V úterý jsme byly s Julinkou u paní doktorky. Na poslední, třetí očkování hexavakcínou, a taky na jedenáctiměsíční prohlídku. Tak jsem si říkala, že to bude fajn, když už to dvakrát snášela dobře, proč by ne i napotřetí? Všechno bylo po očkování jako obvykle. Jely jsme domů autobusem, bylo dost teplo, tak jsem se těšila, až budeme doma v chládku.
V úterý i ve středu bylo ještě všechno celkem fajn. Akorát ve středu večer mi přišla Julinka na dotek trochu teplejší. Ale nepřišlo mi, že má teplotu. Přikládala jsem to tomu, že je vyhřátá z postýlky. V noci ze středy na čtvrtek to už nebylo moc dobré. Nemohla vůbec spát, křičela v postýlce, dala jsem jí tedy jeden Paralen čípek. To už mi přišla opravdu hodně horká.
Ani ten Paralen nezabral. Usnula jen na chvíli, pořád se vrtěla a plakala. Kolem půlnoci mi začala zvracet vodu, několikrát po sobě, a naříkat. To už jsem fakt dostala strach. Naposledy zvracela ještě jako maličká, a nikdy vodu! Jsem doma sama tak jsem rychle přemýšlela co dělat. Nakonec jsem zazvonila na sousedy, jestli nás odvezou na pohotovost. Sanitku jsem volat nechtěla.
I cestou bylo Julince špatně, vzala jsem s sebou sáček na blinkání. Na dětské pohotovosti v nemocnici nás vzali hned. No a mladý pan doktor, podle jména cizinec, byl jakýsi nevrlý. "Proč jste vůbec tady?" No, super, že. Jedenáctiměsíční miminko mi zvrací, pláče, má horečku, a on se nás dívá, jako bych ho obtěžovala. Copak jsem mohla počkat do rána, nemohla jsem vědět, jak Julince bude!
Nejprve mi řekl, že by mohlo jít o nějakou střevní infekci, později zase, že je to pravděpodobně z toho očkování, a do toho ještě zuby. Tak že si nás tam nechali celý čtvrtek na pozorování a dneska ráno jsme mohly jet domů.
Jako fakt, takový strach jsem ještě nezažila. Moje tak spokojené, usměvavé miminko se najednou proměnilo v plačící uzlíček. Zvláštní je, že ta horečka jí tak hodně kolísala, jednou plakala hodně, pak byla zase v klidu, asi ta nepohoda po tom očkování a k tomu ty prořezávající se zuby - jeden už pěkně roste dole, a pan doktor tam ještě viděl další.
Hrozně moc mi pomohli sousedi. Odvezli nás do nemocnice, přivezli mi věci, a ještě mi vyvenčili Žofku, která byla chudák taky ve stresu. Koupila jsem jim aspoň flašku vína a taky bonbonky pro malou, protože nás ještě dneska ráno odvezli domů.
Julinka už je teď bez teplot, má teda průjem, ale to k tomu prořezávání zubů taky patří, a i to se pomalu lepší. Ale fakt, takový strach jsem ještě neměla, kdo měl malé miminko, tak to pochopí. A v nemocnici na nás byli všichni moc hodní, až na toho pana doktora na příjmu.
Julince se jinak v nemocnici líbilo, pak jak jí bylo líp, na všechny se smála, bavilo ji objevovat nové prostředí, a hrozně se jí líbil ten plast na bocích postýlky. A jak si vyhrála s tím sáčkem, co měla na blinkání...
Dostaly jsme od sestřiček zubní kartáček - obě dětský, a Julinka si s ním pěkně vyhrála. Jinak pokoje byly čisté, všechno upravené, moc hezky jsem si popovídala s paní uklízečkou, pamatuji si ji ještě z loňska, kdy jsem ležela na porodním. Je fajn natrefit na normální lidi.
Na hraní se pěkně hodí i jogurt s piškoty, to je teprve hračka!
Na prvním obrázku je včerejší večeře, na druhém dnešní snídaně. K obědu byla sekaná s bramborem. Jako jo, nemocniční strava, ale celkem to ušlo, Julča toho ze začátku moc nesnědla, nechtěla ani ten rohlík, ale dneska už si dala banán, víc jak půlku, a taky trochu chleba s máslem. Ale přesnídávku si dala s chutí, to asi ty zuby tak nedráždilo.
Tak ráno dneska kolem deváté nás už pustili domů, Julča je bez teplot, a už je to zase moje veselé miminko. Zase další životní zkušenost, a opravdu největší strach, který může matka zažít je ten o své dítě.
Zajela jsem pak ještě do lékárny, v Dr. Maxovi jsem koupila Ibuprofen, to je takový sirup, a gel na prořezávání zoubků. Gel obsahuje samé přírodní složky, lze ho používat dlouhodobě a bez omezení věku, tak už jsem to Julince jednou promazala. Co jsme přijely domů je klidná, tak věřím, že už to bude v pořádku.
Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji hezký víkend, a hlavně ať Vás nepotkají žádné zdravotní neduhy, Vaše Eliss ♥
Ach jo , holky . Takovej článek jsem teda nečekala . Věřím ,že strach je obrovskej , ale už to určitě bude v pořádku . Držte se a přeji jen samé dobré zprávy .
OdpovědětVymazatAch, to Ti věřím, žes měla hrozný strach. Ale moc dobře jsi to vyřešila a už je líp :) Přeji celé rodince pevné zdraví!
OdpovědětVymazatMarie
Dost stresující kromě Julinky s horečkou je i to, že už byl večer a na rozhodování jsi byla sama. Sousedi jsou fajn že vás ochotně odvezli, i když si neumím představit, kdo by to mohl odmítnout. Hodně zdraví Julince, ať jste zase v pohodě. Zdena z Plzně
OdpovědětVymazatHlavně, že to Julinka zvládla. Když je na to člověk sám je ten strach ještě větší. Máš skvělé sousedy. Holky, opatrujte se, zdravím 😘
OdpovědětVymazatTo je tak hezké, že to celé dopadlo dobře. To jsem moc rád. Moc hezky se staráš o Julinku. Přeju Vám ať se máte dobře. :)
OdpovědětVymazatje mi líto, že jste zažily takový zážitek... hlavně že už je dobře a máte tak hodné sousedy :)
OdpovědětVymazatEliss, moc mě mrzí váš náročný zážitek. Jak píšeš, je to ten největší strach každého rodiče... Snad už bude maličké jen dobře. Je moc dobře, že si vás nechali na noc na pozorování a že jsi na to nebyla doma sama.
OdpovědětVymazatBrouček :( Ta si zkusila. Muselo to být hrozné. Ještě, že už je vše v pořádku! Je skvělé, že máš tak hodné sousedy. Já jdu na očkování a odebírání krve v pátek, nemám to úplně ráda, ale snad to bude v pohodě.
OdpovědětVymazatHlavně, že to dobře dopadlo. Tyhle věci jsou noční můra každého rodiče
OdpovědětVymazat