Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 294 Kluk mého srdce

 Autor: Huntley Fitzpatrick

Žánr: Dívčí román, Pro mládež, Romantický

Mé hodnocení: 65%

Obsah: Devatenáctiletá Alice Garrettová teď zrovna nezažívá to nejúžasnější období svého života. Místo toho, aby si užívala radostí mladí, má na krku celou domácnost, včetně péče o pět mladších sourozenců. Alicin táta skončil po vážné nehodě na jednotce intenzivní péče, kde se pomalu dává dohromady a začíná s rehabilitacemi. A protože paní Garrettová tráví většinu času v nemocnici, veškeré starosti zůstaly na Alici, jakožto na nejstarším sourozenci.

A do toho ještě pracuje v nemocnici jako sestřička a doufá, že se jednoho dne dostane na vyšší zdravotní, což je její velký sen. Ale bohužel díky vzniklým okolnostem nereálný. Alice musí řešit i finanční problémy, jelikož tátova léčba je pekelně drahá, rodinné železářství nevydělává tolik co dřív.

Takže to poslední, co teď potřebuje, jsou pletky s nějakým klukem!

Tim Mason je pravý opak Alice. I přesto, že mu je teprve sedmnáct, má toho za sebou více, než kdejaký čtyřicátník. Nedávno podstoupil protialkoholní léčení a stále dochází na terapie, nedodělal si ani střední školu, a stálou práci taky zatím nemá. Poslední kapkou pro něj je, když jej otec vyhodí z domu a dá mu ultimátum, že buď se do konce roku stane lepším člověkem a začne se chovat jako chlap, jinak má utrum od kapesného a příspěvků na pojištění.

Jelikož se Tim kamarádí s Jasem Garrettem - jedním z Aliciných bratrů - dostane od něj nabídku využívat malý dům nad garáží, který zatím nikdo nevyužívá. Tedy, tak trochu si na něj myslela právě Alice, aby měla konečně svůj klid. 

A proto není zrovna štěstím bez sebe, že bude mít právě tohoto problémového kluka přímo nad hlavou. Tim Mason je pro ni něco jako semtex na nožičkách - doslova a do písmene chodící výbušnina.

Jenže jak už to tak bývá, někdy nemůžeme svou volbu příliš ovlivnit, hlavně tedy, když se o slovo přihlásí láska. Jenže Alice je tak trochu ledová královna, nerada své city otvírá ostatním, takže ti dva si k sobě hledají cestu jen velmi pomalu.

Konečně se podaří Timovi dosáhnout svého a Alice svolí se schůzkou v restauraci, když se idylka boří. O slovo se totiž nečekaně přihlásí Timova temná minulost, problém, který nečekaně vypluje na povrch.

Podaří se oběma mladým lidem najít k sobě cestu, i přes fůru problémů, které jim osud staví do cesty? Nebo mají psáno ve hvězdách, že každý půjde svou vlastní cestou?

Román nejen pro mládež o lásce, životě, zklamání, i o rozhodnutí, zda vše zkusit ještě jednou riskovat.



Hodnocení: Ač je mi kategorie knih pro mládež, potažmo dívčí romány, už věkově dost vzdálená, přesto ráda občas zabrousím v knihovně do regálu s knihami pro mladší ročníky. V létě jsem jich pát četla, nejvíce jsem si oblíbila nakladatelství CooBoo. 

Když jsem knihu začínala číst, počítala jsem s tím, že to bude oddechovka. Tu jsem sice dostala, přesto se mi líbilo i začlenění témat, která jsou už dospělácká, přesto mohou potkat úplně každého, bez ohledu na věk.

Příběh je vyprávěn z pohledu Alice a Tima, jejich linky se střídají v jednotlivých kapitolách. Trochu mi trvalo, než jsem se zorientovala v rozvětvené rodině Aliciných sourozenců. A musím říci, že mě hodně zarazila jedna věc. Já vím, že je to literární fikce, ale připadalo mi krapet nereálné, že se devatenáctiletá dívka stará o všechny sourozence, matka v podstatě nefunguje, občas se o děti postará, ale to jen opravdu sporadicky, ale jinak tráví čas u manžela v nemocnici.

Nevím, no, je mi jasné, že v Americe mají výchovu poněkud volnější, ale moc mi to tam nesedělo. A i ten aspekt toho, že rodina nestíhá platit účty, prodělává jim rodinný podnik, a přitom Alice nakupuje plné tašky zmrzlin a podobných nesmyslných sladkostí... Tohle mi přišlo krapet mimo.

Příběh samotný je celkem prostý, až tedy na ten Timův hřích z minulosti, tato linka byla v knize osvěžující, celé to trochu víc zkomplikovala, takže za mě fajn. Při čtení jsem měla pocit, že jsem se zase tak trochu přenesla do svých náctiletých let, a bylo moc fajn si zavzpomínat, jaké byly ty doby krásně bezstarostné!

Hodnotím pětašedesáti procenty. Je to fajn oddechovka pro mladší ročníky (ale i pro ty krapet starší!), přesto nepůjdu s hodnocením výš. Měla jsem při čtení hrozně dobrý pocit, atmosfericky to bylo fajn. Nejedná se o žádné intelektuální počtení, upřímně, po pár dnech už asi ani nebudu vědět, o čem to celé vlastně bylo, ale nevadí.

Doporučuji všem, kteří si chtějí přečíst něco odpočinkového s kapkou romantiky a humoru, protože tohle je opravdu ideální.

A co Vy? Máte rádi podobně laděné knihy? Nebo nesnášíte romantiku? Přečtete si někdy i knihy pro mladší ročníky? Zaujala Vás recenze? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. To by mohlo být čtení pro moji vnučku.Píšu si.Romantiku už moc nečtu,ale v každé knize je vždy trochu lásky,stačí mi.Eli,měj se hezky

    OdpovědětVymazat
  2. Čtu hodně detektivek a thrillerů, zároveň mám moc ráda i klasickou literaturu. Těžké čtení ráda odlehčím romantikou, která je ideální v létě, kdy na čtení není tolik času jako teď, ale občas ty náročné knížky odlehčím ještě víc, v takovém případě sáhnu zrovna po něčem pro mládež. 🙂

    OdpovědětVymazat
  3. u mě záleží dle nálady :) nevyhledávám to, ale když přijde nálada, nebráním se přečíst si ani tento žánr :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Host (2020)

 Pro horory jsem měla odjakživa slabost. Nejraději mám ty vyloženě duchařské, plné lekaček a hutné tajuplné atmosféry. Předevčírem jsem si hledala na ulozto horory z loňského roku. Napsala jsem do vyhledávače žánr horor, rok 2020, a listovala jsem si seznamem výsledků. Když mě některý film zaujal, vyhledala jsem si o něm na československé filmové databázi o čem vůbec je, a také hodnocení ostatních diváků. A moje volba padla nakonec na britský horor Host. Na první pohled mě překvapilo to, že film nemá ani hodinku, jen šestapadesát minut. Jsem příznivcem kratších filmů, pokud má film více než dvě hodiny, těžko se na něj pak už soustředím, ideální je ta hodinka a čtvrt. Podle popisu film nevypadal špatně. Doba koronavirová ovlivnila snad úplně všechny součásti běžného života. Jsme více na sociálních sítích, případně v kontaktu přes webové kamery či mobily. Na jednu stranu nás to sbližuje, ale jistým způsobem i vzdaluje od toho pravého sociálního kontaktu. Pětici mladých kamarádek napadne

I takové věci se stávají...

 Odjakživa jsem byla velice silný introvert. Ani ve školce, později na základce, jsem neměla moc kamarádů. Dáno to bylo i tím, že ve třídě na základce nás bylo jen pět dívek proti velké početní převaze chlapců. Já tam byla tak trochu do počtu - spolužačky si utvořily dvojice, a já byla většinou sama. Od druhého stupně jsem sedávala i sama v lavici, což mi maximálně vyhovovalo - sice jsem nemohla od nikoho opisovat při písemkách, ale zato jsem měla klid na poslech látky od učitele, protože mě nikdo nevyrušoval.  Ale i když ve třídě jsem neměla kamarádky, zato jsem měla jednu o třídu výš. O přestávkách jsme se tedy mohly sejít na chodbě, povídat si, najít si nějaký klidný koutek a tam si povídat. Danča je o dva měsíce starší než já, ale protože já se narodila v září, nechodily jsme spolu do třídy. Což mi bylo opravdu líto. Byly jsme totiž nejlepší a nerozlučné kamarádky od mateřské školy. Tam jsme totiž byly všechny děti v jednom oddělení, takže jsme si často s Dančou hrály, dokonce jsme

Omluva - nemoc

 Milí blogoví přátelé, kamarádi, čtenáři bohužel se budu muset na pár dní vzdát všech blogových aktivit. Dnes po příchodu z práce domů mě přepadla ošklivá střevní chřipka, mám křeče v břiše, horečku, a je mi strašně, cestuju teď mezi toaletou a postelí.  Horečku střídá zimnice, a to mám doma teď kolem dvaceti stupňů. Asi teď létají nějaké bacily ve vzduchu, protože počasí se pořád mění, dneska ráno bylo dusno a pak se prudce ochladilo a teď večer prší... Doufám, že za pár dní mi bude líp, zatím jsem si vzala dovolenou v práci na zítra, a chystám se dnes v brzy do postele. Fakt si nepamatuju, kdymi bylo naposledy tak zle od žaludku... Tak se na mě prosím nezlobte, ozvu se hned, jak mi bude trochu lépe. Ale teď fakt nemám na počítač vůbec náladu a ani moc energii... Děkuji za pochopení, hlavně Vám všem přeji hodně zdraví, Vaše nemocná Eliss ♥