Přeskočit na hlavní obsah

Světový den dárců krve

 Čtrnáctý červen je významným dnem pro všechny, co chodí darovat krev, ale nejen pro ně. Světový den dárců krve si rozhodně zaslouží své čestné místo v kalendáři. Tradici získal tento den v roce 2005, a to na popud WHO a Mezinárodní federace Červeného kříže - v tento den se totiž narodil objevitel Rh faktoru. 

Já sama jsem krev nikdy nedarovala. Nesplňuji totiž váhový limit, který je pro darování nutný, a to je padesát kilogramů. Vážím tak mezi pětačtyřiceti, což je pod míru. Ale jinak bych darovala ráda, mám totiž nejvzácnější skupinu, AB, Rh faktor negativní. Tohle jsem zjistila až v těhotenství, do té doby jsem se o to nijak zvlášť nezajímala. Přítel má 0+,pozitivní. 

V těhotenství mi kvůli krevní skupině dělali několikrát odběry na protilátky. Předpokládám, že je to kvůli tomu, že já mám Rh-, a přítel Rh+. Krevní skupina 0 je u lidí evropského původu nejrozšířenější. A "nulky" jsou univerzálními dárci krve - mohou ji přijímat téměř všichni, bez ohledu na to, zda je Rh faktor pozitivní či nikoliv. Ovšem pacienti z této skupiny mohou dostat transfuze zase jen od "nulky." 

AB skupina je, jak už jsem zmínila, nejvzácnější. V Evropě ji má kolem pěti procent obyvatel. A my jsme tedy univerzální příjemci - můžeme přijmout jakoukoliv krevní skupinu. Což je dobré vědět. 

Ne nadarmo se říká, že krev je dar. Je to pravda. Krev neumíme vyrobit, ničím ji nahradit, a proto je tak nutné, aby dobří lidé chodili krev darovat. Věk je omezen - od osmnácti až do pětašedesáti. Pak je tu otázka váhy - více než padesát kilogramů. Podmínek je tu docela dost, opravdu dárce nemůže být každý. 

Překážkou je i vysoký krevní tlak, onemocnění srdce, vážnější alergie, a samozřejmě darovat nemohou ani alkoholici či drogově závislí lidé. Což je logické, jen si to představte, od takového člověka rozhodně nechcete dostat krev. 



Pokud mám třeba teplotu, chřipku, taky nesmím darovat, a to po dobu dvou týdnů od prodělání nemoci. A problémem je i klíště, nebo trhání zubu. To musím počkat zase celý měsíc. Ženy nesmějí darovat krev v době menstruace, a musí uplynout nejméně půl roku od porodu. 

Před samotným odběrem se také musí dodržovat určité podmínky. Večer lehká večere, ideálně bez tuků. Ráno to samé - můžu si dát rohlík, čaj bez cukru, rýžový chlebíček, suchary nebo dětské piškoty. A alespoň dvanáct hodin žádné cigarety, což je pro některé závisláky nesplnitelná meta. Důležitý je také dostatečný spánek, a na odběr přijít odpočatí a v dobré náladě. 

V odběrovém centru - nejčastěji v nemocnici - dostaneme dotazník, musíme vyplnit informované souhlasy - bez toho nemůžeme darovat. Určitě je dobré si všechno pořádně pročíst, a pokud něčemu nerozumím, na všechno se přeptat, než být překvapen. 

Následuje základní vyšetření, což znamená odběr malého množství krve na vyhodnocení krevního obrazu, a sestra nám změří teplotu. Poté si nás přebere lékař, který vyhodnotí krevní výsledky, další anamnézu, změří tlak, a na základě toho rozhodně, zda jsme způsobilí darovat či ne. 

Následný odběr trvá deset minut, probíhá deset minut, kdy v klidu ležíme na lehátku. Po odběru je důležité zůstat v klidu, občerstvit se, vypít si třeba kávu nebo čaj. Ve většině transfuzních stanic se toto občerstvení podává automaticky. U nás v nemocnici se třeba dělává i Valentýnský odběr krve, to pak dárci dostávají nějaké pěkné balíčky, kde jsou i pěkné výrobky od dětí ze školek a tak. 


Krev je nepostradatelná při výrobě transfuzních přípravků. Při vážných operacích, poruchách srážlivosti nebo onemocněních, která ovlivňují krvetvorbu, tady všude je krev potřeba. Nedá se ničím nahradit, než jen právě zase krví. Vědci dosud nepřišli na způsob, jak na to. A snad na to ani nikdy nepřijdou. 

Každý kdo má dobré srdce a může darovat, tak by měl. Už jen pro ten pocit, že tím někomu třeba zachráním život, nebo mu pomohu zmírnit příznaky nemoci. Ale ono to není někdy jednoduché - spousta lidí má panickou hrůzu z jehel, což rozhodně není žádná legrace, a takový odběr by pro ně byl hrůzou. Mně třeba jehly ani odběry krve nijak zvlášť nevadí. 

Ve svém okolí mám pár lidí, kteří chodí pravidelně krev darovat, což je moc fajn. A u některých mě tato iniciativa velmi mile překvapila. Ráda bych si také darování krve někdy vyzkoušela, ale s tím, jak se mi nedaří přibrat, tak nevím, nevím. 

Všem, co chodí pravidelně darovat krev nebo plazmu, moc děkuji. Jste prostě skvělí a pomáháte zachraňovat lidské životy.

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný zbytek víkendu, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Moc ráda bych darovala, obdivuji lidi, co darují a jsem jim za to vděčná, protože to je opravdu úžasný čin, ale kvůli strachu z jehel se toho asi nikdy nezúčastním :(

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tl...

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu....