Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 237 Skála

 Autor: Peter May

Žánr: Thriller, Krimi, Mysteriózní 

Mé hodnocení: 60%

Obsah: Skotský ostrov Lewis je sice krásné, ale také drsné odlehlé místo téměř bez stromů, pokryté suchými vřesovišti a bičované prudkými větry. Topí se tam rašelinou a mluví gaelsky. Snad jen strach místních obyvatel z Boha je silnější než starost o živobytí.

Pod zástěrkou víry a ctění Boha však přežívají silné pohanské tradice starodávná touha po krvi a pomstě. 

Na ostrov přijíždí policejní inspektor Fin Macleod, který se má podílet na vyšetřování vraždy, spáchané podle stejného scénáře jako v jeho rodném Edinburghu. Fin prožil na ostrově dětství, ale návrat pro něj není v mnohém snadný. Vrací se do míst, která dobře zná, kde si hrával jako dítě, ale vzpomínky jsou v mnohém hořkosladké. 

Setkává se se starými známými, ale většina ho nevítá s otevřenou náručí. A zvláště jeho pomoc nevítá ani policejní oddělení v čele s inspektorem Smithem, který se na Fina dívá s velkou nedůvěrou. Sám Fin si s sebou na ostrov nese traumatický zážitek, před pár týdny mu totiž při tragické nehodě zemřel malý syn.

Zvláště bolestné je shledání s bývalou láskou Marsaiili a spolužákem Artairem, kteří se již před delší dobou vzali. Vztahy mezi Finem a jeho dvěma přáteli jsou více než napjaté, a postupně v sérii Finových vzpomínek na dětství odhalíme, proč tomu tak je.

Mrtvým mužem je totiž také jeden z Finových spolužáků, přezdívaný Angel. Navzdory své přezdívce byl Angel krutý snad ke všem na ostrově, nenajde se snad ani jediný člověk, který by ho měl rád a zdá se, že chuť zabít ho měl snad každý. Klíč k tajemství by se totiž mohl ukrývat za dveřmi, které jsou dávno zavřené, a otevřít je může mít fatální následky nejen pro Fina, ale i pro jeho blízké.

Některé věci se totiž člověku vybaví až ve chvíli, kdy už může být pozdě. 

Skála je román odehrávající se v kulisách nápadně připomínající temné viktoriánské romány z devatenáctého století. Thriller temný a děsivý jako bouřlivé skotské moře za zimní noci...


Hodnocení: Skálu jsem si půjčila v knihovně minulý měsíc, nicméně kvůli většímu pracovnímu vytížení v poslední době jsem se k ní dostala až nyní (poslední dobou toho mám fakt moc), a musím říci, že moje pocity z knížky jsou rozpolcené.

Čekala jsem temný a napínavý thriller, místo toho se mi dostalo psychologického dramatu o vztazích, kde je i ta detektivní linka docela upozaděna a neklade se na ni takový důraz, jaký jsem čekala. Ze začátku mi trvalo, než jsem si zvykla na trochu jiný styl vyprávění, protože se hodně vracíme do Finovy minulosti, do dob jeho dětství a dospívání, a tohle mě upřímně po chvíli začalo docela štvát.

Ale i tak je kniha poměrně čtivá, ale bohužel někde za půlkou mě přestala bavit. Přišlo mi to už hrozně natahované a měla jsem pocit, že to vlastně nikam nespěje. Atmosféra, která byla ze začátku pracně budovaná, se začínala rozpadat a celé to začínalo přestávat držet pohromadě. Navíc bohužel to bylo plno zbytečných pasáží, které jsem měla chuť přeskákat.

Co mi ale přišlo zajímavé, bylo seznámení se skotskou tradicí - lovení guga, což má být velice chutný pták z rodu terejů, kteří se vyskytují právě na nebezpečné skále An Sgeir. Tato tradice tu byla poměrně rozsáhle popsána, a lov ptáků není rozhodně jednoduchý a je jen pro tvrdé chlapy. Tato část se mi líbila, s chutí jsem se začetla a autor mě na chvíli opravdu dokázal přenést na chladnou a nebezpečnou skálu a zuřivé ptáky, kteří se zoufale snaží uchránit svá mláďata před pochoutky chtivými lidmi.

Jinak ale bohužel, jak jsem už zmínila, celá kniha se mi strašně táhla, a já se už nemohla dočkat, až to dočtu (upřímně, mě pak už ani pořádně nezajímalo, kdo to udělal), a mám z četby opravdu smíšené pocity. Závěrečné odhalení pachatele jsem nečekala, ale bylo to docela zklamání, jelikož mi přišel motiv takový nedotažený a vlastně ani nedávající moc smysl. Škoda, protože kniha měla místy dobře našlápnuto, ale mám z ní tak trochu hořkosladký pocit. 

I přesto jsem se rozhodla dát autorovi ještě šanci a mám doma dvě volná pokračování knihy - Muž z ostrova a Šachové figurky, takže jsem zvědavá, zda se budu bavit více než u Skály. Brak to rozhodně není, ale podle mého názoru knížce něco hodně chybělo.

A co Vy? Četli jste něco od Petera Maye? Máte rádi knihy odehrávající se na odlehlých ostrovech? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Já jsem četla všechny tři knihy s Finem, které zmiňuješ a které se odehrávají se na ostrově Lewis a narozdíl od tebe se mi líbily. Ale souhlasím, že to není ani thiller ani klasická detektivka. Pak jsem četla ještě knihu Ochráním tě, která je taky z prostředí ostrova Lewis, která měla trochu divný konec. A před pár dny jsem dočetla Mayovu další knihu - Ostrov Entry, recenzi mám na blogu, tak můžeš kouknout. Ještě jsem od Maye četla detektivku čínského prostředí Pán ohně, ale ta mne tolik nezaujala.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky jsem přečetl všechny tři. A líbilo se mi to také.
      Jeho styl psaní mi docela sedí.

      Vymazat
  2. Skálu jsem nečetla,ale Muž z otrova jo i Šachové figurky a líbily se mi obě knihy a při další návštěvě knihovny se určitě podívám i po Skále i když tě moc nezaujala.Mně jeho styl psaní vyhovuje.
    Měj hezkou neděli.

    OdpovědětVymazat
  3. Ahoj,
    já jsem taky přečetla celou trilogii a jsem s ní moc spokojená. Dokonce jsem ji kupovala jako dárek pro kamarádku...
    Měj se krásně,
    Hanka z ciculka.cz

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula