Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 385 Dům na prodej

 Autor: Sofie Sarenbrant

Žánr: Detektivní

Mé hodnocení: 50%

Obsah: Emma Skoldová pracuje jako kriminální inspektorka poblíž hlavního města Stockholmu, v malé osadě Bromma. Ač je městečko malé, kvůli krásné přírodě se sem soustřeďuje zejména bohatší vrstva obyvatel, a právě teď se všude kolem intenzivně staví a spekuluje s nemovitostmi. O tom má Emma přehled, protože její přítel Kristoffer pracuje jako realitní makléř. 

Prodávat svou luxusní vilu na kopci se chytají i manželé Goranssonovi. Tedy, prodej iniciovala hlavně Cornelie, protože se chystá rozvádět. Ale její manžel Hans o tom nic neví, a také neví nic o prodeji domu. Hans je totiž násilník, který dlouhé roky svou ženu týrá, a ta se teď rozhodla udělat za vším tlustou čáru a i se svou šestiletou dcerkou Astrid, která je autistka, jednoduše zmizet co nejdál to půjde. 

Hans chodí z práce pozdě, jelikož se cestou ještě stihne zastavit v místní hospodě, takže plán je jasný. Co nejdříve ráno pobrat kufry a zmizet. Jenže to ráno se vše nevyvíjí podle plánu. Cornelie zaspí, a vzbudí ji až vyzvánění Hansova telefonu. To je divné, a ještě divnější je to, že jej dlouho nebere. Ale co, alespoň vše proběhne bez problému - Hans se nejspíš včera zase tak opil, že jej nevzbudí vůbec nic. Jenže když neposedná Astrid vběhne do pokoje, kde Hans spí, ozve se srdceryvný nářek holčičky.

Když Cornelie vběhne dovnitř, naskytne se jí hrůzný pohled. Hansovo tělo leží na zemi, respektive tedy to, co z něj zbylo, a je evidentní, že jej někdo zavraždil, protože o kus dál leží zakrvácený nůž. Úprk z domu se tedy nekoná, místo toho šokovaná Cornelie volá své nejlepší kamarádce Josefině. Jenže co zmůže kamarádka? Je potřeba zavolat policii! 

Na místo činu se dostane i inspektorka Emma. A shodou okolností jsou ona a Josefina sestry. Corneliina výpověď je dost útržkovitá, je jasné, že po manželovi příliš netruchlí, a tak jako první padne podezření na ni. Manžel násilník, tyran, navíc alkoholik, takže se ho po tolika protrpěných letech rozhodla zbavit. 

Jenže proč by volala nejlepší kamarádce, pokud by svého manžela opravdu zavraždila? Proč prostě neutekla hned v noci i s dcerou a nějak šikovně nezametla stopy? Nic v tomto případně nedává pořádný smysl. Emma navíc musí řešit i trable v osobní oblasti. Josefina také nemá doma zrovna ideální vztahy, přeci jen, péče o tři děti dává dost zabrat. 

Krom toho Emma zjistí, že je těhotná. S Kristofferem se o založení rodiny nebavili, i když už jsou spolu více než rok, ale jeho reakce je nadšená. Jenže Emma se nehodlá vzdát svých pracovních povinností, dokud nebude nucena odejít na mateřskou. Pomocnou ruku jí podá podřízený a kamarád v jedné osobě Nyllet. 

Všechny stopy ukazují na to, že vrahem je Cornelie. Měla motiv - tyranský manžel, k tomu vysoká životní pojistka - a tak je nakonec vzata do vazby. Jenže když dojde k další, tentokrát mnohem brutálnější vraždě, a znovu v domě, který je na prodej a spadal pod místní realitku, musí policie ženu propustit. Emma je tak zase na začátku. 

Kdo je oním brutálním vrahem? Je opravdu vychytralý, pečlivě za sebou maskuje stopy, ale zároveň se jakoby snaží policii popostrčit určitým směrem. Někdy bychom si měli dávat velký pozor na to, kdo se pohybuje v naší blízkosti... 



Hodnocení: Podle údajů na obálce knihy se jedná o severský krimi román. To jsem při výběru v knihovně přehlédla, jelikož zrovna na tom místě vpravo je štítek s knihovním kódem. Pod pojmem severská krimi si představím hodně mrazivou, temnou, a hlavně napínavou detektivku. 

Tady jsem s hodnocením toho, zda to vůbec je severská krimi, hodně na vážkách. Už ze začátku jsem se nemohla pořádně začíst. Autorčin styl psaní mi nesedl, nevím, zda je to překladem. Ale už to, že je chybně na přebalu knihy uvedeno jméno hlavní vyšetřovatelky, moc důvěry nebudí. Je možné, že překlad byl odfláknutý. 

Ale i přesto mám těch výhrad ke knížce více. V zásadě se nejedná o špatnou zápletku. Ale je to strašně moc překombinované, spousta zbytečné omáčky okolo nudí. Postava Emmy je jedno velké klišé. Těhotná inspektorka, která vlastně pořádně moc neví, co v životě chce, ale práce je pro ni vším, osobní život je odsunut stranou. 

Vyšetřování se vleklo na můj vkus moc dlouho. Až moc očividně všechno ukazovalo na dvě konkrétní osoby, takže bylo jasné, že ty v tom nepojedou. Vadilo mi přílišné množství postav, z nichž většina byla velice nesympatických, a v zásadě zbytečných. Než dojde ke druhému zločinu, dost to trvá, a Emminy myšlenkové pochody coby inspektorky nedávaly vůbec žádný logický smysl. 

Nemohla jsem se zbavit dojmu, že tato knížka je hodně divná, vlastně nechápu, jak to celé autorka poslepovala dohromady. Děj byl velmi zmatený, vyšetřování zůstalo stát na místě. Ale úplně nejhorší byl nepochopitelný a šíleně useknutý závěr. Závěrečné odhalení pachatele tu vlastně neproběhlo, nebo tedy ano, ale policie zde svou práci odflákla. Stejně jako autorka knihy. 

Se severskou krimi, tedy s tou kvalitní, to nemá společného vůbec nic. Jedná se o podprůměrnou detektivku, kde chybí atmosféra, napětí, a vlastně je to celé jedno velké klišé, které snad autorka musela vykrást všude možně, jen si z ničeho nevzala to dobré. Vzhledem k divnému konci budou nejspíše další pokračování, ale já si je už nepřečtu. 

Čekala jsem něco úplně jiného, a musím se ztotožnit se špatným hodnocením a komentáři na databazeknih.cz. Spousta komentujících zde vystihla knihu jako "trapnou." Ano, pocity trapnosti jsem při čtení opravdu měla. Bylo to hrozně úmorné, dlouhé, nesmyslné, ubíjející, a ten závěr to pohřbil úplně. 

Dávám padesát procent, nenechte se nachytat pěknou obálkou a lákavou anotací, protože tohle opravdu není dobrá detektivka.

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný zbytek víkendu, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Děkuji, také mne právě jedna kniha zklamala, ale od jiné autorky. Překlad udělá hodně, ale pokud už autorka odflákla zápletku a dějovou linku, tak překlad už to nevylepší. Hezkou neděli.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tl...

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu....