Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 238 Ženská na odstřel

 Autor: Martin Goffa

Žánr: Krimi

Mé hodnocení: 80%

Obsah: Žena, která viděla, co neměla.

             Dva muži, kteří jsou přes mrtvoly

             Dokonale odhlučněný sklep.

             A novinář, který chce zachránit nevinnou.

Marek "Terence" Vráz je uprostřed noci probuzen zoufalým bušením na dveře. Za nimi najde vyděšenou kolegyni novinářku a bývalou reportérku Danu. Ve strachu o život prosí Marka o pomoc.

Před chvílí byla totiž svědkem toho, jak dva policisté zabili neozbrojeného, bezbranného člověka. Dana se totiž chystala natáčet reálný pořad z policejního prostředí, a proto si dohodla s ředitelem policejního oddělení, že stráví pár dní jako civilistka v autě s policejní hlídkou.

Jenže právě při jedné takové akci se Dana nachomýtla k něčemu, co vidět rozhodně neměla, a jedinou možností je pro ni útěk. Oprávněně se totiž obává, že další na řadě může být ona sama. Problémem je i to, že v policejním autě při svém zbrklém útěku nechala mobil a peněženku s doklady, do svého bytu se tedy rozhodně vrátit nemůže.

Danu a Marka pojí dávné přátelství, kdysi mezi nimi proběhl i rychlý románek, ten tedy cítí, že ji nemůže nechat ve štychu. Rozhodne se tedy udělat vše, aby ji z ohrožení života dostal.

A to i za cenu, že bude muset třeba obětovat i svůj vlastní...



Hodnocení: Tuto detektivku mi při mé poslední návštěvě knihovny doporučila knihovnice. Jedná se o čerstvou novinku, a protože jsem od Goffy již několik detektivek četla, s radostí jsem po knize sáhla. Jedná se o pátou knihu v sérii Marek Vráz. Naposledy jsem od autora četla Sektu, a ta se mi líbila moc.

Možná i proto jsem od Ženské na odstřel měla přemrštěně velká očekávání, která nakonec ale nebyla tak úplně naplněna.

Autor tentokrát předestírá poměrně jednoduchý a nekomplikovaný děj, a možná to mi vadilo. Knížka je hodně konverzační, ta trochu napínavější část se odehrává až na posledních dvaceti stránkách, jinak v podstatě jen takové bloudění pořád dokola. 

Já chápu, že když schováváte vyděšenou ženskou u sebe doma, že tam není moc prostoru pro další oživení děje, přesto mi to přišlo hodně zdlouhavé. Autor dost zdlouhavě líčil komplikovaný vztah mezi oběma protagonisty, pak pokračoval seznamováním čtenáře s Markovými oblíbenými songy (což se v hojné míře vyskytuje i v předešlých Goffových románech), ale tady to na mě působilo už otravně.

Z úvodního prologu jsem čekala pěkně napínavou kriminální jízdu, místo toho se mi dostalo konverzační detektivky, u níž mi ale už něco chybělo. Přesto se mi knížka líbila, je to detektivní román na sychravé nedělní odpoledne, který zhltnete na jeden zátah a nemusíte se na čtení moc soustředit.

Je ale pořád znát, že Goffa pracoval patnáct let v řadách policie, protože jeho popisy policejní práce a vyšetřování (v této knize na to moc prostoru nebylo) jsou realistické a charakter jeho postav je normální, nejedná se o žádné přeplácané policejní superhrdiny, kteří přežijí všechno a dostanou se do neuvěřitelných situací, což mě poslední dobou hlavně u novějších knih hodně irituje. Za tohle tedy opravdu velké plus.

Bohužel jsem se tentokrát u čtení docela nudila, nebylo to pro mě tak úplně ono, jedničkou pro mě pořád zůstává Sekta, kterou Vám můžu jen a jen doporučit. Ženskou na odstřel bych doporučila jako odpočinkovou detektivku, nejsou tu žádné cákance krve a ani násilí. 

Netrpělivě očekávám další autorův počin - mimochodem, za osm let stihnul vydat osmnáct knih, což je úžasné tempo - a snad se mi další kniha bude líbit více než tato. 

Takže pokud si chcete od tohoto autora něco přečíst, doporučuji Sektu, protože ta se mi líbila moc. 

A co Vy? Četli jste něco od autora? Znáte jeho knihy? A líbí se Vám? Máte rádi spíše konverzační detektivky, nebo ty, ve kterých se pořád děje něco akčního? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥






Komentáře

  1. Knížku ani autora neznám. Ale přiznám se, že teda dle popisu bych ji asi nedocetla. Mám ráda, když se pořád něco děje a dej nestojí na místě. Nemusím moc popisné pasáže :)

    WantBeFitM

    OdpovědětVymazat
  2. Díky za tip na autora, ještě jsem od něho nic nečetla. Určitě se v knihovně poptám. Měj se hezky, pá 😊

    OdpovědětVymazat
  3. No zas když di clovek vrzme, ze by se mu mohlo stát neco podobneho a kak by reagoval.. těžko říci..

    OdpovědětVymazat
  4. Já autora ani knížku neznám, zkusím se po něčem od něj mrknout, až půjdu do knihovny.

    OdpovědětVymazat
  5. Knížka by mě asi bavila.Píšu si na příští návštěvu knihovny.
    Přeji hezký den

    OdpovědětVymazat
  6. Autora neznám.
    Ale děj, jak jsi předestřela, by mne asi nezaujal.
    I dozvědět se jaké songy má autor rád, by mohlo být možná zajímavé...

    OdpovědětVymazat
  7. to je škoda, že kniha nesplnila tvá očekávání :( snad příští kniha od autora bude pro tebe lepší :)

    OdpovědětVymazat
  8. Magicmax / Vít2. prosince 2021 11:22

    Ahoj Eliss, já nebýt tebe, tak autorku neznám. Já nejsem knižně založený. Já si občas přečetl Kačera Donalda. Nedávno jsem viděl nějaké díly v antikvariátu, ale už ani to nečtu. Já obdivuji, jak jde vidět, že ti to pálí. Že to máš v hlavě srovnané a funguje to. Ono to z té formulace textu a hodnocení knihy jde poznat. Jinak já bych nechtěl být zavřený ve sklepě a ani aby mě nikdo zabil. To musí být strašné. Jsem rád, že to není podle skutečné události.

    OdpovědětVymazat
  9. Ahoj Eliss,
    autora neznám, ale anotace mě celkem zaujala. Zkusím se podívat v knihovně nejdříve po té první knize, o které píšeš a více ji chválíš:-) Díky za tip!
    Měj se krásně,
    Hanka z ciculka.cz

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Host (2020)

 Pro horory jsem měla odjakživa slabost. Nejraději mám ty vyloženě duchařské, plné lekaček a hutné tajuplné atmosféry. Předevčírem jsem si hledala na ulozto horory z loňského roku. Napsala jsem do vyhledávače žánr horor, rok 2020, a listovala jsem si seznamem výsledků. Když mě některý film zaujal, vyhledala jsem si o něm na československé filmové databázi o čem vůbec je, a také hodnocení ostatních diváků. A moje volba padla nakonec na britský horor Host. Na první pohled mě překvapilo to, že film nemá ani hodinku, jen šestapadesát minut. Jsem příznivcem kratších filmů, pokud má film více než dvě hodiny, těžko se na něj pak už soustředím, ideální je ta hodinka a čtvrt. Podle popisu film nevypadal špatně. Doba koronavirová ovlivnila snad úplně všechny součásti běžného života. Jsme více na sociálních sítích, případně v kontaktu přes webové kamery či mobily. Na jednu stranu nás to sbližuje, ale jistým způsobem i vzdaluje od toho pravého sociálního kontaktu. Pětici mladých kamarádek napadne

Vitamíny a doplňky stravy

 Z dětství si pamatuju docela přesně občasné návštěvy lékárny s rodiči, když jsme šli od doktora s receptem nebo koupit nějakou mastičku. Dodnes si živě pamatuju tu vůni, která tam byla. Tenkrát v našem městě ještě nebyla lékárna na každém rohu, byly tam jen dvě, a já chodila s rodiči do té velké, co byla na náměstí. Tenkrát mi připadala lékárna fascinující. Všude barevné krabičky, zvláštní vůně, a taky mi rodiče vždycky koupili několik těch vitaminových cucavých bonbonů, co byly ve velké skleněné dóze u pokladny. Když jsem byla malý špunt, tak v té době zrovna frčeli vitaminy Marťánci. Každou chvíli jsem na ně viděla reklamu v televizi a tak hrozně moc jsem prosila rodiče že je chci, že mi nakonec jedno balení koupili, a další jsem našla ten rok  pod stromečkem. Měla jsem z nich velkou radost a poctivě si vždycky ráno po snídani jednu tabletku vzala, než jsem šla do školy. Další vitaminy jsem brala v pubertě. To byly pivovarské kvasnice potažené sladkou vrstvou, vypadaly jako lentilky

Příjmení a my

 Nedávno jsem u jedné celkem populární blogerky, která se zabývá tematicky vším možným, narazila na zajímavý článek na téma přechylování ženských příjmení. Článek mě zaujal, a já s překvapením zjistila, že sněmovna schválila návrh, že ženy se budou moci svobodně rozhodnout, zda chtějí mít v občance koncovku -ová. Dnešní doba je hodně tolerantní k různým gender skupinám, k tomu, aby se nikdo nestyděl za svou sexuální orientaci a za to, zda se cítí či necítí ve svém těle pohodlně. Nedovedu si představit, jaké to je, být v mužském těle, a přitom se cítit jako žena.  Nikoho neodsuzuji, moje kamarádka z intru mi před nějakou dobou psala, že ve svých pětadvaceti letech zjistila, že ji přitahují muži i ženy, a ona sama se stylizuje spíše do "mužské podoby." Trochu zvláštní. Ale dokud mi tím nikdo neubližuje, nikdo mi nevnucuje to, že se mám nějak přeorientovat, jsem ochotna to respektovat. Sice tomu úplně nerozumím, protože mě vždycky přitahovali a snad i přitahovat nadále budou muž