V poslední době se v různých sdělovacích prostředcích skloňuje ve všech směrech setrvale klesající porodnost. Rodí se čím dál méně dětí, a to je problém. Elon Musk nedávno dokonce prohlásil, "že nízká porodnost je největší nebezpečí, jakému civilizace čelí." Je to vlastně docela paradox, protože ještě tak před pěti lety se planetě předvídalo katastrofální přelidnění.
U nás v obci se vloni narodilo za celý rok jen sedm dětí. V červnu byly na vítání občánků čtyři děti, v listopadu, kdy jsem tam byla i s Julinkou, jsme tam byli jen tři. A letos to není o moc lepší, co vím, tak se narodily děti dvě, z toho jedna žena tu aktuálně čeká dítě, a jinak nic. Švagrová pracuje na porodním, a třeba jen za březen byly čtyři porody, na celý okres.
Svým způsobem to dává bohužel i smysl. Asi se nedá očekávat, že populační křivka bude pořád jenom růst. Jenže tu jsou dopady nejen na budoucí důchody, ale i na zdravotnictví, trh práce a školství. Náklady porostou vlivem stárnutí populace ještě víc, a důchodový systém je prostě neudržitelný, což je smutný fakt. Silné ročníky půjdou do důchodu, a na ten jim už z těch slabých nebude mít kdo přispívat.
Vlády všech zemí světa se začínají předhánět v tom, jak tento problém řešit. Hojně opakovaný názor je ten, že se pořád řeší nedostupné bydlení. Vzít si dnes hypotéku je docela šílenost, nájmy jsou neskutečně předražené a tak jedinou možností je doufat, že nějakou nemovitost zdědím třeba po babičce. My máme s přítelem velké štěstí, protože platíme i na náš region směšný nájem, plus energie, takže to utáhneme. Jenže ne všichni mají takové štěstí. Pro mladé, kteří žijí u rodičů, nemusí být jednoduché sehnat vlastní bydlení.
Stavební řízení u nás trvá dlouho, než se začne stavět, a než se vůbec dostaví, může se to protáhnout na roky. A vzhledem k cenám stavebního materiálu to není úplně jednoduché ani z této stránky.
Bydlení je jen špička ledovce. Jakmile nastoupíte na čerpání rodičovského příspěvku, příjem se značně zkrouhne. Neměla jsem nárok na přídavky ani na jiné dávky po porodu. Rodičovský příspěvek mám na tři roky, takže každý měsíc dostávám 9 800 korun. To už i ta nemocenská, kterou jsem pobírala v těhotenství, vycházela značně lépe.
Kdybych byla sama, těžko bych to s těmito penězi utáhla. Půlku dám na nájem, energie. A z toho zbytku neušetřím nic, všechno padne na mléčnou výživu a příkrmy. Plus mě ještě dotuje přítel. Na brigádu jít nemůžu, protože babička chodí ještě do práce, a přítel pracuje v cizině, takže by neměl kdo být s Julií. Ano, spoustu věcí jsem podědila, často se mi naskytne výhodný nákup, kdy ušetřím spoustu peněz.
Pokud je člověk skromný, a ochotný se opravdu uskromnit, jde to. Když se chce, jde všechno.
Jenže pořád si říkám, že tohle nebude ten problém, proč se rodí málo dětí. To je podle mě spíše více individuální záležitost. Už dávno není pravidlem, že první dítě má žena lehce po dvacítce. Průměrný věk prvorodičky činí 30.4 roku. Já do toho skoro spadám, rodila jsem těsně před třicítkou. Zčásti je to i zodpovědnosti. Nedovedu si představit, že bych měla dítě e dvaceti - s tím, jak jsem na tom tehdy mentálně byla. Jednoduše jsem nebyla vyzrálá na to mít dítě tak brzy, těch deset let je velký rozdíl.
A podle odborníků je okno pro bezpečné početí díky této věkové hranici posunuté. Moje švagrová svoje druhé dítě rodila v devětatřiceti. Což je za mě strašně pozdě, ale dnes se to pomalu stává normou. I žena kolem padesátky má dnes prvního potomka - viz různé celebrity, třeba. Pokud bych chtěla druhé dítě, tak maximálně do pětatřiceti. A to už se to třeba povést nemusí. Ano, přiznávám, že mě láká mít ještě miminko. Ale ono to taky není jednoduché.
Dnes to tak prostě je, že dítě se často "odkládá" na později. Tím pádem teď nerodí ani slabší ročníky, jako už byla i moje generace. Takže je možné, že se trend za pár let otočí a dětí bude zase jako máku. Jenže co když je to tak, že víc dětí už prostě není, a taky nebude? Statistiky hovoří jasně.
V roce 1990 se v České republice narodilo 130 600 dětí. V roce 2023 91 100. Vloni už jen 84 000. A je pravděpodobné, že letos to zase půjde dolů. Co s tím? Základem je řešit příčinu, ne důsledek. Krátkodobé řešení jako finanční bonusy za narození potomka prý zkrátka nefungují.
Samozřejmě je na každém z nás, zda chceme založit rodinu. Je to právo, nikoliv povinnost. Dítě je závazek na celý život, není to hračka, kterou později odložím, protože mě už nebaví. Je to úplně jednoduché - kdo nechce mít dítě, tak ho nic na světě nepřinutí, aby jej zplodil. Je to cynické konstatování? Ale zcela pravdivé.
Komentáře
Okomentovat