Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 238 Ženská na odstřel

 Autor: Martin Goffa

Žánr: Krimi

Mé hodnocení: 80%

Obsah: Žena, která viděla, co neměla.

             Dva muži, kteří jsou přes mrtvoly

             Dokonale odhlučněný sklep.

             A novinář, který chce zachránit nevinnou.

Marek "Terence" Vráz je uprostřed noci probuzen zoufalým bušením na dveře. Za nimi najde vyděšenou kolegyni novinářku a bývalou reportérku Danu. Ve strachu o život prosí Marka o pomoc.

Před chvílí byla totiž svědkem toho, jak dva policisté zabili neozbrojeného, bezbranného člověka. Dana se totiž chystala natáčet reálný pořad z policejního prostředí, a proto si dohodla s ředitelem policejního oddělení, že stráví pár dní jako civilistka v autě s policejní hlídkou.

Jenže právě při jedné takové akci se Dana nachomýtla k něčemu, co vidět rozhodně neměla, a jedinou možností je pro ni útěk. Oprávněně se totiž obává, že další na řadě může být ona sama. Problémem je i to, že v policejním autě při svém zbrklém útěku nechala mobil a peněženku s doklady, do svého bytu se tedy rozhodně vrátit nemůže.

Danu a Marka pojí dávné přátelství, kdysi mezi nimi proběhl i rychlý románek, ten tedy cítí, že ji nemůže nechat ve štychu. Rozhodne se tedy udělat vše, aby ji z ohrožení života dostal.

A to i za cenu, že bude muset třeba obětovat i svůj vlastní...



Hodnocení: Tuto detektivku mi při mé poslední návštěvě knihovny doporučila knihovnice. Jedná se o čerstvou novinku, a protože jsem od Goffy již několik detektivek četla, s radostí jsem po knize sáhla. Jedná se o pátou knihu v sérii Marek Vráz. Naposledy jsem od autora četla Sektu, a ta se mi líbila moc.

Možná i proto jsem od Ženské na odstřel měla přemrštěně velká očekávání, která nakonec ale nebyla tak úplně naplněna.

Autor tentokrát předestírá poměrně jednoduchý a nekomplikovaný děj, a možná to mi vadilo. Knížka je hodně konverzační, ta trochu napínavější část se odehrává až na posledních dvaceti stránkách, jinak v podstatě jen takové bloudění pořád dokola. 

Já chápu, že když schováváte vyděšenou ženskou u sebe doma, že tam není moc prostoru pro další oživení děje, přesto mi to přišlo hodně zdlouhavé. Autor dost zdlouhavě líčil komplikovaný vztah mezi oběma protagonisty, pak pokračoval seznamováním čtenáře s Markovými oblíbenými songy (což se v hojné míře vyskytuje i v předešlých Goffových románech), ale tady to na mě působilo už otravně.

Z úvodního prologu jsem čekala pěkně napínavou kriminální jízdu, místo toho se mi dostalo konverzační detektivky, u níž mi ale už něco chybělo. Přesto se mi knížka líbila, je to detektivní román na sychravé nedělní odpoledne, který zhltnete na jeden zátah a nemusíte se na čtení moc soustředit.

Je ale pořád znát, že Goffa pracoval patnáct let v řadách policie, protože jeho popisy policejní práce a vyšetřování (v této knize na to moc prostoru nebylo) jsou realistické a charakter jeho postav je normální, nejedná se o žádné přeplácané policejní superhrdiny, kteří přežijí všechno a dostanou se do neuvěřitelných situací, což mě poslední dobou hlavně u novějších knih hodně irituje. Za tohle tedy opravdu velké plus.

Bohužel jsem se tentokrát u čtení docela nudila, nebylo to pro mě tak úplně ono, jedničkou pro mě pořád zůstává Sekta, kterou Vám můžu jen a jen doporučit. Ženskou na odstřel bych doporučila jako odpočinkovou detektivku, nejsou tu žádné cákance krve a ani násilí. 

Netrpělivě očekávám další autorův počin - mimochodem, za osm let stihnul vydat osmnáct knih, což je úžasné tempo - a snad se mi další kniha bude líbit více než tato. 

Takže pokud si chcete od tohoto autora něco přečíst, doporučuji Sektu, protože ta se mi líbila moc. 

A co Vy? Četli jste něco od autora? Znáte jeho knihy? A líbí se Vám? Máte rádi spíše konverzační detektivky, nebo ty, ve kterých se pořád děje něco akčního? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥






Komentáře

  1. Knížku ani autora neznám. Ale přiznám se, že teda dle popisu bych ji asi nedocetla. Mám ráda, když se pořád něco děje a dej nestojí na místě. Nemusím moc popisné pasáže :)

    WantBeFitM

    OdpovědětVymazat
  2. Díky za tip na autora, ještě jsem od něho nic nečetla. Určitě se v knihovně poptám. Měj se hezky, pá 😊

    OdpovědětVymazat
  3. No zas když di clovek vrzme, ze by se mu mohlo stát neco podobneho a kak by reagoval.. těžko říci..

    OdpovědětVymazat
  4. Já autora ani knížku neznám, zkusím se po něčem od něj mrknout, až půjdu do knihovny.

    OdpovědětVymazat
  5. Knížka by mě asi bavila.Píšu si na příští návštěvu knihovny.
    Přeji hezký den

    OdpovědětVymazat
  6. Autora neznám.
    Ale děj, jak jsi předestřela, by mne asi nezaujal.
    I dozvědět se jaké songy má autor rád, by mohlo být možná zajímavé...

    OdpovědětVymazat
  7. to je škoda, že kniha nesplnila tvá očekávání :( snad příští kniha od autora bude pro tebe lepší :)

    OdpovědětVymazat
  8. Ahoj Eliss, já nebýt tebe, tak autorku neznám. Já nejsem knižně založený. Já si občas přečetl Kačera Donalda. Nedávno jsem viděl nějaké díly v antikvariátu, ale už ani to nečtu. Já obdivuji, jak jde vidět, že ti to pálí. Že to máš v hlavě srovnané a funguje to. Ono to z té formulace textu a hodnocení knihy jde poznat. Jinak já bych nechtěl být zavřený ve sklepě a ani aby mě nikdo zabil. To musí být strašné. Jsem rád, že to není podle skutečné události.

    OdpovědětVymazat
  9. Ahoj Eliss,
    autora neznám, ale anotace mě celkem zaujala. Zkusím se podívat v knihovně nejdříve po té první knize, o které píšeš a více ji chválíš:-) Díky za tip!
    Měj se krásně,
    Hanka z ciculka.cz

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula