Přeskočit na hlavní obsah

Moderní zlodějina

 Doba se pořád posouvá kupředu a to se týká i těch nekalých profesí. Už dávno není "in" okrádat turisty o pár stovek z peněženky, případně zvonit u stařenek a loudit trochu vody, a přitom jim fikaně ukrást celoživotní úspory. Dnes frčí podvody přes internet, případně postačí i obyčejná esemeska, která má v sobě naléhavé sdělení. A nebo taky telefonát od falešného bankéře... 

Není snad dne, aby se podobná zpráva neobjevila na Novinkách. Přitom jsou tyto příběhy jako přes kopírák, stále se o tom mluví, a přitom lidé stále naletí podvodníkům, přijdou o své celoživotní úspory, nebo se jako bonus dostanou do dluhové pasti. Každý z nás si myslí, že jemu se to přeci nemůže stát. Postačí k odhalení podvodu "selský rozum," nebo jsou finty podvodníků opravdu čím dál fikanější? 

"Mami, spadl mi mobil do vody. Žena z Přerovska poslala podvodníkovi 140 000 korun." Takto zní nadpis článku, který včera vyšel na Novinkách. Podvodníci využívají nový typ zpráv, při kterém má podvedený strach o vlastní dítě či jiného rodinného příslušníka. 

Žena z Přerovska minulý týden obdržela SMS, ve které ji syn tvrdil, že mu spadl mobil do vody, píše z nového čísla. A urgentně by potřeboval finanční pomoc. Žena v dobré víře odepsala, a v několika platbách ze svého účtu poslala 140 000 korun. Až poté ženu napadlo synovi zatelefonovat. A zjistila, že ten po ní žádné peníze nepožadoval, nemá ani nové číslo, takže se obrátila na policii s tím, že se stala obětí podvodu. 

No dobře. Do potíží se může dostat každé dítě. Ale už to, že žádá o pomoc přes SMS, je více než podezřelé. Proč mámě rovnou nevolá? A proč tu paní nenapadlo si to ověřit telefonicky, co se vlastně děje? Jen tak slepě poslala peníze neznámo kam... Tento typ podvodu se nedá nazvat jinak než hyenismem. Zneužívat strach matky o své dítě, to už je tedy něco. A očividně to vychází... 


Bizarní situace musí být, když esemeska přijde někomu, kdo děti nemá, případně ono "Ahoj mami," obdrží muž. Tady je zase hlavním hybatelem strach. Člověk zpanikaří, netuší, co se vlastně dítěti mohlo stát, a pošle peníze. Naslepo. Ale stačil by jeden telefonát, a peníze mohly být zachráněny. Je to tedy zbrklost, nebo spíše strach? 

S rozvojem umělé inteligence, která dokáže napodobit hlas, kohokoli si zamaneme, si brzy opravdu můžeme myslet, že nám volá třeba maminka, která potřebuje půjčit peníze. Sice tyto hlasové nápodoby nejsou ještě tak přesvědčivé, stejně jako reportáže v televizi, které napodobí hlas známé moderátorky a mohou nám nabízet výhodné investice, ale jak říkám, doba se posouvá pořád kupředu. 

Poměrně rozsáhlé jsou i podvody v oblasti kryptoměn. Zavolá falešný bankéř s tím, že nám někdo ukradl účet, nebo si na naše jméno vzal půjčku. A jediným způsobem, jak své finance zachránit je to, že velký obnos peněz pošleme na "bezpečný" účet. I tady jsou tito šmejdi vynalézaví. 

V květnu letošního roku přesvědčil falešný bankéř muže ze Šternberka, aby mu poslal 195 000. Muži zatelefonoval někdo, kdo se představil jako pracovník banky a tvrdil, že si někdo chtěl vzít jeho jménem úvěr. Muž si nic takového nejednával, a tak jej pracovník přesvědčil, že muselo dojít ke zneužití jeho identity. Záhy se muži ozval další "pracovník" banky. Ten muži nabídl, že může své peníze zachránit. Stačí na bezpečný účet poslat 195 000 korun...

Muž tak učinil. Záhy si uvědomil, že pravděpodobně naletěl, ale jelikož zadal platbu jako okamžitou, již nešla stopnout. Policie zahájila ve věci trestní řízení, a to je asi tak všechno. Peníze už pán s vysokou pravděpodobností nikdy neuvidí. 

Není mi v tomto případě jasná logika věci. Jaké peníze chtěl muž zachránit? Někdo si chtěl vzít na jeho jméno úvěr. Ovšem důležité je to slovo CHTĚL. Situace, že si někdo chce vzít na vaše jméno úvěr, a vy zachraňujete své úspory tím, že je pošlete někam do... Pryč... Je bizarní. Muž si myslel, že má napadený účet, a přesto se k němu mohl přihlásit. Už to je podivné, že. Když někdo ukradne bankovní identitu, tak se nedostanu přeci nikam, ne? 


Kdyby těch případů nebylo tolik, kdyby o tom denně nebyly reportáže ve zprávách a články na různých zpravodajských serverech. Jsou ale lidé, co naletěli podvodníkům, hloupí? Naivní, vystrašení, nebo prostě jen hloupí? Dá se to takto zaškatulkovat? 

Promyšlenou manipulací v nás útočníci vyvolávají celou škálu pocitů. Nouze, urgence, a tím se dostáváme do paniky, kdy přestáváme racionálně uvažovat. Dostaneme strach, že něco nestihneme, a tímto dostaneme buď sebe, nebo své blízké do potíží. A proto zareagujeme rychle, zbrkle, a většinou naprosto špatně. Než si uvědomí co se stalo, peníze jsou fuč, a někdo na druhé straně světa si právě pěkně namastil kapsu. 

Aplikace WhatsApp je super. Krom ní používám ještě Messenger, jinak nic. Ale i tady se nám vykutálení hackeři můžou dostat na náš účet, a naším jménem psát třeba zprávy tohoto typu: "Ahoj, můžeš mi prosím rychle půjčit 30 000? Potřebuju to na účet, zítra vrátím." Když vám takto napíše třeba švagrová nebo brácha, nepřijde vám to divné. Nepozastavíte se nad tím, a v dobré víře peníze pošlete. A až na druhý den, nebo později zjistíte, že to vůbec nepsal příbuzný, ale podvodník. 

Jenže na WhatsAppu konkrétně se množí i další podvody. Přijde odkaz s prosbou o hlasování v taneční soutěži. Kliknutím na odkaz dojde k ukradení bankovního účtu. 


Přitom odkaz vypadá na první pohled tak nevinně, že? Další hra na city - holčička chce vyhrát, může se zúčastnit bezplatného školení, což je fajn... Jenže po kliknutí nám můžou zůstat oči pro pláč. Někdy to fakt není lehké rozeznat, co je a co není podvod. 

Někdy je to ale úplně zřejmé. Před asi rokem si mě chtěla na Facebooku přidat do přátel jistá bankéřka. Ptala jsem se, kdo je, zda se známe, v angličtině, samozřejmě. Odpověď mi přišla v češtině, kupodivu, s tím, že mi v Anglii zemřel příbuzný jménem Adrian, a já se stala jedinou dědičkou mnoha milionů... Chvíli jsem si s tou osobou z legrace psala, když chtěla číslo právě na WhatsApp, okamžitě jsem to zablokovala. 

A kolik si mě chtělo už přidat amerických vojáků a námořníků, kteří by mě dozajista milovali tak, že by semnou chtěli žít a přestěhovat se za mnou... Nedávno byla v televizi reportáž s pánem, který skončil jako bezdomovec. Uvěřil totiž tomu, že si píše se Sandrou Bullock, kvůli ní prodal dům, zadlužil se, a skončil na ulici. 

Přátelská komunikace se přehoupla ve "virtuální milenecký vztah." Tomu pánovi je mimochodem sedmdesát let. Nepřišlo mu divné ani to, že konverzace byla vedena špatnou, lámanou češtinou. Peníze sloužily k tomu, aby muž mohl odcestovat do USA, a začít tak se Sandrou nový život. K tomu ale nikdy nedošlo.  Místo toho skončil muž na ulici, bez peněz, a sám. V sedmdesáti letech si takto zničil klidné stáří. Navita, nebo hloupost, případně kombinace několika dalších faktorů? 

Celkově přišel o pěkných šest milionů. Že by Sandra Bullock tak urgentně potřebovala pomoci... Ach jo. Co na to říct. Smutné a neuvěřitelné. 

Článek najdete zde: 

https://www.novinky.cz/clanek/internet-a-pc-bezpecnost-jsem-sandra-bullock-a-chci-te-za-muze-posli-penize-muz-z-prahy-poslal-sest-milionu-40528512

Za tohle může bohužel často i samota, stesk, smutek. Oni totiž tihle podvodníci umí velice krásně psát. Líbivá slova, lichotky, vyznání lásky. Ono i takové "Jaký jsi měla den drahá?" může mít pro osamělou postarší ženu své kouzlo. Paní je sama, sedí u počítače, a najedou se o ni někdo zajímá, lichotí jí, chce se kamarádit, a možná i něco víc. Jasně, jenom si hezky psát, proč ne.

Ale nikdy neposílat žádné peníze, číslo karty, nebo si brát nedejbože půjčky a úvěry! Je pro mě nepochopitelné, jak může člověk poslat peníze někomu, koho naživo nikdy neviděl, zná jej pouze z fotografií, které jsou navíc falešné. 

Pořád je potřeba o tom psát, natáčet reportáže, a přesto se najdou lidé, co naletí na zcela zjevný podvod. Už se opravdu nevyplatí krást v tramvajích lidem peněženky, když to jde takto ve velkém měřítku. Je nutné být v online prostoru pořád obezřetní, zachovávat klid, neplašit, racionálně uvažovat a neklikat na cizí odkazy. A když po mě někdo chce půjčit peníze, raději mu zavolat na mobil. 

I těmito zdánlivými maličkostmi můžeme zachránit sobě nebo svým blízkým celoživotní úspory! 

Stali jste se někdy obětí podvodu, nebo jste fikanou lest prohlédli? Stalo se něco podobného Vašim blízkým? Jste obezřetní, když klikáte na odkazy, co Vám někdo posílá? Jsou podvedení naivní, hloupí, a nebo měli prostě jen smůlu? Co myslíte? Napište mi do komentářů!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásné slunečné dny, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Je lehký podvedený lidi odsoudit . Měj na paměti ,že jsou to často senioři a ti to mají jinak než my , jsou víc důvěřivý , bojí se a tak . A co se týče lásky , je to to samý . Čim víc jsou v tomhle v životě na tom blbě , tím víc jí chtějí . Když si mladá ,zdravá , psychicky v pohodě a s dnešníma technologiema jsi vyrostla, je jasný , že budeš reagovat jinak . Chce to víc empatie vůči těm , který se nachytali a nenálepkovat je .

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, u seniorů je to pochopitelné, věk dělá své. Ale je strašně smutné, že k podobným věcem pořád dochází, a že to podvodníkům zas a znova vyjde...

      Vymazat
  2. Tady to fakt nechápu, jak může někdo jen tak někomu poslat nebo půjčit peníze, ani když se cítí osamělý nebo já nevím co. Prostě pokud za mnou ten člověk nepřijde osobně, nepůjčuju a tečka, jak jednoduché... no a i v tomto bych si to dvakrát rozmyslela.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

Pár nákupů a radostí

 Tento týden jsem byla několikrát ve městě, když je hezky, jezdíme hodně s Julčou ven. Nejenom na nákupy, ale třeba i u nás na vsi na procházky, chodíme se koukat na zvířátka a tak. Včera jsem měla domluvený sraz s bývalou spolužačkou Andrejkou. Respektive měla tedy přijet ona, kupovala jsem si od ní oblečky pro malou. Domluvené jsme byly už několikrát, ale vždycky do toho něco přišlo, tak mi nakonec napsala, že mi ty věci doveze.  Už jsem si od ní koupila i jídelní židličku, pěnový kobereček a věci do postýlky, takže mám jistotu, že to bude vždycky v pořádku. Měla pro mě velkou tašku oblečení, většina věcí je nenošených, některé úplně nové, šlo vidět, že je to vyprané a v pořádku, a za všechno chtěla sedm stovek. Dobrá cena, mám toho opravdu hodně, a hlavně to jsou letní oblečky, co mi teď Julinka vynosí.  Tak jsme si včera udělaly s Julinkou módní přehlídku. Teď má období, kdy se začíná lehce vztekat, naštěstí to nejsou žádné dlouhé epizody. Ale je fakt, že jsem ji včer...

Procházky a výlety

 Nejen v dnešních extrémně teplých a horkých dnech vyrážíme s přítelem na procházky. Většinou chodíme alespoň na menší procházku či výlet. Máme to štěstí, že bydlíme na vesnici, hned za domem máme pole a les, a je tam opravdu krásně.  Z tohoto důvodu jsem ráda, že bydlím na vesnici, a ne ve městě. Tam bych si asi zvykala už těžko, jsem zvyklá na ten kus přírody kolem a čistý vzduch bez smogů a jiných zplodin. Na procházkách také často fotím, ať už přírodu, nebo momentky s pejskem. A dnes bych Vám chtěla ukázat pár svých fotografických výtvorů. Většina je z loňského roku, ale něco málo i z letoška. První dvě fotky pocházejí z pole, které máme přímo za naší bytovkou. Tam chodíme nejčastěji na procházky se psem, tady jsem si hrála už jako malá a pořád Pro mě to místo má stejnou atmosféru a mám s ním spjato plno hezkých vzpomínek.  Tuto třetí fotku s plošticemi, které hodují na pavoukovi, mám opravdu ráda. Vyfotila jsem to náhodou po cestě do obchodu, když mě cosi upoutalo na...