zomablog

 Trvalo mi spoustu let, než jsem si našla ke kávě cestu, a nyní si bez ní už nedovedu představit svůj den.  Ze školky mám zafixované, že když jsem byla odpoledne doma s rodiči, vždycky si spolu vypili hrneček kávy. Když bylo hezky, tak na terase, když ne, tak v obýváku. A máma mi občas dala "líznout" ze lžičky trošičku svojí kávy s mlékem. Moc mi to nechutnalo, připadalo mi to hořké a nedobré, ale cítila jsem se přitom tak dospěle, jako velká holka...  Na druhém stupni na základce u nás ve třídě začaly hrozně frčet ledové kávy v kartonu. Prodávaly se konečně i u nás v sámošce, a já si taky párkrát koupila. Nejvíc fajn to bylo, když jsme šli třeba s kamarádkama v létě pod stan, tak jsme si nakoupily plno nezdravých věcí, tyčinky, brambůrky, energy nápoje, a pak jsme samozřejmě těžko usínaly.  V patnácti jsem si už ledovou kávu kupovala v létě pravidelně. Ale nemohla jsem po ní usnout, ale to bylo zejména vlivem toho, že jsem si ji dala později odpoledne. Doma jsme měl...

  Autor: Nancy Priceová Žánr: Thriller, Romantický  Mé hodnocení: 80%  Obsah: Sára Burneyová je pětadvacetiletá žena, která má v očích ostatních lidí a známých dokonalý život. Nedávno se vdala, a v současnosti tráví pozdní líbánky se svým manželem Martinem v plážovém domku v Sand Hook. Martin a Sára působí jako reklama na dokonalé manželství. Martin je okouzlující společník, Sára sice působí občas zakřiknutě, ale to se přeci občas stává, že?  Jenže za zavřenými dveřmi vypadá domácí idylka úplně jinak. Martin je násilnický pedant a despota, a Sára se octla v pasti domácího násilí. Pokud se Martinovi znelíbí sebemenší maličkost, je opravdu zle. Konzervy musí být uloženy štítkem dopředu, prádlo složené pečlivě na třetiny, a zelenina se nesmí ukládat do poliček neočištěná. A taky je důležité při vaření krájet jídlo na velmi tenké plátky.  Sára pracuje takříkajíc jako stroj. Vše co dělá je takříkajíc dokonalé. Včetně sexu, kde už o vášni z její strany nemůže být ani ...

 V úterý jsme byly s Julinkou u paní doktorky. Na poslední, třetí očkování hexavakcínou, a taky na jedenáctiměsíční prohlídku. Tak jsem si říkala, že to bude fajn, když už to dvakrát snášela dobře, proč by ne i napotřetí? Všechno bylo po očkování jako obvykle. Jely jsme domů autobusem, bylo dost teplo, tak jsem se těšila, až budeme doma v chládku.  V úterý i ve středu bylo ještě všechno celkem fajn. Akorát ve středu večer mi přišla Julinka na dotek trochu teplejší. Ale nepřišlo mi, že má teplotu. Přikládala jsem to tomu, že je vyhřátá z postýlky. V noci ze středy na čtvrtek to už nebylo moc dobré. Nemohla vůbec spát, křičela v postýlce, dala jsem jí tedy jeden Paralen čípek. To už mi přišla opravdu hodně horká.  Ani ten Paralen nezabral. Usnula jen na chvíli, pořád se vrtěla a plakala. Kolem půlnoci mi začala zvracet vodu, několikrát po sobě, a naříkat. To už jsem fakt dostala strach. Naposledy zvracela ještě jako maličká, a nikdy vodu! Jsem doma sama tak jsem rychle přem...

 Doba se pořád posouvá kupředu a to se týká i těch nekalých profesí. Už dávno není "in" okrádat turisty o pár stovek z peněženky, případně zvonit u stařenek a loudit trochu vody, a přitom jim fikaně ukrást celoživotní úspory. Dnes frčí podvody přes internet, případně postačí i obyčejná esemeska, která má v sobě naléhavé sdělení. A nebo taky telefonát od falešného bankéře...  Není snad dne, aby se podobná zpráva neobjevila na Novinkách. Přitom jsou tyto příběhy jako přes kopírák, stále se o tom mluví, a přitom lidé stále naletí podvodníkům, přijdou o své celoživotní úspory, nebo se jako bonus dostanou do dluhové pasti. Každý z nás si myslí, že jemu se to přeci nemůže stát. Postačí k odhalení podvodu "selský rozum," nebo jsou finty podvodníků opravdu čím dál fikanější?  "Mami, spadl mi mobil do vody. Žena z Přerovska poslala podvodníkovi 140 000 korun." Takto zní nadpis článku, který včera vyšel na Novinkách. Podvodníci využívají nový typ zpráv, při kterém m...

  Autor: Bernhard Schlink  Žánr: Společenský román  Mé hodnocení: 70% Obsah: Šestasedmdesátiletý Martin Brehm prožívá šťastné a naplněné životní období. I přes svůj pokročilý věk se věnuje psaní článků do novin, podílí se na filmových scénářích a ve volném čase se věnuje zahradě a rád vaří. Rozhodně to není žádný vetchý stařík. Nadevše miluje svou o třiatřicet let mladší manželku Ullu, a šestiletého syna Davida, kterého spolu mají.  Jeho spokojenou realitu ale roztříští na kousky návštěva praktického lékaře. Martin se už delší dobu cítil unavenější, taky ho trápily zažívací problémy, nic tak hrozného, ale přesto se rozhodl lékaře navštívit. Pro jistotu. Ten udělal všechna možná důkladná vyšetření, a diagnóza je jednoznačná. Rakovina slinivky v pokročilém stádiu, kdy chemoterapie a další léčba budou příliš zatěžující, a stejně Martinovi život o mnoho neprodlouží.  V ideálním případě ho čeká půl roku života, možná méně, možná více. Záleží na tom, jak rychle bude b...

 Máte se rádi? Celkem jednoduchá otázka, ale odpověď na ni není pro někoho leckdy úplně jednoduchá. Když se já zeptám sama sebe, jestli se mám ráda, tak teď už můžu říct, že ano. Ale ještě před lety tomu bylo úplně jinak. Neměla jsem ráda samu sebe, svoje tělo, a musím přiznat, že jsem se leckdy i doopravdy nenáviděla. Nejhorší bylo období, kdy jsem trpěla mentální anorexií.  Se mnou to bylo trochu jiné. Zpočátku jsem nechtěla být hubená, abych se líbila sobě samé. Psychické problémy tehdy vygradovaly do té míry, že jsem se vyloženě trestala, bylo to ve své podstatě takové sebepoškozování. Tento problém jsem řešila antidepresivy, ale všechno bylo jenom horší, byla ze mě prázdná nádoba bez emocí, která necítila vůbec nic, a všechno vlastně proplouvalo kolem mě. Bylo těžké se z osidel této psychické nemoci vymanit.  A už dřív v dětství jsem se taky neměla moc ráda. Tedy co se týče vzhledu. Připadala jsem si vychrtlá, škaredá, vadil mi můj obličej poďobaný od akné, a rovnátk...

 Posledních pár dní je o něco chladněji, teploty u nás na horách se pohybují kolem dvacítky, což je tak akorát. Není to ještě na mikinu, ale není ani velké horko, zkrátka je příjemně. Bouřky nás zase obešly, ale v noci trošku popršelo, což je fajn. Za studené počasí jsem ráda, protože se mi zase uklidnila pylová alergie, ranní kýchání a smrkání je na chvíli minulostí.  Ale někdy mě to chytne i ve škaredém počasí, ono ve vzduchu něco pořád lítá, ale teď mám klid, včera i dnes jsem si nevzala tabletky a pohoda. Přítel je teď týden s námi doma, vzal si dovolenou, takže možná stihneme i nějaký výlet, ale máme toho nějak moc. Hodně jezdíme do města a na procházky, na kafe a do obchodů. Koupila jsem si nové tenisky, ty co jsem měla od loňska se rozpadly. Dneska jsem byla ráno taky ve městě, jen na otočku, teď se dost ochladilo, a ve zprávách jsou zase výstrahy před bouřkami, tak uvidíme, co přijde. V pátek jsme měli jít k paní doktorce na kontrolu a očkování, ale včera mi volala, že...

  Autor: Naďa Horáková  Žánr: Detektivní Mé hodnocení: 70% Obsah: Ema Šubrtová učí na brněnské střední škole němčinu, a teď v červenci by si mohla užívat zasloužených prázdnin. Jenže Ema je akční, na nějaké lenošení ji neužije, takže si našla coby přivýdělek průvodcovství. Po Brně provází skupinky turistů, nemá toho zase tolik, takže má čas i na posezení se svou partou přátel kteří jsou také němčináři.  A zrovna včera proběhlo další takové posezení. Protáhlo se až do pozdních nočních hodin v jejich oblíbené hospůdce U Modré kukačky, takže Ema se těší, že se pěkně prospí. Sice má jakési povinnosti, jelikož rodiče odjeli na celé prázdniny na chatu na Vysočinu, takže vedení celé domácnosti je na ní. A v tom spočívá hlavně péče o staršího bratra Jirku - musí mu uvařit, vyprat, a taky na něj tak trochu dohlédnout. Ale spíše to vypadá, že sourozenci na sebe budou dohlížet tak nějak navzájem!  Když Emu kolem deváté vzbudí telefon, není zrovna dobře naložená. Přeci jen, včer...

 Dnes jsem si na Seznam zprávách rozklikla článek, který je ve svém titulku tak lehce zavádějící. "Maturantka má vrozenou poruchu a doplatila na ni. Ministerstvo nepomohlo." Když si přečtete tento titulek, co to evokuje? To, že je dívka nějak nemocná, že? Nejsem si jistá, jestli se specifická porucha učení, o které je zde řeč, dá kvalifikovat jako vrozená porucha. Nechci to nijak znevažovat, jen ten název, vrozená porucha, evokuje něco úplně jiného, mě třeba napadlo, že dívka je neslyšící, případně je nějak jinak postižená.  Veronika, o které je zde řeč, má diagnostikovanou dyslexii a dysortografii. To znamená, že má problémy s pravopisem a gramatikou, a sem tak také prohodí písmenko. Na střední škole o tom vědí, po celou dobu měla podpůrná opatření, tedy asi nějaké úlevy - více času na testy, a možná i "doplňovačky" - místo celých slov třeba vpisovala jen i/y, případně něco jiného. To není v článku zmíněno.  A jde o to, že při maturitě z angličtiny napsala "ju...

 Nesnesitelná vedra vystřídalo prudké ochlazení a déšť. Což je na jednu stranu dobře, ovšem předevčírem bylo avizováno, že Beskydám a Jeseníkům hrozí povodňová bdělost, což jde ruku v ruce s vylitím řek. Tak jsem byla dost v napětí, včera pršelo od brzkého rána dost, ale naštěstí se tentokrát meteorologové spletli, a mraky se stočily jiným směrem!  Pořád jsme se totiž nevzpamatovali z loňských zářijových povodní, a bohužel také dosud nebyla vyplacena část dotací, takže s pracemi se to moc nehýbe. Tedy, jak kde, ale u nás ve vsi pořád nejsou koryta řek pořádně vyčištěna, ale já se na druhou stranu nedivím. Těch škod je tady všude kolem tolik, a tohle není práce na týden, ale na dlouhé roky. Nebylo mi z těch zpráv zrovna moc dobře, už jsem zase měla takové myšlenky, jestli si nemám udělat zásoby, v hlavě mi naskakovaly černé scénáře, že třeba víc jak týden nepůjde elektrika, a tak. Panebože, ani nevíte, jak jsem ráda, že se nám ta dešťová hrůza vyhnula!  Ale zase jsem ráda,...