Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 273 Ticho nemá ozvěnu

 Autor: Zdeněk Hanka

Žánr: Thriller, Krimi, Pro mládež

Mé hodnocení: 50%

Obsah: Čistota ducha začíná čistotou těla. 

Jill Blairová má těsně před maturitou, a řeší docela důležité životní dilema.

Miluje hudbu, hraje na klavír a amatérsky zpívá, a neumí si představit, že by se chtěla v životě živit něčím jiným. Hudba je její život.

Bohužel s ní tento názor tak úplně nesdílejí rodiče. Jsou rádi, že Jill má tak pěkného koníčka, ale nv žádném případě nechtějí ani slyšet to, že by se jejich dcera vydala na hudební dráhu.

Má přeci dobré známky, tak proč by z ní nemohla být doktorka, nebo právnička? Hlavu na to přeci má, a hudební povolání bývají přeci jen dost nejistá, a případná sláva je vrtkavá. Jill má pocit, že jí nikdo nerozumí. Spolužáci, rodiče, dokonce ani školní psycholog, se kterým se bavila o své volbě vysoké školy, protože hudba je přeci umění, a i studium v tomto oboru má svou cenu!

Dívka začne trávit i přes otcův nesouhlas volné chvíle s kapelou mladých chlapců, kteří jsou začínající umělci. Berry, Teddy a Sean, ti k sobě hledali někoho, kdo jim jejich hudební podkres parádně doplní o hru na klávesy. I přes drobné rozkoly to chce Jill s partou vyzkoušet.

A chce svérázným způsobem překvapit rodiče, proto si podá přihlášku na školu, která vypadá přesně podle jejích představ. "Kreativní budoucnost, hudební, výtvarné... Ideální podmínky pro studium... Strava i ubytování jsou pro studenty zajištěny zcela zdarma..."

Není ale trochu zvláštní, že Jill nikde namůže najít název celé školní organizace? Leč letecké obrázky vypadají lákavě - všechno bohatě ozářené sluncem, malá kaplička, ukázka ručně dělaných výrobků ze dřeva...

Jill odešle přiloženou přihlášku, a je příjemně překvapena, když přijde brzká odpověď.

Muž jménem George poděkuje dívce za zájem o studium, a požaduje její údaje ke Skypu. Mohou si o škole a eventuálním přijetí ke studiu pohovořit tam, případně se domluvit na osobním setkání, kde zjistí, zda je Jill opravdu vhodný uchazeč!

Jenže dívka nemá tušení, jakou lavinu událostí zdánlivě nevinnou korespondencí způsobí, a co všechno se octne v sázce...



Hodnocení: Ticho nemá ozvěnu jsem si odnesla domů ze své pondělní návštěvy knihovny. Sama bych si ji asi nevybrala, a nejspíše bych si jí ani nevšimla, ale zrovna knihovnici zastupovala jedna moje dobrá známá, Kája. 

Dala jsem se s Kájou do řeči, poptala se mě na to, co teď zrovna čtu, já se trochu zahanbeně přiznala, že jsem díky práci moc nestíhala, ale na nemocenské se mi podařilo knižní resty dohnat, no a pak mi doporučila právě tuto knihu.

Prý ji zrovna dnes vrátila paní Novotná, a ta si ji pochvalovala, jen prý je to hodně drsné čtení, a jak se tak dívala na seznam knížek, co mám ještě doma, prý je to přesně pro mě! Má se totiž jednat o opravdu dobrý thriller, kde jsou i brutální scény, a paní Novotná knížku málem nedočetla.

Jen musím knížku vrátit do konce týdne, protože je vypůjčená z městské knihovny. Takže mi Kája doporučila, abych Ticho nemá ozvěnu začala číst nejlépe hned, jak přijdu domů.

Fajn. Odložila jsem rozečtenou drsnou severskou krimi a pustila se do čtení. Ale bohužel jsem nedostala drsný thriller, ani průměrnou detektivku, ani young-adult thriller, nýbrž něco, co bych nazvala začínajícím pokusem o vytvoření detektivky ze zajímavého prostředí.

Ze začátku mi přišlo zajímavé, že děj je vyprávěn z pohledu dvou dívek. Jill a Beáty, obě se nacházejí v úplně jiném prostředí, je tu tedy jasně patrný kontrast. Linka Jill mi přišla od začátku poměrně nudná. Stále se omílalo téma nesouhlasu rodičů s dívčinou volbou, otcova snaha snažit se Jill vnutit vzdělání, přičemž se oháněl slovy, že na vše je dnes potřeba papír...

Ne že by to nebyla tak úplně pravda, ale tady se jednalo o dost nešikovné moralizování, a vůbec to nepůsobilo přirozeně. Dialogy mezi postavami často šustily papírem, scházela mi přirozenost. 

Samotný příběh ale nebyl vymyšlen špatně. Velmi oceňuji to, že autor vytáhl závažné téma dnešní společnosti, a to je bezpečí na internetu. Pokud si píšeme s někým, koho neznáme, může to skýtat velké nebezpečí, i když na první pohled se může zdát, že o nic nejde. Já sama jsem byla třeba i ještě v šestnácti letech také při chování na internetu dost lehkomyslná, psala jsem si na Facebooku s lidmi, které jsem v životě neviděla. Dnes bych už nic podobného neudělala.

Knížce ale chyběla propracovanost. Více vypilovat dialogy, vykreslit větší psychologickou stránku, některé situace vymyslet trochu jinak, protože mě tu opravdu bila do očí velká spousta logických chyb. Některé situace mi nedávaly smysl a přišlo mi to halabala naplácané na jednu hromadu.

Velká škoda. Knize dávám padesát procent, ale věřím, že si najde svůj okruh čtenářů. Doporučila bych ji mladším ročníkům, ony drastické scény nejsou nijak brutální, rozhodně zde necákají litry krve.

A co Vy? Máte nějakého kamaráda nebo známého, který Vám dává doporučení na knížky? Čtete rádi knížky od českých autorů? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥



Komentáře

  1. Dnes už neni takovy tlak na to, aby deti, mají linnadani slinns technickou skolu... Ještě muj znsmycz gymplu vystudoval pri muzicirovani horko tezko kybernetiku, rodicove, splnil jsem vase prani, diplom dal do futralu s venoval se mmuzice....Kdyby mu umoznili rovnou studovat muziku, bylo by to jednodušší

    OdpovědětVymazat
  2. To by bylo asi čtení pro jednu moji vnučku.Píšu si,za chvíli budou Vánoce a ona chce hlavně knížky.Já dostávám doporučení a nebo si rovnou knihu půjčím od mé sestry a nebo neteře.To jsou velké čtenářky a knihy si pořád i kupují.Já jinak dávám přednost už knihovně.
    Eli,měj se hezky

    OdpovědětVymazat
  3. Knížky si většinou vybírám sama v knihovně nebo dám na tipy blogerek a paní knihovnice. Občas to samozřejmě nevyjde, ale většinou jsem spokojená. Díky blogům jsem poznala hodně nových spisovatelů, především těch českých. Měj se hezky, přeji pěkný víkend 😊

    OdpovědětVymazat
  4. Já se pídím všude možně, v antikvariátech, v knižních novinkách na internetu, v knihkupectvích, tu a tam si něco půjčím od kamarádů...

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula