňa, ...). Rodiče dávají opravdu různá, zajímavá jména. Velké oblibě se těší cizí jména. Ve třídě mám Karolínku a Karla. Oběma říkám Kájo (Karolínko mi přijde hodně dlouhé), naštěstí sedí vcelku daleko od sebe, tak vždycky poznají, na koho se dívám :D Nebo mám Matyáše a Matouše. Ten samý problém, Matoušek mi přijde hodně dlouhé, tak říkám oběma Maty. Taky sedí každý jinde, tak je to v pohodě =D.
OdpovědětVymazatMilá Ellis ( to je fakt hezké), na jménu záleží! Mám své jméno ráda, v době mého dětství jsem byla jediná kdo se jím honosil...jsem z malé vesničky :-) A pak se tam přistěhovala další, s mým jménem! Nesnášela jsem jí, bylo mi 13 a byly prázdniny. Do září se z nás staly nejky :-) A do sedmé třídy už vstupovaly dvě - Michaely :-)
OdpovědětVymazat