zomablog

 Včera jsme byli s Julinkou po delší době u doktora, na druhém sonu kyčlí. Všechno v pořádku, ale byl to zážitek, všude plno miminek, na vyšetřovně se stihlo jedno miminko pěkně počurat, takže jsme všichni museli překračovat louži, no sranda. Zítra jedeme na první očkování, hexavakcínou, tak jsem zvědavá, jak to Julinka bude snášet. Co jsem slyšela, tak toto očkování by mělo proběhnout bez teplot a dalších vedlejších příznaků, ale samozřejmě, každé dítko je jiné, tak uvidíme zítra!  Většinou se snažím zajistit si odvoz k doktorovi sama. Přítel teď není doma, takže jezdím buď taxíkem, případně s někým z rodiny, pokud má čas. Ale nerada někoho otravuju, a snažím se být samostatná. Ale třeba na to očkování zítra pojedu taxíkem. Naše poliklinika to má zařízené tak na houby, že se prostě s kočárem dovnitř nedá pořádně vjet, a venku ho samozřejmě nenechám, takže je pro mě pohodlnější vzít autosedačku - vajíčko.  Nakoupím si většinou u nás, kousek je obchod, Julinku naložím do kočárku, a jede

 Začátek podzimu je u mě vždy ve znamení čajové siesty. Nikdy není snad ideálnější čas na šálek horkého čaje, než když venku vypuknou ty pravé plískanice, za okny lomozí vítr, zato doma pěkně v krbu praská dřevo, a k tomu šálek horkého čaje.  Jako dítě jsem si nedovedla představit den bez ovocného čaje, to byla tradice vždycky, než jsem šla do školy. Doma jsme mívali vždy jen ovocný čaj, černý jsem pila poprvé u kamarádky, a v kombinaci s cukrem a citronem se pro mě stal úplně úžasnou záležitostí. Pamatuji si, že šlo o značku Pigi. Ale i když mi ho rodiče na mé naléhání později koupili domů, tak mi prostě stejně nejvíc chutnal u kamarádky...  Čaj nepiju nijak pravidelně, od té doby, co kojím, tak ranní kávu vystřídalo kakao. Ale večer, u televize, je ten hrneček s vroucí voňavou tekutinou opravdu docela fajn. Před lety jsem si oblíbila značku Basilur - tyto čaje jsou sice o něco dražší, ale opravdu luxusní. Teď jsem si vzpomněla, že mám doma ještě od této značky Autumn tea - černý čaj

 Jenom si sem odložím pár fotek... Julinka krásně roste, v úterý jdeme na kontrolu kyčlí a v pondělí na první očkování, tak doufám, že to proběhne bez větších komplikací. Dny mám fakt v jednom kole, pořádně se nezastavím, ale je to fajn, mateřství si opravdu užívám, a jsem neskutečně šťastná... Zítra už budou tomu mému malému zázraku dva měsíce, tak si říkám, že to přece není ani možné! Děkuji Vám za přečtení a komentáře, užívejte poslední říjnové dny, Vaše Eliss ♥

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula

 Pomalu se blíží konec října, a nastává období typických podzimních plískanic. Skoro celý týden u nás bylo škaredě, pršelo, ale včera a dneska se konečně udělalo celkem hezky, sice je pořád tak trochu chladněji, ale aspoň to sluníčko vykouklo.  Od neděle jsem s Julinkou sama doma, přítel odcestoval do práce, ale zvládáme to spolu moc dobře. No a protože se dneska konečně udělalo hezky, vyjela jsem si s kočárkem do města na tradiční městské trhy.  Snažím se vždycky tyto výjezdy naplánovat tak, aby byla Julča po jídle, pěkně přebalená, a nejlépe mi tedy valnou část výletu prospala. Dneska to úplně nevyšlo, ale byla celkem hodná. Bohužel trhy byly celkem chudé, i díky povodním se nezúčastnili někteří tradiční prodejci, ale něco málo jsem nakoupila. Celé jsem si to prošla, a ještě jsem měla dost času, tak jsem si sedla do parčíku, a samozřejmě Julinka začala mít hlad. Měla jsem na sobě delší kabát a volný svetr, takže jsem Julinku mohla v klidu nakrmit, a v parčíku stejně skoro nikdo nebyl

 Počasí venku už je opravdu pěkně sychravě podzimní, příští týden už byl avizován i nějaký menší snížek, tak jsem zvědavá, ona zima je opravdu za rohem a mám pocit, že letos už moc slunečných dní nebude. Ale ve čtvrtek jsem se byla ještě projet s kočárkem do města, a i díky tomu počasí jsme všichni tři tak trochu nachlazení.  Julinka má menší rýmu, horečku naštěstí nemá, mám doma kapky do nosu ještě od minula, tak jí je dávám. Pomalu už začíná sezona rýmiček a chřipek, ve zprávách už zase straší s covidem, což je taky paráda. V úterý jdeme na kontrolu, byla jsem objednaná už dřív, ale posunulo se to kvůli povodním, paní doktorka bude Julinku vážit a měřit. V minulém článku jsem psala o problémech s kojením, dělá se mi až moc mléka, než stihne miminko vypít, a došlo to tak daleko, že kojení bylo nesmírně bolestivé. Švagrová pracuje v nemocnici, a tak mi půjčila odsávačky - jednu elektrickou, druhou ruční, a bylo po problému. Odsávačky musím zítra zase vrátit, a jaká byla moje radost, kd

 V pátek mi skončila oficiálně mateřská po šestinedělí, byla jsem na kontrole u doktora, naštěstí je vše v pořádku, poporodní poranění se zahojila hezky. No a v pondělí jsem si šla zařídit rodičovský příspěvek. Jenže ono to bylo složitější, musela jsem ještě na správu sociálního zabezpečení, a nakonec se to protáhlo až do středy. Dostala jsem několik papírů - žádost o přídavky na dítě, a jen k tomu rodičovskému příspěvku byly hned dvoje papíry, docela štos. Nakonec mi schválili jen rodičovský příspěvek - přídavky nedostanu, a neměla jsem nárok ani na porodné, které bylo ještě před nějakou dobou pro všechny ženy, které porodily první a druhé dítě, tuším.  Toto všechno jsem vyřizovala na oddělení "státní sociální podpory." Nikdy předtím jsem tu nebyla, byla jsem z toho teda docela vykulená, jak to tam chodí, a hlavně také z toho, co kolem mě bylo za žadatele. Někteří v tom prostě umí chodit, zajistit si pohodlný život bez práce, a žít je z toho, co dá stát. Některé z těch lidí

 Tak si říkám, kam se podělo to malé miminko, co jsem si teprve nedávno přinesla domů z porodnice... Daří se nám dobře, Julinka je moc hodné miminko, ale jak je velký jedlík, tak se v noci moc nevyspím. Ale přítel je teď doma a moc mi s péčí o miminko pomáhá, dokonce i přebaluje, což bych vůbec nečekala. Moc mě těší vidět miminkovské pokroky, Julinka už je vnímavější, taková čilejší, už se pěkně dívá na kolotoč, co má nad postýlkou, když byla ještě úplně malinká tak ji to moc nezajímalo. A už jsem si všimla, že když chystám deku, kterou používám na kojení, tak se celá rozzáří, radostně dupe nožičkama protože ví, že bude dobrůtka. Akorát menší problém mám s kojením, a sice že se mi dělá asi moc mléka, předevčírem se mi udělala v prsu taková boule, ale po kojení to zmizelo. Moje švagrová dělá laktační poradkyni, tak mi poradila, že pomůže teplý zábal či tvaroh, pokud ale není prso vyloženě horké a moc bolavé, tak o zánět by se jednat nemělo.  Ale třeba už dneska je zase po problému, vůbe