Přeskočit na hlavní obsah

Klesající trend

 V poslední době se v různých sdělovacích prostředcích skloňuje ve všech směrech setrvale klesající porodnost. Rodí se čím dál méně dětí, a to je problém. Elon Musk nedávno dokonce prohlásil, "že nízká porodnost je největší nebezpečí, jakému civilizace čelí." Je to vlastně docela paradox, protože ještě tak před pěti lety se planetě předvídalo katastrofální přelidnění. 

U nás v obci se vloni narodilo za celý rok jen sedm dětí. V červnu byly na vítání občánků čtyři děti, v listopadu, kdy jsem tam byla i s Julinkou, jsme tam byli jen tři. A letos to není o moc lepší, co vím, tak se narodily děti dvě, z toho jedna žena tu aktuálně čeká dítě, a jinak nic. Švagrová pracuje na porodním, a třeba jen za březen byly čtyři porody, na celý okres. 

Svým způsobem to dává bohužel i smysl. Asi se nedá očekávat, že populační křivka bude pořád jenom růst. Jenže tu jsou dopady nejen na budoucí důchody, ale i na zdravotnictví, trh práce a školství. Náklady porostou vlivem stárnutí populace ještě víc, a důchodový systém je prostě neudržitelný, což je smutný fakt. Silné ročníky půjdou do důchodu, a na ten jim už z těch slabých nebude mít kdo přispívat. 

Vlády všech zemí světa se začínají předhánět v tom, jak tento problém řešit. Hojně opakovaný názor je ten, že se pořád řeší nedostupné bydlení. Vzít si dnes hypotéku je docela šílenost, nájmy jsou neskutečně předražené a tak jedinou možností je doufat, že nějakou nemovitost zdědím třeba po babičce. My máme s přítelem velké štěstí, protože platíme i na náš region směšný nájem, plus energie, takže to utáhneme. Jenže ne všichni mají takové štěstí. Pro mladé, kteří žijí u rodičů, nemusí být jednoduché sehnat vlastní bydlení. 

Stavební řízení u nás trvá dlouho, než se začne stavět, a než se vůbec dostaví, může se to protáhnout na roky. A vzhledem k cenám stavebního materiálu to není úplně jednoduché ani z této stránky. 


Bydlení je jen špička ledovce. Jakmile nastoupíte na čerpání rodičovského příspěvku, příjem se značně zkrouhne. Neměla jsem nárok na přídavky ani na jiné dávky po porodu. Rodičovský příspěvek mám na tři roky, takže každý měsíc dostávám 9 800 korun. To už i ta nemocenská, kterou jsem pobírala v těhotenství, vycházela značně lépe. 

Kdybych byla sama, těžko bych to s těmito penězi utáhla. Půlku dám na nájem, energie. A z toho zbytku neušetřím nic, všechno padne na mléčnou výživu a příkrmy. Plus mě ještě dotuje přítel. Na brigádu jít nemůžu, protože babička chodí ještě do práce, a přítel pracuje v cizině, takže by neměl kdo být s Julií. Ano, spoustu věcí jsem podědila, často se mi naskytne výhodný nákup, kdy ušetřím spoustu peněz. 

Pokud je člověk skromný, a ochotný se opravdu uskromnit, jde to. Když se chce, jde všechno. 

Jenže pořád si říkám, že tohle nebude ten problém, proč se rodí málo dětí. To je podle mě spíše více individuální záležitost. Už dávno není pravidlem, že první dítě má žena lehce po dvacítce. Průměrný věk prvorodičky činí 30.4 roku. Já do toho skoro spadám, rodila jsem těsně před třicítkou. Zčásti je to i zodpovědnosti. Nedovedu si představit, že bych měla dítě e dvaceti - s tím, jak jsem na tom tehdy mentálně byla. Jednoduše jsem nebyla vyzrálá na to mít dítě tak brzy, těch deset let je velký rozdíl. 

A podle odborníků je okno pro bezpečné početí díky této věkové hranici posunuté. Moje švagrová svoje druhé dítě rodila v devětatřiceti. Což je za mě strašně pozdě, ale dnes se to pomalu stává normou. I žena kolem padesátky má dnes prvního potomka - viz různé celebrity, třeba. Pokud bych chtěla druhé dítě, tak maximálně do pětatřiceti. A to už se to třeba povést nemusí. Ano, přiznávám, že mě láká mít ještě miminko. Ale ono to taky není jednoduché. 

Dnes to tak prostě je, že dítě se často "odkládá" na později. Tím pádem teď nerodí ani slabší ročníky, jako už byla i moje generace. Takže je možné, že se trend za pár let otočí a dětí bude zase jako máku. Jenže co když je to tak, že víc dětí už prostě není, a taky nebude? Statistiky hovoří jasně. 

V roce 1990 se v České republice narodilo 130 600 dětí. V roce 2023 91 100. Vloni už jen 84 000. A je pravděpodobné, že letos to zase půjde dolů. Co s tím?  Základem je řešit příčinu, ne důsledek. Krátkodobé řešení jako finanční bonusy za narození potomka prý zkrátka nefungují. 



Samozřejmě je na každém z nás, zda chceme založit rodinu. Je to právo, nikoliv povinnost. Dítě je závazek na celý život, není to hračka, kterou později odložím, protože mě už nebaví. Je to úplně jednoduché - kdo nechce mít dítě, tak ho nic na světě nepřinutí, aby jej zplodil. Je to cynické konstatování? Ale zcela pravdivé. 

Pokud si chce mladý člověk užívat, a po čtyřicítce začne najednou litovat, že už nestihne mít rodinu, tak je to jen jeho chyba a jeho rozhodnutí, která ho k tomu vedla. Chci kariéru, rodina mě teď aktuálně nezajímá, fajn. Případně dám přednost kariéře a budu si do smrti užívat vydělaných peněz, které nemusím investovat do svého potomka. 

V roce 2021 došlo v Íránu k omezení potratů i antikoncepce, a to mělo vyřešit klesající porodnost. Výsledek byl jediný, a to zvýšená úmrtnost žen při nelegálně a neodborně provedených interrupcích. Takže, tudy cesta opravdu nevede. Ono je to vlastně na jednu stranu docela úsměvné, jak se politici předhánějí v obviňování, kdo vlastně může za nízkou porodnost. Ale všichni jakoby zapomněli, že každý z nás má právo se rozhodnout sám za sebe, zda chci dítě, či ne. 

A dnešní generace je prostě taková, že se do zakládání rodiny příliš nežene. Pokud mají dobrou práci, mohou cestovat, užívat si, tak dítě berou jako omezení, které nespadá do jejich plánů, a tím pádem to odkládají, případně nechtějí rodinu zakládat vůbec. A pak je tu také určité procento homosexuálů, kteří těžko přirozenou cestou počnou dítě, pokud jim jej neodnosí náhradní matka. 

Po pětatřicátém roku schopnost otěhotnět klesá, alespoň tedy u žen. Po čtyřicítce už je tu jen pětiprocentní šance na přirozené otěhotnění, a riziko samovolného potratu dosahuje asi čtyřiceti procent. Samozřejmě, přírodu nelze ošálit. Ale znám i třicátníky, své spolužáky, kteří si rodinu moc přejí, a prostě to nejde. To je taky další věc, ne každý se chce "chlubit" tím, že nemůže počít, takže raději řekne, že rodinu neplánuje. Je to opravdu dost citlivé téma. 

Obávám se, že ani sebelepší vláda s úžasným programem, dokonce ani s levným a dostupným bydlením tento trend nezvrátí. Dětí bude čím dál méně, a ženy budou rodit čím dál později, klidně i po pětatřicítce. A bude přibývat i lidí, kteří děti nebudou mít vůbec, protože je nechtějí. Je to sobecké? Za sebe říkám, že ano, ale můžu někoho soudit? Každý nechť si sáhne do svědomí, a třeba jsou lidé, co jsou šťastní i bez dětí. 

Ale to, že se rodí málo dětí je smutné, ať už je to z jakýchkoliv důvodů. Na webovkách aktuálně.cz vyšel loni článek s titulkem: "Děti už k naplnění života nepotřebujeme." A to je něco, s čím nehne žádný odborník, politik, ani kdyby se na hlavu stavěl. Znovu opakuji, že je to smutné, ale taková je ta krutá dnešní realita.

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásné a slunečné květnové dny, Vaše Eliss ♥

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tl...

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu....