Knižní recenze 386 Mozkové vlny

 Autor: Leonard Goldberg 

Žánr: Thriller z lékařského prostředí 

Mé hodnocení: 70% 

Obsah: Karen Crandellová pracuje v Institutu pro výzkum mozku, jehož pobočka sídlí v Los Angeles. Zastává post významné vědecké pracovnice, její specializací je neurologie a vláknová optika, což hraje významnou roli v rozpouštění krevních sraženin v mozku, které se objeví například bezprostředně po mozkové mrtvici. Karen se zabývá nanočásticemi a jejich dalším potencionálním využitím. 

A právě dneska má za sebou pořádně perný den. K výzkumu se dostane až pozdě večer, jelikož přivezli pacienta s prodělanou mozkovou mrtvicí. Ihned na příjmu je jasné, že vyhlídky Johna Gladstonea, burzovního makléře, jenž zkolaboval během obchodní schůzky, nejsou nijak růžové. Pacient je sice při vědomí, ale na části mozku zodpovědné za krátkodobou paměť již proběhly nezvratné změny. John si pamatuje, co se stalo před pěti lety, ale neví, co se stalo před pěti minutami - dokola se lidí kolem ptá, kde je, co se stalo, a také si nepamatuje jména personálu. 

Ale díky speciálnímu katetru, který pomohla Karen sestrojit, se může dostat k sraženině, která blokuje přívod krve mozkem, a tak zbavit Johna alespoň zčásti jeho problému. Zákrok dopadne dobře, a Karen se může konečně naplno pohroužit do speciálního výzkumu, který dělá tak trochu tajně pro NASA. Zrovna na počítači ohromeně kouká, kam se jí podařilo se dostat, a skoro nevěří svému štěstí a tomu, že to konečně dokázala.

Jenže se neraduje dlouho - hned vzápětí jí na hlavu dopadne tupý předmět, ani si nestačí uvědomit, co se vlastně stalo, a už leží na zemi. 

Další den ráno objeví Karenino tělo u požárního východu jeden z jejích kolegů. Jako první teorie se nabízí sebevražda. Jenže chybí dopis na rozloučenou, a proč by také úspěšná výzkumnice měla skákat do šachty vedle požárního schodiště? Na místo dorazí poručík Jake Sinclair, a teorii sebevraždy šmahem odmítne. 

Na celé věci se mu něco velice nezdá. Což vzápětí při pitvě potvrdí i jeho přítelkyně patoložka, která v Institutu také pracuje, Joanna Blocková. Je evidentní, že v době pádu již byla Karen po smrti. Pachatelem musí být někdo z personálu, nikdo cizí se do budovy prokazatelně dostat nemohl, jelikož budova se zamyká a musel by projít přes vrátného. Jenže jak se zdá, všichni zúčastnění mají takřka stoprocentní alibi. 

Brzy vyjde najevo, že Karen se podílela na jakémsi podivném výzkumu pro NASA, který se měl týkat poškození krátkodobé paměti u kosmonautů. A také je očividné, že ostatní kolegové neměli Karen v lásce, a touží se zmocnit jejich výzkumných dat, a použít je pro svůj prospěch. 

Kromě toho dojde v nemocnici k dalším záhadným událostem, které zneklidňují hlavně primáře Christophera Morana. Během operací, které má na povel, zemřou náhle a zdánlivě nevysvětlitelně dvě mladé ženy s mozkovým nádorem. Během pitvy se neprokáže nic podezřelého, a to se právě Joanně nepozdává. Ženy totiž zemřely chvíli po operaci, dostaly podivné záchvaty, ale nedá se určit žádná přirozená příčina smrti. 

Joanna se dostává na stopu něčemu opravdu velkému, a blíží se odhalení, proč ženy zemřely. Zdá se, že je tu souvislost s Kareniným výzkumem. Jenže někdo z Institutu si nepřeje, aby pravda vyplula na povrch, a podezřelých úmrtí začne přibývat. Nakonec si nemůže být ani Joanna jistá tím, že je v bezpečí, velmi rychle se může octnout v ohrožení života... 

Hodnocení: Thrillery z lékařského prostředí si přečtu vždycky ráda. Před lety jsem hltala knížky od Robina Cooka, který patří v tomto žánru k opravdové špičce. Mozkové vlny patří mezi mé další úlovky z knihobudky, už jsem knížku měla doma poměrně delší dobu, ale dostala jsem na ni chuť až teď. 

Od tohoto autora jsem již před lety četla jednu knížku, takže Jake a jeho kolega Lou mi byli matně povědomí. Ale tak nějak jsem si vybavila, že mě tehdy četba hodně bavila, a nejinak tomu bylo i tentokrát. Tempo románu je od začátku celkem svižné, nechybí pořádná dávka napětí, a hlavně to prostředí nemocnice je zde skvěle vykresleno. 

Romány z lékařského prostředí mě baví, vždycky se dozvím něco nového, i když ty názvy a pojmy jsou někdy dost krkolomné. Sice je to až nepříjemně sugestivní - mám pak chvílemi pocit, že mám snad všechny nemoci, které tam jsou vyjmenované, ale super. 

Jake a Joanna jsou moc fajn páreček, možná až přespříliš kladní a dobráčtí, ale proč ne. Záporáků je v tomto románu taky víc než dost. Detektivní linka byla poměrně zajímavá, ale až podezřele se ubírala jedním směrem, takže jsem předpokládala, že to bude jinak. Ovšem nakonec to autor celé navlékl ještě úplně naruby. Ale hlavní padouch se dal tak trošku odhadnout. 

Nechybí ani velice rafinovaný pokus o vraždu, který se dá v prostředí nemocnice poměrně snadno zakamuflovat jako nešťastná náhoda. Ale musím říci, že to celé bylo poměrně předvídatelné, v žánru krimi tedy spíše průměr. No a podle knižní databáze tento titul spadá do kategorie thriller, ale ten tam tedy opravdu nehledejte. Jedná se o detektivku z lékařského prostředí. 

Ale jako taková nenáročná detektivka, obzvláště máte-li rádi romány Robina Cooka, je to fajn. Jen už opravdu příští týden nebudete vůbec vědět, o čem to vlastně bylo, matně si možná vybavíte ústřední hlavní dvojici. Dávám sedmdesát procent, ono je také znát, že na knížce zapracoval zub času, celosvětově vyšla v roce 2002, v nakladatelství Knižní klub pak o rok později. Kdyby se námětu ujal šikovný scénárista a trochu proškrtal některé pasáže, mohl by z béčkové knihy vzniknout koukatelný thriller.

Pokud máte rádi nenáročné detektivky z lékařského prostředí, tak rozhodně doporučuji, nenadchne, neurazí. Ale Robin Cook je se svými romány přeci jen o třídu výš. 

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥