Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 239 Z pohledu jezevčíka

 Autor: Frauke Scheunemennová

Žánr: Humoristický, Satira, Romantický

Mé hodnocení: 50%

Obsah: Herkules je malý jezevčík, který právě nezažívá nejlepší období svého života.

Přitom ještě brzy ráno byl na panském sídle vážené a bohaté rodiny Escherbachů. Ale najedou je všechno jinak, pejsek si ani nestačil uvědomit co se děje, a skončil za mřížemi v psím útulku, kde je smrad, špína, a navíc dva velice nepřátelští boxeři, se kterými Herkules sdílí svůj nový příbytek.

Ale tato situace naštěstí nemá dlouhého trvání. Herkula totiž zachrání jeho nová panička, Carolin, která voní po létu a jahodách, bydlí ve velkém domě a hned za domem se nachází velký park, kde se pejsek může vydovádět. 

Život psíka je prostě krásný - tedy nebýt hlučného a panovačného Carolinina přítele Thomase, který nemá Herkula vůbec v oblibě a dokonce pejska několikrát ošklivě nakopne. Kromě toho se ani ke Carolin nechová hezky.

Herkules tedy vymyslí spolu se svým zvířecím kamarádem, kocourem Felixem, plán, jak se Thomase jednou provždy zbavit. Plán chytrých zvířecích mozků sice vyjde, ale Thomas se od Carolin odstěhuje, ale ta vůbec není šťastná, jak si Herkules představoval.

Místo toho neustále pláče, poslouchá příšernou hlasitou hudbu a popíjí nevábně vonící tekutinu, nejčastěji přímo z lahve. A když ji jednou odveze sanitka v bezvědomí do nemocnice, jezevčík si uvědomí, že je potřeba vymyslet jiný plán.

Carolin potřebuje nového chlapa!

A právě toho chce Herkules spolu s Felixem hledat. Jenže jak najít toho pravého, když má o ideálním muži úplně jiné představy, než jeho panička?



Hodnocení: Tuto knížku jsem si vypůjčila v knihovně na základě pěkné obálky s povedenou ilustrací jezevčíka, zajímavé anotace a také toho, že je vyprávěna z pohledu psa. Takové Psí poslání je úžasná kniha, a já jako milovník pejsků si o nich vždycky ráda něco hezkého přečtu.

Bohužel v tomto případě moje očekávání tak úplně nevyšlo.

Ze začátku mě četba moc bavila, ale postupem času začal příběh sklouzávat až do absurdit. Ono není asi jednoduché napsat příběh z psího pohledu a náhledu na svět, ale tady to pro mě bylo až moc naivní. Styl vyprávění byl místy zvláštní, nelíbilo se mi užití podivných skladeb vět (to je ale asi spíše chyba překladatele),  ale jako zkušeného čtenáře mě to hodně bilo do očí.

Na druhou stranu musím ocenit pěkné vykreslení povahy jezevčíka, protože v tomto případě se jedná o správného rošťáka. Některé jeho kousky mě docela bavily. Ale zase tu byly i nerealistické psí situace (jezevčík sám zvedne telefon, přivolá tak pomoc, dostane se nepozorovaně do hotelového pokoje,) no a místy to moc neladilo.

Romantická linka funguje docela dobře, ale tak nějak se nepříjemně táhne a na konci jsem už moc nevěděla, co si o tom celém mám myslet. 

Je to škoda, protože ze začátku měl příběh našlápnuto zajímavě, ale pak už mi připadalo, že si autorka nevěděla moc rady a snažila se co nejvíce zaplnit stránky knihy, a to i za cenu toho, že napíše v podstatě nekvalitní brak.

Musím říci že zase o úplný brak se nejedná, z mého pohledu tomu ale hodně chybělo. Ale zase se mi knížka četla celkem rychle, protože jsem u čtení nemusela moc přemýšlet a dokázala jsem vnímat děj i při zapnuté televizi, což mi běžně dělá problém a raději se zavřu s knihou do ložnice, kde mám úplný klid.

Tuto knížku o roztomilém jezevčíkovi bych doporučila jako super oddechovku. Pokud máte za sebou četbu krvavých detektivek a těžce stravitelných válečných románů, tak sáhněte po této knížce, protože se parádně zrelaxujete, ale už druhý den nejspíše nebudete vědět, cože jste to vlastně četli.

A co Vy? Četli jste tuto knížku? Znáte nějakou dobrou psí knížku? Četli jste Psí poslání? Jak se Vám líbilo? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Asi bych po této knize nesáhla, možná by mohla být jen jako povídka o psím životě a scény o nepřirozených dovednostech jezevčika vypuštěny.

    OdpovědětVymazat
  2. Podle anotace by mě kniha nalákala, ale podle tvého hodnocení se obávám, že bych byla zklamaná :/

    OdpovědětVymazat
  3. Máme v knihovně dětskou knížku Já Baryk od Františka Nepila a u toho se zasměje i dospělý...Přeji Ti krásné a pohodové dny.

    OdpovědětVymazat
  4. Do psů se kopat nemá.
    Ale tento styl příběhů já nemusím.

    OdpovědětVymazat
  5. Asi by mě knížka nebavila.Jsem také milovnice psů,ale těch,které si mohu pohladit.
    Eli,díky i tak za seznámení.
    Měj se hezky

    OdpovědětVymazat
  6. Tyhle knížky znám, ale nečetla jsem je, takže děkuji za recenzi. 🙂
    Psí poslání jsem četla a moc se mi kniha líbila - mám doma zatím všechno, co u nás od Camerona vyšlo.

    OdpovědětVymazat
  7. Hihi, tak knihu jsem nečetla, ale znám kamarádku, která je milovník jezevčíků. Skvělý nápad na dárek! :-)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula