Vrozená porucha

 Dnes jsem si na Seznam zprávách rozklikla článek, který je ve svém titulku tak lehce zavádějící. "Maturantka má vrozenou poruchu a doplatila na ni. Ministerstvo nepomohlo." Když si přečtete tento titulek, co to evokuje? To, že je dívka nějak nemocná, že? Nejsem si jistá, jestli se specifická porucha učení, o které je zde řeč, dá kvalifikovat jako vrozená porucha. Nechci to nijak znevažovat, jen ten název, vrozená porucha, evokuje něco úplně jiného, mě třeba napadlo, že dívka je neslyšící, případně je nějak jinak postižená. 

Veronika, o které je zde řeč, má diagnostikovanou dyslexii a dysortografii. To znamená, že má problémy s pravopisem a gramatikou, a sem tak také prohodí písmenko. Na střední škole o tom vědí, po celou dobu měla podpůrná opatření, tedy asi nějaké úlevy - více času na testy, a možná i "doplňovačky" - místo celých slov třeba vpisovala jen i/y, případně něco jiného. To není v článku zmíněno. 

A jde o to, že při maturitě z angličtiny napsala "jurnalist", místo "journalist." Tato chyba zapříčinila to, že Veronika nedosáhla na potřebný počet bodů, a tento test nezvládla. Veronika a její maminka požádaly Ministerstvo školství o přezkum didaktického testu. Ten ale žádost zamítl jako neodůvodněnou, a zde přidal své stanovisko: 

"V otevřených úlohách se nehodnotí gramatická správnost a pravopis, pokud chyby nebrání porozumění výrazu. Odpovědi jsou posuzovány i vzhledem k ověřované úrovni obtížnosti, v zápisu odpovědi se tedy netolerují chyby pod požadovanou úrovní obtížnosti. Slovo JOURNALIST je podle referenčního rámce v úrovni A2, která je nutná k získání maturity." 

Složitá odpověď, ale v podstatě jde o to, že by maturant měl vědět, jak toto slovo napsat. A to bez ohledu na to, zda má nějakou poruchu učení. 

Tohle je hodně složité téma. Já sama jsem si prošla něčím podobným. V osmé třídě mi byla diagnostikována v Pedagogicko-psychologické poradně dyskalkulie. To je porucha učení týkající se počítání. Ony ty problémy nezačaly až v osmičce, ale mnohem dřív. Už v první třídě jsem měla z matematiky dvojku, ve třetí třídě jsem byla v poradně prvně, ale tehdy se to tam neřešilo. Řešily se problémy se zařazením do třídního kolektivu.

Tehdy mi žádné doporučení do školy v poradně nedali. Ale problémy s matikou jsem měla prakticky celou základku, a do poradny mě poslali znovu až v osmičce, kdy jsem v prvním pololetí propadla. Tak jsem dostala úlevy - doučování, a více času na počítání příkladů, a to bylo všechno. 

Dyskalkulie je specifická porucha učení, a život s ní je opravdu frustrující. Neumím počítat, nikdy jsem se nenaučila zlomky, plete se mi 1/2, 1/5, a tak podobně. Rovnice, funkce, tohle všechno pro mě bylo peklo. A na základce, když jsem měla s rodiči dělat úkoly do matematiky, tak jsem to celé většinou probrečela, protože to bylo strašné. 

Jde o to, že si nezapamatuju ten početní postup. Někdo mi to vysvětlí, tak jeden příklad spočítám dobře, ale vzápětí už nevím, jak na to. Vždycky jsem se tolik snažila tomu porozumět, ale to zkrátka nešlo. Někdy zabralo naučit se to jako básničku, ale ne vždy. 

Základku jsem prolezla s odřenýma ušima. Jako první učňák jsem si zvolila školu pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami. Jen kvůli té matice, jinak jsem se učila dobře, baví mě čeština, dějepis, literatura, a jinak jsem neměla s ničím problémy. 

Na prvním učňáku jsem měla z matematiky dvojky, trojky. Bylo to fajn, učitelka byla super, brala na mě ohled, ale vždycky jsem musela mít papíry z poradny. Po absolvování oboru zahradnické práce jsem šla k nám do města na pekaře. To už byl klasický učební obor, tady už byla matematika těžší, ve druháku jsem dokonce musela jít na opravné zkoušky. O prázdninách jsem chodila na doučování, ale zvládla jsem to. Obor jsem absolvovala, mám dva výuční listy, a studentský život se mi zalíbil. 

Tak jsem se přihlásila na obor kuchař-číšník. Ale to mě vůbec nechytlo, a ještě jsem měla dva roky k dobru. Proč nezkusit maturitu? Podala jsem si přihlášku na obor Podnikání, přijímačky jsem jakžtakž zvládla. Jenže tady už s tím měli v poradně problém. Před nástupem na nový obor jsem vždycky musela absolvovat početní testy - nechápu proč, protože to s tím počítáním je pořád stejné. 

Pedagožka v poradně dost dobře nechápala, proč se hlásím na maturitní obor, když neumím počítat. Prý to nezvládnu, a vlastně bych se tam správně s dyskalkulií ani hlásit neměla. Dostala jsem nakonec dobrozdání, s tím, že budu mít další zohlednění ve výuce, a k tomu dvě hodiny týdně doučování. No, nebudu lhát, nebylo to vůbec jednoduché. Tu čtyřku jsem měla vydřenou, a problémem pro mě začalo být účetnictví. Jinak mě škola hrozně bavila, čeština, ekonomika, cítila jsem se tam hrozně fajn. Dokud nebyla matika. 

V prváku jsme měli povinný předmět cvičení z matematiky. To probíhalo tak, že každý z žáků šel k tabuli a spočítal jeden příklad. Bylo nás málo, a tak se někdy jelo ještě druhé kolo. Já dostala vždycky to nejjednodušší, a učitelka mi dost radila, ale s pomocí jsem to nějak spočítala. Ale přesto to pro mě bylo stresující. Hodiny matematiky mám jako noční můru, stažený žaludek, strach, nervozita. 

A s tím účetnictvím to bylo taky na štíru. Jak jsem pořádně nepochopila ten základ, už se to se mnou vezlo. A protože jsem podcenila přípravu na maturitu - praktická část byla právě z účetnictví - rupla jsem. Podruhé taky. Jo, neučila jsem se, říkala jsem si, že to nějak dopadne. Dopadlo, ale hrozně. 

Až napotřetí, kdy jsem měla v létě intenzivní doučování, u toho ještě chodila do práce, což bylo dost šílené, jsem to zvládla. Ale mám to vydřené, a u maturity jsem neměla žádné úlevy. Žádné zohlednění mi tenkrát z poradny nedali. Volala jsem tam, a prý to nejde. Protože prostě nemám na maturitním oboru co dělat. 

Ve výuce to šlo, ale u maturity prostě ne. Kalkulačku jsme měli k dispozici všichni. Jinak nic. Už jsem nedoufala, že tu maturitu udělám. Hrozně mě to pálilo. Češtinu, angličtinu jsem zvládla levou zadní - na rozdíl od ostatních, kteří neudělali didaktické testy. A já jako jediná neudělala to účetnictví! Velkou výhodou bylo, že jsme si dělali v angličtině a češtině staré didaktické testy - to bylo fajn, vědět, s jakým typem úloh se tam setkáme, myslím, že se to dá dohledat i na internetu a udělat si takové přípravy doma. 

Bohužel my, co máme poruchu učení to máme těžké. Ne každý tu maturitu zvládne, a má na ni. V článku je napsáno, že žák se specifickou poruchou učení nemá u maturity žádné úlevy. I navzdory tomu, že máme papíry z poradny - u maturity se na to ohled nebere. Já neměla u účetnictví ani čas navíc, přistupovali ke všem stejně. 

Žák nesmí získat neoprávněnou výhodu vůči jiným, i když má poruchu učení. A při hodnocení maturitních testů se ke všem přistupuje stejně. No, tak to prostě je. 

Abyste uspěli u didaktického testu, musí být úspěšnost alespoň 44 procent. Chápu to tedy z článku správně tak, že pokud by Veronice ono "jurnalist" uznali, byla by na oné hranici. Veronika s mámou podaly odvolání, ale Ministerstvo jej zamítlo. Takže Veronika to musí zkusit znovu, po prázdninách. Ale byla stížnost vlastně oprávněná? 

Ono těch chyb bylo očividně v testu více, pokud tato otázka mohla rozhodnout o úspěchu v didaktickém testu. A bohužel, tyto testy opravuje stroj, který to jedno písmenko v textu neuznal. Chápu, že je to frustrující. Ale i když má Veronika poruchu učení, poprala se s tím se ctí. Může to po prázdninách zkusit znovu, když nevyšlo to odvolání. 

I kdyby maturitu zvládla až napotřetí, není na tom nic špatného. Dneska je to tak, že kdo nemá maturitu, není v podstatě nic. Ale ona ta maturita prostě není pro každého, není to papír zadarmo, maturitní vysvědčení si musíme každý vydřít. A jak znovu opakuji, ne každý na to má. Maturita musí mít nějakou úroveň, ne? Kdyby se takto odvolával každý, kdo má poruchu učení, jak by to pak vypadalo? Mě by ani nenapadlo se odvolávat nebo si na někoho stěžovat. 

Protože jsem věděla, že nemám ještě takové znalosti a schopnosti na to, abych tu zkoušku udělala. I když jsem se pořád tvářila jako suverén, vnitřně jsem to tak tehdy opravdu necítila. 

V tomto případě souhlasím se stanoviskem ministerstva. I když vím, jak těžké to s poruchou učení je, tak se s tím musíme poprat, pokud chceme něco víc než výuční list. A nemyslím si, že je ostuda neudělat zkoušku napoprvé, i když se dobře učíme, může se vždycky něco stát. 

Přikládám ještě odkaz na článek: 

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/kampus-maturantka-ma-vrozenou-poruchu-a-doplatila-na-ni-ministerstvo-nepomohlo-281616

Co si o tomto myslíte Vy? Napište mi Vaše názory do komentářů! 

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný víkend, Vaše Eliss ♥