V úterý jsme byly s Julinkou u paní doktorky. Na poslední, třetí očkování hexavakcínou, a taky na jedenáctiměsíční prohlídku. Tak jsem si říkala, že to bude fajn, když už to dvakrát snášela dobře, proč by ne i napotřetí? Všechno bylo po očkování jako obvykle. Jely jsme domů autobusem, bylo dost teplo, tak jsem se těšila, až budeme doma v chládku.
V úterý i ve středu bylo ještě všechno celkem fajn. Akorát ve středu večer mi přišla Julinka na dotek trochu teplejší. Ale nepřišlo mi, že má teplotu. Přikládala jsem to tomu, že je vyhřátá z postýlky. V noci ze středy na čtvrtek to už nebylo moc dobré. Nemohla vůbec spát, křičela v postýlce, dala jsem jí tedy jeden Paralen čípek. To už mi přišla opravdu hodně horká.
Ani ten Paralen nezabral. Usnula jen na chvíli, pořád se vrtěla a plakala. Kolem půlnoci mi začala zvracet vodu, několikrát po sobě, a naříkat. To už jsem fakt dostala strach. Naposledy zvracela ještě jako maličká, a nikdy vodu! Jsem doma sama tak jsem rychle přemýšlela co dělat. Nakonec jsem zazvonila na sousedy, jestli nás odvezou na pohotovost. Sanitku jsem volat nechtěla.
I cestou bylo Julince špatně, vzala jsem s sebou sáček na blinkání. Na dětské pohotovosti v nemocnici nás vzali hned. No a mladý pan doktor, podle jména cizinec, byl jakýsi nevrlý. "Proč jste vůbec tady?" No, super, že. Jedenáctiměsíční miminko mi zvrací, pláče, má horečku, a on se nás dívá, jako bych ho obtěžovala. Copak jsem mohla počkat do rána, nemohla jsem vědět, jak Julince bude!
Nejprve mi řekl, že by mohlo jít o nějakou střevní infekci, později zase, že je to pravděpodobně z toho očkování, a do toho ještě zuby. Tak že si nás tam nechali celý čtvrtek na pozorování a dneska ráno jsme mohly jet domů.
Jako fakt, takový strach jsem ještě nezažila. Moje tak spokojené, usměvavé miminko se najednou proměnilo v plačící uzlíček. Zvláštní je, že ta horečka jí tak hodně kolísala, jednou plakala hodně, pak byla zase v klidu, asi ta nepohoda po tom očkování a k tomu ty prořezávající se zuby - jeden už pěkně roste dole, a pan doktor tam ještě viděl další.
Hrozně moc mi pomohli sousedi. Odvezli nás do nemocnice, přivezli mi věci, a ještě mi vyvenčili Žofku, která byla chudák taky ve stresu. Koupila jsem jim aspoň flašku vína a taky bonbonky pro malou, protože nás ještě dneska ráno odvezli domů.
Julinka už je teď bez teplot, má teda průjem, ale to k tomu prořezávání zubů taky patří, a i to se pomalu lepší. Ale fakt, takový strach jsem ještě neměla, kdo měl malé miminko, tak to pochopí. A v nemocnici na nás byli všichni moc hodní, až na toho pana doktora na příjmu.
Julince se jinak v nemocnici líbilo, pak jak jí bylo líp, na všechny se smála, bavilo ji objevovat nové prostředí, a hrozně se jí líbil ten plast na bocích postýlky. A jak si vyhrála s tím sáčkem, co měla na blinkání...
Dostaly jsme od sestřiček zubní kartáček - obě dětský, a Julinka si s ním pěkně vyhrála. Jinak pokoje byly čisté, všechno upravené, moc hezky jsem si popovídala s paní uklízečkou, pamatuji si ji ještě z loňska, kdy jsem ležela na porodním. Je fajn natrefit na normální lidi.
Na hraní se pěkně hodí i jogurt s piškoty, to je teprve hračka!
Na prvním obrázku je včerejší večeře, na druhém dnešní snídaně. K obědu byla sekaná s bramborem. Jako jo, nemocniční strava, ale celkem to ušlo, Julča toho ze začátku moc nesnědla, nechtěla ani ten rohlík, ale dneska už si dala banán, víc jak půlku, a taky trochu chleba s máslem. Ale přesnídávku si dala s chutí, to asi ty zuby tak nedráždilo.
Tak ráno dneska kolem deváté nás už pustili domů, Julča je bez teplot, a už je to zase moje veselé miminko. Zase další životní zkušenost, a opravdu největší strach, který může matka zažít je ten o své dítě.
Doma v postýlce se svými kamarády je nejlépe.Zajela jsem pak ještě do lékárny, v Dr. Maxovi jsem koupila Ibuprofen, to je takový sirup, a gel na prořezávání zoubků. Gel obsahuje samé přírodní složky, lze ho používat dlouhodobě a bez omezení věku, tak už jsem to Julince jednou promazala. Co jsme přijely domů je klidná, tak věřím, že už to bude v pořádku.
Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji hezký víkend, a hlavně ať Vás nepotkají žádné zdravotní neduhy, Vaše Eliss ♥
Ach jo , holky . Takovej článek jsem teda nečekala . Věřím ,že strach je obrovskej , ale už to určitě bude v pořádku . Držte se a přeji jen samé dobré zprávy .
OdpovědětVymazatAch, to Ti věřím, žes měla hrozný strach. Ale moc dobře jsi to vyřešila a už je líp :) Přeji celé rodince pevné zdraví!
OdpovědětVymazatMarie
Dost stresující kromě Julinky s horečkou je i to, že už byl večer a na rozhodování jsi byla sama. Sousedi jsou fajn že vás ochotně odvezli, i když si neumím představit, kdo by to mohl odmítnout. Hodně zdraví Julince, ať jste zase v pohodě. Zdena z Plzně
OdpovědětVymazat