Přeskočit na hlavní obsah

Už je lépe

 Ahoj,

úvodem chci moc a moc poděkovat za všechny pěkné komentáře u minulého článku, udělali jste mi velkou radost!

Už se cítím o mnoho líp - jsem zatím tedy ještě na nemocenské, ale někdy v příštím týdnu už bych šla ráda do práce. Samozřejmě jsem měla zase náběh na zánět ledviny - užila jsem si kolečko vyšetření v nemocnici, na druhý den jsem musela zase k doktorce. No prostě hrůza, hlavně zase to čekání na interním oddělení, to bylo šílené.

Antibiotika jsem ale nedostala, doktor usoudil, že bude stačit pořádně pít a hodně odpočívat. Nejhorší byla (krom té bolesti), strašná únava. První tři dny jsem prakticky pořád ležela v posteli, večer jsem šla brzy spát a ráno jsem měla problém se vzbudit. Ale ještě jsem měla doma zásoby čajů na posílení ledvin, přítel mi nakoupil brusinky a borůvky, a tak jsem si sama naordinovala tak trochu dietu, abych tělo zbytečně nezatěžovala.

Články budou tedy už zase vycházet pravidelně.

Ještě jednou děkuji za pěkné komentáře, přeji krásný začátek pracovního týdne, Vaše Eliss ♥





Komentáře

  1. Tak tohle moc ráda slyším, myslela jsem na tebe :) . Už se moc těším na nové články .

    OdpovědětVymazat
  2. to je dobře :) tak ještě odpočívej :)

    OdpovědětVymazat
  3. Dobré zprávy. Když už je ti lépe,btak ať je to brzy ještě lepší. ♥️

    OdpovědětVymazat
  4. Návrat do práce raději neuspěchej.
    Nechť sluníčko vrátí síly a svěžest.

    OdpovědětVymazat
  5. Také bych do práce až tak nespěchala, ledviny dokáží hodně pozlobit, dej jim čas. Měj se hezky, zdravím 😊

    OdpovědětVymazat
  6. Jsem ráda, že už je ti lépe <3 pořádně si odpočiň!

    OdpovědětVymazat
  7. Musíš být opatrná,rádo se to vrací.Jsem také ráda,že je ti lépe.
    Hezké dny

    OdpovědětVymazat
  8. Já mám bohužel takovou zkušenost a dojem, že ta naše nemocnice jde nějak do kopru. Kdyby mě - nedej bože - chytlo něco vážnějšího, tak raději pojedeme do Olomouce.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tl...

Další špatná zkušenost

 Už více než devět let uplynulo od chvíle, kdy jsem poprvé navštívila psychiatra. Tehdy moje problémy s jídlem nakonec vyústily v poruchu příjmu potravy, konkrétně v anorexii. Dlouho jsem si nebyla schopná připustit, že mám nějaký problém, bylo opravdu těžké se "dokopat" k návštěvě odborníka.  Paní doktorka byla na můj vkus poněkud zvláštní, byla málomluvná, a působila na mě až strnulým dojmem. O problémech se mnou nemluvila, jen kývala, občas něco prohodila, a jediné, s čím jsem odcházela z ordinace obohacená, byly recepty na antidepresiva. Dostala jsem hned dvoje léky, jedny na spaní, a přes den jsem měla brát půlku Citalopramu.  Léky na spaní jsem hned za dva dny vysadila, jelikož mi po nich bylo příšerně. Ale Citalopram mi přišel v pohodě. Neřešil tedy problém toho nechutenství, ale měla jsem dojem, že se cítím líp. Ovšem bylo to jen zdání. Prvním problémem bylo to, že léky způsobovaly nechutenství. Bylo to paradoxně ještě horší, žaludek jsem měla jako na vodě, a za c...