Přeskočit na hlavní obsah

Největší strach

 V úterý jsme byly s Julinkou u paní doktorky. Na poslední, třetí očkování hexavakcínou, a taky na jedenáctiměsíční prohlídku. Tak jsem si říkala, že to bude fajn, když už to dvakrát snášela dobře, proč by ne i napotřetí? Všechno bylo po očkování jako obvykle. Jely jsme domů autobusem, bylo dost teplo, tak jsem se těšila, až budeme doma v chládku. 

V úterý i ve středu bylo ještě všechno celkem fajn. Akorát ve středu večer mi přišla Julinka na dotek trochu teplejší. Ale nepřišlo mi, že má teplotu. Přikládala jsem to tomu, že je vyhřátá z postýlky. V noci ze středy na čtvrtek to už nebylo moc dobré. Nemohla vůbec spát, křičela v postýlce, dala jsem jí tedy jeden Paralen čípek. To už mi přišla opravdu hodně horká. 

Ani ten Paralen nezabral. Usnula jen na chvíli, pořád se vrtěla a plakala. Kolem půlnoci mi začala zvracet vodu, několikrát po sobě, a naříkat. To už jsem fakt dostala strach. Naposledy zvracela ještě jako maličká, a nikdy vodu! Jsem doma sama tak jsem rychle přemýšlela co dělat. Nakonec jsem zazvonila na sousedy, jestli nás odvezou na pohotovost. Sanitku jsem volat nechtěla. 

I cestou bylo Julince špatně, vzala jsem s sebou sáček na blinkání. Na dětské pohotovosti v nemocnici nás vzali hned. No a mladý pan doktor, podle jména cizinec, byl jakýsi nevrlý. "Proč jste vůbec tady?" No, super, že. Jedenáctiměsíční miminko mi zvrací, pláče, má horečku, a on se nás dívá, jako bych ho obtěžovala. Copak jsem mohla počkat do rána, nemohla jsem vědět, jak Julince bude!

Nejprve mi řekl, že by mohlo jít o nějakou střevní infekci, později zase, že je to pravděpodobně z toho očkování, a do toho ještě zuby. Tak že si nás tam nechali celý čtvrtek na pozorování a dneska ráno jsme mohly jet domů. 


Jako fakt, takový strach jsem ještě nezažila. Moje tak spokojené, usměvavé miminko se najednou proměnilo v plačící uzlíček. Zvláštní je, že ta horečka jí tak hodně kolísala, jednou plakala hodně, pak byla zase v klidu, asi ta nepohoda po tom očkování a k tomu ty prořezávající se zuby - jeden už pěkně roste dole, a pan doktor tam ještě viděl další. 


Hrozně moc mi pomohli sousedi. Odvezli nás do nemocnice, přivezli mi věci, a ještě mi vyvenčili Žofku, která byla chudák taky ve stresu. Koupila jsem jim aspoň flašku vína a taky bonbonky pro malou, protože nás ještě dneska ráno odvezli domů.

Julinka už je teď bez teplot, má teda průjem, ale to k tomu prořezávání zubů taky patří, a i to se pomalu lepší. Ale fakt, takový strach jsem ještě neměla, kdo měl malé miminko, tak to pochopí. A v nemocnici na nás byli všichni moc hodní, až na toho pana doktora na příjmu. 


Julince se jinak v nemocnici líbilo, pak jak jí bylo líp, na všechny se smála, bavilo ji objevovat nové prostředí, a hrozně se jí líbil ten plast na bocích postýlky. A jak si vyhrála s tím sáčkem, co měla na blinkání...



Dostaly jsme od sestřiček zubní kartáček - obě dětský, a Julinka si s ním pěkně vyhrála. Jinak pokoje byly čisté, všechno upravené, moc hezky jsem si popovídala s paní uklízečkou, pamatuji si ji ještě z loňska, kdy jsem ležela na porodním. Je fajn natrefit na normální lidi. 


Na hraní se pěkně hodí i jogurt s piškoty, to je teprve hračka! 



Na prvním obrázku je včerejší večeře, na druhém dnešní snídaně. K obědu byla sekaná s bramborem. Jako jo, nemocniční strava, ale celkem to ušlo, Julča toho ze začátku moc nesnědla, nechtěla ani ten rohlík, ale dneska už si dala banán, víc jak půlku, a taky trochu chleba s máslem. Ale přesnídávku si dala s chutí, to asi ty zuby tak nedráždilo. 

Tak ráno dneska kolem deváté nás už pustili domů, Julča je bez teplot, a už je to zase moje veselé miminko. Zase další životní zkušenost, a opravdu největší strach, který může matka zažít je ten o své dítě. 

Doma v postýlce se svými kamarády je nejlépe.



Zajela jsem pak ještě do lékárny, v Dr. Maxovi jsem koupila Ibuprofen, to je takový sirup, a gel na prořezávání zoubků. Gel obsahuje samé přírodní složky, lze ho používat dlouhodobě a bez omezení věku, tak už jsem to Julince jednou promazala. Co jsme přijely domů je klidná, tak věřím, že už to bude v pořádku. 

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji hezký víkend, a hlavně ať Vás nepotkají žádné zdravotní neduhy, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Ach jo , holky . Takovej článek jsem teda nečekala . Věřím ,že strach je obrovskej , ale už to určitě bude v pořádku . Držte se a přeji jen samé dobré zprávy .

    OdpovědětVymazat
  2. Ach, to Ti věřím, žes měla hrozný strach. Ale moc dobře jsi to vyřešila a už je líp :) Přeji celé rodince pevné zdraví!
    Marie

    OdpovědětVymazat
  3. Dost stresující kromě Julinky s horečkou je i to, že už byl večer a na rozhodování jsi byla sama. Sousedi jsou fajn že vás ochotně odvezli, i když si neumím představit, kdo by to mohl odmítnout. Hodně zdraví Julince, ať jste zase v pohodě. Zdena z Plzně

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tl...

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu....