Přeskočit na hlavní obsah

Mezinárodní den antikoncepce

 Na měsíc září připadá hned několik moc hezkých významných a mezinárodních dnů - a jedním z nich je i Mezinárodní den antikoncepce, který připadá na dvaadvacátého září. Raritou je, že jen o čtyři dny později si můžeme připomenout Světový den antikoncepce - já osobně v tom tedy nespatřuji moc velký rozdíl, co myslíte Vy?


Samozřejmě už na základce, hlavně v posledních ročnících, nám učitelé v rodinné výchově nezapomínali zdůrazňovat, jak důležité téma antikoncepce je. Později na učňáku to bylo ještě intenzivnější - to jsme chodili i na různé výukové filmy a přednášky.

Musím říci, že sama za sebe jsem tyto informace lehce vypouštěla. Jsem odmalička introvert, s věkem je to tedy už lepší, jsem už průbojnější, ale žila jsem v domnění, že zůstanu sama, že mě nikdy nikdo nebude chtít, a tak téma pohlavního života a jeho rizik nebudu muset nikdy řešit,

Zpětně musím říci, že to byla pěkně naivní představa, na prvního přítele jsem si počkala až do svých devatenácti, ale nevadí. Naopak, jsem ráda, že jsem nikam nepospíchala, a nebyla jako moje spolužačky, které se chlubily prvním sexem už ve třinácti, nebo i dříve. Je to samozřejmě každého věc, ale nepřišlo mi to v pořádku začít tak brzy, a taky jsem si říkala, zda si vůbec může dvanáctiletá slečna první sex pořádně užít?

Ale i tak jsem byla dost naivní - v devatenácti jsem měla první vážný vztah, první a taky poslední. S přítelem jsme spolu dodnes, příští rok už oslavíme desáté výročí. Byla jsem tak šíleně zamilovaná, že mě vůbec nenapadlo řešit nějakou ochranu, pilulky, prostě jsem si chtěla užívat! Díky bohu za to, že ten zodpovědný byl můj partner, od začátku si dával pozor, naučili jsme se spolu velmi rychle takto fungovat.

Myslím, že když jsou partneři rozumní, tak se dají najít alternativy.

Jenže po půl roce ve mně začal tak trochu hlodat červíček pochybností. Co kdyby se něco stalo? Nebude opravdu lepší nechat si napsat prášky, abych měla klid? Přítel mi tehdy řekl. "Kvůli mě nemusíš, já vím co dělám. Ale pokud chceš mít větší jistotu, tak si tu antikoncepci nech napsat." Zašla jsem tedy k ženskému lékaři, ten mi provedl preventivku, a napsat mi antikoncepci Sunya. 

Nijak jsem se moc nestarala, co to je vlastně za značku, pročetla jsem si návod k užívání, ocenila jsem, že v platíčku jsou pěkně popsané dny, takže si nemůžu zapomenout vzít pilulku. Jsem v určitém ohledu dost puntičkářská, takže jsem se rozhodla brát prášek na minutu přesně. Ono se to nemusí tak striktně dodržovat, já vím.



Pro jistotu jsem si napsala do kalendáře, kdy jsem s vzala první prášek, nastavila jsem si i upozornění do mobilu, abych nezapomněla. 

První týdny to byl nezvyk, pak jsem si ale zvykla. Ale stejně to pro mě bylo zvláštní. Pocit, že jím nějaké hormony co mi jen tak ovlivní plodnost, znemožní ovulaci, přišlo mi to takové nepřirozené. Ale utěšovala jsem se tím, že už se nemůže nic stát, že nemůžu otěhotnět. Jak pohodlné, všechno za mě vyřešily pilulky!

Jenže postupem času začaly převažovat mínusy. Nedokázala jsem si pořádně užít sex, a to vůbec nemluvím o nějakém vyvrcholení, protože to prostě zmizelo. Prostě mě to... Nebavilo. Přitom jsem měla pořád stejného partnera, který mě pořád stejně vzrušoval, jenže to bylo o ničem.

A nejhorší byly extrémně silné bolesti prsou, které přišly asi po půl roce užívání. Tak silné bolesti jsem nikdy předtím nezažila. Z bolestí jsem brečela, přítel na mě nemohl ani šáhnout, nezabíraly léky na tlumení bolesti, nic.

Když jsem to řekla doktorovi, tak se rozhodl mi napsat jinou, prý slabší antikoncepci. Jenže už po dvou měsících přišlo to samé - zase ty nesnesitelné bolesti. Rozhodla jsem se prášky vysadit, a už od té doby jsem si žádné nenechala napsat. Antikoncepce ve formě pilulek není nic pro mě. Už ji nikdy nechci brát. Raději nechám své tělo, ať se řídí přirozeným cyklem, a jde svou cestou.

Snad je to náhoda, ale od vysazení antikoncepce trpím na časté cysty na vaječníku. Beru preventivně vitamin Thiamin, ale i přesto se mi cysta někdy udělá. Naštěstí po nějaké době sama praskne, ale někdy je nepříjemně bolestivá.

Před užíváním hormonální antikoncepce jsem tyto problémy nikdy neměla. A můj ženský lékař mě nikdy nepřestane přemlouvat. Mohl by mi hned napsat novou antikoncepci, nějakou slabší! Tím by se vyřešil i problém s cystami... Nemám pocit, že panu doktorovi jde o moje zdraví, ale jde mu o korunky, které dostane od pojišťoven za to, že mi napíše recept...

Už nikdy si nenechám hormonální antikoncepci napsat. Já vím, že jsou ženy, které ji berou třeba i celý život, a nemohou si ji vynachválit. Je super, že ženy mají takto možnost ovlivnit to, kdy se stanou matkami, nemusí nechávat zodpovědnost na partnerovi. Ale zároveň si myslím, že někdy mohou negativa převážit nad pozitivy.

A také mi chybí individuální přístup od lékařů - nepředepisují antikoncepci bez pořádného vyšetření, dalo by se říci jako na běžícím páse? Je hormonální antikoncepce opravdu pro každou ženu tím nejlepším řešením?

Kdybych se mohla vrátit do minulosti, tak bych ze začátku používala raději kondom či jinou podobnou ochranu. Zpětně lituji toho, že jsem pilulky užívala. Nic dobrého mi do života nepřinesly, naopak. A teď po letech mě navíc trápí opačný problém - nemůžu otěhotnět. Po zdravotní stránce jsem v pořádku, byla jsem na vyšetřeních, ale prostě to nejde. Za dva roky mi bude třicet, a mám vážné obavy, že se to nemusí vůbec podařit.

Je to paradox - před lety jsem měla strach, že budu mít dítě, a teď mám strach, že ho mít nebudu...

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥




Komentáře

  1. Musím říct, že je to moc hezky napsaný článek! S antikoncepcí mám úplně stejné zkušenosti. Chtěla jsem být zodpovědná, ale nakonec mi to jen uškodilo. Jak píšeš, vytratila se chuť na sex, vlastně jsem to vůbec nepotřebovala. Když jsem se pak rozhodla, že už do sebe žádný prášek nedám, trvalo strašně dlouho, než jsem se vrátila do normálu jako dřív. Teď mám šílený menstruace. A jak jsi napsala tu poslední větu, neřekla bych to líp. Moc díky :)

    OdpovědětVymazat
  2. Milá Eliss, ať se Ti Tvoje přání splní, moc Ti to přeju ! Posílám pozdrav, Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
  3. Eliss, tak takových případů znám víc. Od sousedů dcera nakonec podstoupila náročné léčení a byla i lázních, než mohla mít dítě. Za našeho mládí se s antikoncepcí teprve začínalo, a mohly ji brát jen ženy, které už řídily, jinak ne. Tak že já jsem se antikoncepci naštěstí vyhnula úplně. Děti jsme měli plánovaně a nikdy jsem nic takového nepotřebovala. Přeji ti, ať jsi v pořádku a potomka se také dočkáš. Krásný den.

    OdpovědětVymazat
  4. Opravuji chybu - rodily - ne řídily mobil mi upravil slovo.

    OdpovědětVymazat
  5. Eliss, přeji ti, aby tvoje přání vyšlo a věřím tomu, že to vyjde.Měj se hezky, pá 😉

    OdpovědětVymazat
  6. https://jidlo.biz21. září 2022 8:45

    Četl jsem pozorně a podíval jsem se i na celé video. I když to jaksi není můj problém. Máme jedno dítě a naplánovali jsme si ho dva roky po svatbě. Tou dobou jsme oba studovali VŠ, takže to nebylo vůbec lehké....

    OdpovědětVymazat
  7. Bez HA si život moc představit nedovedu, u mě převažují hlavně pozitiva. Ale blížím se k věku, kdy už ji nebudu potřebovat :D.

    OdpovědětVymazat
  8. Držím palce a věřím, že otěhotníš. Také trpím na cysty, ale nebolí mě a necítím je, měla jsem jít dokonce na operaci, aby velkou vyoperovali a mohla tedy konečně otěhotnět a den před nástupem do nemocnice mi díky nečekanému těhotenství byla operace zrušena.

    OdpovědětVymazat
  9. Milá Eliss, přeji Ti, ať se vám miminko brzy podaří :) Měj se moc dobře. Zdraví Marie

    OdpovědětVymazat
  10. Problem je a zdaleka nejen u antikoncepce, jak vim od lékařů, že léky se musí zkoušet než se najde ten, který cloveku "sedne". Vyšetření se nohou delat, ale ani to vse neřeší...A u hormonslnich přípravků s moznmymi nepriznivymi vedlejsimi ucinkye to dost tvrde..

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Host (2020)

 Pro horory jsem měla odjakživa slabost. Nejraději mám ty vyloženě duchařské, plné lekaček a hutné tajuplné atmosféry. Předevčírem jsem si hledala na ulozto horory z loňského roku. Napsala jsem do vyhledávače žánr horor, rok 2020, a listovala jsem si seznamem výsledků. Když mě některý film zaujal, vyhledala jsem si o něm na československé filmové databázi o čem vůbec je, a také hodnocení ostatních diváků. A moje volba padla nakonec na britský horor Host. Na první pohled mě překvapilo to, že film nemá ani hodinku, jen šestapadesát minut. Jsem příznivcem kratších filmů, pokud má film více než dvě hodiny, těžko se na něj pak už soustředím, ideální je ta hodinka a čtvrt. Podle popisu film nevypadal špatně. Doba koronavirová ovlivnila snad úplně všechny součásti běžného života. Jsme více na sociálních sítích, případně v kontaktu přes webové kamery či mobily. Na jednu stranu nás to sbližuje, ale jistým způsobem i vzdaluje od toho pravého sociálního kontaktu. Pětici mladých kamarádek napadne

I takové věci se stávají...

 Odjakživa jsem byla velice silný introvert. Ani ve školce, později na základce, jsem neměla moc kamarádů. Dáno to bylo i tím, že ve třídě na základce nás bylo jen pět dívek proti velké početní převaze chlapců. Já tam byla tak trochu do počtu - spolužačky si utvořily dvojice, a já byla většinou sama. Od druhého stupně jsem sedávala i sama v lavici, což mi maximálně vyhovovalo - sice jsem nemohla od nikoho opisovat při písemkách, ale zato jsem měla klid na poslech látky od učitele, protože mě nikdo nevyrušoval.  Ale i když ve třídě jsem neměla kamarádky, zato jsem měla jednu o třídu výš. O přestávkách jsme se tedy mohly sejít na chodbě, povídat si, najít si nějaký klidný koutek a tam si povídat. Danča je o dva měsíce starší než já, ale protože já se narodila v září, nechodily jsme spolu do třídy. Což mi bylo opravdu líto. Byly jsme totiž nejlepší a nerozlučné kamarádky od mateřské školy. Tam jsme totiž byly všechny děti v jednom oddělení, takže jsme si často s Dančou hrály, dokonce jsme

Ani nevím, jak to nazvat

 Dnes mám trochu potíže s vymýšlením názvu článku, protože mě nenapadají žádné slušné výrazy pro to, o čem chci dnes psát. Lidé jsou povahy různé. Setkala jsem se už s hodně zlými lidmi. Na intru mě třeba spolubydlící okradla o peníze na autobus a ještě měla tu drzost mi do očí tvrdit, že ona o ničem neví, a že se jí ztratily peníze z brigády, které měla v peněžence.  A pak jsou tu i zdánlivé maličkosti, které když se nahromadí, tak dokážou člověka pěkně vytočit. Například to, když někdo cizí pravidelně háže své pytle s odpadky do vaší popelnice. Neznáte viníka, nemůžete nikomu nic dokázat, jen nevěřícně koukáte na pytel s odpadky, který prostě nepatří vám (nepoužíváme sáčky do koše, koš vynáším každý den, prostě odpadky nahážeme do toho kýblu a já jej každý den vynáším, pak ho pořádně vymyju, sáčky do koše jsou z mého pohledu tak trochu zbytečnost). Kdyby tam někdo občas hodil odpadky, OK, neřeším to. Jenže se to děje poslední dobou pravidelně, a ona ta popelnice také není nafukovací,