Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 388 Otisk

 Autor: Alexandra Oliva

Žánr: Sci-fi, Fantasy 

Mé hodnocení: 80% 

Obsah: Linda Russellová se cítí tak trochu jako vyvrhel. Před několika lety utekla z domu, kde vyrůstala se svou matkou Lorelai a dvojčetem Emmer. Do té doby Linda nikdy neviděla okolní svět - znala jen matku, sestru, a divoká zvířata, která se potulovala na pozemcích kolem domu, zejména tedy lišky. Jejím světem byl les, běhala bosky všude kolem, prádlo si prala ručně v potoce, ale přesto její dětství nebylo tak úplně šťastné. 

Zde strávila celých dvanáct let a vůbec netušila, že existuje i svět "tam" venku.

Matka ji totiž ani zdaleka nezahrnovala mateřskou láskou, dalo by se říci, že ji přímo nenáviděla. A vše se zhoršilo potom, co Emmer jednoho slunečného dne zmizela, a od té doby se přestalo v domě vyslovovat její jméno. Linda se totiž narodila jako náhradnice své mrtvé sestry Madeline, stala se z ní "klonovaná," jak ji teď nazývají senzacechtivá média a aktivní uživatelé na sociálních sítích. Už několikrát se díky tomu musela stěhovat. Lidé jsou totiž neuvěřitelně zlí. 

Vše vždycky zařídil Arthur - Lindin otec, o kterém dívka dlouhé roky neměla žádné ponětí, a ti dva teď k sobě jen velice obtížně hledají cestu. Arthur totiž neměl o Lindině narození ani tušení. Po smrti Madeline se po pár měsících od své ženy odstěhoval, posléze se rozvedli, a začal tak nový život. Linda je tedy výsledkem bizarního experimentu, který její matce náhodou vyšel. 

Ale teď tak nějak neví, co se životem. Ven mezi lidi prakticky nechodí - každou chvíli si ji někdo fotí, natáčí, a následně umístí své výtvory na sítě. Do tohoto virtuálního světa velice rychle zapadla i Linda. Má dokonce i Sheath - to je něco na způsob telefonu, jen mnohem propracovanější, a v mnoha ohledech i nebezpečnější, jelikož se dá za určitých okolností vysledovat jeho přesná poloha. 

Takže Linda musí plnit úkol, který dostala od Arthura - alespoň pár hodin denně se snaží strávit venku. Dokonce má i v parku svou oblíbenou lavičku, a pokud ji nikdo nepozná, může si na chvíli užívat čerstvého vzduchu. Jenže i přesto by se nejraději bosá rozběhla někam do lesa, a pořád má problémy komunikovat s lidmi, a taky tak trochu tápe v tom, jak se má oblékat. 

Nechápe, proč ostatním lidem vadí, když se týden nemyje, proč na ni divně koukají, když se někdy zapomene a jde na nákup bosky, a celkově na ni z tohoto světa padá úzkost. A navíc Seattle je tak velké město, snadno se v něm ztratit! 

Jednoho dne se Lindin život změní. Hned vedle se přestěhuje nová sousedka, mladá černoška Anvi, které dělá společnost pejsek Žužla. Linda si hned prolétne dívčin profil na SocialHubu a má pocit, že ji už tak trochu zná. Co všechno dnes lidé nesdílí veřejně? A pak se jednoho dne ty dvě potkají na chodbě. Linda je trochu vyděšená, když se s ní Anvi dá do nezávazného rozhovoru, ale brzy se ukáže, že ty dvě by si mohly rozumět. 

Konečně je tu někdo, kdo Lindu nesoudí, a pomáhá jí začlenit se do společnosti. Jenže pak se všechno obrátí vzhůru nohama - dům, kde Linda vyrůstala, shoří, a objeví se někdo, kdo usiluje o dívčin život. Na veřejnost se totiž dostane její pravá adresa, a ne všichni na sociálních sítích jsou jen nevinní trollové, kteří nemyslí své výhrůžky vážně.

A když je Linda unesena, situace je ještě děsivější. Bude se muset konfrontovat s minulostí, na kterou by nejraději zapomněla, a taky přijmout bolestivou pravdu. Co je vlastně lež, co pravda, a hlavně, kdo je ten pravý přítel? Někdy nám totiž může do zad vrazit kudlu ten, od koho bychom to čekali nejméně. 

Dokáže se Linda ubránit nepříteli a najít své místo ve světě, ve kterém by vlastně vůbec neměla existovat? 




Hodnocení: Otisk jsem si koupila tuším někdy vloni v mém milovaném knihkupectví Domeček. Knížka byla za pěknou cenu, a podle anotace jsem čekala detektivku nebo thriller. Ale to byla velká chyba, tohle je totiž sci-fi šmrncnuté fantasy linkou. 

Po přečtení musím říci, že to bylo velké překvapení, a hodně dlouho mě žádná knížka takto nechytla. Hodnocení na knižní databázi je pouhých šestapadesát procent, ale já s ni tentokrát nemohu souhlasit. 

Styl psaní mi sednul, kdybych měla více času na čtení, zhltla bych ji za dva dny, ale nevadí, rozkouskovanou na více dní jsem si ji užila možná více. Linda Russellová je netypická hrdinka, velmi tajemná, a pořád pátrá, co se dělo po jejím úniku z bývalého domova, a jak dopadla její matka a dvojče, sestra. S Anvi se velmi skvěle doplňovaly, ač to ze začátku vypadalo na nesourodé přátelství. Velice dobře zakomponované zde byly i prvky virtuální reality, a já začínala chvílemi pochybovat, co je vlastně skutečné? 

Po požáru domu děj dostane rychlý spád, opravdu nečekaný zvrat, který dějovou linku obrátí na úplně jinou stranu. Zajímavý výběr lokací, čišela z toho zvláštní, mrazivá atmosféra, hlavně tedy ty vzpomínkové scény byly parádní. 

Téma klonování lidí není v knihách zase tak časté, více se s ním setkáme ve filmové podobě, což je určitě na škodu. Šikovný autor z toho dokáže vytěžit určitě hodně. Závěr byl trochu zamotaný, nakonec se to obrátilo směrem, který jsem vůbec nečekala, ale proč ne? Otisk tedy dostál svému názvu a udělal na mě opravdový dojem.

Zajímavý, originální příběh - mimochodem, někteří komentující si stěžovali, že jim příběh připadal nedotažený. Já to tedy takto nevidím, ano, některé situace třeba mohly být dovysvětleny. Ale beru to tak, že to patří k příběhu, a já jako čtenář si to můžu domyslet dle svého. 

S knížkou jsem opravdu spokojená, po dlouhé době jsem si čtení opravdu užívala, a bylo to zase něco jiného než detektivka. Super. Pokud si chcete přečíst něco ze sci-fi žánru, rozhodně doporučuji. 

A co Vy? Máte rádi fantasy a sci-fi romány? Jaký se Vám naposledy líbil? Četli jste nějakou knihu na téma klonování lidí, nebo jste viděli film? Zaujala Vás recenze? Napište mi do komentářů!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásné úterý, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Jediný sci - fi a fantasy , který jsem kdy přečetla byl Stoparův průvodce Galaxií a knižní předlohu mýho nejoblíbenějšího seriálu Červený trpaslík . Jinak tenhle styl nevyhledávám .

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tl...

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu....