Přeskočit na hlavní obsah

Záleží na jméně?

 Když jsem byla předloni těhotná, tak ještě než jsme se pořádně dozvěděli pohlaví miminka, řešili jsme jméno. A aby to bylo fér, já vybrala pro kluka, a přítel pro holku. Kdyby to byl chlapec, jmenoval by se Štěpán. Jednak se to jméno hodí k příjmení, a jmenoval se tak můj dědeček. Přítel vybral jméno Julie. Jmenuje se tak jeho sestřenice, a vždycky se mu to líbilo. Jsem ráda, že jsme se takto domluvili, a pokud bychom někdy měli mít další dítě, zase bychom si to vyměnili. Já bych vybrala pro holku, a on pro kluka.

Mám svoje favority i v ženské podobě. Hodně se mi líbí Vanda nebo Linda. Těch v posledních letech moc není, a taky by nám to koncovkou pěkně pasovalo k příjmení. Zato přítel má pro kluka vybraného Lukáše. I to je pěkné. Ale některá česká jména, ty tedy opravdu "stojí za to." Já vím, že každé jméno je hezké, když se hezky řekne. Ale třeba taková Mečislava, nebo Zdislava, tak to je opravdu pro dítě spíše pomsta! 

Nelíbí se mi moc ve jménech -slav nebo -slava. Třeba Rostislav, nebo Stanislav, tak to ještě jde. Rosťa, Standa, ano, pokud se to řekne takhle, je to hezké. Ale dceři bych nikdy nedala jméno Stanislava nebo Slavomíra. 


A musím říct, že nejsem ani moc spokojená se svým jménem. Alice - jistě, těch moc není, ve svém okolí neznám žádnou, to už spíše Alena, těch je tu více. No a samozřejmě jsem si s tím užila ve škole své - těch přezdívek, co se dá vymyslet! Tohle jméno mi přijde prostě hrozně tvrdé. Ale třeba ta anglicky čtená varianta je hezká - proto mám taky tu přezdívku Eliss - zní to líp než Alice. Ale zvykla jsem si, co taky s tím? 

Rodiče mi totiž chtěli dát jméno po babičce. Jenže babička je Němka - takže Ilse. A Alice pro ně je jakási varianta tohoto jména - i když správně by to měla být Alžběta, což je tedy snad ještě horší, to jsem dopadla ještě dobře. 

A my Češi jsme obecně, co se týče jmen, dost konzervativní. Což je fajn, na jednu stranu. Sousedi mají holčičku Miu, dlouho jsme si na to nemohli zvyknout, ale ono je to teď hodně moderní. Na prvním místě je už roky Jakub a Eliška. Oboje se mi líbí moc. Dále Matyáš, Viktorie, Jan, Sofie. Tady se mi líbí snad jen ta Sofie, ale Honzík je taky pěkné - ve třídě jsme jich na základce měli hned sedm. 

Čtvrtému místu vévodí Adam a Anna. Adama už bohužel máme v rodině, takže i kdybychom měli ještě kluka, tak by se to nehodilo, aby měli bratranci stejné jméno. 

Zajímavé je i to, jaké jméno je nejvíce dávané v rámci celé planety Země. Máte svůj tip? Pro ženu je to Marie, a pro muže Mohamed. Prorokovo jméno dominuje nejen na severu Afriky, ale také v Indonésii či Velké Británii. A jméno Marie nosí jen v Brazílii každá patnáctá žena. 

V Itálii dominuje již roky Sofie, Aurora nebo Beatrice. Chlapcům nejčastěji rodiče dávají jména Leonardo, Francesco nebo Tommasso. Ve Střední a Jižní Americe převládá Mateo, Liam či Noah. Zajímavost pak představuje Haiti - zde je hojně rozšířeno jméno Junior. Děvčata zase vedou se jmény Sofie, Olivie nebo Emma. 

Olivie nebo Oliver pro kluka, to se mi taky líbí. 



Je fajn, že Češi pořád dávají klasičtější jména, i když i k nám se dostávají jména z Ameriky a další verze našich jmen. Matěj, Matteo, Matt, Matyáš nebo Matouš. Zní to všechno dost podobně, ale přece je to úplně jiné. 

Podle statistik patří mezi nejméně oblíbená jména, která však přesto mají místo v kalendáři tato: Augustýn, Uršula, Věnceslav, Kazimír, Blažej či Naděžda. Tak třeba u toho Augustýna se těžko hledá nějaká pěkná varianta. Týnek? August? To snad raději ne. Věnceslav je také hrozné, snad ta Naděžda by ještě ušla. Ale tvar Naďa je hezčí - Naděnka, Naďuška, to se mi třeba líbí. 

Máme opravdu v kalendáři tolik pěkných jmen, někdy není třeba vymýšlet nějaké divné patvary. Je to každého věc, ale mě by třeba vadilo, kdyby se moje dítě muselo za své jméno stydět. Rodiče chtěli před lety holčičku pojmenovat Análie, ale matrika to zamítla. No, proč asi, to nemusíme rozebírat. Ale třeba Žitoslav, to tedy také není nic moc... 

Fantaziím se meze nekladou, ale v některých případech je fajn, že existují nějaké hranice, jak už tedy pojmenovat dítě opravdu ne.

Co si o tomto myslíte Vy? Jste spokojeni se svým křestním jménem? Jak jste vybírali jména pro své děti? Máte jméno, které z nějakých důvodů nemáte rádi? Napište mi do komentářů!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásné lednové dny, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Jsem Pavlína a jestli jsem spokojená ? Nevím . Přijde mi hodně dlouhý a spousta lidí si mě stejně plete s Pavlou nebo mě tak i říkají , což nesnáším . Dokonce několik lidí v mým okolí ani netušilo , že Pavla a Pavlína mají jindy svátek .Pavlína je vůči Pavle taková opomíjená mi přijde . Jinak nemám ráda právě jméno Mia , ale důvod si nechám pro sebe .

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

Tak chřipka...

 ...už bohužel zavítala i do naší domácnosti. Zatím jsem nemocná jenom já, mám teplotu, bolí mě hrozně svaly a nejhorší jsou ty zažívací potíže, dost mě bolí břicho a žaludek. Paráda, tak ležím, už jsem měla Brufen a piju horké čaje. Jenom doufám, že to nechytne Julinka, že moje miminko malé nebude nemocné... Ozvu se až bude líp, Vaše Eliss ♥

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tl...