Mezinárodní den antikoncepce

 Na měsíc září připadá hned několik moc hezkých významných a mezinárodních dnů - a jedním z nich je i Mezinárodní den antikoncepce, který připadá na dvaadvacátého září. Raritou je, že jen o čtyři dny později si můžeme připomenout Světový den antikoncepce - já osobně v tom tedy nespatřuji moc velký rozdíl, co myslíte Vy?

Samozřejmě už na základce, hlavně v posledních ročnících, nám učitelé v rodinné výchově nezapomínali zdůrazňovat, jak důležité téma antikoncepce je. Později na učňáku to bylo ještě intenzivnější - to jsme chodili i na různé výukové filmy a přednášky.

Musím říci, že sama za sebe jsem tyto informace lehce vypouštěla. Jsem odmalička introvert, s věkem je to tedy už lepší, jsem už průbojnější, ale žila jsem v domnění, že zůstanu sama, že mě nikdy nikdo nebude chtít, a tak téma pohlavního života a jeho rizik nebudu muset nikdy řešit,

Zpětně musím říci, že to byla pěkně naivní představa, na prvního přítele jsem si počkala až do svých devatenácti, ale nevadí. Naopak, jsem ráda, že jsem nikam nepospíchala, a nebyla jako moje spolužačky, které se chlubily prvním sexem už ve třinácti, nebo i dříve. Je to samozřejmě každého věc, ale nepřišlo mi to v pořádku začít tak brzy, a taky jsem si říkala, zda si vůbec může dvanáctiletá slečna první sex pořádně užít?

Ale i tak jsem byla dost naivní - v devatenácti jsem měla první vážný vztah, první a taky poslední. S přítelem jsme spolu dodnes, příští rok už oslavíme desáté výročí. Byla jsem tak šíleně zamilovaná, že mě vůbec nenapadlo řešit nějakou ochranu, pilulky, prostě jsem si chtěla užívat! Díky bohu za to, že ten zodpovědný byl můj partner, od začátku si dával pozor, naučili jsme se spolu velmi rychle takto fungovat.

Myslím, že když jsou partneři rozumní, tak se dají najít alternativy.

Jenže po půl roce ve mně začal tak trochu hlodat červíček pochybností. Co kdyby se něco stalo? Nebude opravdu lepší nechat si napsat prášky, abych měla klid? Přítel mi tehdy řekl. "Kvůli mě nemusíš, já vím co dělám. Ale pokud chceš mít větší jistotu, tak si tu antikoncepci nech napsat." Zašla jsem tedy k ženskému lékaři, ten mi provedl preventivku, a napsat mi antikoncepci Sunya. 

Nijak jsem se moc nestarala, co to je vlastně za značku, pročetla jsem si návod k užívání, ocenila jsem, že v platíčku jsou pěkně popsané dny, takže si nemůžu zapomenout vzít pilulku. Jsem v určitém ohledu dost puntičkářská, takže jsem se rozhodla brát prášek na minutu přesně. Ono se to nemusí tak striktně dodržovat, já vím.

Pro jistotu jsem si napsala do kalendáře, kdy jsem s vzala první prášek, nastavila jsem si i upozornění do mobilu, abych nezapomněla. 

První týdny to byl nezvyk, pak jsem si ale zvykla. Ale stejně to pro mě bylo zvláštní. Pocit, že jím nějaké hormony co mi jen tak ovlivní plodnost, znemožní ovulaci, přišlo mi to takové nepřirozené. Ale utěšovala jsem se tím, že už se nemůže nic stát, že nemůžu otěhotnět. Jak pohodlné, všechno za mě vyřešily pilulky!

Jenže postupem času začaly převažovat mínusy. Nedokázala jsem si pořádně užít sex, a to vůbec nemluvím o nějakém vyvrcholení, protože to prostě zmizelo. Prostě mě to... Nebavilo. Přitom jsem měla pořád stejného partnera, který mě pořád stejně vzrušoval, jenže to bylo o ničem.

A nejhorší byly extrémně silné bolesti prsou, které přišly asi po půl roce užívání. Tak silné bolesti jsem nikdy předtím nezažila. Z bolestí jsem brečela, přítel na mě nemohl ani šáhnout, nezabíraly léky na tlumení bolesti, nic.

Když jsem to řekla doktorovi, tak se rozhodl mi napsat jinou, prý slabší antikoncepci. Jenže už po dvou měsících přišlo to samé - zase ty nesnesitelné bolesti. Rozhodla jsem se prášky vysadit, a už od té doby jsem si žádné nenechala napsat. Antikoncepce ve formě pilulek není nic pro mě. Už ji nikdy nechci brát. Raději nechám své tělo, ať se řídí přirozeným cyklem, a jde svou cestou.

Snad je to náhoda, ale od vysazení antikoncepce trpím na časté cysty na vaječníku. Beru preventivně vitamin Thiamin, ale i přesto se mi cysta někdy udělá. Naštěstí po nějaké době sama praskne, ale někdy je nepříjemně bolestivá.

Před užíváním hormonální antikoncepce jsem tyto problémy nikdy neměla. A můj ženský lékař mě nikdy nepřestane přemlouvat. Mohl by mi hned napsat novou antikoncepci, nějakou slabší! Tím by se vyřešil i problém s cystami... Nemám pocit, že panu doktorovi jde o moje zdraví, ale jde mu o korunky, které dostane od pojišťoven za to, že mi napíše recept...

Už nikdy si nenechám hormonální antikoncepci napsat. Já vím, že jsou ženy, které ji berou třeba i celý život, a nemohou si ji vynachválit. Je super, že ženy mají takto možnost ovlivnit to, kdy se stanou matkami, nemusí nechávat zodpovědnost na partnerovi. Ale zároveň si myslím, že někdy mohou negativa převážit nad pozitivy.

A také mi chybí individuální přístup od lékařů - nepředepisují antikoncepci bez pořádného vyšetření, dalo by se říci jako na běžícím páse? Je hormonální antikoncepce opravdu pro každou ženu tím nejlepším řešením?

Kdybych se mohla vrátit do minulosti, tak bych ze začátku používala raději kondom či jinou podobnou ochranu. Zpětně lituji toho, že jsem pilulky užívala. Nic dobrého mi do života nepřinesly, naopak. A teď po letech mě navíc trápí opačný problém - nemůžu otěhotnět. Po zdravotní stránce jsem v pořádku, byla jsem na vyšetřeních, ale prostě to nejde. Za dva roky mi bude třicet, a mám vážné obavy, že se to nemusí vůbec podařit.

Je to paradox - před lety jsem měla strach, že budu mít dítě, a teď mám strach, že ho mít nebudu...

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥