zomablog

Květen se chýlí ke konci, a musím říct, že chladnější a deštivější dlouho nepamatuji. Dnes se tedy zase výrazně oteplilo, teploty jsou až letní, ale včera přes den pršelo, a vyjasnilo se až k večeru. Udělalo mi radost, že už ve středu přijel nečekaně přítel z Německa, zakázku stihli dřív, takže má pár dní volno, pojede sice už v neděli, ale přesto je to fajn.  Tak jsem toho včera využila a po více než roce jsem si zajela k obvoďačce na preventivní prohlídku. Potřebovala jsem jí už dát papíry z porodnice, a taky se přesvědčit, jestli nemám třeba zvýšený tlak nebo něco jiného. Tak jsem už v sedm hodin jela autobusem do lázní, mírně poprchávalo, ale zastávka je hned u budovy, kde sídlí doktorka, takže fajn.  V čekárně nikdo nebyl, teď tam mají novinku, že se neklepe na sestru, ale kartička pojišťovny se vloží do takového přístroje, a sestře uvnitř se zobrazí, kdo sedí v čekárně. Je to fajn, určitě i kvůli lidem, co jsou ochotní se hádat, kdo přišel dřív a kdo je vlastně na řadě. ...

 Moderní technologie nás provázejí na každém kroku, a chytrý telefon je dnes už bohužel téměř nepostradatelným společníkem. I já mám chytrý telefon, internet v něm používám většinou jen doma na Wi-Fi, ale nebudu lhát, že se někdy v kavárně nebo v obchodě taky nepřipojím. K načtení QR kódu z receptu je taky nutný internet, ale jako jo, ono je to opravdu pohodlné.  Zavolám doktorce o léky, za pár minut mi přijde recept, rozkliknu jej, naskenuju kód a ten donesu do lékárny. Ale už se párkrát také stalo, že se recept někde "zatoulal", a SMS vůbec nedorazila. Ale ono to jde i přes občanku, lékárník si opíše rodné číslo, vidí v systému, že tam mám žádanku, a léky mi vydá. Plusem je, že odpadá návštěva lékaře, nemusíte běhat pro recept, stačí jen zavolat.  Pro mnohé z nás, co chodíme nakupovat do velkých nákupních center, se staly oblíbené nákupní aplikace. Já mám teda roky jen jednu jedinou, a to do drogerie Rossmann. Tam chodím nejčastěji, mají tam kvalitní kosmetiku, Julince ...

  Autor: Leonard Goldberg  Žánr: Thriller z lékařského prostředí  Mé hodnocení: 70%  Obsah: Karen Crandellová pracuje v Institutu pro výzkum mozku, jehož pobočka sídlí v Los Angeles. Zastává post významné vědecké pracovnice, její specializací je neurologie a vláknová optika, což hraje významnou roli v rozpouštění krevních sraženin v mozku, které se objeví například bezprostředně po mozkové mrtvici. Karen se zabývá nanočásticemi a jejich dalším potencionálním využitím.  A právě dneska má za sebou pořádně perný den. K výzkumu se dostane až pozdě večer, jelikož přivezli pacienta s prodělanou mozkovou mrtvicí. Ihned na příjmu je jasné, že vyhlídky Johna Gladstonea, burzovního makléře, jenž zkolaboval během obchodní schůzky, nejsou nijak růžové. Pacient je sice při vědomí, ale na části mozku zodpovědné za krátkodobou paměť již proběhly nezvratné změny. John si pamatuje, co se stalo před pěti lety, ale neví, co se stalo před pěti minutami - dokola se lidí kolem ptá, k...

 Pětadvacátému květnu, konkrétně tedy Mezinárodnímu dni ztracených dětí, se tu věnuji v pár řádcích každoročně. Letos je to pro mě o to důležitější, protože jsem se sama stala mámou, poznala jsem, co je to opravdová mateřská láska, a nechci si ani představovat, co za peklo a hrůzu na zemi musejí prožívat rodiče, kterým se jednoho dne dítě nevrátilo domů a oni už třeba dlouhé roky nevědí, co se s ním vlastně stalo.  V Americe si tento den připomínají obyvatelé od roku 1983, u nás vstoupil v obecnější známost v roce 2004. Pětadvacátého května roku 1979 totiž v New Yorku zmizel šestiletý Etan Patz. Pro toho měl být dnešní den sváteční - poprvé totiž mohl jít úplně sám do školy. Jenže do školy, a ani do školního autobusu, který zastavoval pouhé dva bloky od Etanova domu, nikdy nedorazil.  Etanův učitel si všiml chlapcovi nepřítomnosti, ale z nepochopitelných důvodů to nenahlásil řediteli - takhle to totiž tehdy ve škole bývalo zvykem, pokud některé dítě bez vysvětlení nedoraz...

 V úterý a ve středu se udělalo na chvíli hezky. Sluníčko, teplo, skoro až letní počasí. Včera nás studené deštivé počasí potrápilo, ale dneska už je zase svítí sluníčko, i když je  poznání chladněji, teploty se pohybují kolem jedenácti stupňů. Nejvíce mě mrzí, že v ošklivém počasí musíme jezdit s hlubokým kočárkem, Julinka si sporťák zamilovala, nadšeně se rozhlíží kolem a vůbec nepláče. Zato v hlubokém kočárku se jí nelíbí, máchá rukama a rozčiluje se, jenže když prší a je zima, nedá se nic jiného dělat.  Tak snad už je v dohledu oteplení, a užijeme si pěkné léto, ne moc horko, ale teplo akorát. Ale je pravou, že ten déšť je třeba, zase je takové sucho, jenže když dlouho prší, vždycky se mi vybaví ty loňské povodně a doufám, že se nám podobné hrůzy vyhnou.  Kousek od nás je na zadní cestě výběh s kamerunskými ovečkami, tak jsme se šly s Julinkou podívat. Zvířátka se jí moc líbí, zvědavě na ovečky koukala, doma je někdy problém, že se nadšeně vrhá za Žofkou, ale ta ...

 V poslední době se v různých sdělovacích prostředcích skloňuje ve všech směrech setrvale klesající porodnost. Rodí se čím dál méně dětí, a to je problém. Elon Musk nedávno dokonce prohlásil, "že nízká porodnost je největší nebezpečí, jakému civilizace čelí." Je to vlastně docela paradox, protože ještě tak před pěti lety se planetě předvídalo katastrofální přelidnění.  U nás v obci se vloni narodilo za celý rok jen sedm dětí. V červnu byly na vítání občánků čtyři děti, v listopadu, kdy jsem tam byla i s Julinkou, jsme tam byli jen tři. A letos to není o moc lepší, co vím, tak se narodily děti dvě, z toho jedna žena tu aktuálně čeká dítě, a jinak nic. Švagrová pracuje na porodním, a třeba jen za březen byly čtyři porody, na celý okres.  Svým způsobem to dává bohužel i smysl. Asi se nedá očekávat, že populační křivka bude pořád jenom růst. Jenže tu jsou dopady nejen na budoucí důchody, ale i na zdravotnictví, trh práce a školství. Náklady porostou vlivem stárnutí populace j...

 O víkendu mě brácha vezl autem i s Julinkou na nákup. Peníze na benzin nechtěl, tak jsem mu v obchodě vzala dvě proteinové tyčinky. Už o Vánocích mi říkal, že se rozhodl jíst zdravěji, tak mi to přišlo jako dobrá varianta. Jenže když jsem mu tyčinky předávala, s úsměvem je odmítl. "Nejím už teď nic, v čem je cukr, a snažím se jíst věci, co jsou jen živočišného původu."  Tak jsme jeli ještě do jiného obchodu a já mu koupila místo toho hovězí maso. Nejlepší je prý v tomto směru irské, ale to je těžko k sehnání, navíc je pěkně drahé. No, tak jsem mu alespoň udělala nějakou radost.  Popravdě mě to zaujalo a velmi překvapilo. On totiž ten cukr je prakticky ve všem, v pečivu a jiných výrobcích, těžko se mu vyhnout. Tedy tomu uměle přidanému. Ale pokud brácha najel na stravu, která je jen živočišného původu, zase ten jídelníček nemá tak pestrý. Maso, vajíčka, mléko, mléčné výrobky. Já přitom vím, že bych se cukru vzdát nedokázala. A přiznávám, že jsem si na něm vypěstovala regu...

  Autor: Sofie Sarenbrant Žánr: Detektivní Mé hodnocení: 50% Obsah: Emma Skoldová pracuje jako kriminální inspektorka poblíž hlavního města Stockholmu, v malé osadě Bromma. Ač je městečko malé, kvůli krásné přírodě se sem soustřeďuje zejména bohatší vrstva obyvatel, a právě teď se všude kolem intenzivně staví a spekuluje s nemovitostmi. O tom má Emma přehled, protože její přítel Kristoffer pracuje jako realitní makléř.  Prodávat svou luxusní vilu na kopci se chytají i manželé Goranssonovi. Tedy, prodej iniciovala hlavně Cornelie, protože se chystá rozvádět. Ale její manžel Hans o tom nic neví, a také neví nic o prodeji domu. Hans je totiž násilník, který dlouhé roky svou ženu týrá, a ta se teď rozhodla udělat za vším tlustou čáru a i se svou šestiletou dcerkou Astrid, která je autistka, jednoduše zmizet co nejdál to půjde.  Hans chodí z práce pozdě, jelikož se cestou ještě stihne zastavit v místní hospodě, takže plán je jasný. Co nejdříve ráno pobrat kufry a zmizet. Jenže...

Květen se přehoupnul do své poloviny, ale venku to vypadá spíše na březen, případně nepovedené aprílové počasí. Takový studený květen opravdu dlouho nepamatuji, počasí je opravdu studené. Včera ale teploty připomínaly zase léto. Dnes pro změnu dva stupně nad nulou, prší, a předvídán je i déšť, no tak se uvidí.  Obloha ale včera zase kouzlila, variace mraků byly opravdu zajímavé, krásné a nadýchané.  A taky jsme s Julčou cestou do sámošky narazily na prvního letošního slepýše. Nejprve jsem myslela, že je mrtvý, tak jsem se odvážila jít blíž a fotila jsem, ale když jsme se stejnou cestou z obchodu vracely, už tam nebyl. Tak asi jen odpočíval na sluníčku. Já vím, že slepýši jsou neškodní, dokonce to ani není had, nýbrž ještěrka, ale stejně z nich mám panickou hrůzu. Ale nevšímal si mě, ani se nepohnul, tak jsem rychle cvakla pár fotek.  Při minulé návštěvě u paní doktorky jsem se ptala, jestli může už Julinka být ve sportovním kočárku. Už začíná sama sedět, a chodí pěkně po ...