Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 388 Otisk

 Autor: Alexandra Oliva

Žánr: Sci-fi, Fantasy 

Mé hodnocení: 80% 

Obsah: Linda Russellová se cítí tak trochu jako vyvrhel. Před několika lety utekla z domu, kde vyrůstala se svou matkou Lorelai a dvojčetem Emmer. Do té doby Linda nikdy neviděla okolní svět - znala jen matku, sestru, a divoká zvířata, která se potulovala na pozemcích kolem domu, zejména tedy lišky. Jejím světem byl les, běhala bosky všude kolem, prádlo si prala ručně v potoce, ale přesto její dětství nebylo tak úplně šťastné. 

Zde strávila celých dvanáct let a vůbec netušila, že existuje i svět "tam" venku.

Matka ji totiž ani zdaleka nezahrnovala mateřskou láskou, dalo by se říci, že ji přímo nenáviděla. A vše se zhoršilo potom, co Emmer jednoho slunečného dne zmizela, a od té doby se přestalo v domě vyslovovat její jméno. Linda se totiž narodila jako náhradnice své mrtvé sestry Madeline, stala se z ní "klonovaná," jak ji teď nazývají senzacechtivá média a aktivní uživatelé na sociálních sítích. Už několikrát se díky tomu musela stěhovat. Lidé jsou totiž neuvěřitelně zlí. 

Vše vždycky zařídil Arthur - Lindin otec, o kterém dívka dlouhé roky neměla žádné ponětí, a ti dva teď k sobě jen velice obtížně hledají cestu. Arthur totiž neměl o Lindině narození ani tušení. Po smrti Madeline se po pár měsících od své ženy odstěhoval, posléze se rozvedli, a začal tak nový život. Linda je tedy výsledkem bizarního experimentu, který její matce náhodou vyšel. 

Ale teď tak nějak neví, co se životem. Ven mezi lidi prakticky nechodí - každou chvíli si ji někdo fotí, natáčí, a následně umístí své výtvory na sítě. Do tohoto virtuálního světa velice rychle zapadla i Linda. Má dokonce i Sheath - to je něco na způsob telefonu, jen mnohem propracovanější, a v mnoha ohledech i nebezpečnější, jelikož se dá za určitých okolností vysledovat jeho přesná poloha. 

Takže Linda musí plnit úkol, který dostala od Arthura - alespoň pár hodin denně se snaží strávit venku. Dokonce má i v parku svou oblíbenou lavičku, a pokud ji nikdo nepozná, může si na chvíli užívat čerstvého vzduchu. Jenže i přesto by se nejraději bosá rozběhla někam do lesa, a pořád má problémy komunikovat s lidmi, a taky tak trochu tápe v tom, jak se má oblékat. 

Nechápe, proč ostatním lidem vadí, když se týden nemyje, proč na ni divně koukají, když se někdy zapomene a jde na nákup bosky, a celkově na ni z tohoto světa padá úzkost. A navíc Seattle je tak velké město, snadno se v něm ztratit! 

Jednoho dne se Lindin život změní. Hned vedle se přestěhuje nová sousedka, mladá černoška Anvi, které dělá společnost pejsek Žužla. Linda si hned prolétne dívčin profil na SocialHubu a má pocit, že ji už tak trochu zná. Co všechno dnes lidé nesdílí veřejně? A pak se jednoho dne ty dvě potkají na chodbě. Linda je trochu vyděšená, když se s ní Anvi dá do nezávazného rozhovoru, ale brzy se ukáže, že ty dvě by si mohly rozumět. 

Konečně je tu někdo, kdo Lindu nesoudí, a pomáhá jí začlenit se do společnosti. Jenže pak se všechno obrátí vzhůru nohama - dům, kde Linda vyrůstala, shoří, a objeví se někdo, kdo usiluje o dívčin život. Na veřejnost se totiž dostane její pravá adresa, a ne všichni na sociálních sítích jsou jen nevinní trollové, kteří nemyslí své výhrůžky vážně.

A když je Linda unesena, situace je ještě děsivější. Bude se muset konfrontovat s minulostí, na kterou by nejraději zapomněla, a taky přijmout bolestivou pravdu. Co je vlastně lež, co pravda, a hlavně, kdo je ten pravý přítel? Někdy nám totiž může do zad vrazit kudlu ten, od koho bychom to čekali nejméně. 

Dokáže se Linda ubránit nepříteli a najít své místo ve světě, ve kterém by vlastně vůbec neměla existovat? 




Hodnocení: Otisk jsem si koupila tuším někdy vloni v mém milovaném knihkupectví Domeček. Knížka byla za pěknou cenu, a podle anotace jsem čekala detektivku nebo thriller. Ale to byla velká chyba, tohle je totiž sci-fi šmrncnuté fantasy linkou. 

Po přečtení musím říci, že to bylo velké překvapení, a hodně dlouho mě žádná knížka takto nechytla. Hodnocení na knižní databázi je pouhých šestapadesát procent, ale já s ni tentokrát nemohu souhlasit. 

Styl psaní mi sednul, kdybych měla více času na čtení, zhltla bych ji za dva dny, ale nevadí, rozkouskovanou na více dní jsem si ji užila možná více. Linda Russellová je netypická hrdinka, velmi tajemná, a pořád pátrá, co se dělo po jejím úniku z bývalého domova, a jak dopadla její matka a dvojče, sestra. S Anvi se velmi skvěle doplňovaly, ač to ze začátku vypadalo na nesourodé přátelství. Velice dobře zakomponované zde byly i prvky virtuální reality, a já začínala chvílemi pochybovat, co je vlastně skutečné? 

Po požáru domu děj dostane rychlý spád, opravdu nečekaný zvrat, který dějovou linku obrátí na úplně jinou stranu. Zajímavý výběr lokací, čišela z toho zvláštní, mrazivá atmosféra, hlavně tedy ty vzpomínkové scény byly parádní. 

Téma klonování lidí není v knihách zase tak časté, více se s ním setkáme ve filmové podobě, což je určitě na škodu. Šikovný autor z toho dokáže vytěžit určitě hodně. Závěr byl trochu zamotaný, nakonec se to obrátilo směrem, který jsem vůbec nečekala, ale proč ne? Otisk tedy dostál svému názvu a udělal na mě opravdový dojem.

Zajímavý, originální příběh - mimochodem, někteří komentující si stěžovali, že jim příběh připadal nedotažený. Já to tedy takto nevidím, ano, některé situace třeba mohly být dovysvětleny. Ale beru to tak, že to patří k příběhu, a já jako čtenář si to můžu domyslet dle svého. 

S knížkou jsem opravdu spokojená, po dlouhé době jsem si čtení opravdu užívala, a bylo to zase něco jiného než detektivka. Super. Pokud si chcete přečíst něco ze sci-fi žánru, rozhodně doporučuji. 

A co Vy? Máte rádi fantasy a sci-fi romány? Jaký se Vám naposledy líbil? Četli jste nějakou knihu na téma klonování lidí, nebo jste viděli film? Zaujala Vás recenze? Napište mi do komentářů!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásné úterý, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Jediný sci - fi a fantasy , který jsem kdy přečetla byl Stoparův průvodce Galaxií a knižní předlohu mýho nejoblíbenějšího seriálu Červený trpaslík . Jinak tenhle styl nevyhledávám .

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

Další špatná zkušenost

 Už více než devět let uplynulo od chvíle, kdy jsem poprvé navštívila psychiatra. Tehdy moje problémy s jídlem nakonec vyústily v poruchu příjmu potravy, konkrétně v anorexii. Dlouho jsem si nebyla schopná připustit, že mám nějaký problém, bylo opravdu těžké se "dokopat" k návštěvě odborníka.  Paní doktorka byla na můj vkus poněkud zvláštní, byla málomluvná, a působila na mě až strnulým dojmem. O problémech se mnou nemluvila, jen kývala, občas něco prohodila, a jediné, s čím jsem odcházela z ordinace obohacená, byly recepty na antidepresiva. Dostala jsem hned dvoje léky, jedny na spaní, a přes den jsem měla brát půlku Citalopramu.  Léky na spaní jsem hned za dva dny vysadila, jelikož mi po nich bylo příšerně. Ale Citalopram mi přišel v pohodě. Neřešil tedy problém toho nechutenství, ale měla jsem dojem, že se cítím líp. Ovšem bylo to jen zdání. Prvním problémem bylo to, že léky způsobovaly nechutenství. Bylo to paradoxně ještě horší, žaludek jsem měla jako na vodě, a za c...

Pár nákupů a radostí

 Tento týden jsem byla několikrát ve městě, když je hezky, jezdíme hodně s Julčou ven. Nejenom na nákupy, ale třeba i u nás na vsi na procházky, chodíme se koukat na zvířátka a tak. Včera jsem měla domluvený sraz s bývalou spolužačkou Andrejkou. Respektive měla tedy přijet ona, kupovala jsem si od ní oblečky pro malou. Domluvené jsme byly už několikrát, ale vždycky do toho něco přišlo, tak mi nakonec napsala, že mi ty věci doveze.  Už jsem si od ní koupila i jídelní židličku, pěnový kobereček a věci do postýlky, takže mám jistotu, že to bude vždycky v pořádku. Měla pro mě velkou tašku oblečení, většina věcí je nenošených, některé úplně nové, šlo vidět, že je to vyprané a v pořádku, a za všechno chtěla sedm stovek. Dobrá cena, mám toho opravdu hodně, a hlavně to jsou letní oblečky, co mi teď Julinka vynosí.  Tak jsme si včera udělaly s Julinkou módní přehlídku. Teď má období, kdy se začíná lehce vztekat, naštěstí to nejsou žádné dlouhé epizody. Ale je fakt, že jsem ji včer...