Autor: Bernhard Schlink
Žánr: Společenský román
Mé hodnocení: 70%
Obsah: Šestasedmdesátiletý Martin Brehm prožívá šťastné a naplněné životní období. I přes svůj pokročilý věk se věnuje psaní článků do novin, podílí se na filmových scénářích a ve volném čase se věnuje zahradě a rád vaří. Rozhodně to není žádný vetchý stařík. Nadevše miluje svou o třiatřicet let mladší manželku Ullu, a šestiletého syna Davida, kterého spolu mají.
Jeho spokojenou realitu ale roztříští na kousky návštěva praktického lékaře. Martin se už delší dobu cítil unavenější, taky ho trápily zažívací problémy, nic tak hrozného, ale přesto se rozhodl lékaře navštívit. Pro jistotu. Ten udělal všechna možná důkladná vyšetření, a diagnóza je jednoznačná. Rakovina slinivky v pokročilém stádiu, kdy chemoterapie a další léčba budou příliš zatěžující, a stejně Martinovi život o mnoho neprodlouží.
V ideálním případě ho čeká půl roku života, možná méně, možná více. Záleží na tom, jak rychle bude bujení probíhat.
Takže si nechá jen napsat silné dávky ibuprofenu, a to je celé. Když jde od lékaře, zažívá spoustu dosud nepoznaných pocitů. Úplně jinak se dívá na rádoby obyčejný městský ruch, a hlavně se mu v hlavě přemílají vzpomínky, které má spjaté s určitými místy. V hlavě mu krouží spousta otázek, na které nedokáže sám sobě odpovědět.
Doma vše v poklidu oznámí manželce, která začne hystericky plakat. Jeho milovaná, citově chladná Ulla konečně projevila emoce, takže Martin je dojatý. Jenže jak to vysvětlit Davidovi? Jak může tak malý chlapec přijmout fakt, že otec za pár týdnů zmizí z jeho života a už se nevrátí? Martina popadne neodbytná touha něco pro svého syna udělat. Zanechat mu tu po sobě nějaký odkaz, něco hmatatelného.
Má to být starý psací stůl, který podědil už po svém pradědovi? Ulla ho přivede na zajímavější nápad - nedávno viděla film, ve kterém umírající muž natočil svému synovi video. Je tohle ta správná cesta? Martin na moderní technologie moc není, takže pro něj bude jednodušší napsat dopis. A taky by mohli společně zvládnout ještě spoustu věcí. Třeba založit kompost, společně pracovat na zahradě, nebo si jen tak ve dvou postavit hráz.
Jenže díky nemoci přijde Martin na mnohá tajemství, a čekají ho ještě velká životní překvapení a výzvy, se kterými se bude muset poprat. Co před ním skrývá jeho žena, a dokáže k němu být upřímná, odpadne konečně její chladná maska? A co je vlastně v životě a následném umírání opravdu důležité?
Jaký je ten odkaz, který tu máme ostatním zanechat? Jak se rozhodne Martin naložit se zbytkem času, který mu zbývá, a podaří se mu odejít smířený s osudem?
Hodnocení: Pozdní život jsem si koupila při poslední návštěvě svého oblíbeného knihkupectví Domeček. Milé, domácké prostředí, velké letní slevy, tak jsem si koupila hned dvě knihy. Pozdní život nebyl ve slevě, knížka stála 299 korun, ale co. Byla tu jedna jediná z edice Světová knihovna Odeon, zrovna nedávno jsem jednu knížku přečetla, ta byla hodně levná, s tou jsem spokojená nebyla, tak jsem si řekla, tak co, třeba to bude tentokrát lepší koupě!
Anotace slibovala dost chmurné čtení, přiznám se, že tento typ knih příliš nevyhledávám, i když smrt je něco, co by nemělo být tabu.
Styl psaní mi sednul, už jsem od Schlinka četla vloni román Olga, ten se mi velice líbil. Takže se jedná o mou druhou čtenářskou zkušenost. Příběh je vyprávěn z pohledu vypravěče, který nás uvádí do myšlenkových pochodů Martina.
Knížka se nečte lehce. Sto šedesát pět stránek jsem si rozvrhla na čtyři dny, protože to bylo velmi melancholické a smutné čtení. Martin na můj vkus přijal fakt, že zemře, až příliš lehce, ale s ohledem na věk je to asi pochopitelné. Nevím, s možností smrti se asi každý člověk vyrovnává jinak.
Není to ale jen kniha o tom, jak se připravit k odchodu na onen svět. Jedná se o společenský román, kde není nouze o další dramata - nevěra, dávné křivdy, rozplétání rodinného tajemství, které se nakonec ukáže svým způsobem zbytečné. Bavily mě scény ze stavění hráze, to, jak se Martin synovi opravdu snažil věnovat, i když to pro něj nebylo jednoduché.
Ale některé scény na mě nepůsobily příliš reálně. Až moc se tam Schlink snažil zakomponovat některá složitější témata. Přijde mi zvláštní, že by se šestiletý chlapec vážně zabýval ekologickými tématy, ochranou Země, tohle působilo křečovitě. Jasně, je fajn, že děti mají všeobecný přehled, ale tohle bylo divný.
A pak je tu otázka věkového rozdílu. Sama proti tomu nic nemám, když jsou partneři věkově od sebe víc, sama mám staršího přítele, ale třiatřicet let mi přijde jako strašně moc. A když si prostě Martin v sedmdesáti udělal dítě, musel přeci počítat s tím, že nemusí vidět syna maturovat, dokonce ani dokončit základní školu...
A problémem je, že jsem tomu moc nevěřila. Celé to klouže po povrchu, ale do hloubky moc nejdeme. Svým způsobem to bylo moc strohé, i když tu jsou určitá dramata a nečekané zvraty, bylo to moc málo. Asi nakonec Martin dospěl k tomu, co vlastně chtěl, ale dojem z knihy není takový, že by to se mnou nějak zarezonovalo.
Smutné čtení o umírání, ale příliš strohé, a čekala jsem mnohem víc. Olga se mi tedy líbila mnohem víc. Autor napsal mimochodem i Předčítače, který byl i zfilmován, celkem úspěšně. Toho jsem nečetla, tak nemůžu posoudit. Dávám sedmdesát procent, kniha nesplnila má očekávání, ale nejedná se o brak. Chyběl mi tam i jiný konec, bylo to tak nějak useknuté, no, škoda.
A co Vy? Viděli jste film Předčítač, nebo jste četli knižní předlohu? Zaujala Vás recenze? Přečtete si rádi společenský román? Vadí Vám téma smrti a umíráno v knihách, a raději si přečtete něco odlehčenějšího? Napište mi do komentářů!
Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný začátek týdne, Vaše Eliss ♥
Komentáře
Okomentovat